fruitbueno
komentáře u knih

Naprosto vynikající kniha v každém ohledu, který může čtenáře zajímat! Zároveň obrovské překvapení, že se jedná o autorovu prvotinu. Tak vyzrálý text bych navíc čekala i od někoho zralejšího, což ale nemíním jako kritiku... Přitažlivost pádu má naprosto všechno, co na knihách oceňuji. Dokonalou atmosféru, ze stran přímo slyšíte, vidíte i cítíte prostředí, postavy, pejska... Nechybí závažné téma, zpracované citlivě, ohleduplně, s mimořádnou laskavostí. Ať je jím sebevražda, nebo vlastní traumata, kterým v životě čelí hrdina. Jde opravdu o skvělý text, hluboký, pravdivý, laskavý, který budu doporučovat dál.


Jako obvykle nemám co vytknout. Knihy Ladislava Zibury v zimě zahřejí, v létě vlijí do žil chuť cestovat a objevovat. Autor (a jeho redaktorský tým) odvádí báječnou práci a každé čtení jeho knih pro mě představuje zážitek.


Paní farářce tleskám i tak trochu v dobrém závidím tu bezprostřednost, aktivitu a nehynoucí touhu posouvat neustále dál sebe sama. Její vyprávění je čtivé, vtipné, protkané čirou člověčinou a je dobře, že dělá, co dělá. Člověk potřebuje víru stejně jako vzduch, je jedno, jak jí (a zda vůbec nějak) nazývá. Opravdové pohlazení po duši.


Čtení, které už nikdy nedostanu z hlavy. Příběh o osamělosti, odlišnosti, bolesti a nekonečné touze po lepším životě.


Jedna z nejkrásnějších knih, jakou jsem kdy přečetla. Líčí těžký život v těžkých dobách, přesto v ní nenajdete ani stopy po zármutku, zoufalství či bezútěšnosti. Naopak je prodchnuta pozitivním myšlením, humorem a také nadějí, na níž už si nikdo netroufal myslet. Kniha o zdolávání nepřízně osudu, o síle lásky a přátelství, kořenech člověka, vztahu k Bohu, půdě, ale i k sobě samému. Kniha obsahuje tolik mouder a myšlenek, že bych jimi zaplavila celý mrak papíru. Naprostý klenot, který bude součástí mojí knihovny, a díky čtenářské výzvě i knihovny mojí nejlepší kamarádky. Terezko, těš se!


Už dlouho jsem nečetla knížku, která by mě dojala, oslovila a kterou jsem doslova nechtěla opustit. Zvuk slunečních hodin není jednoduchý text, není to přímočaré čtení pro davy nebo nedej bože odpočinková četba. Prolínání časových rovin, střídání vypravěčů, řada polopřímých a nepřímých řečí - to vše vyžaduje pozorného a soustředěného čtenáře. Přidejte ke všem pozitivům taky krásnou češtinu a práci s jazykem a dokonalý zážitek je na světě. Nejvíce mě dojal a zaujal příběh Tomáše a Ráchel, milostná lovestory s tragickým nádechem mě dostal a bude ve mně rezonovat ještě dlouho. Nádherné čtení, které stojí za to číst!


Obrovské překvapení v tom nejlepším slova smyslu! Ladislav Zibura mě během dvou dní provedl nádherným krajem, který ve mně zanechal hluboký dojem a zájem o putování v těchto končinách. Navíc nabídl velmi sympatický mix historie, historek i vlastní motivace, které dohromady bavily, zaujaly i dojímaly. Děkuji, klaním se, autora si odteď načtu celého.


Dlouho jsem si nebyla jistá, proč na mě kniha skoro na každém řádku působí jako parodie. Moravy, charakterů lidí, životních příběhů, vztahů, čehokoli. Čím více závěru se ale kniha blížila, myslím, že jsem to odhalila. Autorka pod vším tím balastem, lehkostí, nadhledem zakrývá bolest, samotu, neschopnost komunikovat - s rodiči, přáteli, partnery i sám se sebou. Tento apel si odnáším a pokud autorčino vyznění chápu dobře, musím uznat, že se jí to povedlo. Tak trochu nemluvit o ničem, co je doopravdy důležité, se přece děje všude kolem nás.


Neskutečně nenápadné dílo, které oč skromnější formou, je obrovské sílou, myšlenkou i celkovým vyzněním.


Ocenila jsem, že jsem si k většině postav mohla díky seriálu "přiřadit tvář", kniha byla výborná, děj měl spád, jsem nadšená. Čtení, které fanouškům seriálu musí po nepovedené poslední sérii připadat jako pohlazení na duši.


Já a paní JKR máme specifický a již letitý vztah. Jak s nadsázkou říkám, ráda bych od ní četla i návod k použití horkovzdušné fritézy, protože jestli někdo umí čtenáře zaujmout, nepustit, potrápit a za každých okolností potěšit, je to právě tato paní. Čtvrtý příběh oblíbené dvojice má poněkud rozvláčný úvod, který tempo vyprávění trochu zpomaluje, ale závěr je jednoduše výborný. Vedle standardní detektivní zápletky knize zdatně sekunduje naprosto jiskřivě zachycený vztah ústřední dvojice, řada zajímavých vedlejších postav a opět zdařilý překlad do češtiny. Práce s jazykem, dialogy, spád děje, opravdu bravurní vykreslení jednotlivých charakterů... vše, nač jsme v této sérii zvyklí a co máme rádi. Škoda jen té omáčkovitosti v úvodní části, jinak by to byla plná palba...


Jedna z nejlepších knížek 19. století vůbec. Moc nechápu zdejší hodnocení (a celkově hodnocení knih, které spadají to tzv. povinné četby), protože Babička je nádherné počtení, které mě vždycky spolehlivě dojme, rozpláče a zanechá hluboký dojem...


Co všechno člověk udělá, aby přežil? Mnoho. Děsivá výpověď o nebezpečí, převlékání kabátů, pudu sebezáchovy a taky svědectví o historii.


Dlouho jsem se nemohla začíst a pak mě velmi rušily chyby, překlepy nebo chybějící slova. Téma obtížné, nejspíš stále živé, zpracování ovšem spíš průměrné.


Chvíli mi trvalo se začíst a hlavně zorientovat ve změti divných názvů, jmen (díky, Wikipedie), ale pak už se nešlo odtrhnout. Skvělé čtení, kde nepřebývá jediné slovo. Těším se na pokračování.


Je úplně neskutečné, jak se můj dojem z Anny Kareniny mění v průběhu času. Dojem, sympatie, vztah k postavám jsou dnes diametrálně odlišné, než když jsem román četla poprvé. Dříve jsem s Annou sympatizovala, fandila její lásce navzdory, litovala její osud a soucítila na maximum. Dnes mi je spíše protivná. Neschopná vědět, co chce. Jít za tím. Je uvzdychaná, utrápená, nesnesitelná. Podotýkám, že poprvé jsem knihu četla na střední škole... O dvacet let později takový posun.


Minierovi se (jako obvykle) povedlo vylíčit až neuvěřitelně sugestivní atmosféru, něco mě nutilo číst dál a dál, rychleji a rychleji, ten skličující dojem nabíral tou uzavřeností děje na intenzitě. Zápletka skvělá, Martin jako postava se zase o kousek dál posouvá, což je u série žádoucí. Přečtete podobně jako já jedním dechem, vsaďte se :)


Musím říct, že jsem byla od první chvíle uchvácena a okamžitě vtažena do dění. Oceňuji pečlivou mravenčí práci autorky, kterou v závěru přiznává, vznikl pozoruhodný text, který vás i přes rozsah chytne a nepustí. Je to tak trochu čekání na Godota, jedna ze závěrečných scén jako by vyvolala milion otázek, na které už jsou odpovědi jen na čtenáři. Hodně jsem přemýšlela nad "vstupy" ze života dr. Jordana (dopisy, vztah s bytnou, návštěva místa dění i odjezd), nakonec celou jeho linku vnímám jako paralelu s příběhem Grace. V té době totiž bohužel záleželo na tom, zda jste bohatý, či nemajetný, žena, či muž. Simon ve svých představách, které čtenáři často a rád servíruje, byl v mých očích mnohem větší "blázen" než obviněná. O tom, jak je všechno relativní a závisí na úhlu pohledu, je ostatně celý román. Za mě palec hore.


Opravdu velké překvapení! Kniha plná bolesti a strachu z minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Ale taky nevšední příběh o lásce, které nikdo nevěřil, vině, kterou nešlo ani po letech smazat, a smíšených pocitů ve vztahu mezi sestrami. Skvělý počin!


Nezlobte se na mě, ale některé blogy by prostě a jednoduše měly zůstat blogy, převádět je do podoby knih z nich dle mého názoru odsaje aktuálnost, kouzlo i jistou neformálnost projevu. Letuška v podání autorky, jak už tady psali jiní, se omezila na náladovou nanynku, která ráda a často jí, málo spí a hojně paří. Pro web to stačí, na knihu je to k uzoufání málo... Četba vám nic nedá, do prestižního světa leteckých společností neproniknete, zůstanete tak nebetyčně na povrchu, až vám to bude líto. Protože věřím, že autorka potenciál má, některé nápady, obraty i formulace mě pobavily.
