fisa14
komentáře u knih

Knize jsem dlouho ( i přes časté doporučení) odolávala. Jsem však ráda, že jsem si na ni našla čas a musím říct, že jsem ji přečetla jedním dechem.
Jestliže bych měla popsat knihu jedním slovem, bylo by to slovo KDYBY ( kdyby tam nešla, kdyby to řekl, kdyby to udělala nebo neudělala,...).


Silný příběh o velmi silné ženě. Autorka moc dobře píše. Vtáhne vás do děje. I když popisuje drsnou dobu, vyhýbá se násilí.


VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ.
Téma které bylo, je a bohužel zřejmě i bude.


Zlodějka knih je malá, statečná holka, která i přes všechny útrapy jejího dětství dokáže žít naplno. Autor moc pěkně popisuje její vztah s nevlastním otcem, díky němuž pozná kouzlo knih a hlavě sílu slov.
Tato kniha je hlavně o slovech. Ať už těch nevyřčených nebo těch která dokáží pomoct, ale i zranit.
Smrt je zde postavou důležitou, vždyť je všudypřítomná a ukazuje nám, jak je těžké žít a lehké umírat. Líbí se mi, jak jako vypravěčka provází celým příběhem se sobě vlastními postřehy o životě nás lidí.


Tak k této knize se zase někdy ráda vrátím. Tato kniha není jen o smrti, je hlavně o životě.
"Ale v životě jako takovém přece žádný smysl není, nemyslíte? Není spíš ten smysl v tom, jak žijeme?"


Kniha mě mile překvapila. Byla o něčem úplně jiném než jsem si v prvních chvílích myslela. Nezáleží na tom kdo nás vychoval, ale jak.
Dovolím si pár úryvků z knihy:
Ženské zkrátka musejí vydržet víc. Musejí. A také to, třeba i s vypětím všech sil, nakonec dokážou. ( str 147)
.... ,že ty nejbolavější zážitky si dítě s sebou nese až do dospělosti. Že formují jeho povahu, ovlivňují vnímání světa i vytváření mezilidských pout. (str 197)
Kniha se mi líbila ještě víc ne Heřmánkové údolí ( to bylo ale také super).


Mnohem lepší než první díl. Kniha mě hodně bavila. Nasmála jsem se i brečela. Jdu se začíst do třetího dílu.


V začátku na mě kniha působila hodně depresivně. Poté mě však děj pohltil.
Jaké by to bylo vyzkoušet si své paralelní životy a poučit se ze svých rozhodnutí ?


Knihy a přátelé jsou to nejdůležitější v našem životě.
Musím se přiznat, že v začátcích mě kniha moc nebavila. Když jsem však poznala jednotlivé postavy, hned mi přirostly k srdci ( až na Sabine Gruberovou :)).


Na knihu jsem se moc těšila. Nikdy jsem nečetla knihu japonského spisovatele a byla jsem mile překvapena. S dcerou koukáme na animované japonské filmy a možná i proto, jsem si celý příběh přehrávala v hlavě animovaně. Stalo se mi to u knihy poprvé a byla to zábava.
I když je v názvu knihy kocour, hlavním hrdinou je mladý, uzavřený student. Provází nás světem knih a donutí nás ( mě tedy určitě) zamyslet se nad tím, co pro nás knihy znamenají a jak se k nim chováme.
Určitě se k této knize ještě vrátím.


Moc se mi líbilo, jak autorka popisuje hlavní hrdinku. S Effie jsem se, někdy i s hrůzou, ztotožňovala ( sebepodceňování, práce v knihkupectví, láska k vínu :), .. ). Kniha mě bavila a těším se n další.


Opravdu krásný příběh. V knize nejsou žádná hluchá místa, žádné zdlouhavé popisy. Kniha má spád a i když je zřejmé jak příběh dopadne, vždy mě v ději něco překvapilo. Hana Marie Körnerová se stává mou velmi oblíbenou autorkou.


Venkovské sídlo nelze srovnávat s Panským domem je úplně jiná. Líbila se mi.


Tak to byla nádhera. Byla to první kniha, kterou jsem od autorky četla a úplně mě očarovala :).
Rodina, láska, nenávist, posedlost, usmíření a hlavně magie v různých podobách.


Kniha se četla dobře, na originál však nemá. Děj byl předvídatelný. Ale jako letní čtení fajn.


U knihy mě zaujalo vysoké hodnocení, ale mě kniha trochu zklamala. Četla se dobře, ale některé situace (hlavně ty dobré) by si určitě zasloužily více rozvést. Něco mi tam prostě chybělo.


Mrzí mě to, ale autorčin styl psaní mi moc nesedl. Bylo to jak na houpačce. Některým pasážím jsem vůbec nevěřila a některé byly popsány moc pěkně. Pro mě to nebyla kniha, kterou bych přečetla jedním dechem.


Moc pěkně napsané. Je spousta knih kde se prolíná minulost se současnost a popravdě už mě začínají nudit. Toto ovšem není ten případ. Tato kniha je úžasná a věřím, že si ji brzy zase přečtu.
Jen mě zaráží, že je ze série. Ale díky bohu, konec není otevřený. Prostě správný ( dost předvídatelný) Happy End


Miluji Körnerovou, ale tato kniha mě zklamala. Po přečtení Domu U Tří borovic jsem se na knihu moc těšila. Chvilkami mi však připomínala telenovelu.


Kniha se moc dobře četla. Těším se na pokračování.
