fruitbueno komentáře u knih
To je panečku jízda! Když se nesmějete poslušně oddanému pleticháři Saturninovi, umíráte z hlášek tetičky Kateřiny a z neuvěřitelně nemožného Milouška, případně z rebelujícího dědečka. Atmosféra knihy je něco, co působí a bude působit. Jedna z knížek, po které sahám kdykoli jdou deprese nebo kdykoli je prostě blbá nálada.
Co všechno člověk udělá, aby přežil? Mnoho. Děsivá výpověď o nebezpečí, převlékání kabátů, pudu sebezáchovy a taky svědectví o historii.
Jako obvykle nemám co vytknout. Knihy Ladislava Zibury v zimě zahřejí, v létě vlijí do žil chuť cestovat a objevovat. Autor (a jeho redaktorský tým) odvádí báječnou práci a každé čtení jeho knih pro mě představuje zážitek.
Znáte ten pocit, kdy si nějaký text zamilujete v určité fázi života, považujete ho za dokonalý a pak máte, s odstupem času a zkušeností, čas jej číst znovu s obavou, že už to třeba nebude ono? Díkybohu je Malý Alenáš skvělý i po letech. Už celkem jistě vím, že podobně jako jiné ikonické texty se mnou zestárne. A jsem za to nesmírně ráda.
Číst Vlčí jámu je jako dobrovolně točit v otevřené zlomenině. Bolestné, bezvýchodné, úzkostné. Teprve až konec pootevírá dveře něčemu, co mladé hrdince může připadat jako normální život. Doháním čtenářské resty a vřele doporučuji.
Na samém nejhlubším dně duše to Cukuru Tazaki konečně pochopil. Že totiž lidská srdce nepojí vjedno jen mír a harmonie. Že je spíš mnohem hloub dokážou propojit jejich vzájemné rány. Vzájemné bolesti a vzájemná křehkost. Nemůže být ticha bez bolestných výkřiků, není odpuštění, pokud po zemi netekla červená krev, není smířlivého přijetí, pokud jsme předtím nezažili krutou ztrátu. Přesně tyhle věci totiž leží v kořenech každé opravdové harmonie a míru.
Pro mě osobně hrál Cukuru Tazaki všemi možnými barvami i odstíny. Murakamiho "reálný" svět jsem hltala. Jediný problém mám s jeho snovými pasážemi, ty jsou na můj vkus jednoduše obtížně stravitelné.
Překrásný text! Obdivuji houževnatost mladého páru z města, jejich snahu zanechat po sobě stopu kdesi v zapadlé vísce. A taky jejich lásku, originální a nevšední. A ačkoli v novele téměř pořád prší, pohladí na duši kdykoli a kdekoli.
Slavík disponuje naprosto vším, co má mít dobrý historický román. Je velmi dobrodružný dostatečně špionážní, solidní je i milostná linka. Má sympatické a navzdory okolnostem plně životné postavy. Opravdu stojí za to příběh přečíst.
Jsem moc ráda za celou knižní ságu o Karviné. Druhý díl je ještě více spjatý s neskutečně pohnutou historií regionu a autorce se povedlo vykreslit malé dějiny člověka na pozadí velké historie s noblesou, grácií a tak nevtíravě, lidsky, že mi z toho radostí plesá duše.
Bez jediného zamyšlení plný počet bodů. Citlivé, dojemné a uvěřitelné zachycení průměrné české rodiny, která spíš nefunguje než funguje. Hlavní hrdina a jeho postoje mě překvapil, dojímal, přála jsem mu jen to nejlepší. Autorce se dílo opravdu povedlo i formálně. Knize není co vytknout.
Knihu jsem si půjčila naslepo, netušila jsem, co od ní čekat. A dostalo se mi opravdu zvláštního příběhu o samotě, traumatu, ale i přátelství a osvobození ze spár bolestné minulosti. Moc pěkné čtení, veselé i smutné.
Petra Dvořáková je opravdu skvělá současná autorka! Kdybych nemusela spát a chodit do práce, od knihy se neodtrhnu. Chirurg je mistrnou sondou do života člověka, který sám sebe dostává do opravdu hraničních situací. Málokdy se mi stává, že mě posedne tak výrazná touha dozvědět se i o jiných postavách (ostatní lékaři, manželka), na to ale nebyl prostor.
Blahopřeji sama sobě, že jsem v knihovně prakticky naslepo sáhla po zcela neznámém autorovi. Mám půjčené obě jeho knihy, začala jsem chronologicky tou starší a bez jediného váhání dávám nejvyšší možné hodnocení. Amerika v časech krize je servírována uvěřitelně, postavy jsou příjemné a doba je zachycena přesvědčivě. Vše v dokonalém jazykovém obalu, s poutavým a líně plynoucím dějem, který vás vtáhne a nepustí. Srovnání s Fitzgeraldem je zcela na místě, nemůžu se ale ubránit dojmu, že Towles a jeho časový odstup je pro dnešního čtenáře snesitelnější. Nemůžu se dočkat druhého autorova titulu!
Neskutečné překvapení. Kniha je zpracovaná naprosto ojediněle, nikdy dříve jsem nic podobného nečetla. Formálně i obsahově je text dokonale vyvážený a opravdu zaujme i čtenáře sebevědomého. Autorce se podařilo zachytit tři jedinečné osudy žen, které pohání či nepohání nějaké vnitřní soukromé trauma. Mráz po zádech obcházel hlavně u třetího příběhu. Opravdu výborné čtení.
Do Ohníčků jsem se dlouho nemohla pořádně začíst, aniž bych přesně dokázala popsat, proč tomu tak bylo. Když se však vše rozjelo a začetla jsem se, pohled na maloměsto se svými figurkami, stereotypy, postavami. V popředí rádoby dokonalosti v knize stojí ženské vztahy, vztah dítě (dcera) a matka, které se proplétají s minulostí, osvětlují a vysvětlují přítomnost a motivaci té které postavy. Pod vší slávou a září jsem cítila obrovský smutek, nepochopení a nedostatek komunikace.
Udělit Adrianu Moleovi plný počet bodů - to už je můj osud! Vynikající zábavné čtení, které nemá jediné hluché místo.
Petra Dvořáková odkryla poklop nad obyčejnou rodinou, rozbila vše, co se dalo, a aniž by cokoli slepovala zpátky, nechala na nás, čtenářích, jak pozorované sežvýkáme. Odnáším si úzkost, nepříjemný pocit z malosti, strachu, stereotypu a nedostatku lásky, úcty i respektu v rodinách. Uf...
O poznání vážnější, méně rozjuchaná a v mých očích i o dost smutnější kniha než Deník farářky. A o to důležitější zejména pro samotnou autorku. Kniha je protkána vzácnými myšlenkami i úvahami. Palec hore, přečtěte si.
Petra Soukupová v celé své kráse a syrovosti sobě vlastní. Nerozumím, jak může autorka tak dokonale zachytit běžnou každodennost, naprosto normální život, problémy, situace, které přináší rodinný život. Mi to přijde těžce geniální, ta nenucenost, samozřejmost, jako by se nic nedělo. Takových a podobných příběhů máme kolem sebe plno. Tleskám a doporučuji ke čtení.