Frakira komentáře u knih
"Zeptal jsem se ho, na jaký typ světa bychom si měli zvyknout, a on mi trochu netrpělivě odpověděl: Na svět, jako je ten, který jsem právě popsal. Kde se na jedné straně umírá žízní a na druhé se topíte. Jste obeznámen s teorií gradualismu?
Obávám se, že ne..."
Můj oblíbený spisovatel, nová kniha, vylepšený design odeonek - pro mě mnohem lepší...byť to není ten jeho styl jako u předešlých knih, je více osobní - chvílemi až "naučná", přesto se mi líbila.
Moje první knížka autorky. Silný to bylo. Vztah samotné hlavní hrdinky ke své - již mrtvé - nejlepší kamarádce to bylo skvěle vykreslené, ale dostanete se k tomu postupně a je třeba trochu číst mezi těmi těžkými řádky, ale vlastně je to tak jednoduché...líbilo se mi to moc!
"Na všech životních rozcestích a křižovatkách jsi měla pravdu. Dodnes jsem ti neodpustila, že jsi předpověděla moji budoucnost, protože jsem takovou nechtěla. Nikdy jsem se nechtěla vydat do nového světa bez tebe. Nesnesu, že jsi mě svou smrtí donutila k útěku a přiměla mě stát se tím, kým jsem. Ne proto, že by tahle verze mě samotné byla špatná, to ne, mám ti být za co vděčná, a přesto - dala bych nevím co, abych se dozvěděla, jaké by to bylo, kdybys neumřela....Viděla jsi všechno, co mělo přijít, zatímco já jsem dál bloudila vlastní nevědomostí... "
"Kdo není bezmocný? Není lepší si to přiznat? Neměli bychom obviňování raději zaměnit za důstojnější a poněkud cynické smíření se stavem věcí? Milujeme jeden druhého, protože nedokážeme skutečně milovat sami sebe. Jsme na sobě navzájem závislí, protože se nemůžeme spoléhat na sebe samé. Nedokážeme rozmluvit svým dcerám ošklivé šaty, které už jim nesedí. Nemůžeme sevřít svět v náručí, jak jsme to dělali dřív, nemůžeme zabránit tomu, aby lidé umírali."
Tuhle knížku jsme si moc užila, témata jako kolonialismus, otroctví, elitářství, rasismus, do toho slitky, magie, překlady, citace...tenhle žánr mě začíná hodně zajímat :)
"Budoucnost, stejně mlhavá jako děsivá, se však zatím dala snadno přehlížet - úplně totiž bledla v záři přítomnosti."
"Skutečné vzdělání vám život nezjednoduší. Naopak, všechno se vám bude zdát mnohem složitější, chaotičtější a velmi zneklidňující. Máte samozřejmě ještě jednu alternativu, Elloren Gardnerová, a to žít život založený na lži a nespravedlnosti."
Tohle bylo tak...děkuju, Veroniko, za ten zážitek...ten pocit z knihy mě bude pronásledovat ještě dlouho, doufám v to!
"Je to znepokojivě příjemný pocit sdílené samoty. Jako bych sám sebe dokázal vnímat víc, když mám u sebe jeho..."
"A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášení zpátky do minulosti." Poslední věta ve mně zarezonovala asi nejvíc a tak nějak vystihuje náladu celého díla
Pořád stejný JHK, o tom žádná, ale už v tom člověk moc nového nenajde..ke starším sbírkám se občas vrátím, k této ale asi ne...
"...ale jenom ta vzpomínka na dobu, kdy jsem byla šťastná, nebo možná jenom mladá a všechno bylo tak snadný, jediný moje starosti byly, jak se naučit angličtinu a jestli mě miluje Robert, v tý době mi to sice snadný nepřipadalo, ale čas to zabalil do hodně krásnýho papíru."
No zas mě to dostalo, zase jsem se viděla tak, jak nechci skončit. Ještě u žádné autorčiny knihy jsem nepřemýšlela co bude dál s postavami, ale tady jo. Pokračování by mi nevadilo :)
Další povedené dílo autorky, nezklamalo!
"Taky pochopil, že dlouhá samota je lepší než blbá společnost." (Hrázný)
Moc se o tom nemluví, nicméně tohle tu v českých vodách moc nenajdete. Noir "ve stylu" Chandlera, jo, mně se to moc líbilo....
Trošku jiné čtení, více umělecké, v podstatě až na ten konec se tam nic zásadního neděje...to ale nevadilo, co mi ale vadilo byla ta poslední kapitolka/epilog - bez toho bych se obešla a určitě bych měla z knihy ještě lepší pocity...lehounce připomíná knihy Sally Rooney, pokud bych měla přirovnat...
Opravdu smekám před autorkou, protože si tak trošku umím představit, co to obnáší bádat několik měsíců a let, v archivech procházet staré a zaprášené krabice, člověk to má pořád v hlavě, žije to....příběh se mi moc líbil, i když asi každému do noty nesedne, já dostala, co jsem čekala a jsem za to moc ráda!
Námět dobrý, i to jak byl příběh psaný z pohledu náctiletých holek, i když asi bych si představovala trochu víc...no ale mrazí z toho, pak dejte dítě na kroužek :/
Pokaždé, když si pořídím novou knihu od této autorky, tak si říkám, že už mě nemůže ničím moc překvapit... a i když vlastně ne, zase se jí to povedlo! Jak to dělá? ty knihy jsou pořád "jen o lidských vztazích a neštěstí" a mě to pořád baví číst a prožívám každou další knihu jako by byla její první...
U čtení v hlavě slyšíte jeho hlas, což je super! Milé oddechové čtení...
Mě to hodně bavilo! úplně jiné než ostatní autorčiny věci, civilní a tak uvěřitelné, až běhal mráz po zádech...i jsem si v průběhu čtení několikrát říkala, "tyjo, tohle fakt napsala ženská?" dobrý!