Finn69 komentáře u knih

Tak tohle si Fracassi trochu zjednodušil, protože korýši druhu Sacculina jsou sami o sobě něco fakt tak hrůzného, že dokonce uvažuju, jestli to, co jsem přečetl na Wiki, nebylo náhodou větší horror než tahle knížka :) Jako že někteří korýši sežerou rybě jazyk a pak fungují jako jeho protéza, to už jsem věděl, ale co dokáže Sacculina, je už snad víc než Vetřelec. Brr.
A abych nezapomněl, tahle krátká knížečka nemá chybu a je dokonalá včetně grafického provedení a formátu, přesně akorát, aby vám pasovala do kapsy. Pokud můžu radit, kupte si ji v tištěné podobě, protože je fakt hezká, a nečtěte ji na dovolené u moře, protože byste se pak už nevykoupali.

11 21.05.2023

Teď tu zrovna máme velké haló ohledně umělých inteligencí, tak se mi akorát hodilo, když mi napsali z knihovny, že si můžu pro Kaspickou republiku přijít. Nakonec se z toho ale vyklubalo trošku něco jiného, než jsem čekal. On je to spíš příběh nevýznamného človíčka z hodně brutální diktatury, která má dost společného s Orwellovým 1984 (což naznačuje už český název). Je to takové peklo na zemi, a jak už to tak bývá, i tohle peklo mělo být původně ráj. Ráj lidských bytostí a jejich bezpečné útočiště před UI, místo, kde můžou svobodně žít bez nadvlády strojů. No, nevyšlo to.
Nebylo to špatné, ale cosi mi tam chybělo. Možná by to chtělo trochu víc příběhu, konec přichází dost náhle a úplně mi tam neseděl, jako by autor zapomněl kus rukopisu v taxíku a pak tam rychle něco dopsal, aby stihl termín.

5 16.05.2023

Hm, nečekal jsem, že sáhnu tak totálně vedle, tohle fakt nebylo pro mě.
Přijde mi to tak strašně naivní, didaktické, skoro jako dětská knížka. Asi je to fakt pro jinou generaci, možná si to líp vychutná nějaký následovník/následovnice/následovstvo Grety Thurnbergové nebo tak podobně.
Dobrý název a pěkná obálka. Jinak jsem tam bohužel pro sebe nenašel vůbec nic nového ani zajímavého.

5 04.05.2023

Docela zajímavý to bylo a pěkně se to četlo. Je to originální svět alternativní Káhiry počátku 20. století, kde nejen ožijí Pohádky tisíce a jedné noci, ale přičinliví džinové začnou obratem vyrábět mechanické pomocníky a automaty plné tikajících ozubených koleček a hřídelek. Staré egyptské bohy to klapání ovšem budí ze spánku a tak taky začnou vystrkovat rohy a drápy ze sarkofágů. A jelikož jsou to všechno loajální občané, Egypt se díky nim osvobodí od anglické nadvlády a stává se z něj pomalu nové centrum moci. Je to čtivě a občas i vtipně napsané, a ten arabsko-egyptský svět je na téhle knížce to nejlepší, to jsem si fakt užíval.
To ostatní už mi tak nesedlo. Dějově jde vlastně o detektivku, a ta zas tak moc skvělá není. Dál se tu dost řeší současná populární témata, tedy otroctví, kolonialismus, LGBT a podobně, a já jsem na angažovanou prózu už od mládí dost alergický. Ani postavy mi nijak k srdci nepřirostly, jsou jakési schematické a hlavní hrdinka Fátima mi už někdy připadala skoro jako karikatura.
Takže za ten zajímavý svět dám 5 hvězdiček, za slabší detektivní zápletku a přemíru agitace na úkor příběhu zase něco seberu a vyjdou mi 3,3*.

4 02.05.2023

Tahle sbírka nočních můr je vážně dobrá, chytila mě víc než Okultace. Jsou tu opravdové (černé) perly, vypíchnu třeba Redfieldská děvčata, Mrchožravá božstva na výšinách svých, Magickou ruku nebo třeba Jizvu. Vyloženě slabší kousek, takovou tu výplň, jak to v povídkových sbírkách často bývá, tu nenajdete. Celá tahle sbírka má tu správnou atmosféru kosmické hrůzy a že bych si něco neužil, to si opravdu nevybavuju. Takže doporučuji každému, kdo se nebojí podívat se, co se odedávna schovává v temných koutech časoprostoru.

11 30.04.2023

Tak tohle je od Nino Haratischwili opět moc dobrá kniha.
Příběh je to pořádně spletitý, ale bez ohledu na to, kdy a kde se právě odehrává děj, je pevně ukotvený v rozpadajícím se Sovětském svazu v první polovině devadesátých let. Především v první čečenské válce. Pokud to pamatujete, nebo jste četli reportáže Petry Procházkové, víte, že ta doba byla velmi drsná a Rusové v Čečně jeli tvrdě taktiku spálené země. A následky toho, co se tam dělo, nesou všichni hrdinové téhle knihy, ať už se toho pekla účastnili, nebo ne. O tom, jak se s tím vyrovnají, kdo je vinen a kdo má být potrestán, tenhle příběh vlastně je. Začíná to pěkně pozvolna a rozvláčně, máte dost času všechny hrdiny a hrdinky dobře poznat, ve druhé polovině knihy Nino ale pořádně přitlačila. Místy je to hodně drsné a syrové a pokud budete pasáže z Čečny číst před spaním, jako se to podařilo mě, nebude se vám spát úplně dobře.
Přes to, že je to vážně moc dobrá věc, plný počet tentokrát nedám. Brilka mě chytila ještě víc, tady mi trošku chyběla ta magická linka a možná to bylo ze začátku přece jen pomalé a rozvláčné až příliš. Ale za 4,44* to určitě stojí a výrazně doporučuju.

12 25.04.2023

Přiznávám, že mi to moc nesedlo a nebavilo mě to. Není to asi úplně pro mě, zdálo se mi často, že ty povídky neobstojí ani jako detektivky, ani jako historické příběhy.
Takže jsem přečetl a rychle zapomenu.

3 23.04.2023

Pro mě to bylo velmi příjemné překvapení. Já totiž comicsy vůbec nečtu (opravdu vůbec nikdy) a neznám ani jeden příběh Sandmana. Moc jsem nevěděl, co od téhle sbírky čekat, ale protože mám moc rád Gaimanovy knížky, věřil jsem, že ten svět bude stát za to.
Znamenalo to ale, že jsem se musel do Sandmanova světa napřed tak nějak pročíst, což mi trvalo tak 2-3 úvodní povídky. Pak už mě to ale chytilo a užíval jsem si to až do konce. Nemůžu říct, že bych našel něco nějak slabého, a vypíchnout musím povídku Susanny Clarkové, která byla už v polovině devadesátých let zatraceně dobrá.
Hergot, že bych nějaký ten Sandmanův comics přece jenom zkusil...

4 16.04.2023

Já su taky z Brna, takže se mi to samozřejmě líbilo moc. Jsou to neuvěřitelný historky, jak ty rodinný, tak ty o brněnské bohémě. Člověk z toho už něco samozřejmě zná, především tu dobu bohémy a třeba Provázku od Goldflama, Polívky a Donutila, ale tady je to zase všechno trošku jinak. A hlavně se podíváte až někam k první světové válce a tyhle pasáže o rodině a německo-židovsko-českým Brně se mi líbily obzvlášť. Už jsem si dokonce z ČRo stáhnul 10 dílný vzpomínky Karla Fuksy.
Prostě je to betelná bichla a jak ju v kvelbu zgómete, tak ju valte fofrem pod klepeto.

12 11.04.2023

Zajímavá věc, když tedy nebudete očekávat, že se tu na 300 stránkách dozvíte všechno o světové politice. Je tu všechno nutně poněkud zjednodušené. Trošku mi připomínala Jareda Diamonda, který taky řeší, proč mají některé národy více "carga" než jiné a dochází k závěru, že poloha té které oblasti je jeden z rozhodujících prvků. Tahle knížka je ale aktuálnější a třeba kapitola o Rusku poměrně přesně předpovídá to, co se teď v reálu děje na Ukrajině.
Nedozvíte se tu nic až tak úplně nového, ale uvidíte světovou politiku trošku jiným pohledem. Pokusí se vám tu vysvětlit třeba proč jsou hranice, tam kde jsou, proč se státy tahají o zdánlivě bezvýznamné kousky země, proč je Severní Amerika bohatá a ta Jižní chudá a spoustu dalšího. Pokud vás zajímají takovéhle věci, tuhle knížku si přečtěte.

20 11.04.2023

Tady jsem nebyl úplně cílovka, detektivky čtu jen sem tam nějakou, české velmi málo a ty z nakladatelství MOBA už vůbec ne. Ale Pátý kámen je z Brna, a hlavně, znám osobně autora, takže to jsem si přečíst prostě musel :)
Je samozřejmě poznat, že tuhle detektivku nepsala zkušená spisovatelská ruka, přesto se docela pěkně četla a ani nemusíte být odborníkem na sekvenaci DNA, abyste pochopili zápletku. Potěšily brněnské reálie a tu a tam se mihl dokonce záblesk hantecu, i když nebylo ho zas až tolik, aby si tahle knížka zasloužila přezdívku "Páté griml". Prostředí a vztahy ve výzkumném ústavu byly popsané přesvědčivě "zevnitř", aby taky ne, když je autor důvěrně zná. Pár věcí mi vadilo, ale ony se knížky snáz čtou než píšou, tak to tu nebudu moc rozmazávat. Chtělo to určitě rozvést tu linku s mimozemskou DNA, to by bylo určitě zajímavý, pár ne až tak zajímavých pasáží naopak vypustit atd. Jinak dobrá práce Martine, věřím že tě psaní bavilo a dávám tři hvězdičky.

5 07.04.2023

Tahle série patří k tomu nejlepšímu, co se dá v žánru space opery přečíst, a tak mě až trošku mrzí, že to končí. Na druhou stranu, užili jsme si to s posádkou Rosinanty pořádně, a uznávám, že devět dílů je až až. A Leviatanova zhouba je takové, řekl bych, důstojné zakončení a rozloučení. Není to sice žádná divoká jízda, ale dozvíte se odpovědi na většinu otázek a konec mě docela překvapil, tohle jsem úplně nečekal.
Takže sbohem, Naomi, Amosi, Jime a ostatní, bylo to fajn a třeba zas někdy. Uvažuju dokonce, že bych se podíval na seriál, což jinak moc často nedělám.

9 05.04.2023

Tři Kuttnerovy povídky ze 40. let, a jelikož na Kuttnerovi mám rád hlavně jeho humor, vyzdvihnu z nich jen povídku "Jukebox".
Na Gallegherovy alkoholické varhany nebo příběhy o mutantské rodině Hogbenů to bohužel nemělo a tak to u mě dnes víc než tři hvězdy nebudou.

6 01.04.2023

Tohle je ještě mnohem lepší a silnější než Krev a mlíko, totálně mě to uzemnilo. Je to na jednu stranu strašně krvavé a drsné, přitom ale i plné humoru a čínské magie. Asi takhle - zkuste si představit, že by Gabriel García Márquez napsal Nabarvené ptáče, přidal k němu ještě dva či tři díly a přesunul ho do Číny 20. a 30. let. Do vesnice kdesi v zapadákově, přes kterou se jeden za druhým převalí navzájem soupeřící oddíly komunistů, kuomintangu nebo místních lapků (těžko poznat, kdo je kdo), aby to všechno dovršily brutální masakry Japonců.
Rod rudého čiroku je kronika jedné barvité rodiny z této vesnice, která tím vším prochází. Ale ani dědeček bandita, ani babička, dáma s maličkýma, svázanýma nožkama, a vlastně ani nikdo jiný nemůže z tohohle pekla vyváznout bez úhony.
Já se vůbec nedivím, že za to Mo Jen dostal Nobelovu cenu, divím se ale tomu, jak tohle mohlo v Číně v osmdesátých letech vůbec vyjít. U nás by to rozhodně možný nebylo.
Koukejte si to přečíst.

8 31.03.2023

Tohle je docela návyková záležitost, jak do té temné atmosféry zabloudíte, nechce se vám ven. Izajáš ani ve druhém díle nezklamal, naopak přidal ještě temnější, lovecraftovskou hororovou linku. Klidně bych si dal ještě nášup, zvlášť když koukám, že už v angličtině vyšel třetí díl ... co na to pan Němeček? :)

7 28.03.2023

Asi takhle - nečekejte žádnou vysokou literaturu. Tahle knížka je něco jako dítě striptérky z nočního klubu v Sin City, na jejímž seznamu potenciálních otců najdete hned nahoře samozřejmě Marva, ale hned za ním i jména jako Dashiel Hammett a Raymond Chandler. Ale jelikož to děťátko bylo od malička na steroidech, vyrostla z něho pořádná obluda :)
Prostě je to fakt pořádný brakový čtivo s noir atmosférou, pulp jako řemen. To moře krve a zlomených kostí, které za sebou jen tak mimochodem nechává Izajáš Coleridge, k tomu prostě patří. Za mě fajn a vrhám se hned na Černou horu.

8 25.03.2023

Po docela slušné trojce byla pro mě čtvrtá Křídla zklamání. V téhle sbírce nic příliš nevyčnívá a převažuje taková ta zapomenutelná produkce.
Ty tři hvězdy dávám jen proto, že nechci najít v noci pod postelí shoggotha.

2 21.03.2023

Nemám nic proti troše toho bizáru a tu a tam ani proti přiměřené dávce alkoholu, ale tohle mě jaksi netěšilo. Byly tam věci které mě bavily, třeba poetické názvy místních kořalek (hej hospodo, dám si panáka Bujného koně hřívy ryšavé), ale špatně se mi to četlo a zdálo se mi, že ta knížka nedrží pohromadě.
Od Mo Jena jsem už četl Krev a mlíko, a to se mi líbilo daleko víc. Tady dávám 2,5 hvězdy a doufám, že Rod rudého čiroku, na který jsem skoro 3 měsíce čekal v knihovně, bude lepší.

4 18.03.2023

Rozhodně zvláštní a krásně napsaná knížka s dokonalou atmosférou. Přiznám se, že od Susanny Clarkové jsem nic takového nečekal, k jejím ostatním knihám (které mám moc rád) má Piranesi hodně daleko. A trefila se mi s ním do vkusu, já asi nemám co vytknout.
Chápu, že tu někomu může chybět víc příběhu, já ale nemám pocit, že by to bylo na závadu. Stejně jako u Hudby ticha toho notorického flákače Patricka Rothfusse, což je snad jediná věc, ke které mě napadá Piranesiho přirovnat.
Dávám plný počet a doporučuji.

13 12.03.2023

V poslední době nějak podivně často zakopávám o Navahy, a to aniž bych je cíleně vyhledával. A každý ten Navaho je úplně jiný, nedávno to byla skvělá Eastlakeova Checkerboard Trilogy, teď pro změnu mně dosud neznámá Rebecca Roanhorse a její příběh o lovkyni démonů Maggie ze zatopeného světa, kam se vrátili staří indiánští duchové.
Sice je to vlastně urban fantasy, příběh je vlastně docela přímočarý a hlavní hrdinka hlavně ze začátku podezřele připomíná Zaklínače v sukních, ale brzy zjistíte že je to hodně jiná, opravdu indiánská fantasy. To nejsilnější pro mě bylo právě prostředí, mytologie, navažští duchové a bohové a kmenové klany. Ten temný svět je nakreslený dobře a přesvědčivě, a zatáhne vás to tak hluboko do navažské mytologie a magie, že se vám nebude chtít zpátky.
Když bych měl přirovnávat, napadá mě kniha dalšího indiánského autora Owl Goingbacka, Běsnění Kojota. A v tomhle srovnání u mě navažská lovkyně démonů jasně vyhrává.

Musím pochválit nakladatelství Gnóm za to, že nám vybírá tyhle zajímavé kousky. Zatím mě zaujalo všechno, co se mi dostalo do ruky. A navíc je to pokaždé dobře přeložené a líbí se mi i to, jak ty knížky vypadají.

5 10.03.2023