fvalek komentáře u knih
Je fajn zjistit, jak si vedou ostatní záporáci, kteří jsou v rebirthech upozadění, navíc Scott Snyder je opravdu skvělý autor, který žene Batmana za hranice možností a ukazuje skutečně drsné výjevy. Takže kdo jiný by mohl vytvořit Konce světa, že?
Všechny příběhy mají propojení právě v tom onom konci světa, přesněji potenciálu zničit svět, a přesto jsou komiksy takové zvláštní a odcizené, jako by na sebe zdánlivě nenavazovaly. Je dost rozporuplné, jestli je pozitivní či negativní, že každý nic neokecává a jde rovnou do hloubky. Ono to pak ve finále nějaký smysl dává, ale možná bych chtěl ještě trošku dovysvětlit co jak bylo myšleno. Dr. Fries byl docela divoký a asi mě navnadil, ale jeho příběh zase tak extra nebyl. Poison Ivy už mi byla příjemnější, ale zase byla poměrně nudná. Mad Hatter už stál za to a musím říct, že jsem si chvilku říkal, že by byla bomba, kdyby měl pravdu. No a finále, to mě zase moc nechytilo.
Celkově mám asi problém, že mě All-stars Batman moc nebaví a nebere, a to už od prvního dílu, nicméně příběh a kresba je natolik kvalitní a vyspělá, že asi nejde nic moc namítat...
Okamžik boře, doslova, je asi nejlepší díl série, a to nejen pro rozuzlení zápletky, ale hlavně pro krásné scény, dialogy a příběhy. Stejně jako výuka literatury, dá se i čtení Amerických bohů srovnat do třech fází - fáze před čtením, u tohohle dílu konkrétně obrovské epické očekávání, pak fáze čtení, tady konkrétně ne tak epické překvapení a nemožnost se odtrhnout, a fáze po čtení, kdy vám to všechno zapadne a máte moc příjemný pocit zdařilého konce. Popravdě je to trošku hořkosladký konec, protože zjistíte, že každičký krok měl svůj význam a smysl a vedl k finále, jenže ono finále není asi takové, jaké by čtenář mohl čekat a po přečtení si říkáte: "Bylo vůbec něco z toho skutečné?"
Nejvíc se mi líbí právě to, jak jaká postava skončila, i když to někdy bylo těžké, ono správné čtení nikdy není primitivní a lehké - ne lehké na čtení, ale spíš lehké na zpracování emocí. Osudy Stína a Laury, osudy všech bohů, dokonce i starých známých z Lakeside. Myslím, že to ve mně bude ještě pár dní pracovat, protože některé konce jsem opravdu nečekal. Ale abych nemluvil pořád jen o konci, už od začátku je to celé bezva jízda, pro mě zajímavější hlavně egyptská mytologii a část s Easter a Horem.
Hodně mě překvapilo závěrečné make of, protože by mě nenapadlo, že ilustrace probíhaly zrovna takovým způsobem. Jinak ilustrace jako vždy velmi specifické a krásné, hlavně celostránkové téměř až surrealistické kresby začínající každou kapitolu.
Nevím, jestli to je tím, že jsem zrovna dočetl opravdu povedenou trilogii a nechci ji nějak pomlouvat, ale těžko hledám něco, co by bylo špatně nebo se mi byť jen nelíbilo. Ale abych si zachoval nějakou neutralitu, tak asi řeknu, že kresba nemusí sednout všem. Možná i zápletka okolo Středy byla zvláštní, ale můj problém to není. :)
Asi nebudu úplně držet partu se zdejším publikem, ale jako velkému fanouškovi Karla Čapka, stejně tak studentovi a učiteli literatury, se mi komiksové zpracování příliš nelíbilo. Určitě ne po stránce kresby, ta byla skvělá a je hodně vidět jedinečný styl každého autora, který se podílel, pro mě nejlepší jednoznačně Jonáš, ale všechno mělo něco do sebe. Nicméně po stránce obsahu mi přišlo, že jsem si povídky vůbec neužil a asi bych je coby nečtenář psané verze tak úplně nepochopil. Čapek byl mistr psaní pro normální vzdělané lidi a uměl napsat text, který se snadno čte, ale zároveň poskytuje nějakou hlubší, téměř až filosofickou zápletku, případně ještě nějaké poučení nebo zamyšlení. To se mi tu vůbec nedělo a čtenářský prožitek se soustředil hlavně na kresbu a víc jsem nějak nemohl najít.
Nemůžu říct, že by Ledeckého scénář byl špatný, to vůbec ne, snaží se z povídek vycucat maximum, ale ono to asi pořádně nejde, ještě v délce jednoho sešitu na jednu povídku, to je hrozně málo, navíc tam absolutně chybí síla vypravěče, která je u Čapka to hlavní. Nejspíš záměrně jsou pak vybrané skutečně kraťoučké povídky, delší bych si nedovedl představit, jak by zpracovali. Nicméně i tak je to zajímavé dílo, které bych tedy asi nedoporučil školákovi, natož jím nahradit psanou verzi, ale jako takové malé doplnění pro čtenáře rozhodně. Bohužel se tu ukazuje, že kanonická díla prostě nejdou překreslit v plné síle a s možnostmi kompletní interpretace. Klidně by ale mohl vzniknout další díl, nezlobil bych se. :)
Na styl Scotta Snydera si už pomalu zvykám a je to tedy ultratemné počtení. Popravdě jsem k tomuhle dílu přišel jako slepý k houslím a předchozí události znám jen "samostudiem", ale smysl to dává, to jo, jen je to proti klasickým batmanovkám opravdu jiná liga.
Hned v prvním sešitu mě zaujala zjokerovaná Liga spravedlnosti, která je prostě dokonalá a nutno podotknout, že Batmanova technologie proti vlastním přátelům se od dob Babylonské věže a Věčného zla velmi úspěšně posunula. Další dění je na mé poměry trošku moc, takže jsem četl s vytřeštěnýma očima a dostává mě, že se Snyder nebojí naprosto od základu změnit celé universum a nenechat Batmana už nikdy takového, jaký byl. Jen mi to asi přijde jako moc velké sousto a některé události tam jsou trošku nedotažené, protože je toho skutečně moc k dotažení na jeden komiks, sice pak je pokračování, ale myslím, že spousta věcí byla řečena jen tak bokem schválně a nebude se jim to věnovat dál, což je škoda.
Spousta věcí zapadá do Rebirth universa, takže to je pozitivní, našel jsem dokonce nějaké stopy až k Metalu, takže jsem moc rád, že jsem se k tomuhle dílu dostal a asi mi nezbude nic jiného, než dokoupit celou sérii, protože opravdu stojí za to. :)
Jistěže je Buffy moje nostalgická srdcovka, nicméně nejsem si úplně jistý, jestli se mi líbí styl, jak je tu s ní naloženo. Jde o nějaký typ moderního rebootu cca 20 let po seriálovém debutu Buffy a je to na ní hodně znát. Děj je upravený do moderní podoby, kde nemusíme čekat čtyři série, než se z Willow stane lesbička, ani celou první sérii, než Buffy zjistí, kdo je, a co má dělat. Na jednu stranu je to pochopitelné a asi i dobře, na druhou stranu je to takové cizí a matoucí a výsledný dojem je "Ok, jsem Buffy a v tomhle městě není nikomu divné, že tu zabíjíme upíry, že tu pobíhají venku velcí netopýří démoni a nikdo nemá pud sebezáchovy, takže mi parta šestnáctek ze střední okamžitě a bez otázek či vysvětlení helfne a stanou se nejlepšími upířími zabijáky všech dob." No, jako výhodu alespoň beru zařazení Anyi hned na začátek, protože to je super postava. Doufám, že se postupně začnou objevovat další a zbytek příběhu, který je tak nějak zrychlený až nesmyslný, asi překousnu. Další pro mě trochu nepříjemná věc je změna charakterů postav, hlavně Willow, která je tu drsná sebevědomá kandidátka na prezidentku... ale přitom v seriálu jsem ji měl rád právě proto, že byla taková měkká a vystrašená šprtka, což mi imponovalo, škoda.
Hodně se mi líbí kresba, kterou bych u komiksové verze snesl asi i osobitější, ale alespoň poznávám známé tváře, a i když jsou často postavičky jinačí, tak sem tam si u nějakého výrazu řeknu "Páni, přesně takhle vypadala ta herečka v seriálu!" Moc nechápu nahodilé ukázky různých obálek vzadu, ale podle nich to vypadá, že se dočkáme hodně drahých dílů Buffy, a taky že potkáme velké množství postav a zápletek ze seriálu, takže na to se už teď těším. Snad to byl jen takový trošku skluz na začátku a děj se srovná do nějaké smysluplné konstantní podoby. No a snad Xander nepadne za vlast už v prvním díle! :)
Osobně jsem s finálním dílem spokojený, ale chápu, pokud se někomu završení příběhu nelíbilo, protože bylo takové zvláštní. Do jisté míry se dalo velmi lehce předvídat, co se stane... a ono se to stalo, ale asi ne takovým způsobem, jakým by čtenář čekal. Konečná zápletka byla originální a nečekaná, i když výsledek je jasný. Fungování "temného a děsivého" světa mrtvých je opravdu vtipné a spíš mi to připomnělo tak trošku severní pól, než říši mrtvých. Pán smrti je pak asi vůbec nejvtipnější. Zajímavé je, že ačkoliv si na poslední díl dali autoři velké sousto, tak příběh zvládli zakončit bez zkratkových a nesmyslně zrychlených částí.
Bylo docela hezké rozloučit se s postavami, jejich konec se mi líbil. Co se týče Alisik, tak asi vybočím z mainstreamu, ale já ji zkrátka moc rád nemám, tak mi bylo jedno, co s ní bude, ale myslím, že dostala konec, jaký si zaslouží. Z finále ale přesto vyvstaly nějaké otázky, které by mě zajímaly - co třeba Ruben, proč slyšel mrtvé a mohl se jich dotknout, teď po konci to už mít nebude nebo jak? Neoslepne? Zkrátka něco takového.
Jinak ale moc hezké poselství, že smrti vesměs nezáleží na tom, co děláme a měli bychom umírat v klidu a pokoji a netrápit se zbytečně věcmi, protože ať se trestáme a ubíjíme jakkoliv, tak po smrti je prostě klid a ne žádné děsivé rozhřešení, jak nás spousta náboženství učí. Hlavní je mít svědomí a uvědomit si chybu, než celý život žít ve vině. Na co se pak bát smrti, když trest nás stihne už v životě.
Předposlední díl konečně dostává šťávu, protože situace se blíží nebezpečnému zlomu. Jak bourání hřbitova, tak situace nemrtvých, tak i vztah Alisik s Rubenem, všechno směřuje k nějakému důležitému okamžiku, což je super. Stále všude visí řada záhad, ale tentokrát je vidět, že se s nimi začíná pracovat a už se pomalu rozklíčovávají. Konečné rozhodnutí je takový cliffhanger, takže jsem vlastně rád, že čtu poslední díly jako maraton. :)
Asi nemá smysl nějaký zevrubnější popis, když chci hodnotit celou sérii, ale tenhle díl se nese v duchu prvního dílu, ještě nevnímáme takovou úzkost z blížícího se konce, ale už se příběh slušně vyvíjí. Vztah mezi Alisik a Rubenem je poměrně hezký, i když takový úsměvně jednoduchý. Rostoucí tajemno kolem postav už začíná nebezpečně stoupat k hranici, kterou jsem ochoten snést, než budu chtít odpovědi. Krásné jsou ale příběhy posmrtných postav, které se v každém díle odhalují.
Kresba je v celé sérii konstantní, což je bezva, i když to není úplně můj styl, obzvláště tom, že Alisik, která by tedy měla být krásná a nevinná a roztomilá, vypadá spíš jako zmalovaná koštěkotka, která nevypadá vůbec sympaticky, ale to je zkrátka osobní dojem. Líbí se mi hříčky autorů, kteří nejenže zapojují fiktivní pravidla světa mrtvých a různé básně, dopisy aj., ale také kombinují různé obrázky a dekorace, někdy je to tedy už trošku přehnané, ale je vidět, že je to taková knížka, se kterou si někdo pořádně vyhrál. :)
Jejda, tak už od začátku trošku kontroverzní vůči mému čtenářskému stylu. Tenhle díl je ještě víc sprostší a nemravnější než díly minulé, ale to je asi v pořádku, nicméně kresba se mi vůbec nelíbí. Což o to, ona je dobrá, kvalitní, hezká, ale u Krysích královen jsem zvyklý na Upchurchovu kresbu, která postavám dávala neuvěřitelné emoce a jakousi osobnost, která mi tady chybí. Byla takovým zvláštním způsobem realistická... Ale co se dá dělat.
Dějově je kniha fajn, i když mi chybí nějaký komplexnější cíl a zápletka, je to vše takové naškubané a opravdu nevím, proč se rozjíždí spousta linek, když je to (zatím?) konec... Třeba Betty a její minulost, tam by byla velká škoda, kdyby byla využita jen k přiznání pravdy. Stejně tak záměr Dee zabít boha, což chce rozhodně dokončit. Violet si nechala narůst vousy a moc se mi to nelíbí, ale chci dál sledovat její rodinné drama a vztah se skřetím Dejvem, no a Hannah, která mě v tomhle díle docela zklamala, tam to přece taky takhle nemůže skončit. Jinak bojuju s kontrastem, kdy se děj graduje a postupuje, ale zároveň se dostává do spousty zbytečných momentů, které působí epizodně a neprovázaně s celkem.
Nemůžu si pomoct, ale pro mě osobně byl nejlepší asi první díl, druhý navázal, ale už byl takový jiný a třetí díl je jako číst úplně něco nového. Zvláštní... Jinak finální bonus taky zajímavý, že by to byl "otvírák" nové členky Krysích královen? :)
Přečteno tak trošku z donucení, protože mi nepřišlo, že je to můj žánr a bohužel se podezření stalo pravdou. Příběh se sice týká alchymistů, ale moc mě neoslovil a byla to tak trošku nuda. Ani jedna z hlavních postav mě nezaujala, nemám potřebu se s nimi identifikovat nebo jim snad fandit. A nejde ani tak o nepřehlednost nebo nepochopení, myslím, že je to vcelku snadno pochopitelná manga.
Všechny čtyři kapitoly se nesou v duchu těžké atmosféry, která je taková napůl vojenská, zchudlá, vypadá to jak "v režimu" a úplně to na mě nepůsobí dobře, i když tam jsou náznaky humoru. Ani jedna mě příliš neoslovila - náboženský diktátor, havířské město, únos vlaku a ani ta poslední, teď už ani nevím jaká, což je jen důkazem, jak málo mě to zaujalo...
Jako samo o sobě to není špatné, ale ta směs atmosféry, postav, akce... Vážně nic pro mě.
Dalšími díly pokračovat nebudu a na anime seriály nekoukám, takže se s Ocelovým alchymistou rozloučím, minimálně na hodně dlouhou dobu a budu se věnovat jiným mangám a jiným komiksům. :)
Asi nebudu začínat porovnávat seriál a knihu, protože zrovna tady se mi líbí obě verze a každá trošku jinak. Knihu může lehce oslabovat jakási neoduševnělost hlavní postavy, která není tak výrazná jako seriálová herečka a je spíše svědkyně režimu (takže pro mě naprosto pochopitelné, že další kniha se jmenuje Svědek). A jelikož kniha opravdu není americký akčňák, navíc není ani moderní, protože je to už poměrně starší dílko, tak se zaměřuje hlavně na vykreslení zoufalství, ale přetrvávající touhu po normálnosti.
Všechno je pak spíš popisem předtím a potom bez jakéhokoliv náznaku, že se něco odehraje a změní, což asi může hodně čtenářů zklamat, ve mně to vzbuzovalo spíš čím dál větší depresi. Samotný způsob kontrastu svobodné obyčejnosti a totalitní proměny je působivý a autorka promýšlela hodně detailů, možná netvoří nějaké komplexní universum, ale popisuje dopady na běžného člověka, což je boží.
Podstatné je si z knihy vzít to esenciální, kam byla mířena. Autorka píše nádhernou předmluvu (nevím, jestli ji mají všechna vydání), která mě uchvátila dřív než vůbec samotná kniha. Všechno v ní vysvětluje, svůj záměr, příčinu, námět a hodně dalších věcí, takže rozhodně doporučuji přečíst, pokud ji někdo vynechal nebo v nějakém vydání chybí. No a co si z toho tedy vzít? Že bychom neměli demokracii nechat fungovat samochodem, ale měli bychom se na ní aktivně podílet, protože opravdu stačí jeden deb*lní nápad či víc a všechno jde do háje. Nakonec si každý dokáže ideologií ospravedlnit téměř cokoliv... Moc krásná kniha, prospěšná, duchaplná, potřebná. Úryvky využívám při vyučování občanky a bomba. :)
Wow, já žasnu, protože tyhle historické a stereotypně nudné komiksy mě vždy překvapí. Jednak naprosto úžasné zpracování, ať už začnu luxusní obálkou, vazbou a velikostí, tak parádní kresba, která se barevně a stylem skvěle hodí k tématu a dobovému kontextu.
Kdo četl Caravaggia, měl takovou malou ochutnávku nemravné doby, která, ať už člověk chce nebo ne, prostě byla. Tohle je ale poměrně hardcore. Těžko říct, kde začínají a končí drby, celá kniha se dá pojmout jako jeden velký bulvár, nicméně fantazie autora se prostě chopila zajímavé myšlenky a rozpracovala ji do obrovské orgie motivů. Ono co jiného, těžko někdo udělá 200 stran o tom, jak papež v klidu sedí u stolu a podepisuje dokumenty nebo se modlí. Donutilo mě to si o Juliovi II. něco málo přečíst a zkrátka ten prostor pro fabulace tam je a autor nikde netvrdí, že píše faktograficky. A co si budeme povídat, je to takové velké guilty pleasure... (+ jsem rád, že sejmuli tu protivnou papežku!).
Je moc dobré rozpracovat kapitoly podle fází papežova života, protože můžeme vidět ty nejúchvatnější momenty, takto okořeněné. Co jsem si z četby vzal? Asi nic moc, krásný estetický zážitek a zajímavou zkušenost z lehkého dyskomfortu. Nejsem zbožný ani nejsem fanoušek církve, takže mě komiks nijak nepobuřuje, nějaké rasistické narážky jsou zkrátka kontext doby, takže pro mě krásně naturalistický obraz 15. století. Ono když se podíváte, co se kde děje dnes, tak to opravdu není taková fikce, i když jasně, jak jsem psal výše, je to hodně silně stylizované do bulvární a zajímavé noty.
Rozhodně krásné doplnění sbírky komiksů, které ji přímo vévodí, i když historické komiksy zrovna nejsou můj žánr. Teď už jen sehnat tu zpropadenou Borgiu... No, a co bych si moc přál, by bylo nějaké pokračování nebo prostě jiný díl o Michelangelovi. :3
Po této knize konečně beru mangu jako něco, co bych mohl číst i já, protože v minulosti jsem se jí extrémně vyhýbal. Nicméně přitáhl mě příběh, který je úžasně kouzelný, zároveň to není taková rozjetá šílená manga jako některé bývají.
Není se čemu divit, že je v Japonsku docela oblíbená naše Arabella, protože co my vnímáme jako trošku blbou pohádku, to je u nich opravdu kultovní zážitek, a tak nějak tomu odpovídá i Ateliér špičatých klobouků, což je opravdu promyšlené a originální fantasy. Líbí se mi hlavně pojetí kouzel, které je skutečně nevídané a je to zajímavý nápad. Kniha se věnuje i podstatnému vysvětlení a zasvěcení do světa magie, což je skvělé.
Kresba mangy je dost specifická věc, vůbec mi nevadí černobílé zpracování a myslím, že vůbec není na škodu. Dynamika příběhu je hodně jiná než evropské a americké komiksy, ale je to něco nového a příjemného. Nedokážu přesně určit, co je to jiné, ale vnímám to tam. Překvapivě toho první díl zase tolik neprozradil a spíš pěkně uvedl do běhu událostí. Coco a její zážitek s kouzly, velice tajemný kouzelník, naoko nesourodá skupina studentek. Já myslím, že se máme pořádně na co těšit. :)
Mám velmi rozporuplné pocity, protože na jednu stranu tohle číslo absolutně nedává smysl, je složené z nesourodých nicneříkajících sešitů, navíc se odehrává během a po válce říší. Takže já nějak nevím, co někoho může navnadit, jiného může zklamat a odradit. Osobně bych ho asi vydal až po Válce říší jako doplnění, ale co se dá dělat.
Pokud ovšem bereme věci tak, jak jsou, no tak nejde udělat nic jiného, než si knihu užít, a to i za cenu, že spoustu věcí nevíme, neznáme, nechápeme a víme předem, jak vše dopadne. Ono to ale do sebe nějak zapadá.
Moc mile mě překvapila DC parodie Squadron Supreme, kteří jsou zajímaví, mají zvláštní životy a jsou opravdu neporazitelní, i když se odhalí jejich temné tajemství. Doufám, že se ještě pořádně dostanou na scénu a dojde i k nějaké větší potyčce. Avengers jsou jinak bohužel trochu víc pozadu. Navíc části s Avengers jsou hrozně seskládány a já opravdu nevím, co si o tom myslet, když mi jsou servírovány skutečně náhodné kusy děje. Líbí se mi ale, že každý sešit má svého vypravěče, někteří jsou více žádoucí a třeba taková She-Hulk byla skvělá. Snad mi po Válce říší vše zapadne dohromady.
Trošku mi nejdou do hlavy souvislosti z minulých dílů - Namorova skupina byla docela seřezaná Zimní hlídkou a teď se tu zase volně vyskytuje. To samé Zimní hlídka seřezaná upírskou bandou, doslova povražděná (z Red Guardiana trčely šípy, Darkstar a Ursa tam leželi bez hnutí, Crimson Dynamo s oštěpi v sobě apod.) a tady Ursa Major vystupuje jakoby nic. Je to opravdu zmatené a oproti DC vážně těžké na logické souvislosti děje.
Flash se zase dostává do formy a v nadupaném díle spojuje celou "Flash rodinu". Jako takové pomyslené plus, největší plus, beru, že se Barry a Iris konečně zase baví a nemusí se tak půl dílu řešit jejich vztah. Romantická část pak tedy spíš jen dokresluje motivaci a závěr. No a co se týká epické akce, tak ta je v tomto díle přímo maximálně. Konečně se dozvídáme, kdo je Singularita, proč je Singularita, jak je Singularita, a je to velké překvapení. Návraty starých postav jsou příjemné a potěší, i když ne vždy jde o dobráky.
Konkrétněji k postavám - Barry se chová poněkud divně, ale na konci se ukáže, že to má své opodstatnění a je to vlastně pochopitelné, takže i když mě ze začátku docela štval, nakonec je to zase starý známý oblíbený Barry. Oba Wallyové jsou fajn, ale speciálně se mi líbí rozuzlení kolem našeho zrzounka. Meena, Avery a Godspeed jsou právě ty slavné návraty, které celému číslu přidávají na familiárnosti a sympatiích, i když ta Flash rodina je tak rozvětvená, že to vypadá, že tempař může být pomalu každý.
Oceňuji narážky na jiné komiksy, i když smysluplná je pouze ta a Metal (a je fajn vědět, že tohle jsou už události po), je trošku k vzteku číst, že "viz to a to", když to u nás nevychází, škoda. Nicméně brzy Rebirthy dojdou a předpokládám, že v čase vydání nových začnou v ČR vycházet u postranní čísla, která tu moc oblíbená nejsou - Superman, Supergirl, Titans apod.
Nevím, do jaké míry je tento soubor menších příběhů alternativní, ale asi mě to úplně nepotěšilo. První příběh s Booster Goldem ano, ten mě překvapil velmi příjemně a bavil mě, protože tyhle alternativní možnosti coby kdyby mám rád. Příběh je promyšlený, detailní, vše je jinak a zároveň tak nějak podobné. Nicméně druhý příběh s Jokerem na mě byl asi moc kecací, kdy sice jednal o důležitých věcech, ale byla to nuda nudoucí a nějak nevím, kam to mám zařadit, když to skončilo jak skončilo. Možná až zbytečné filosofování bez nějaké větší pointy. Poslední příběh pak už byl z aktuálního světa Rebirthů, takže ten se už týkal relevantních věcí. Velký cliffhanger na konci, lehce na hranici něčeho, co se dá vyřešit jednou promluvou, a něčeho, co může být válka na život a na smrt.
Zpracování tohoto dílu je až překvapivě velkolepé na to, že se samotné svatby vlastně nedočkáme. Představení Booster Golda, sonda do Jokerovy mysli, velká sorta umělců tvořících promyšlený závěr. Užíval jsem si kresbu i samotný příběh, ale finále mě neuspokojilo a chtěl bych to už zakončit. Ale je to asi celé o napínání, takže účel to plní a jsem navnazený zase na další díl, kéž by už konečně došlo k té veliké očekávané akci.
Jestliže je tohle ten velký epický crossover, tak to je docela zklamání.
Bojím se, že ačkoliv je to důležitý příběh, epický, ikonický a samozřejmě hvězdně obsazený jak ze strany tvůrců tak postav, tak ho nedokážu pořádně ocenit, protože co si budeme povídat, dějově je docela slabý, kresbou je spíš na zavzpomínání a všechno táhne hlavní myšlenka, která sice má velkou sílu, ale také to není úplně novinka. Nicméně mně se to líbilo, ukázat, že to lidé ničí sami sebe, jaké nástrahy má víra, a že nejvíce destruktivní jsme ve svém nitru. Možná to je tedy až moc pesimistické, víceméně potvrzující filosofické teorie, že se rodíme od podstaty zlí, ale nemám nic proti to takto hezky zpracovat.
Galactus by si možná zasloužil nějaké větší entrée v podobě malého dodatku nebo alespoň předchozí knihy, nicméně vše se dá snadno pochopit. Silver Surfer je zajímavá postava, možná bych také více přiblížil všechny okolnosti jeho výskytu na Zemi a vztahu s Galactusem. Je krásně vyobrazeno, jaké má hodnoty, jak nás všechny lidi poučí, možná je to až takové dost jednostranné, ale pravdivé. Lee ukazuje, že není potřeba milion akčních scén, aby příběh vynikl, a že v jednoduchosti je krása, která celkové vyznění neredukuje na zkratkovitá sdělení.
U té velikosti... Nevím, do jaké míry je to marketingový tah či sběratelsky podmíněné, ale pro mě ta velikost už byla dost nepříjemná ke čtení. Ale zase proč ne.
Kniha je to droboučká, ale moc působivá. Krásná úprava a kresba dělá efekt příběhu ještě zajímavější. Překvapivě je to těžko uchopitelné, nějak zatím nevím, co se vlastně děje, takže očekávání jede naplno a mám chuť číst další díly. Alisik vážně, ale i vtipně, kombinuje moderní dobu a starou magickou posmrtnou říši. Sama o sobě mi zase tolik zajímavá nepřijde, jako vypravěčka příběhu je dost nemastná neslaná, ale tak chápu, že je na rozpacích ze své smrti. Kdo knihu táhne, jsou ostatní postavičky ze hřbitova, které jsou vtipné a tak nějak komediální. Navíc jejich příběhy jsou mnohem působivější než ten Alisik, hlavně tedy proto, že se ještě nijak nerozjel. Paradoxně je možná lepší právě ta magická rovina, než započatá lovestory, která je poměrně klišé. Jsem zvědavý, jak se bude příběh vyvíjet dál a doufám i ve větší zapojení magie a posmrtných pravidel.
Co je opravdu úžasné je kresba, která je maličko Burtonovská, maličko sexy, ale hodně pohádková a moderní. Další plusovou záležitostí jsou krátké texty uvádějící nové kapitoly, i když kompozice na kapitoly, intermezza apod. je trošku matoucí. Kniha si ze sebe umí udělat legraci ,ale zároveň zpracovat velké téma, ale to se půjde dát pořádně posoudit až později. Bude opravdu velkolepé nějak důstojně ukončit tak vícestranně rozjeté zápletky, ale věřím jim. :)
Po trošku šokujícím a rozpačitém prvním dílu musím uznat, že mi druhý díl bodnul a moc mě bavil. Už se ví, co se dá od postav čekat, jak se kdo chová, děj už je trošku ustálený a pracuje se jak s jeho pokračováním, tak novinkami. Na řadu se už dostává i řešení minulosti, což se mi líbí a baví mě to.
Tak nějak mi přijde, že najednou každá postava (až na Betty) dostává více prostoru. Dee a její tajemství a víra, Hannah a její matka a dětství, no a pro mě osobně nejlepší Violet a její osvobození a rostoucí vztah s Dejvem, to je opravdu romantika. Překvapivě dobrá byla i zápletka, která byla tedy velmi destruktivní, oproti prvnímu dílu vážná a ustálená, nepůsobila jako soubor menších akcí. Co byla malý třešnička na dortu byl Gerry, kterého se asi nezbavíme.
Série je (zatím?) trojdílná, takže ono není moc času nazbyt, takže odhalení ohledně náboženství Dee bylo velké a nevyhnutelné. Příští díl by se měl zaměřit na Hannah, tak uvidíme, jak úžasné zakončení série předvede! :)
Tak tohle byla krásná pohádka, která neměla s pohádkou v pravém slova smyslu moc společného. Tajemný příběh s dusivou atmosférou, kdy nám poměrně dlouho nic nedává smysl, mě bavil. Prvky surrealismu byly zřetelné a vlastně to bylo mé první přímé setkání s ním v literatuře, takže jsem byl okouzlený. Na konci mi do sebe asi ve zapadlo a dávalo i docela smysl, přesto si příběh zachoval určitou záhadnost. Pocit ze čtení je těžko popsatelný, sice to bylo krásné, ale pěkně zamotalo hlavu.
Naprosto úžasná je kresba, která je poměrně jednoduchá, ale působivá. Všemu dává korunu úprava knihy - kvalitní papír, sametová obálka, velký formát... Prostě krásná kniha na pohled i na čtení. Rozhodně ideální pro děti i dospělé (protože ji pořádně nepochopí ani jedna skupina, heh). :D