fvalek fvalek komentáře u knih

Můj nejhorší nepřítel Můj nejhorší nepřítel Scott Snyder

Udělat z celého dílu závod o život je docela progresivní způsob, jak na jedné zápletce postavit celou knihu. Nicméně hlavní roli tu mají zejména flash-backy, které odhalují spojení Bruce a Harveyho, což je hodně zajímavé. Škoda, že nevíme víc z kyselinového deště atp.

Batman je vážně v háji ,ale tak nějak to vždy dává. To už je poměrně kánon batmanovských komiksů, který někomu imponuje, jiného štve. Já jsem spíš ta druhá skupina, a tak mě potěšilo, že aspoň párkrát na zadek dostal, a že se ukázala jeho zranitelnost skrze Alfreda.

Po akční stránce super, hon na odměnu je fajn téma a velké množství nepřátel je boží. Zejména pak ale pomstička na konci. Komiks o výcviku pro mě ale velmi nezáživný...

24.10.2020 4 z 5


Krásná temnota Krásná temnota Fabien Vehlmann

Na Krásnou temnotu jsem se obrovsky těšil, ale výsledek mě zase tak nenadchnul. Celkově jsem to asi nepochopil, ale zkouším v tom hledat nějaké hlubší myšlenky...

Hned na začátku se setkáváme s obrovskou záhadou, co jsou ti malí pidilidičkové zač? Odkud se vzali? Žili v Auroře celou dobu nebo se objevili pak? Jsou živí, skuteční, nebo symbolizují nějaké myšlenky? Tak pokud jsem to správně rozluštil, tak je celé osazenstvo na rozumové úrovni dítěte, a to je na tom nejděsivější, protože rádoby dospělé postavičky, které disponují rozumem dítěte jsou plné krutosti, naivity, nenávisti, vzteku, strachu, malichernosti a dalších emocí, které se v dětech extrémně mísí a potřebují vyzrát. Celkově pak můžeme vidět několik opravdu brutálních, nebo také extrémně hloupých chvil, které skutečně můžeme nacházet jen v dětském myšlení bez jakéhokoliv kontextu. Smrt nic neznamená, krutost je normální, nepochopení druhých naprosto extrémní... Až si říkám, kdo potřebuje takhle moc pomluvit děti, ale u žádné jiné věkové skupiny by tenhle záměr uskutečnit nešel.

Cesta ročními obdobími zase není nijak symbolickým koloběhem přírody, ale společně s tlejícím tělíčkem spíš ukázkou lineárního plynutí času a úpadku a zmaru, kdy se postavičky vlastně ani nedokážou vymanit z nevyzrálosti a nedokážou dospět, i když se o to snaží (protože všechny pozitivní nebo rozumnější postavičky odešly hned). Mini-Aurora, která je stavěná do role hrdinky, které máme fandit, zase ukazuje plochost, kdy se skutečně snaží a má vhodné předpoklady, ale nedokáže se vyvinout. Kruté chvíle ji sice transformují, ale jako postava neroste, dokáže se pohybovat jen horizontálně, a tak i po své vrcholné pomstě stále jen sní o svém princi...

Celkový děj je jednoduchý, možná až primitivní, ale ta interpretační rovina dětského myšlení je obrovská. Stejně se projevuje i kresba, která je nádherná, dětská, miloučká, ale přitom krutá, drsná a navíc se mísí se skutečně profi psychedelickými obrázky, jak to vidí člověk.

Ze čtení mi bylo opravdu úzko a nelíbilo se mi to na mé emoce. Chápu uměleckou stránku a taky hrozně moc skrytých věcí, ale nevidím v tom úplně nějaké poučení nebo nějaký záměr, co by mi něco dal. Takže když řeknu, že se mi tahle kniha nelíbila, nemyslím to ani z nepochopení, ani jako odsouzení tématu, ale pro mě to není. Abych pravdu řekl, mám teď nějakou pořádnou depku z toho... :D

24.10.2020 4 z 5


Umřít s úsměvem Umřít s úsměvem James Palmiotti

Od Harley jsem čekal, že bude časovaná bomba, komiks plný překvapení, svižná akce... Ale výsledek se trošku lišil. Velmi dlouhé a husté dialogy, kde Harley stále opakuje svoje komolené vtipy brzy omrzí a jsou spíše na škodu. Příběhy, oba, byly taky zvláštní, ten první se mi ještě líbil, druhý moc ne. Mix postav byl matoucí, i když došlo k představení - Harley, Harlem, Barley, Marley apod. Celková souvislost s univerzem hodně vázne, takže je to zkrátka takový cirkus na kolečkách, kde nechybí téměř až lesbický vztah s Poison Ivy nebo mluvící telepatický bobr...

Čekal jsem nějakou vtipnost a ano, byla tam, ale stejně tak tam byly věci, co vtipné nebyly, i když měly, a pak věci, co snad ani nikdy vtipné být nemohly. Fekální humor a záchodové scénky. Pak mě dost překvapil mix vtipu a brutality, kdy je třeba první příběh hodně vtipný, ale zároveň v něm fakt moc lidí umře... To mě překvapivě potěšilo, Harley se toho nebojí.

Takže taková směsice pocitů, dobré i špatné části, shrnul bych to ale tak, že jsem opravdu čekal trošku víc.

18.10.2020 3 z 5


Já jsem zhouba Já jsem zhouba Tom King

Ačkoliv se celý díl zabýval jen jediným úkolem - nepustit Banea k Piratovi - tak byl zatím asi nejlepší. Pořádný záporák dal příběhu říz a finální boj byl také dobrý. Setkání s dalšími záporáky, i když chvilkové, bylo příjemné. Horší to bylo s hrdiny - Bat-rodinka selhala na celé čáře a zbytek postav také zrovna neexcelovat, kromě Catwoman, a víte co? To se mi líbilo.

Hodně rozvinutá je osobní rovina, hlavně podobnost mezi Banem a Batmanem, úplně ale nevím, proč jen na základě tohohle příběhu vidět Banea jako jediného, kdo může Batmana porazit apod. To je asi trošku nadsazené.

Líbí se mi i propojení s předchozími díly, hlavně děj okolo Gotham Girl. Trošku mě mrzí, že museli děj zase doládovat dvěma krátkými příběhy, z nichž jeden dokonce už je použitý i ve vánočním speciálu, takže nic nového pod sluncem.

14.10.2020 4 z 5


Já jsem sebevražda Já jsem sebevražda Tom King

Tak tohle bylo výživné... Týmovka ve stylu Dannyho parťáci aneb ukradněme Psycho-Pirata. Překvapivě se mi Batsův tým v tomhle díle líbí víc než Bat-Family. Obzvláště zajímavé jsou různé odkazy a další informace - origin Banea, cameo Saturn Girl, spousta starých známých i neznámých nepřátel a Catwoman. U ní konkrétně se mi líbí i řešení jejího případu.

Jediné malé mínus je, že se tu naráží na hodně dávných událostí, které byly v některých universech předtím. Na druhou stranu je to i výhoda, protože pružný čtenář se tomu rychle přizpůsobí a přiučí se. Hezké byly dva obrázky z prvního setkání Batmana a Catwoman, to jsem se i pobavil.

Celková zápletka je ale trošku chudá, zkrátka záchranná operace. Co mě štve je, že Batmanovi každý šílený plán prostě vyjde a ne, už mě nezmátlo, že se akce nedařila, prostě víte, že Batman vždy uspěje a má nějaký plán. Líbí se mi ale návaznost na první díl a budoucí návaznost na třetí, takže to si užiju! :)

12.10.2020 4 z 5


Já jsem Gotham Já jsem Gotham Scott Snyder

Tak na to, že nemám rád Batmana, jsem si tenhle díl maximálně užil. Batman je ve formě a neřeší se problematika toho, že už je vyhořelý, agresivní nebo nestíhá s padouchy. Nicméně se rozjíždí mnohem zajímavější hra. Co když Batman nestíhá s ostatními hrdiny?

Příběhová linka stojí trošku za starou bačkoru a stojí a padá na nahodilých akcičkách, kde Batman pátrá po totožnostech Gothama a Gotham Girl, více pak přemýšlí, jestli mohou být skutečně dobří a překvapivě, i přes svou nedůvěru k metám, dochází k závěru, že Gotham si zasluhuje supráky. Kde krachuje nějaký hlubší příběh ohledně Batmana, tam se rozvíjí hezký origin dětí Cloverových, kteří obětovali život za pomáhání ostatním.

Co je trošku zoufalé je hlavní záporák, nebo jejich duo, které se jen tak mihne a všechno zamotají. Nicméně vyřídit hrdiny jedním psycho zásahem, nevím jestli je to úplně to, co by mi stačilo. Na to, že Psycho-pirate jednou zasáhl, tak zbytek Strangeova plánu šel až prapodivně hladce, aniž by se vůbec snažil. No... tak aspoň máme hezkou předehru pro Noc nestvůr, kterou jsem četl dávno, takže už mi to konečně zapadlo dohromady! :)

10.10.2020 5 z 5


Lid versus Liga spravedlnosti Lid versus Liga spravedlnosti Christopher James Priest (p)

Já nějak nevěřím vlastním očím, je tohle Liga, kterou známe? Jako bych se najednou ocitl v úplně jiném, neznámém universu.

Příběh má sice skvělý motiv, který sice je takový staronový a tisíckrát omílaný, ale přesto - má Liga skutečně pravomoc dělat si co chce? Kde končí její pravomoce a jak si stojí proti zákonu? Téměř až takové Watchmenovské "Kdo stráží Ligu spravedlnosti?" Nicméně celá tahle zápletka vezme za své a už se nijak neřeší, což je škoda...

A co je tedy na tomhle komiksu pro mě tak špatně? Celá nálada je nějak úplně mimo předchozím pěti dílům. Od kdy říkají členové Ligy Batmanovi "pane"? A od kdy si Liga volí nějakého svého předsedu? Bylo to opravdu hrozně zvláštní a takové cizí, celkově ten styl. Priest mě zkrátka absolutně nezaujal a hodně mi chybí Hitch. K překladu se vyjádřím jednoduše - proč? Proč sakra... Cizí jazyky se dřív psaly do zobáčkových závorek a byla tam hvězdička "*španělsky", teď je celá jedna strana ve španělštině a půlku obrázku zakrývá legenda s překladem. Další lehký kiks je nějaký ten prapodivní slang, který pak musí také vysvětlit v legendě, trošku zbytečné, opravdu čtenář nezná význam slova "vohulit muziku"? To, že předsedající u soudu mluví nespisovně, to už nechám na českém překladateli, za mě ale velké ne, v běžné mluvě ano, v oficiální situaci ale nevhodné.

Jediné, co bylo na tomhle díle trošku dobré je Fanoušek, což je prostě originální záporák, který sice neměl nějak propracovaný poutavý srdceryvný origin, ale jen jeho postava snad dávala smysl. Zbytek postav byl prostě znatelně jiný, "pan" Batman, Superman, u nějž už nikdo neřeší, jestli se mu dá věřit, znechucená Wonder Woman, nějak překvapivě kousavá Jessica a celkově zmatený Simon. Flash a Victor se tak mihli, nic moc jinak.

Takže já hrozně moc doufám, že Liga nepůjde tímhle směrem, protože to je vážně bída, i když zápletka se soudem a kongresem by za to stála, nicméně takto zvláštně nakombinováno ne... Navíc nechápu, proč se s tímhle dílem mění i standardy pro českou úpravu a překlad komiksů...

04.10.2020 2 z 5


Hodiny posledního soudu 1 Hodiny posledního soudu 1 Geoff Johns

Rozhodně jedno z nejlepších děl, které letos v Česku vyšlo. Opravdu důstojné a skvělé pokračování příběhu Watchmenů, které přivádí starou dobrou klasiku do moderního zpracování. Škoda, že BB Art Hodiny rozdělil na dva díly, samozřejmě čistě pro zisk, protože proč z toho udělat jednu velkou bichli, která by měla cca stejně stran jako Strážci, byla cca stejně kompozičně rozložená a byla by cca stejně drahá. Navíc by pak v knihovně vedle Strážců i dobře vypadala a vše se k sobě hodilo. Ano, proč... Protože dvoje hodiny v pevné vazbě udělají o 50 % zisku víc. Tak snad nebudeme na druhý díl čekat rok. Děj je pak navíc utnutý a ne zrovna v nejlepším a motivace pro další díl není taková.

Moc se mi líbí časoprostor, který se jednak inspiruje celkovou náladou Watchmenů, ale také nás přivádí do "starého" světa DC a setkáváme se tak s množstvím hrdinů, kteří jsou v moderní Rebirth sérii tak nějak zapomenutí. Nicméně oba světy najednou mají stejně potemnělou a dramatickou atmosféru. Zkrátka to v obou pěkně vře a otázkou je, skutečně za to může Dr. Manhattan? Autoři tak jasně pracují s myšlenkou, která tu byla tak nějak vždy - může krásný a jasný svět DC, kde je opravdu vše jednodušší a otázka morálky se rozděluje na hrdinu a padoucha, fungovat podle pravidel světa Watchmenů, kde je dobro a zlo nejasný pojem?

U postav musím hned ze začátku říct, že mě moc potěšilo rozvíjení postav ze Strážců, na které se moc prostoru nedostalo. Myslím tím hlavně Lišaje a nového Rorschacha. Nové postavy Mima a Marionety se sice zatím moc hrdinsky nepředvedly, ale i když jsou vlastně vetřelci původního kánonu, tak si myslím, že zapadají dobře a jsou opravdu zajímaví, jejich origin v sobě měl jiskru jakou měl třeba origin prvního Rorschacha... Z DC, jak již jsem psal výše, se pak příběh zaměřuje na méně známé a spíše zapomenuté hrdiny - od světových velmocí po americké hrdiny zlatého věku. Johnny Thunder, jako by byl živoucím vyobrazením výroku Sally, že budoucnost je den ode dne o chloupek temnější, ale minulost, i ve svých nejhorších chvílích, se zdá zářivější a zářivější. Přítomnost Batmana je pak spíše okrajová. Nicméně s čím si tvůrci vyhráli je kontrast postav Strážců a DC - Ozymandias x Lex, Rorschach x Batman, Mim a Marioneta x Joker. To je skvělé a je to takový nezamýšlený efekt, protože to je velmi nenucené a je jen otázkou, do jaké míry plánované, nebo zda to jen vzešlo z kontextu.

Nicméně musím říct, že mě příběh zatím úplně nenadchl na to, že jsme v polovině. Přestože u Watchmenů byl příběh hodně epizodický, co kapitola, to vyprávění jiné postavy, tak návaznost byla skvělá. V hodinách se tak trošku snaží o totéž, co kapitola, to jiné postavy a hodně flashbacků a odkazů, ale nemá to takový efekt, jako měli Wachmeni. Zkrátka Alan Moore je Alan Moore. Obrovské plus je pak, po vzoru Strážců, zachování textových příloh mezi kapitolami, které opravdu hodně obohacují děj a umožňují lepší pochopení. Budu si ale stát za tím, že nerozdělovat celou knihu na dva díly by prospělo, protože tenhle díl je sice dobrý technický start, ale nic moc k pochopení a navnadění.

04.10.2020 5 z 5


Watchmen: Strážci Watchmen: Strážci Alan Moore

Páni, to je neuvěřitelně úžasný komiks! Samozřejmě znám filmovou verzi, a proto bylo čtení jako pomalé prohlížení všech filmových scén, poznávání stejných monologů i dialogů, a díky úžasné kresbě ovlivňující casting i poznávání známých tváří. Překvapivé ale je, že knižní verze je snad ještě bohatější, a to nejen lepším vykreslením detailů příběhu a scénami navíc, ale i přílohami za každou kapitolou, které obrovský rozvíjí universum a všechny detaily a narážky ještě násobí.

U postav je pak díky většímu prostoru a pozadí i jasněji vidět motivace a psychologie. Nejlepší kapitoly pro mě jsou samozřejmě původ Dr. Manhattana, ale i Rorschcahův origin a vše s Laurie. Trošku slabší pro mě byly části s obchodníkem s novinami/komiksem trosečníka, protože i když i to jsou důležité části, tak mě vůbec nebavily a podle mě hlavní děj zase tak výrazně neprohlubovaly. I když jsem pak věděl, jak každý postava dopadne, byo i tak zajímavé číst jejich osudy znovu. Navíc úžasná dobová kresba, která má své kouzlo (a díky novému vydání i kvalitní matný papír, takže i skvělá atmosféra při čtení).

Když to vezmu v kontextu Moorovy tvorby, tak jsou Watchmeni (ač složití a extrémně propracovaní) jedno z nejstravitelnějších děl, nicméně je stále poznat originální styl, myšlenky a poselství. Hrdinství i bestialita, všemocnost a bezmocnost, tíha doby i nadhled. Jak říká Sally - budoucnost, co se zdá den ode dne o chlup temnější a minulost, která se i ve svých nejhorších chvílích zdá čím dál zářivější. Velmi nadčasový příběh zatížený velmi složitým obdobím, který se ale nebojí velkých rozhodnutí a ukázat všechny světové problémy svou originální formou. Doufám, že Watchmenům neudělají "Hodiny posledního soudu" ostudu! :)

30.09.2020 5 z 5


Budování impéria Budování impéria Nick Spencer

Urgh... Za mě asi nejnudnější komiks z celého Marvel universa. Klidně by se mohl jmenovat Spoils of War, protože nic jiného se tu ani neřeší. Líbí se mi jeho spor s Captain Marvel, ale jinak nic zajímavého. Kapitánova příslušnost k Hydře je zoufalá a moc úzkostlivá, k SHIELDU zase nijaká a téměř nepostřehnutelná. Maria malé cameo, ale líbí se mi, jak bojuje. Zbytek děje s Red Skullem a Madame Hydra apod. pro mě nezajímavé.

Je to čistě můj subjektivní dojem, ale zkrátka tahle válečná tématika, politika a historie Captaina nejsou úplně pro mě a je to bohužel hodně znát. Pokouším se ale hodnotit objektivně, že mě komiks neobohatil o žádné důležité momenty z universa, ani mi zatím nějak výrazně nenavázal na jiné Marvel série. Bylo utrpení to číst a přečetl jsem to hlavně z povinnosti ho dokončit.

Teď mi ale řekněte... proč CA 3 vychází teď, když děj je umístěn daleko před jiné starší či aktuální komiksy, namátkou Thor, Avengers, Iron Man atd. Neexistující přirozený marvelovský reading order v češtině je jedna velká katastrofa! Navíc mě už štvou tyhle přípravné díly na něco většího, kde se čtenář nic kloudného nedozví. Za poslední měsíc jsem přečetl tak 6 komiksů z téhle aktuální série Marvelu a všechny byly jen útržkovité scénky připravující čtenáře na "něco", co většinou pak ani nevyjde, nebo to rozporcují do deseti komiksů vycházejících v průběhu půl roku.

24.09.2020 2 z 5


Muž, který stvořil sám sebe Muž, který stvořil sám sebe Dan Slott

Já jsem tedy spokojený, a to jsem očekával něco mnohem horšího. Jak je to u Marvelu obvyklé, čtenáři domysli si a poraď si sám. Muž, který stvořil sám sebe... jak? Těžko říct. Ale výhodou je, že je příběh velmi intuitivní a dá se snadno zorientovat.

Tony není má top postava, ale tady je vyváženě vtipný, arogantní, ale i milý. Spíš jsem víc fandil Andymu než Tonymu, ale jelikož byli tým, tak to je jedno. U Tonyho mě potěšilo rýpání se v jeho znovuzrození, protože to nejen ukázalo jeho osobní rovinu ,ale také mi to lehce osvětlilo, co se vůbec stalo. Dobrá byla také Jocasta. Nejdřív jsem si říkal "Jéžiš, kam ti roboti zajdou", ale nakonec robotí etika nebyla nijak otravná a byla vlastně dost komická.

Co se týče děje, tak byl sice dost útržkovitý, ale všechny děje byly zakončené a navazovaly na sebe, takže nebyl problém vše pochopit, i když mi spíš nešly do hlavy určitá řešení problémů, třeba krádeže v SU vyřešit večeří se Sunset a ještě jí za to zaplatit? Rýsující se hlavní zápletka v pozadí s ovládáním mozků je něco, na co se těším. Jinak ze samostatných příběhů mě moc nebavil ten finální s Arnem, který je pro mě nový a moc mi tam nepasuje. Líbil se mi příběh s randěním, ten byl i hodně vtipný: "Čas na ukončení vztahu - není to tebou, je to mnou; není to tebou, je to mnou; není to tebou, je to mnou..." Jeden z lepších je i testování projektu Útěk.

Vcelku povedený komiks, i když jako obvykle poměrně zmatený startovací komiks, tady konkrétně ještě složený z více akcí, takže spíš takové ochutnávání nového Tonyho jedno po druhém než se rozjede silnější zápletka. Ale mně se to líbilo. :)

24.09.2020 5 z 5


Poslední návštěva Poslední návštěva Jason Aaron

Nejdříve musím zmínit tři klasické lamentace, které mám vždy - 1. kontextově vytržený příběh, který v českém vydávání ignoruje reading order; 2. bez okrajů, text leze do vazby, dvoustránkové obrázky nesmyslně deformovány; 3. některá kresba je tak šílená, že nevím, co na obrázku je.

Nicméně hned zkraje ke kresbě - je úžasná, jen taky úžasně nepřehledná. No a teď k samotnému ději, ten byl super, nabitý akcí, ale zároveň přinesl velké poselství a hrozně moc informací. Aaron se chopil otázky "Proč je zrovna Země tak speciální?" po svém a odpověděl velmi originálně. Celá komiksová kniha je jeden velký otazník, ještě v půlce jsem měl chuť ji odložit a nikdy nedočíst, protože čtenář prostě neví, co se děje a všechno je to tak zmatené. Teprve na konci se vše vyjasnilo a bylo to tedy překvapivé. Rozhodně se mi tenhle nápad s nákazou a vakcínou líbí víc než prosté vysvětlení, že je Země ve středu vesmíru apod. Navíc ani nejde říct, že by příběh byl jen tupou akcí, protože v tom nejlepším přestal - v odhalení a vysvětlení, finální držková vidět nebyla.

Mám trošku zmatek v postavách, hlavně proto, že, jak jsem již uváděl, není dodržován reading order (Tony Stark vyšel až teď, zničení Asgardu v ČR nemáme, Doctor Strange je ve vycházení pozadu apod.). Navíc některé postavy byly jiné než v jiných komiksech, třeba právě Doctor Strange, který je ve své sólovce fakt šílený a vtipný, tady byl dost na úrovni, moudrý a takový o ničem. Nemusí být šašek, ale prostě to nebyl ten, kterého znám. Thorovy aférky, Tonyho sarkasmus... nějak extrémně mě to neoslovilo, takže akce tu byla na místě, protože co mají dělat celý díl, povídat si? Potěšila mě ale Ódinova historie, tyhle historické exkurzy mám rád.

Velkově tak pro mě parádní start Avengers série, i když docela velké sousto na první díl. Možná by to chtělo trošku srozumitelnější dějovou návaznost a neposkakovat tak v příběhu, navíc ho ani pořádně nezakončit... No Marvel je v tomhle dost unikátní a zvyknu si, ale mám pak velké mezery, i když čtu díl za dílem.

23.09.2020 4 z 5


Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků Ursula K. Le Guin

Kniha je to skvělá a autorka má moc zajímavé a sympatické názory. Jde poznat, že se prostě zabývá dětským čtenářem a fantasy a ví, co má čekat. Nicméně knize by vůbec neuškodilo mít více odborný nádech, protože to sice jsou eseje, ale víceméně je to vyprávěno jako příhody, zejména pak příhody kdy Le Guinová někde něco přednášela a někdo se na něco zeptal apod. Sice to je pak čtivější, ale postrádá to váhu a někdo by mohl říct, že autorka si nedokáže stát za svými názory, ale spíše opatrně kolem tématu našlapuje. Přitom kniha samotná by mohla být hezkým manifestem uznání opovrhovaného fantasy. Ale v tom se skrývá i největší slabina, kniha jasně nedefinuje, co se uznat má a co ne, autorka vyjmenovává co jí přijde dobré, co ne, ale nejde to nijak generalizovat. Navíc si často protiřečí, např. když popisuje nešvary fikční literatury, které jsou podle ní úplně nejvíc proti všemu, ale později tak nějak zapomíná, že tyhle nešvary má i její milovaný a protežovaný Tolkien, na kterého se dle mého názoru nedokáže dívat kriticky a staví ho jako modlu, kterou není třeba obhajovat a automaticky je to fantasy god (přitom mnoho jiných článků a literatury často o přiřazení Tolkienovy tvorby pod fantasy pochybuje).

Ve výsledku se tak vracím kruhem zpět k začátku a myslím, že kdyby kniha byla odbornější, musela by být více promyšlená, jinak by některé názory mohly být velmi kontroverzní. Takže esejistická podoba "já si myslím tohle a vy si myslete co chcete" je vlastně docela progresivní a člověk s nadhledem se může jedině inspirovat a příjemně si počíst. Koho to nechytne, tak ať knihu odloží bez větší kritiky, protože tohle je skutečně na jedincích. Le Guinová zkrátka nepíše knihu na základě literární teorie, ale na základě moderního čtenářství dětí a mladistvých, což si myslím, že je dnes ten nejlepší způsob, jak literaturu pořádně pochopit. :)

21.09.2020 5 z 5


Válka říší se blíží Válka říší se blíží Jason Aaron

Válka říší se blíží je přesně ten typ názvu, který v ničem nelže. Válka se blíží, to je jasné, ale válka ještě nepřišla. Celý tenhle díl tak slouží spíše jako přípravka, která má za úkol uklidit a seskládat poslední dílky a motivy, než pravá válka nadejde. Dějově je tak slabší, rozházená, ale celkově dává smysl a poměrně logicky doplňuje řadu důležitých informací a je jako poslední příležitost ke zpracování všech nedořešených věcí.

Paradoxně nejméně prostoru tu má samotný Thor, který není vypravěčem, ale spíš řešenou skutečností. Nicméně příběhy Odina, Freyi, Lokiho a dalších postav byly natolik dobré, že absence Thora nebyla nijak na škodu. Celkově je ale tohle nově vydávané Marvel universum tak zmatené, alespoň pro mě... byl jsem rád za každý odkaz na staré díly a události, protože aspoň ty mě držely lehce nad vodou.

Velké plus za kresbu, která se tu už trošku uklidnila, protože v předešlém díle byla vážně šílená a někdy jsem vůbec nevěděl, na co to vlastně koukám. Tady je to vše stravitelnější, ale přesto tak nějak "boží" a kouzelné. Je to nádhera, tenhle umělecký styl mi sedí.

Zatímco první díl stihl útěk z Helu a odvrácení zániku vesmíru, druhý díl tak nějak rychle utekl a vlastně se nic nestalo. Zanechal ale pocit očekávání a natěšení na Válku říší, která prostě musí stát za to. :3

21.09.2020 4 z 5


Batman: Bílý rytíř Batman: Bílý rytíř Sean Murphy (p)

Velký příběh v malé knize. Úplně nejdřív je potřeba pochválit scénář, kompozici a děj, protože se opravdu povedlo vystihnout myšlenky, pohnutky, záměry a celkovou psychologii téměř u všech postav, což se málokdy povede a některé komiksy připomínají spíše prázdné kalorie než duševní potravu, v tomhle případě ale doopravdy úspěch. Navíc tu začíná významný děj, který se odehrává na více frontách, a všechny jsou nakonec vyřešeny a zakončeny, což také není vždy. Velmi dobré je vystižení unikátního vztahu mezi Jokerem a Batmanem, zároveň ale i mezi Harley a Jokerem, a dokonce i Harley a Batmanem. Původně jsem čekal příběh zaměřený čistě na Napiera, kde bude Batman temná kontroverzní postava v pozadí, ale byl jsem spokojený s pohledem obou a Harley působila jako úspěšné lepidlo celého příběhu a jeho velkého vyvrcholení. Vedlejší postavy od Gordona, přes Nightwinga a Batgirl, až po Neojokera byly působivé a také nám toho ze sebe hodně ukázaly. Nemám rád kecací seance, kde se nic neděje, ale tady byla pěkná rovnováha obojího, takže měl komiks velkou výpovědní hodnotu a nenudil. Navíc dokázal docela trefně naznačit, jak se příběh posouvá v rámci jednoho roku, což byla také velká výzva.

Postavy asi nebudu popisovat zevrubněji, protože bych mohl něco prozradit, nicméně - dvě Harley? Jack Napier, jehož osobnost je jako mikroskopicky přesný chirurg a zoufalý Batman, který se obává, že nedokáže najít cestu zpět? Do toho mix těch nejlepších batmanovských záporáků a dalších. Pecka! :)

Black Label se mi strefuje do vkusu pravidelně, protože se nebojí zapojit sociální, ekonomické, společenské a filosofické otázky, které kombinuje s perfektní kresbou, která je temnější, ale o to více se k Batmanovi hodí. Navíc se nebojí velkých témat přímo ze světa DC, takže se i v Bílém rytíři setkáváme s mnoha lidskými počátky, závěry a velkými zvraty, které zasahují celé universum - minimálně už proto bych každému fanouškovi Bílého rytíře vřele doporučil. Sean Murphy se svého White Knighta úpěnlivě drží a tvoří další a další příběhy, takže doufám, že se nějakého návratu Jacka Napiera ještě dočkáme. :)

PS. Nemůžu si nerýpnout - černá alternativní obálka by se mi líbila víc, ale co už. :)

19.09.2020 5 z 5


Byl jednou jeden život - srdce Byl jednou jeden život - srdce Jean-Charles Gaudin

Co k tomuhle počinu říct, je to prostě návrat ke kořenům, což je na jednu stranu dobře, protože dnešní děti už tenhle klenot mého mládí skoro neznají, ale na druhou stranu, pokud už si bude chtít dítě nebo rodič koupit knihu o srdci zábavnou formou, asi nezvolí přímo tuhle. Knížka je to tenoučká, strohá, sice vysvětlí co má, ale nic věděčtějšího neobsahuje, takže útočí právě tam, kde je to nejcitlivější, na nostalgii a sentiment starší generace, která tímhle seriálem žila.

Kresba je skvělá, nejenže dokonale kopíruje seriál, ale pracuje i s reáliemi z něj, třeba změna barev krvinek při okysličování apod. Velmi krátký děj zase zabraňuje nudě a otravnosti příběhu, který je zvyklý hlavně poučovat, ale má i hezké momenty, kdy naznačuje, co je špatné, a co by zdravý člověk neměl dělat.

Co k tomu více říct... nostalgie a sentiment zabraly, výchovný a učební záměr moc ne, knihu jsem si koupil hlavně kvůli vzpomínkám, ale vlastním dětem bych ji nedával, protože by je nebavila a nepoučila. Pro děti od osmi let, kterým je komiks určen, navíc spousta věci takhle metaforicky nedojde, chtějí spíš jasná fakta přímo. Sice se tak dozví, co je malý a velký krevní oběh, ale jakmile si neudělají nějaké "výpisky" nebo nákres, tak se jim tahle informace v kontextu cestování žilami a povídáním Maestra ztratí. Vědecké pojmy jsou plus, ale kdyby na jednu stránku dali nákres srdce a oběhu nebo nějakou jeho mapu jako shrnutí, knihu by to povýšilo úplně na jinou úroveň. Je totiž hezké vidět jak mají krvinky nožičky a chodí po srdci, ale čtenář pak musí vidět krevní oběh jako celek, nejen jako separované části cesty protkávané reálným světem, kde se sportuje nebo přežírá v restauraci. Bohužel se ukazuje, že ač bych si chtěl šíleně moc oživit mé dětské nadšení, tak už to není kniha pro staršího čtenáře a necítím úplně povinnost ji kriticky vynášet do nebe jen proto, že pro mě seriál kdysi něco znamenal.

17.09.2020 3 z 5


Red a Blue 1 Red a Blue 1 Hidenori Kusaka

Jsem moc rád, že se Pokémon manga dostala do Čech, protože jsem ji zatím četl jen anglicky a líbila se mi. Český překlad mě trošku zklamal, protože je v mnoha místech originální, což ale u téměř celosvětově kanonického anime, které tu má překlad už desetiletí, není nejšťastnější řešení. Alespoň pro mě tedy, každý to může brát jinak a neznalý čtenář v tom nebude vidět problém, někomu se jiné názvy mohou více líbit. Jde hlavně o některé názvy útoků, jinak je překlad perfektní.

Co je potřeba před čtením vědět je, že Pokémon manga má pramálo společného se seriálem, ale řídí se herní logikou a mechanismy. Já hry hrál, takže mi to přijde v pohodě, i když to je někdy prostě šíleně nelogické a vůbec to nejde na rozum. Po dějové stránce ale komiks příjemně odsýpá a pořád se v něm něco děje. Čtení mě okamžitě nostalgicky vrátilo do minulého a snad i předminulého desetiletí a dokázalo mi, že Pokémoni prostě nejsou dětská blbost, ale je to srdcová záležitost.

Na kresbě je hodně poznat, že jde o dost starou záležitost, která se k nám dostala po hodně dlouhé době, protože postavičky jsou takové malé baňaté herní kreaturky, na rozdíl třeba od pozdější série Black & White, kde už mají klasické lidské proporce a realističtější "pohyby". No ale právě to je to, co téhle sérii Red & Blue dodává to pravé kouzlo. Jinak manga je prostě manga, nejsem její přívrženec kvůli zmateným černobílým akčním scénám, zachycení dramatické akce apod., ale u Pokémonů dělám výjimku, a i když někdy nevím, co pokémon udělal nebo dělá, tak to prostě beru.

Ve výsledku tedy skvělá nostalgická chvilka s trošku infantilním komiksem, který se ale teprve rozjíždí a určitě nám předvede ještě pořádnou akci a hlubší děj, než že Red je hodný kluk, raketáci zlí a Blue arogantní šmejd! No a co teprve ten flirtík s Misty?! :)

16.09.2020 5 z 5


Z temných koutů Spiral City Z temných koutů Spiral City Jeff Lemire

Pro svůj vstup do světa Černé palice jsem si asi nevybral vhodnou publikaci a měl jsem sáhnout po prvním díle, nicméně jsem čekal, že se tu dozvím nějaké zajímavosti, když je to ostatně takový nultý díl stojící mimo, a ono na jednu stranu ano, na druhou moc ne. Kde začít...

Samotné povídky mi přišly hrozně o ničem a spíš jen takové pro zajímavost. Naopak encyklopedie vzadu je úžasná, a to i proto, že některé knihy v ČR ještě nevyšly, takže tam jsou i věci, co nejsou nové jen pro mě. Dalo by se považovat za pozitivum, že "encyklopedie" je obohacená povídkami navíc, na druhé straně by se ale dalo brát jako negativum, že pár nicneříkajících povídek je z půlky v knize zaplácnuto encyklopedií. Přikláním se k první možnosti, encyklopedie super, povídky zajímavé obohacení.

Svět Černé palice mě baví, líbí se mi kresba, která vhodně spojuje fantazii a dospělácké čtení (dle vulgarit soudě). Postavy jsou originální, i když jasně parodují existující komiksové postavy, ale to je na tom asi to nejlepší. Navíc rozsáhlost světa, která spojuje superhrdinství, magii, jiné dimenze, paravesmír apod., to je universum hodné Marvelu nebo DC. Zaujal mě i český překlad, který je vtipný. Malý rozsah povídej a pak neutrální encyklopedie mi bohužel zabránily v tom si udělat nějakou oblíbenou postavu. Asi docela Zlatuše, víc mi nikdo neutkvěl. Nicméně dobrá příprava na budoucí čtení prvního dílu. :)

16.09.2020 4 z 5


Teď poznáte Negana! Teď poznáte Negana! Robert Kirkman

Tohle je extrémní minipříběh, s čímž je asi potřeba počítat. Příběh, který je přečtený za 15 minut a nic moc nepoví, pokud člověk nefandí Neganovi. Ale vlastně, kdo by si kupoval speciál o Neganovi, kdyby neměl rád Negana, nebo se o něj nezajímal, že?

Kresba je klasická živomrtvácká, i když mi tady přijde temnější a možná i trošku zajímavější. Všemu pomáhá lepší formát knihy, ať už luxusnější pevná obálka, tak lesklý papír. Po stránce děje už je to velmi specifické. Na velmi malém prostoru se otevírá obrovský příběh neřízené střely, která ovšem měla své hranice a někoho, kdo ji dokázal usměrnit. Na jednu stranu je hezké vykreslení Neganova vztahu a sentimentu, snahy přežít a zároveň tak trošku hraní si na deb*la, na druhou stranu - a která postava nemá tragický působivý origin? Negan není moje nejoblíbenější postava a někdy mi bylo až nepříjemné číst tolik sprosťáren na jedné stránce. Postava založená na takovém chování na mě nezapůsobí, takže deficit ostatních postav byl bohužel znatelný.

Malý origin tedy příjemný, potěšující, jako ostatně každý bonus navíc, nicméně na mě je to Negana až moc a stačilo by mi to jako několikastránkový flashbak v běžném ději.

05.09.2020 3 z 5


Howard P. Lovecraft: Ten, kdo psal v temnotách Howard P. Lovecraft: Ten, kdo psal v temnotách Alex Nikolavitch

Komiksová kresba hezká a příjemná, ale jinak kniha absolutně o ničem. Memoárová literatura není pro mě, ale mohu s jistotou říct, že cesta komiksu to nijak nevylepšuje. Pokud chcete působivě a komplexně popsat něčí život, nebo alespoň nějaké zásadní chvíle, jak se komiks snažil, tak potřebujete mnohem větší prostor. Takhle došlo k obrovské strohosti a celkový výsledek je takový, že se vám do ruky dostane nicneříkající zbytečnost. Částečně mě naštvalo, že některé skutečnosti jsou spíše na bázi drbů a místo ověřených a zásadnějších informací je to takový malý bulvárek bez zajímavosti. Čtenář, který o Lovecraftovi moc neví, se nic nedozví a člověk, který o něm něco ví se vlastně taky nic nového nedozví. Anotace vzadu knihy jako obvykle mluví o Cthulhu, který se v knize objeví všehovšudy na jedné kontextově vytržené kresbě, stejně jako náznaky celé hororové tvorby a Lovecraftovy fantazie. Jediné plus je snad jen sem tam hezký citát mezi kapitolami a to, že se kniha čte jako po másle.

05.09.2020 2 z 5