Friedulka komentáře u knih

(SPOILER) Krásně napsaný příběh dívky, která se nedokázala přerodit v opravdovou ženu zodpovědnou za svůj život a obětovala sebe i lásku člověka, který ji miloval, za nelásku matky – nematky. Símce jsem zpočátku rozuměla, věřila, že se dokáže vzepřít, ke konci mi však byla až nepříjemná. Otevřený konec možná mohl dát nějakou naději, obávám se ale spíš, že Símku pomalu zasypal prach "staropanenství".

7 19.07.2024

O dětech si nechci dělat iluze, ale že by měly v devadesátých letech až takový slovník a byly to děti-neděti, tomu se mi nechce věřit.
Vadila mi vulgarita, dívky mi nebyly sympatické. A o dospělých raději nemluvit. Příběh mě nepřesvědčil o autenticitě.

7 13.12.2023

Ach jo. Jak často bývá, že jeden miluje více než druhý. Šla bych za tím, kdo má opravdu rád světa kraj, hledala bych jej, nevzdala se. Bohužel mé pocity vůči Mileně jsou rozporuplné. A to jsem tak doufala.
Po literární stránce nemám co vytknout, až na psaní letopočtu slovem, jak už zmínila apq.

7 12.12.2023

Bože, sebeláska některých je nekonečná!

Bohužel Carter už naplno vykrádá sám sebe. Poslední knihy mi připadají jako z kurzů tvůrčího psaní – šablona a doplnit potřebné. První šokující vražda, ujištění, že nic děsivějšího Robert s Carlosem ještě neviděli, pro efekt mnohokrát zdůrazňováno, jak jim přebíhá mráz po zádech, tají se dech, nejsou schopni slova. Vyšetřování tedy začíná, nastupuje forenzní tým, následuje návštěva pitevny a nezbytné kolečko s výslechy svědků, většinou bezvýznamné, neboť nikdo nic neví a neviděl, ale rozepsané na mnoha stranách. Poté přichází vraždy další (většinou dvě) a vše se zopakuje. Inu, čisté spisovatelské řemeslo. A vrah ten se mihne někde v začátku a během celého vyšetřování o něm nepadne žádná zmínka. Prostě na koho to slovo padne, ten musí jít z kola ven. Myslím, že dalšího Cartera už nedám. Zřejmě se králem kriminálek nestane.

7 02.10.2023

Ditta, jejíž osud je předurčen, Ditta dítě, Ditta žena. Jako jedenáctiletá jsem sáhla po tomto románu do knihovny svých rodičů. Dodnes si vzpomínám na očarování drsnou přírodou, otřesení syrovými vztahy i mezi těmi nejbližšími (matkou Ditty a její babičkou Maren), bezútěšností Dittina života. Jedna ze zásadních knih mého života. Setkání s ní v mém dětství nebylo poslední, ke knize jsem se vracela.
Existuje stejnojmenný černobílý film z roku 1946, přes své "stáří" je velmi dobrých kvalit.

7 21.09.2023

Málokdy čtu detektivky opakovaně, ale tato je jedna z několika, po kterých jsem sáhla znovu. Má totiž mnoho co nabídnout. Pohltí nejen samotný děj, ale také ponuré prostředí staré nemocnice, rovněž vynikající popisy, které celkovou atmosféru umocňují. Příběh vás vtáhne a nepustí.
PS. Žaludeční sondu po přečtení knihy bych si raději ještě dobře rozmyslela.

7 22.08.2023

Třetí kniha od Kariky – a trochu zklamání. Musím souhlasit s Filomenou. Příliš dlouhé, příliš tápání mezi snem a realitou, vyčerpávající. Nelíbila se mi postava Sprunggeista, toho bych odeslala raději někam mezi skřítky a permoníky.
Oceňuji jako velmi zajímavý okamžik, kdy za Igorem přijdou záchranáři, to jsem opravdu nečekala.
Kariky se však nevzdávám, nyní čtu jeho povídkovou knihu Hlad a zase jsem nadmíru spokojená.

6 25.12.2024

Chytlavá kniha, je vidět, že ji psal psychopat.
Jen málokdo dokáže podělit se s takovým neutuchajícím úsilím a nadšením o svou temnou stránku osobnosti, a to nejen prostřednictvím této knihy, ale rovněž četnými přednáškami, rozhovory. Náš psychopat má zjevnou radost sám ze sebe. Nejvíc mě dostalo jeho vyjádření, že děti považuje většinou za nudné, ale jeho vlastní, to je úplně něco jiného, jak samozřejmě potvrzují i druzí.
PS. Kdoví, jestli autor nás od začátku nehoupe.

6 05.08.2024

Já to vzdávám! Kniha mi stojí v knihovně již nějaký ten týden, zkoušela jsem číst, ale nejde to. Gerta nenašla mé sympatie, nejsou mi blízké tyto ukřivděné ženy. Ano, zažila strašné okamžiky, ale mohlo to být mnohem horší, vzpomeneme-li na osud českého obyvatelstva, a to nemluvím o lidech židovského původu. Každý člověk má svůj individuální osud, ale obecně platí: Když se kácí les, lítají třísky. A upřímně, Gerta nebyla žádná bojovnice proti nacismu. Tak buď s něčím souhlasím, nebo se proti tomu nějakým způsobem vymezím. Je mi jasné, že téma odsunu Němců je populární, ale pro mě jinak, ne černobíle. Ani literárně autorka nepřesvědčila.

6 28.07.2024

Až ke křížku stoupá pomyslně i doslovně hlavní postava románu Eliška. Na sklonku života vzpomíná a bilancuje. Ve svých očích si připadá obyčejná, fádní, nezajímavá. Někomu přijde nesympatická. Mě si však získala, a to právě díky své skromnosti, opravdovosti, empatii. Příběh neklouzá jen po povrchu, není to pouze výčet prožitého (jako bohužel třeba v Šikmém kostele), ale autorce se podařilo vytvořit živé a živoucí postavy. Osobně se mi nejvíce líbilo vykreslení zdánlivě nesourodého přátelství Elišky s Janou a Gertou. Eliška, tak obyčejná a fádní, je dle mého výjimečnou ženou.

6 21.09.2023

Frank Wedekind a jeho Probuzení jara je něco tak neskutečného, málo která divadelní hra dokáže člověka tak zasáhnout. Jednoaktovka, která navzdory své úspornosti (nebo právě díky ní) ve vás uvízne a nezapomenete na ni. Tématem mi vzdáleně připomíná film Bílá stuha od Michaela Haneke.
Probuzení jara jsem četla v němčině, která zde dokáže být ještě syrovější než český překlad.

6 16.09.2023

Mám ráda Fukse, a tato kniha patří dle mého názoru k jeho nejlepším, nezapomenutelným.
Nic není takové, jak se zdá, posuďte sami.
Nevím proč, snad atmosférou, mi tato kniha připomíná Dürrenmattův Slib, který určitě také stojí za přečtení.

Bože! Okénko do života narcise.

Neotřelý námět. Nesmrtelnost, která něco stojí.

6 19.08.2023

Kniha mě zklamala. Může za to jednak hlavní postava, ke které z mého pohledu nešlo cítit jakékoliv sympatie a kterou život bez drog nudí, zároveň jazykový styl. Pokud jako dokument, tak dobře, po literární stránce neumělé, zdlouhavé...

6 19.08.2023

Ta kniha je něco tak krásně smutně poetické.

6 18.08.2023

Už když jsem jako náctiletá četla knihu poprvé, byla jsem jí okouzlena a zasažena. Takto by měl vypadat příběh jednoho manželství, nic okázalého, ohromného, šokujícího. Jen prostota, opravdovost, čistá krása.
Ne nadarmo je autorka nositelkou Nobelovy ceny.
Doporučuji přečíst si její knihu Zůstala dítětem.

5 23.08.2023

Žena, vůz, dva němečtí vojáci. Někdy cesty nevedou tam, kam mají. Otevřete bránu a nechte se pohltit smrkovým lesem. Smutně krásné. Varhanní koncert pod klenbou stromů.
Film je také mistrovským dílem.

5 22.08.2023

Nejzajímavější mi připadl osud Anděliny matky. Přerod malé Anděly v sobeckou ženu se mi zdál obtížně uvěřitelný. Hájovna mi byla mnohem bližší.

5 21.08.2023