Finn69 komentáře u knih

Znám už od Kateřiny Tučkové pár těch nejznámějších věcí, zejména Žítkovské bohyně nebo Vyhnání Gerty Schnirch, a tak jsem trochu věděl, co mám čekat. Bílá Voda je ale daleko rozsáhlejší a ambicióznější věc. A silná.
Hlavně první polovina mě hodně zasáhla a vtáhla dovnitř, to se prostě nedalo jen tak lhostejně prolistovat. Už vůbec ta představa několika set jeptišek, namačkaných do rozpadajícího se kláštera uprostřed ničeho a vydaných na milost a nemilost místním okresním diktátorkům. A osobní příběhy řady z nich tomu ještě dodávaly další rozměr, navíc ta (mě dosud neznámá) legenda o Vilemíně Přemyslovně, prostě skutečně je to něco.
A přestože ke konci už to trošku ztrácelo náboj i uvěřitelnost a možná to mohlo mít o nějakých pár desítek stran míň, rozhodně doporučuju všem bez rozdílu věku, pohlaví a samozřejmě i náboženství :)

35 22.10.2022

Tak tohle se mi líbilo moc, tomu říkám opravdový "weird". Konečně vím, kde se vzala v hlavě Chiny Miévilla představa Nového Krobuzonu a v kterém světě stojí Gormenghast.
Název trošku mate, nejde jen o jeden román, je to hned několik příběhů, z nichž každý je jiný a trochu jinak napsaný, dějí se v různých časech a mění se průběžně i samotné Viriconium. Spolu ale dávají jednotlivé části dohromady fascinující obraz dožívajícího světa a jeho více či méně bizarních obyvatel. Jsou tu básníci a šermíři, soupeřící královny, vraždící trpaslíci, záhadné a mocné stroje a zbraně ze zapomenuté minulosti lidstva i invaze z vesmíru. Nečte se to úplně lehce, svět Viriconia je tak starý a ošoupaný, že realita sama nedrží pohromadě. Příčina nemusí předcházet důsledku, a to, co bylo pravdou včera, dneska už nemusí platit. Kdo má rád knížky z laserovské edice "New weird", je tady jasná cílová skupina. A ti ostatní by to měli taky zkusit, je to originální a jiné, a navíc momentálně v Levných knihách za pár korun :)

7 21.10.2022

Konečně se mi podařilo přečíst i první díl téhle povedené trilogie. Jak je vidno, četl jsem to pozpátku, pěkně od třetího dílu po první. Ale vazby jsou jen volné, takže nějak nevadilo, že postavy postupně mládnou, mění se v děti a nenarozené plody a posléze se rozpadají na vajíčko a spermii, aby jejich místo zaujali jejich rodiče. A tak dál.
Je to opět moc hezké čtení, Isabel je skvělá vypravěčka a umí čtenáře chytit. Kdo máte rádi jihoamerickou literaturu nebo ji chcete zkusit, neměli byste trilogii Dcera štěstěny, Sépiový portrét a hlavně a především Dům duchů minout. Pro mně to patří k tomu nejlepšímu z téhle oblasti, spolu Márquezem, Vargasem a Latinskoamerickou trilogií Louise de Bernières
Jo, ale vezměte to raději pěkně od začátku :)

9 06.10.2022

MacBride opět pořádně přitlačil na pilu, a přestože se tentokrát ocitneme v letním, sluncem zalitém Aberdeenu, je to zatím to nejtemnější, co jsem od něj četl. Kladnou postavu aby člověk pohledal, a v té špíně všude kolem se pořádně zmáchá i Logan. Ale jako v celé sérii, od depresí nás uchrání všudypřítomný černý humor, D.I. Steelová a konstábl Rennie. Trošku mi chyběl inspektor Inch se svým pytlíky gumových medvídků a šumivých kokakol, ale ten to ošklivě schytal už v minulém díle a obávám se, že už se nepotkáme.
Je to pořád fajn, a stejně jako všichni ostatní, nechápu proč nejsou přeložené i další díly téhle série. Ach jo, zase se asi budu muset mořit s originálem, a to zbývá jedenáct dílů :(

19 03.10.2022

V Krvavé lázni MacBride hodně přitvrdil, přidal hodně krve a mrazení v zádech, což není na škodu. Je to ale trošku na úkor toho černého humoru, kvůli kterému jsem si jeho knížky oblíbil. Ale nebojte, pořád ho ještě dost zbývá a o detektivní inspektorku Steelovou taky nepřijdete.
Dozvíte se také ledacos nového, zejména že chmurné příběhy o skotské kuchyni mohou mít pravdivý základ a vytušíte, proč se řada lidí s hrůzou otřese při pojmech jako "haggis" nebo "black pudding". A hlavně, začněte si kontrolovat, jestli párky ve vašem místním Albertu náhodou nemají nehty.

8 02.10.2022

Přidávám se k většině, i já jsem trochu zklamaný a mám pocit, že Chuck to svoje nejlepší napsal už dřív. A i já mám pocit, jako bych právě spořádal něco recyklovaného, sice v hodně barevným balení a se spoustou cukru a éček, ochucovadel a steroidů, ale bez pořádné podstaty.
Napsané je to klasicky po palahniukovsku a plné jeho klasických úletů, nechutností a absurdit. To je ta lepší stránka. Ale už se taky trošku vykrádá, Den přizpůsobení si docela zřetelně půjčuje z Klubu rváčů. Ta absurdita a satira v lepších pasážích zase (maličko) evokuje Vonnegutovy dystopie. Ale ten by na to šel úplně jinak. Na rozdíl od něj Chuck nic neřeší, ale všechno bez rozdílu jen shazuje. Vlastně je to víc takové bizarro než satira a jaksi to nikam nevede.
Takže to vidím tak za 2,5 hvězdy a ze staré známosti to zaokrouhlím na tři.

7 20.09.2022

Uff. Tak to teda byla kláda. Až Dukajův Led dočtete, budete se cítit tak nějak podobně, jako byste právě naštípali dříví na celou zimu jak pro sebe, tak pro celou rodinu až po tetu z máminy strany, všechny sousedy a pro jistotu ještě něco na další rok. Koukáte na tu hromadu za sebou, hladíte si mozoly a přes to totální vyčerpání máte takovej docela fajn pocit, že jste zvládli něco fakt mimořádného, i když to byla místy fakt úmorná a monotónní dřina. Ale stálo to prostě za to.
Není to lehké čtení. Dukaj se právě kvůli Ledu hodně přirovnává ke Stephensonovi a něco na tom je, ale mně to víc připomínalo klasické ruské romány. Všechny ty filozofické rozhovory ve vlakových kupé, popisy široké ruské krajiny, revoluce a (jak praví Cimrman) vášnivé debaty v anarchistických kroužcích. Takže myslím že pokud by se Neal Stephenson narodil někdy počátkem 20. století jako Nil Gorodovič Stefanson v Nižním Novgorodě, mohl by to klidně napsat.
Po jazykové stránce je to trošku oříšek. Jednak je tu opravdu hodně slov, jejichž význam si budete muset postupně objasnit sami. Všechny ty přítuhy a přítužníci, zimězo a jeho chlady, teslektřina, tmětlo, tměkutina, jastíny a dokonce tmíčky... Překladatelé mají můj obdiv. Hodně se mi taky hodily zbytky ruštiny, které jsem našel v bílém šumu někde v nepoužívané části mozkové kůry. Ještě že tam skoro neuklízím. Rusismů je tam opravdu hodně, v polské knize by to člověk nečekal. Taky francouzštinu užijete, máte-li na rozdíl ode mě nějakou. O polštinu zato prakticky nezavadíte. A ani stylově to není snadné. Hlavní hrdina je většinu knihy přesvědčený, že neexistuje. Takže jak by o sobě mohl mluvit nebo vyprávět? Řeší se to tak, jako by se věci děly samy od sebe. Nějak jako: Ráno se vstalo, zuby se vyčistily, obléklo se a pak se odešlo. Na to jsem si zvykal fakt docela těžko :)
Nebudu tu popisovat děj, stejně bych nedokázal napsat nic lepšího, než ti, kteří tuhle mamutí bibli ledu přečetli přede mnou. Ale je to prostě něco úplně jiného, než jste kdy četli. Teď už by mě fakt mrzelo, kdybych to nedočetl, nebo mně to vůbec minulo.
A teď jak to ohodnotit: Pět hvězd tomu dát prostě nemůžu, na to jsem se až moc nadřel a ta hromada dřeva měla plno suků. Štípal jsem to skoro měsíc. Ale ty čtyři hvězdy dát musím, protože je to fakt mimořádná věc. A kdo máte odvahu, zkuste to taky, je to ale jen pro opravdové přítužníky.

12 18.09.2022

Já mám Vargase rád, proto trošku přidám a dám Pětinároží tři hvězdičky. Ne, že by to bylo vyloženě špatné, četlo se to dobře a zvládl jsem to za víkend. Ale, mezi námi, taky to není žádný zázrak. Je to celé jakési ploché a nahrubo nahozené, postavy mu moc nevěřím, a podezřele to připomíná agitku proti bývalému peruánskému prezidentu Fujimorimu.
Když to srovnáte s jinými Vargasovými knihami, je to jedna z nejslabších. Keltův sen, Kozlova slavnost, Zelený dům, skvělá Tetička Julie... to je úplně jiná liga.

8 21.08.2022

Dočteno potřetí, a pořád mě to baví. Už samozřejmě vím, co se stane atd., člověk to už čte trošku jinak než poprvé. Vychutnávám si části, které mám nejraději (hlavně Daniela Waterhouse) a hledám, co mi posledně uteklo. V tomhle maxišpalku je pořád co objevovat :) Opět doporučuju, zkuste to.
Jen škoda, že zatím nevyšel česky třetí díl. Vyjde vůbec?

6 21.08.2022

Jak mám Rushdieho rád, tenhle mi tak úplně nesednul. Nemohl jsem se dost dlouho začíst, profesor Solanka mě až tak nezajímal, příběh se motal kolem ničeho, prostě četba na výdrž. V druhé půlce už to naštěstí trošku nabralo tempo, pár věcí se vyjasnilo a najednou to za tu výdrž stálo.
Nicméně nadšení se tentokrát nekoná, nejsou to žádné Děti půlnoci, to už to má blíž třeba k Sexu ve městě :)

Je to taková zvláštní, originální, steampunková fantasy, docela mi to sedlo. Thomas Senlin, hrdina proti své vůli, dobývá nebetyčnou Babylonskou věž tak trochu jako Petr Brok ve Weissově Domě o tisíci patrech. Hlavní cenou je jeho ztracená manželka Marya, a nám nezbývá než napjatě sledovat a doufat, že se mu ji podaří najít. Držím palce :)

3 07.08.2022

Opravdu drsný příběh, který vám připomene, že na Korejském poloostrově byla ještě celkem nedávno víc než jen jedna diktatura. Já jsem o povstání v Kwangdžu slyšel poprvé, a docela mě to dostalo.
Za příběh pět hvězd, bohužel mi ale vůbec nesedl styl, jakým je to napsáno.

6 07.08.2022

Pokud vás zajímají severské báje o Ódinovi, Thórovi a dalších z jejich party, mohla by to být kniha pro vás. Je tu přístupně převyprávěná řada příběhů nejen těchhle germánských bohů, ale i hrdinů, o kterých se toho až tolik neví. Třeba kovář Wieland nebo příběhy o pokladu Niebelungů. Nebýt toho, že výborně převyprávěnou Eddu už znám jak od paní Kadečkové, tak od Neila Gaimana, dal bych ještě o hvězdičku víc.

4 03.08.2022

Mám pocit že jsem četl řadu lepších dystopií, je to jakési plytké a nic vás vlastně nepřekvapí. Ale nečte se to špatně, takže ty tři hvězdy dám.

3 02.08.2022

Vítejte ve světě (či světech) rozbitých válkou andělů na cucky, kde prostor nedrží pohromadě a čas plyne všemi směry současně. Podobně na střípky je rozbitý i celý Atrament. Hal Duncan nemá se čtenáři moc slitování, jeho hrdinové existují v bezpočtu verzích v různých světech i příbězích, je to opět docela na budku:)
Ale je to fascinující.

4 02.08.2022

Tahle kniha se komentuje fakt těžko, jestli si něco zaslouží ten přídomek "weird", tak je to právě Pergament. Nečekejte nějaký lineární příběh, jak taky, vždyť čas má tři rozměry a paralelních světů je tu bezpočet. Příběhové linky se navzájem prolínají, mizí a zase se objevují, proplouvají časem i mezi světy a jejich hrdinové proplouvají a mění se spolu s tím. Snadno se ztratíte, ale to vlastně nevadí, protože ten příběh se děje vlastně neustále a všude, takže do něj zase hladce vplujete o chvíli později. Možná trochu jinde a jindy, no a co.
Pro mně je naprostá pecka první cca polovina a tedy příběh Phreedom/Anny/Inanny. Jack Flash a Joey mi sedli o maličko míň, takže tam nechám čtyři hvězdy a vrhnu se na Atrament.

5 18.07.2022

Taková docela zábavná jednohubka, od které jsem asi čekal trochu víc.

3 12.07.2022

Isabel umí napsat krásný knížky, a tohle je jedna z nich, i když musím připustit že třeba Dům duchů je ještě o hodně větší nářez. Je to taková ta jihoamerická magická záležitost, ale ne až tak jako Sto roků samoty, ona má svůj styl. Pokud bych měl přirovnat k někomu jinému, vybral bych spíš Jihoamerickou trilogii Louise de Bernières.
Já mám tyhle věci rád, najdete tam to tragické, komické i romantické a když někdo umí tak psát jako Isabel, tak se to i krásně a s požitkem čte.

8 24.06.2022

Tak aby bylo jasno, knížky J.D.Barkera jsou super, prostě jednoznačně vyčnívají z té běžné produkce. Četl jsem všechno co u nás zatím vyšlo a platilo to zatím o všech. Přesto ale tentokrát můžu dát jen tak tři, možná tři a půl hvězdy, bohužel...

Ale i tak je to parádní thriller plný akce a žene vás příběhem takovým tempem, že nestačíte lapat po dechu. Kdo jste četli trilogii o Opičím vrahovi, víte, že Barker nejde pro kýbl krve daleko a plastickou trhavinou taky nešetří, ale kromě toho taky umí napsat dobré a věrohodné postavy. Jinak by to nebylo ono, bomby a krev nejsou všechno.
No a to mi právě trochu skřípe ve Volajícím. Až tak, že bych tu knížku spíš nazval "Skřípající".
Jednak vyloženě nesnáším lidi typu hlavní hrdinky Jordan, ta mi lezla celou dobu na nervy. A ještě hůř, nedokázal jsem autorovi uvěřit hlavního padoucha Bernieho. Vždyť ten chlap byl jako vševědoucí a všemohoucí démon, to už je prostě moc. A i kdybych tohle připustil, co ten konec?

No ale přes tohle všechno jsem to ale celé slupnul za jeden den, to tempo je fakt pekelné. A dokonce vám i doporučím, abyste to zkusili.

11 20.06.2022

Tohle je další úplně nejlepší kniha Neala Stephensona, zase jiná než všechny ostatní a zase jinak skvělá. Je to sice místy fakt těžká kláda, a s překladem to musela být neuvěřitelná práce (vivat Petr Kotrle), ale ta odměna stojí za to! Takových knih opravdu moc nenajdete.
Takže zahoďte čudly, vypněte špízu, zapomeňte na celé saekulum a pusťte se do toho :) Já jsem to udělal už počtvrté a stejně mě to zase totálně odvařilo :)

11 08.06.2022