Frakira komentáře u knih
Je to zase dobré a čtivé, i když vlastně docela "obyčejné". (Ještě že Host nám ty české autory pěkně postupně servíruje, zatím žádný nezklamal.)
Ideální do postele, když máte chřipku: je to čtivé, ale po jednom paralenu už si na to ani nevzpomenete :/
moc se mi líbilo grafické provedení knížky, jednoduché a přitom velmi působivé...a obsah samozřejmě nejvíce...
tolik hvězd. bolí, ač by hladit mohly.
a co je strašné: ony občas hladí.
do hákového ježíšův kříž zohli,
ještě se smáli, ještě plivli. hadi.
Tak to byl celkem fofr, ani nevím jak, mám přečteno za odpoledne. S touhle knižní sérií jsem vážně spokojena a jako celek ji řadím vysoko! Rozhodně doporučuji
Tohle je opravdový mazec po salingerovsku. Varování: po přečtení člověk do života moc chuť nemá...
"Kdo není bezmocný? Není lepší si to přiznat? Neměli bychom obviňování raději zaměnit za důstojnější a poněkud cynické smíření se stavem věcí? Milujeme jeden druhého, protože nedokážeme skutečně milovat sami sebe. Jsme na sobě navzájem závislí, protože se nemůžeme spoléhat na sebe samé. Nedokážeme rozmluvit svým dcerám ošklivé šaty, které už jim nesedí. Nemůžeme sevřít svět v náručí, jak jsme to dělali dřív, nemůžeme zabránit tomu, aby lidé umírali."
Tohle bylo tak...děkuju, Veroniko, za ten zážitek...ten pocit z knihy mě bude pronásledovat ještě dlouho, doufám v to!
"Je to znepokojivě příjemný pocit sdílené samoty. Jako bych sám sebe dokázal vnímat víc, když mám u sebe jeho..."
Moc se o tom nemluví, nicméně tohle tu v českých vodách moc nenajdete. Noir "ve stylu" Chandlera, jo, mně se to moc líbilo....
No, nebylo to tak úplně nejhorší (jak jsem čekala), ale tento spisovatel už mi nemá co nabídnout...
Moc hezká poetická jednohubka a po dlouhé době kniha s krásným vizuálním zpracováním!
Osobní, otevřená zpověď, která asi neosloví každého. Už jen proto, že je zcela jiná než "Hruška", a to je jen dobře! Mně styl Šrámkové naprosto sedí, takže 4 a 1/2 :) a těším se na další knížku...
Jak jen to ti Francouzi dělají, že dokážou vykouzlit takovou náladu a popsat prostředí tak, že si člověk připadá jakoby se ocitl někde ve filmu Amélie z Montmartru. Je to jiné, než na co je člověk zvyklý. Příběh plyne a plyne a najednou je konec. A jde to i bez vražd, sexu a násilí... Příjemné!
Jedničku jsem bohužel nesehnala, ale to nijak nevadí. Poezii nerada hodnotím, nechť tedy mluví sama za sebe...
"Všechno je z nějakého důvodu přesně takové, jeké to je. Drobky na vašem stole nejsou žádnou mystickou připomínkoou koláče z dnešního rána. Jsou tam proto, že jste se rozhodli je neuklidit. Bez výjimek."
Tohle je přesně ta kniha, u které vám nevadí sprostá slova, protože to není povrchní, nýbrž inteligentní čtení, ale přesto zůstává pořád lidské. Autorka popisuje to, co ji trápí velice osobitým vtipným způsobem a zároveň vás provokuje. Myslím, že spousta žen se u toho opravdu pobaví a zjistí, že některé věci je třeba řešit a nahlížet na ně i z jiného pohledu...
Moje první kompletní přečtená sbírka od autorky - a zcela určitě ne poslední. "Tohle je moje krevní skupina", chtělo se mi vykřiknout po prvním přečtení. A i když první část sbírky je spíše duchovně zaměřená (a já jsem nevěřící :), rozhodně to ničemu nevadí...ale nechme rozborů, u básní jde hlavně o pocity...
čtivé, vtipné...doufám, že autorka bude pokračovat a zdokonalovat své psaní, její styl se mi líbí, určitě se směle může řadit k zahraničním autorům tohoto žánru...