Fortuna7
komentáře u knih

Tohle jsou prostě super knížky pro milovníky módy. Autorka shrnuje nejpodstatnější okamžiky pro různé módní značky a já se vždycky dozvím spoustu zajímavých informací. Pokud se chcete dozvědět něco víc o ikonických kabelkách a kufrech s logem LV, tak je tato kniha pro vás.


Jsem překvapená, jak rychle se Pozlacená četla a jak rychle mě příběh pohltil. Přiznávám, že vulgarismů tady bylo vážně dost a oslovení ,,klisna" je trochu zvláštní, ale jinak je děj opravdu strhující a napínavý. Odhalení na konci knihy mě docela překvapilo a jsem zvědavá, jak se příběh v dalším díle rozvine.
I přes moje kladné hodnocení ale naprosto rozumím některým rozhořčeným komentářům tady, kdybych nevěděla do čeho jdu, tak taky budu hodnotit daleko negativněji.


Taková sympatická knihomolská oddechovka, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Myslím, že každý správný knihomol se párkrát pousměje a v komiksu se pozná. Mě rozhodně nejvíc pobavil knihomolský slovníček s vtipnými a originálními pojmy.


Hezká bonusová kapitolka, která celý příběh dokončila a trochu i uvedla na pravou míru.


Samozřejmě, že kdybych měla hodnotit kvalitu a nějakou originalitu, tak je Den po dni naprostý průměr, ale já jsem si to otevírání kapitol neskutečně užila. Nápad to je úžasný, každý den jsem se těšila na pokračování a hlavně jsem při čtení úplně vypla a vychutnávala si tu nereálnost celého příběhu. Největším překvapením pro mě byly výborné vedlejší postavy. Jakože babička Addie?! Ji si snad nešlo nezamilovat.
Chápu, že někdo může být po dočtení zklamaný, ale já věděla do čeho jdu. Od autorky mám přečtené všechno a bylo mi naprosto jasné, že mám očekávat oddechovou. Na druhou stranu bych stejně o Vánocích nechtěla něco jiného a takhle jsem se na svátky krásně naladila. Těším se příští rok na rereading.


Abych byla upřímná, tak mě Ocelová liga docela zklamala. Od anotace jsem očekávala daleko víc pátrání po vrahovi a hlavně více děje ze samotné ocelové ligy. Ze začátku jsem byla naprosto ztracená v postavách a nedokázala jsem se začíst. Vlastně jsem ve čtení pokračovala jen kvůli hlavnímu hrdinovi Vitovi, ten je za mě vcelku originální postavou. Nejvíc mě mrzí, že kniha měla potenciál, inspirace antikou, Akademie smrtících umění, tajemná vražda... To všechno zní skvěle, ale je to absolutně nevyužité a mrzí mě, že knihu nemůžu doporučovat.


Colleen tady jenom potvrzuje, že prostě a jednoduše umí psát silné a emocemi nabité příběhy se skvělými postavami. Já jsem Námi to začíná přečetla během dvou dní, ale měla jsem spíš pocit, že sleduju film. Jsem ráda, že postavy si konečně mohly užít svůj happy end a doufám, že i tady se brzy dočkáme filmového zpracování.


Krásně napsaná a hlavně velmi emotivní kniha, která tedy podle anotace slibuje něco trochu jiného, ale já jsem asi ráda, že vše bylo malinko jinak. Ano, cca v polovině jsem už tušila, jak to všechno dopadne, přesto jsem si příběh užila. Vyhovovalo mi střídání úhlů pohledu, hlavně tedy Marcellovy kapitoly. Upřímně jsem ale nečekala, že mě bude tak moc zajímat příběh Tovy. Její kapitoly jsem vždycky zhltla během pár minut a jenom se těšila na další.
Když to tak shrnu, tak tato kniha pro mě byla docela krokem do neznáma, ale nesmírně jsem si to užila a s čistým srdcem ji mohu doporučit třeba jako dárek.


Karen Homer shrnuje nejdůležitější informace o známých návrhářských domech. Knihu jsem četla v angličtině, autorka píše poměrně jednoduchým stylem, ale opravdu se zde dozvíte všechny zásadní informace, takže pokud vás alespoň trochu zajímá móda, tak tady nešlápnete vedle. Už se těším, až se pustím do dalších dílů.


Poměrně dlouho jsem přečtení této knihy odkládala a přiznám se, že to trochu bylo i kvůli názvu, který mě úplně nelákal. Neměla jsem od ní žádná očekávání, vlastně jsem na ni úplně náhodou narazila v Levných knihách a prostě jsem neodolala barevné ořízce. O to víc mě překvapilo, jak je kniha čtivá, já ji přečetla během dvou večerů. Autorka krásně popsala tu spoustu emocí, které postavy prožívaly, líbilo se mi originální zpracování tématu a docela mě i překvapilo, že příběh předává určité poselství. Mě osobně konec dojal, obzvlášť tedy přiznání hlavní hrdinky, ale chápu, že některým čtenářům mohl její čin připadat vlastně jako maličkost. Kniha se dotýká spousty problémů a trápení, které hrdinka a její rodina prožívá, takže se něco řeší jen okrajově, ale zasloužilo by si to víc prostoru.
Kečupová mračna je kniha, která by si zasloužila více prostoru, má potenciál a je mi trochu líto, že zapadla a moc o ní není slyšet. Pokud chcete něco kratšího, čtivého a napínavého, tak knize dejte šanci.


Ve většině případů jsem se jenom ujistila, že všemu rozumím a jen pár výrazů pro mě bylo překvapivých, spíš se ale jednalo o ty s více správnými tvary. V předchozích dílech mě překvapilo daleko víc chyb, kterých se Češi dopouští.


Velmi povedené pokračování skvělé historické série z Olomouce s prvky magie. Knihy Lenky Poláčkové jsou neskutečně čtivé a cením si dobového kontextu i celkové propracovanosti příběhů. Ihned jsem se začetla, oblíbila si hlavní hrdinku a prostředí internátní dívčí školy. Nejvíc ale oceňuji emoce, které mě při čtení provázely, v jednu chvíli jsem se dojímala nad tím, jak se Dany s Ambrožem zamilovávají a následně jsem spolu s nimi prožívala strach. Půl hvězdičky ubírám jenom proto, že jsem příběh porovnávala s prvním dílem, který mi sedl ještě o malinko víc. Neskutečně se těším na další díl už jenom proto, že v knihovničce bude skvěle vypadat.


Familiár je kniha s neskutečně dobře popsanou atmosférou, při čtení vše prožíváte spolu s hrdiny a máte pocit, že jste se ocitli v renesančním Madridu. Oceňuji i množství historických faktů a některé krásné myšlenky a citáty, které autorka do knihy zařadila. Co mi ale chybělo, byl nějaký větší zvrat a akce, protože děj se táhl a já vlastně celou dobu jenom čekala, kdy přijde pointa... To byl jeden z důvodů, proč jsem knihu četla tak dlouho a vlastně jsem ani moc neměla motivaci příběh dočítat, ale už jenom kvůli perfektní obálce jsem se překonala.
Za mě to je tedy průměrná historická fantasy, kterou asi v nejbližší době pošlu dál.


Kráska a hráč je bezesporu román, od kterého nemám očekávat nic jiného, než oddechovku na pár dní a podle toho bych to měla i hodnotit. A to jsem i dostala, ale na druhou stranu nemůžu přehlížet všechny ty nedostatky.
Začnu stylem psaní, který mi přijde neskutečně primitivní, autorka opakuje fráze a kolikrát na tom utrpěl nelogicky urychlený děj.
Hlavní postavy se chovali spíš jako teenageři a k těm vedlejším se radši nebudu vyjadřovat, protože z těch jejich problémů mi bylo občas až trapně.
Kámen úrazu za mě ale bylo prostředí místní střední školy. To je ale náhoda, že snad všechny postavy tam pracují, dokonce většina z nich spolu chodila do ročníku...
Vzhledem k těmto věcem, které mě neskutečně iritovaly, musím knihu hodnotit jako velmi podprůměrnou a dalším autorčiným knihám se už radši vyhnu.


Zábavný a svižný příběh, který jsem přečetla během odpoledne, a byla bych radši, kdyby byl daleko delší. Námět mě chytl od první strany, užívala jsem si to, jak se prolínala minulost se současností (a v mnoha náznacích i budoucností), ale hlavně Pipa objevila svůj talent na řešení záhad.


Ali Hazelwood prostě umí psát neskutečně čtivé a vtipné romány, které ale poukazují i na důležitá společenská témata. Zároveň jsem si při čtení odpočinula a celý příběh jsem prožívala spolu s hlavní hrdinkou Bee. A samozřejmě jsem se zamilovala do Leviho :-D. Knihu ale bohužel nemůžu hodnotit plným počtem hvězd, protože explicitní scény mi osobně přišly opravdu hodně na sílu a závěrečný zvrat považuji za lehce přehnaný. I tak se ale těším na autorčiny další knihy.


Další krásná oddechovka ze sportovního prostředí, tohle prostě Mariana Zapata umí. Klidně bych hodnotila plným počtem hvězd, ale občas mi přišlo, že se hlavní hrdinka opakuje, a příběh tak ztrácel na tempu. Romantika jako taková je skvěle napsaná, stránky mi utíkaly pod rukama a já se při čtení musela neustále culit. Oceňuji i to, jak autorka do děje zapracovala postavy z minulých knih, to jsem si moc užila.


Tohle je tak neskutečně dobrá série...
Já jsem si dokonce čtení musela dávkovat, abych příběh nezhltla během pár dní. Autorka píše čtivě, má úžasně vymyšlené charaktery a ty zápletky a zvraty jsou geniální. Železný plamen má velmi obsáhlý děj, celý příběh se zase neskutečně posunul a závěr byl úplnou třešničkou na dortu. Spolu s Violet jsem prožívala všechny emoce, bavila jsem se nad jejími rozhovory s Tairnem a Andarnou a už se nemůžu dočkat dalšího dílu, protože tohle je opravdu špičková série, které jsem absolutně propadla.


Před pár měsíci jsem knihu po pár stránkách odložila, protože jsem se moc nedokázala začíst. Teď jsem ale ráda, že jsem příběhu ještě dala šanci. Poslední výlet do Ruin jsem si užila, nejvíc mě bavila linka Tessy a zápletka byla zase velmi originální. Na sérii jde krásně vidět, jak se autorka posunula ve svém stylu psaní, ale občas mi přišlo, že některé fráze se strašně opakují. Celkově vzato mám ze série velmi dobrý pocit a s klidným srdcem ji můžu doporučovat všem milovníkům fantasy.


Já se vždycky nechám nalákat anotací a pak jsem docela zklamaná. Styl psaní autorky mi prostě nesedí a docela mě to mrzí, protože zápletky jejích knih jsou vždy velmi originální a napínavé.
V této knize jsem si ihned oblíbila trojici hlavních hrdinů, začátek příběhu byl vcelku strhující, ale pak už jsem se se čtením trochu trápila. Stránky mi vůbec neutíkaly a ta odhalení mi přišla hodně na sílu, vše bylo takové vynucené. Přijde mi, že autorka celý příběh hodně rychle zakončila a něco ani moc nedořešila... Pro mě průměrná detektivka.
