Finn69 komentáře u knih

Tak tahle sbírka vám svět rozhodně neobjasní, naopak vám nasadí do hlavy spoustu pochybností. Třeba o tom, jaký ten svět vlastně je, když se zrovna nekoukáte.
A nepomůžou vám ani biofokální brýle.

12 22.11.2023

Příběh Rezavých panen je hodně temný a na první dobrou vypadá až bezútěšně. Rozpadající se předměstí Clevelandu, krachující továrny a dívky měnící se v podivná monstra. Každá změna se zdá být k horšímu a jediný, kdo se změnit odmítá, je spolužačka "rezavých panen", maturantka a rebelka Phoebe. Sama proti všem může těžko vyhrát - ale třeba je naděje právě v rezavých pannách a v tom, co se z nich stalo...
Ta knížka mě totálně dostala, přečetl jsem ji skoro na jeden zátah a pak se ještě vracel zpátky. Zatím je to určitě to nejlepší z Medusy a pro mě jedna z nejlepších knížek letošního roku.

13 19.11.2023

Bylo to fajn, takové detektivní pohádky ovčí babičky. Skoro jako by to napsala Agatha "Merino" Christie. Ovčí vyšetřovací metody jsou sice poněkud nestandardní, mají ale výsledky a je to docela dobrá zábava. Pokud jste viděli Ovečku Shaun ve filmu, máte celkem dobrou představu i o téhle knížce. Časem určitě zkusím i druhý díl.

10 19.11.2023

Už je to pár let, co jsem se naposledy podíval do světa Odhaleného vesmíru, docela jsem se těšil. Celá ta série je mimochodem hodně dobrá a líbil se mi i Prefekt. Ovšem Požár v Elysiu bohužel znamenal trochu zklamání. Není to prostě ono, nechytilo mě to, přišlo mi to trochu naivní a zbytečně dlouhé. Ani dobrá scifi, ani dobrá detektivka.
Zkrátka a dobře, s prefektem Dreyfusem končím.

7 14.11.2023

McCammon mě tentokrát opravdu hodně překvapil, čekal jsem plnokrevný horor a dostal magický příběh jednoho klukovského léta z šedesátých let minulého století. Ano, i tady potkáte živé mrtvé nebo třeba lesní obludy, ale vidíte je očima dvanáctiletého kluka s hodně velkou fantazií a to všechno se tu objevuje tak nějak samozřejmě, jako by to bylo v Zephyru úplně běžně k vidění. Nabízí se srovnání s Kingovým To nebo Simmonsovým Temným létem, ale tahle knížka je prostě jiná - trochu magická, trochu detektivka, trochu horor, hodně nostalgie...
Krásně se to čte, už docela dlouho se mi nestalo, že by mě něco chytilo tak jako tohle klukovské vyprávění. Jasných pět hvězd a řekl bych, že si dám brzy repete.

Neodpustím si poznámku k názvu - v originále se tahle knížka jmenuje Boy's Life, nicméně nakladatel cítil potřebu ji přejmenovat na "Smrt před úsvitem". Moc to k ní nesedí, a nezdá se mi, že by mohlo mít nějaký zásadní vliv na to, kolik se prodá výtisků. Celkem bych přivítal, kdyby těchhle blbostí nechali.

16 11.11.2023

Předchozí díl (Agent řádu) mě trošku zklamal, ale jak praví staré přísloví, dobrý konec (nebo pořádný nářez) vše napraví. Je to důstojné rozloučení s Agentem Cormacem, rozloučení za rachotu probíječek a záblesků laserů, doprovázené ohňostrojem vybuchujících vesmírných lodí a roztříštěných měsíců. Dávám čtyři bílé trpaslíky a s Asherem ještě zdaleka nekončím.
Další v pořadí je Technik, a to znamená návrat na Masadu ke kapucínům a žvatlokačům - už se těším :)

5 05.11.2023

Tohle mi úplně nesedí, mám prostě daleko raději masadské žvatlokače a spatterjayské pijavice než Horace Blegga. Džainské zamoření není už nic nového a jinak je to jen taková vesmírná střílečka. Sice výživná a v dobrým tempu, ale nějak bych chtěl něco víc.
Po druhém čtení shazuju hodnocení ještě o jednu hvězdu níž.

3 29.10.2023

Mosazňák je můj oblíbený Cormac. Líbí se mi píseční kanci i rytíři, kteří na nich jedou zabít draka (vlastně Draka, ano, právě toho myslím) a skvělá je i celá ta smrtonosná verbež na planetě Cull. Navíc se nám vrací pan Jeřáb, co víc si přát?

4 24.10.2023

Na hranicích Řádu jsou pořád místa, kam řádové UI nedohlédnou a tak je tu ideální prostředí pro lokální diktátory, pašeráky zbraní a technologií, a najde se místo také pro šíleného vědce Skellora, nakaženého džainským myceliem. Jedno z těchto míst je planeta Masada, kde Asher konečně ukazuje svou silnou stránku, totiž originální mimozemskou biosféru plnou mimořádně vydařených oblud. Poprvé se tak setkáte s kapucíny, siluráky a žvatlokači, kteří hrají významné role i v dalších knihách. Dokonce si o nich můžete poslechnout povedené krvavé pohádky před spaním.
Tenhle zapadákov vesmíru se díky honbě na Skellora najednou stává velmi frekventovanou křižovatkou, kde se potkávají řádové válečné lodě s naším starým známým Drakem a jeho drakomany. A nechybí samozřejmě ani Ian Cormac, který to jako obvykle má nějak vyřešit.

4 22.10.2023

Tady se už fantazie Neala Ashera začíná pořádně rozjíždět a na scéně se za mnohých efektů objevuje mimozemský a polobožský Drak v podobě čtyř šupinatých koulí o kilometrovém průměru. Už to stojí za to, a co teprve takový dvouapůlmetrový a mosazný Pan Jeřáb? Agent ZBC Cormac v plné síle a spolu s ním i všemocné UI Zemské centrály mají zkrátka co dělat, aby si s tím vším nějak poradili.
Je to slušný začátek série, která se dostává do pořádných obrátek v dalších dílech, na které hned teď jdu :)

6 20.10.2023

Po mnoha letech si dávám celého Ashera znovu, tentokrát ne tak, jak u nás vycházel, ale v doporučeném chronologickém pořadí, ať je nějaká změna :)

A ke knize samotné: tak jako je Pradorský Měsíc úvod do celého Světa Řádu, je Stín Škorpiona vlastně prequel k následující sérii s agentem ZBU Cormacem. Není to určitě to nejlepší, co Asher napsal, ale čte se to pěkně, taková tříhvězdičková záležitost. Navíc, pokud chcete vědět, jak se stal Cormac tím, čím je, nikde jinde to nenajdete.

5 16.10.2023

Lidožrouty jsem přečetl na pozdní dovolené u moře, a úplně je zapomněl ohodnotit.
Asi to bude tím, že je to fakt děsná ptákovina. Já s tímhle pocitem končím každou Mellickovu knihu a říkám si vždy že již nikdy více. Jenže on mě zas po nějakým čase naláká dalším skvělým názvem a já podlehnu, abych si posléze vynadal. S Plyšákokalypsou to nebude jiný, to už vím teď.

7 09.10.2023

Už jsem dlouho nečetl žádného Ashera, tak jsem se rozhodl pustit se do toho znovu a hezky od začátku. Je to můj oblíbenec, ty knížky se čtou moc pěkně, na nic si nehrají, je to prostě pořádná space opera se vším co k tomu patří. Čili čekejte odporné lidožravé mimozemšťany, všemocné umělé inteligence, cestování subprostorem a hlavně spoustu explozí a podobných kratochvílí. A co je důležité, nechybí ani pořádná porce humoru. Zejména se těším na Asherovy bojové roboty, to jsou skutečné osobnosti, a jelikož už jsem to četl, vím, že to těm zatraceným krabošukům opět pořádně nandají :)

Pradorský měsíc je začátek toho všeho, uvádí vás do Světa Řádu, řízeného UI. Lidstvo pod jejich vládou prosperuje, úspěšně se šíří do vesmíru a (zatím marně) pátrá po svých sousedech. A když už na nějaké narazí, namísto přátelských úsměvů na ně čekají zubatá klepeta nesnášenlivých Pradorů. A ryc pic bum, už tu máme pořádnou mezihvězdnou totální válku.

6 03.10.2023

Vzhledem ke spoustě nadšených recenzí a hodně vysokýmu hodnocení je mi až hloupý se přiznat k tomu, že jsem vážně uvažoval o dvou hvězdách. Nakonec jsem dal 2,5 hvězdy, ale upřímně řečeno mě to fakt nechytilo. Téma je to samozřejmě závažný a to i konkrétně pro mě, jelikož mám dvě dcery a tyhle témata beru díky tomu dost osobně. Navíc jsem docela vážný případ nevyléčitelného houbaře. Takže by to mělo fungovat. Ale bohužel nefunguje.
To, že má knížka závažný téma, ještě neznamená, že je automaticky dobrá. A mě se fakt moc dobrá nezdála, bylo to jakési neslané nemastné a ty houbařské pasáže mi připadaly, jako by si to autorka chvíli předtím našla v nějaké houbařské skupině na webu a pak to tam nějak dopisovala.
Ale nenechte se odradit, je to samozřejmě jen můj pohled a třeba je to prostě tím, že jsem chlap a nesedl mi autorčin styl.

10 02.10.2023

Příběh je to syrový a drsný, takový Glasgow za Margaret Tchatcherové zřejmě opravdu nebyl žádný ráj. Zavřené doly, rozbitá špinavá sídliště, všude nezaměstnaní horníci, kdekdo na sociálních dávkách a všude chlast. Shuggie je zvláštní kluk, který se sem rozhodně nehodí a okolní svět mu to dává pořádně sežrat. Nicméně tohle je daleko víc příběh jeho matky Angely, krasavice ze sídliště, které se život (i její vinou) vždycky obrátí tím pos*aným nahoru, až jí nakonec zbude jen ten chlast. Není to nic hezkýho.
Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami a nakonec jsem tam těch pět dal, i když musím říct, že Frank McCourt a jeho Andělin popel je přece jen o kus lepší.

10 30.09.2023

McCarthyho si s nikým nespletete, ten styl je nezaměnitelný a každá jeho kniha stojí za přečtení. A to platí i o Pasažérovi. Dialogy, úvahy i některé postavy mi připomínaly Suttreeho, což je jedna z mých oblíbených McCarthyho knížek.
Bobby Western je další z jeho zvláštních (anti)hrdinů, poněkud paranoidní samorost s vlohami pro matematiku a fyziku. A co se té paranoie týká, to že jí trpí, neznamená, že po něm opravdu nejdou. Druhou linku příběhu tvoří vzpomínky (nebo možná jde o deník?) jeho sestry, což je snad poprvé, co se v McCarthyho příběhu takto objeví ženská hrdinka. Jestli se pletu, opravte mě. Pokud jde o samotný příběh, nechal mě trochu zmateného. Po docela svižném začátku postupně nabírá na šířce a ztrácí na tempu, aby vás zanechal ztracené někde uprostřed pustiny. Všechny linky otevřené, žádné ukončení v dohledu... snad nás vysvobodí Stella Maris, můžeme doufat.

14 30.09.2023

Tak tohle bylo Cthulhu jak má být, jedna věc tomu ale zásadně chyběla. A to dalších cca 300 stran, do kterých bych se mohl potopit. Jinak to bylo skvělý.
Celé to halí dusivá temná atmosféra rozbitého světa, kde ale lidi chodí každé ráno do kanceláří, jako by se nic nedělo. Zejména ministerští úředníci sekají přesčasy, inu však jde o Ministerstvo porodnictví a co nevidět se má znovu narodit některý z Prastarých šílených bohů. Hlavní hrdinka Alex to ale tak neprožívá, je to takový squater pohybující se mimo systém. Jejím nejcennějším majetkem, jediným přítelem (a milencem) je poněkud zvláštní kuchyňský nůž. Ti dva okolní peklo příliš neřeší, naopak, když mají tu správnou náladu, pořádný kus k němu přidají.
Škoda, že je to jen taková novelka, z tohohle by mohla být ještě skvělá kniha.

10 22.09.2023

Po nějakém čase jsem opět kontrolně zabloudil na web Medusy a co nevidím? Tráva a Ta, co jde první už se tu objevily jako ebooky! Takže díky moc Romanu Tilcerovi, klik sem, klik tam, a už jsem to ládoval do Kindle.
Tráva je rozsahem útlá knížečka, kterou dáte skoro na posezení. Teda pokud jste na tyhle trochu zvláštní až bizarní příběhy, které nám v poslední době některá malá "one-man-show" nakladatelství servírují. Kromě Medusy je tu třeba Gnóm!
Mně se to líbilo, bylo to tak akorát divný, aby mě to zaujalo a jakmile mě to chytilo, četlo se to skoro samo. Takový trochu bizarně-erotický horror by se to možná dalo nazvat. Ovšem žádných "Padesát odstínů zeleného slizu" to není.
Pro mě jako pro chlapa tam byly jistý věci, který se mi tak úplně nezdály, hlavně co se týká Sheily. Ale Anya Martin říká, že to v podstatě celý zažila, takže zjevně ví, o čem mluví a kdo jsem já, abych to zpochybňoval. Řekl bych možná, že si tuhle knížku o trošku víc užijí děvčata.
Nicméně určitě tuhle bahenně-erotickou jednohubku doporučím, a to i chlapům.

13 22.09.2023

Jak mám Holdstocka rád, tohle mě moc nebralo. A zjišťuju, že čas to nezměnil.

4 07.09.2023

Brána ze slonoviny, brána z rohu patří mezi moje nejoblíbenější kousky z Ryhopského lesa. Příběh staršího z Huxleyových bratrů dává spolu s Lesem mytág dohromady perfektní skládačku. A "ztracené děti" jsou skvělé, můj oblíbenec je Někdo, hledající svoje jméno, a pak samozřejmě fantastická Issabeau.
Tohle fakt člověk může číst pořád dokola a pořád to bude stát za pět hvězd.

7 07.09.2023