gab72
komentáře u knih

velmi zajímavý příběh o první ženě nositelce Nobelovy ceny za mír. I pěkně vylíčené tehdejší poměry ve vyšší společnosti. Za mě, super napsané. Doporučuji.


Ze začátku jsem moc nerozuměla, pak mě pak mě konverzace postav úplně pohltila. Malá, útlá kniha jejíž hloubku lze zaznamenat pod jednotlivými větami. Lidi, kteří prožili hrůzy vidí pravdu a nemusí o ní ohnivě mluvit. Stačí jen slovo, krátká věta. Výborná.


Hodně mě překvapila. Výborná, s úžasnými lidskými postřehy hlavně v kapitolách z roku 1952. Krásně jsou vykresleny současné rádoby problémy ku opravdovým problémům. Pro mě velké příjemné překvapení.


Pan Tolstoj je prostě pan Tolstoj. Doporučuji přečíst. Jeho postřehy, hluboké sondy do lidských duší, pravdy ... a ještě umět pojmenovat. Neuvěřitelné. Úžasné.


Pěkně čtivě napsané. Postřehy z Tibetu, nejsou vůbec radostné. Poprvé smekám před jejich odvahou, že se vůbec na takovou to cestu vydaly. A podruhé, že si s sebou nevzaly stan. :).


Paměti mojí babičce, skvělé. S touto kniho jsem však lehce na rozpacích. Co je pravda? Stále dokola, hlavní hrdina či hrdinové, oba Dánové, nepochopili jak se mají chovat a jednat atd. Jak se chovat, jak přemýšlet? Napůl vyřčené. Ví to sama autorka? Příběh dobré, ale v podtextu by mohlo být ještě více, než pouhé naznačování. Aspoň pro mě.


Dost velké zklamání. Po přečtení Žítkovských bohyní od pana Jilíka, bylo jasné, že některé věci nesedí, dobře tedy. Jenže taková fabulace a zrovna u takové tématiky, my přišla zbytečná až na škodu. Pravdou je, že kniha se četla od poloviny skoro sama :). Možná za to může pan Tolstoj s Annou Kareninou (velmi mocný dojem na mě udělal), kterou jsem dočetla týden před těmito "Žítkovskými...".


Výborná kniha, v které je shromážděno více pohledů různých autorů. To svědčí o snaze pana J. Jílka o autentičnost. V zaříkávacích formulích jsou všechny přístupy pohanské, zaštítěny Bohem, krásné :). Z celé knihy plyne pokojná pohoda.
Vřele doporučuji jako přípravu před četbou románu stejného názvu.


Opět další výborná sonda do ženské duše po čtyřicítce :). Lehké pokračování knihy "Orinokem k přechodu". Prostě Milena Holcová je Milena Holcová :).


S knihami Zlodějka knih nebo Posel se Roky pod psa nedají srovnat. Nicméně je to jeho prvotina. Líbilo se mi to, jeho krátké věty, kterými vyjadřuje pocity, myšlenky... Hledání náctiletých. Četl se příběh velmi pěkně, svižně. Zusak píše mile, ne vulgárně, má vtip i myšlenku. Roky pod psa bych doporučila:).

Příjemná kniha, tažení Hannibala viděno očima prostých vojáků. Během čtení se nabízí myšlenka ..sláva jednoho vykoupená smrtí tisíců lidí a zvířat. Vše ostatní řečeno níže v uvedených komentářích.


Útlá kniha, krátký příběh, ale větví se do více rovin. Hlavní hrdina Niko, studující malíř a lidé kolem něho. Bývalá láska Mariana, dcera z bohatší rodiny, která je vdaná, ale nudí se. Připadá si neužitečná a hloupá. Jako dívka, bývala výborná klavírstka, ale nyní je "jen manželka"zaoptřená hodným a schopným manželem, v ničem se neralizuje a je vlastně nešťastná. Odejde od svého manžela, vrátí se k Nikovi, který neví jak se k této situaci má postavit. A když se rozhodne, že zůstane u něho, že jí stále miluje a ona jeho, přijde její matka a Mariana odchází. Její manžel Dato se potká s Nikem, vše si vysvětlí....a konec je otevřený. Do této hlavní linie se proplétají střípky ze života sousedů z domu, kde bydlí Niko, jak je vnímá a jak se zapisují do jeho života. Kniha je napsaná v útržcích myšlenek, rozhovorů, vzpomínek....zajímavé


Výborně napsané, a už v předmluvě uvedené, proč jsou dějiny důležité....


Poučné příběhy, v kterých se autor snaží přiblížit lásku Boha lidem. Vtipné příběhy jsou hlavně ty ekumenické na kterých ukazuje potřebu sjednocení celé církve. Protože je mnoho cest, kterými Bůh člověka oslovuje. Milé, vtipné, k zamyšlení napsané pidi povídky.


Nejdříve skvělé čtení, ale pak od kapitoly věnové New age horší. Namůj vkus moc agresivní. Závěr opět skvělý a pokojný. Zkušenosti s New Age nemusí být tak vyhraněné jak se píše. Mohou pomoc lidem najít Ježíše a zjistit, že On je nade vším a výrok "já jsem ta cesta, pravda a život" je tak moc pravdivý, že hold jiná cesta není :)


Už v úvodu Charlotte děkuje, že knihu mohla napsat svými slovy, což je skvělé. Příběh vtáhne čtenáře do prostředí obyčejné dívky, která měla to štěstí, že maminka žila koňmi a ona sama dostala vnitřní dar...koně :). Měla cit pro koně od malička, k tomu sílu jít za svým cílem. Cestou opravdové dřiny, kdy nezanala skoro nic jiného něž koně a zase koně, se dopracovala na špičku jezdeckého sportu. Tlak jaký byl na ní činěn před významnějšími závody, přetvořila nakonec pro své dobro a posun. Celá kniha je vlastně jednak o vytčeném cíli, vůli, ale také o přenechání prostoru pro "náhodu" "Boha"?, kdy jste ve správný čas na správném místě a místo dřiny a stresu si užíváte radost. V tomto případě ježdění. Její výrok "Je to jen obdélník a v budce pro rozhodčí sedí Carl"...zmiňovaný několikrát před vrcholnými závody, má co říct.:). Pro toho komu je koňské téma cizí, by stejně kniha mohla být přínosem.


(SPOILER) Když člověk není ničím nadšen, má skoro vše jen to neumí ocenit, nemá lásku v sobě, vlastně neumí uchopit život jako takový, pak se může uchýlit k intrikám anebo k tomu k čemu se uchýlila Heda. K sebevraždě. Pro ní to znamenalo rozhodný krok v záplavě nudy, ve které žila. Nádherně vybarvené. Opět platí, že spokojenost a naplněnost nemůže škodit :).
