galadrielin komentáře u knih
Nejsem žádný velký fanoušek pana Browna, Šifru jsem četla před lety a nijak zvlášť mi neutkvěla. Od Inferna jsem tedy nic nečekala, přesto mě zklamalo. Zápletka byla překombinovaná, ale připouštím, že rozuzlení bylo zajímavé (respektive spíše problém, který byl v knize nastíněn). Největší problém jsem měla zřejmě s tím, že hlavní hrdina je fundovaný odborník na kdeco, ale v knize to tedy najevo nedává - štval mě zejména popis Vídeňské přednášky (sešli se odborníci na Danta a on je ohromuje obrazy s tématikou Dantových devíti pekelných kruhů - to to jako předtím nikdy neviděli? Vážně?)
No nic, i hlavní hrdina je jen člověk, celá kniha působí dojmem, že byla psána především pro Hollywood. Mě ale do kina nenaláká, promiň, Tome Hanksi.
Příjemná oddychovka, o nic horší než většina příběhů v daném žánru. Odkazy na Shakespeara mi vyloženě sedly - Shakespear mi je bližší než Dante.
Jak jsem naznačila, vyloženě se nabízí srovnání s Gabrielovým Infernem. Komu sedl Gabrielův příběh, asi nebude zklamaný ani Danielem a Aubrey.
Neodpustím si ale poznámku k hlavním hrdinům (a totéž platí pro Gabriela) - začíná mě trochu otravovat, jak se děj láme v jednom okamžiku. To vážně stačí jeden večer, aby hlavní postavy začaly vrkat jako holubičky? Nic, nic, bum a je to? Půlku knížky kolem sebe našlapují jako myšky a po jedné kapitole si mám zvykat na to, jak se titulují broučky, beruškami a podobnou havětí? :-)
Ale to bylo jen tak na okraj. Knížka byla fajn - nic, z čeho bych nespala, ale to jsem ani nečekala.Na pokračování se těším, ráda si jej přečtu.
Marně jsem v knize hledala to, co tam zřejmě našla většina ostatních. U mě se žádný "wow efekt" nekonal. Asi už jsem četla příliš mnoho podobných příběhů, které mě chytly mnohem více. Líbil se mi nápad se Smrtí jako vypravěčkou, to musím uznat. Ale není to kniha, po které bych sáhla podruhé.
Výborná hodnocení si knížka jednoznačně zaslouží. Málokdy se mi u čtení dělá fyzicky špatně, Palahniuk se přidává k Nicu Caveovi, kterému se povedlo vyvolat ve mě obdobné pocity. To ale považuju za velké plus. :-) Je to zkrátka zatraceně dobré, tak dobré, až vám bude zle.
Tak nevím, já mám knihy s Kathryn Danceovou ráda. Hlavně kvůli kineziologii. A ta se v Zapadákově někam vytratila - sem tam pár poznámek, ale zkrátka to nebylo stejné jako v předchozích dílech. Danceová na mě působila jako obyčejná, byť talentovaná, agentka. Ne jako expert na obor, díky kterému se stala tak úspěšnou. Na to, jak to bylo dlouhé, se toho člověk vlastně moc nedozvěděl. Nicméně je to čtivé, jako všechny knížky od Deavera.
Britské detektivky mám velmi ráda, tuhle knihu bych ale bez váhání zařadila do "severské školy". A té jsem bohužel na chuť nepřišla. Případ jako takový by byl asi zajímavý, ale ten styl psaní mě skutečně nudil. Z postav mi nebyla sympatická ani jedna (což samozřejmě není podmínkou dobrého příběhu). Knihu jsem dočetla, ale další autorova díla vynechám.
Úchvatně napsané, Želary jako by byly na dosah ruky. Jednotlivé příběhy se propojují zcela nenuceně, a čtenář najednou vidí, že pohledy jednotlivých postav na stejné situace se dost rozchází, přitom každá želarská postavička je přesvědčena o té své pravdě. Mrzí mě jen dvě věci, že Lucka Vojničová má prostor v každé povídce, ale svoji vlastní se pyšnit nemůže, a že paní Legátová už nikdy nic nenapíše.
Za mě rozhodně kniha, kterou stojí za to si přečíst. A zase se k ní vracet.
Oddechovka na nedělní odpoledne, děj je sice jasný po několika prvních stranách, ale ve svém žánru kniha určitě patří mezi lepší - autorka píše s humorem a čtivě, hlavní postavy jsou celkem normální osoby. Na zahnání nudy, proč ne?
Některé pasáže byly lehce přitažené za vlasy, nicméně čtení je to příjemné, pachatel mě osobně překvapil, tipovala jsem někoho jiného.
Milá databáze,
mám následující problém - když jdu na párty, mladí miliardáři tam o mě ani nezavadí pohledem. Limuzínou se domů musím dopravit taky sama. Můj kluk mi tuhle donesl balíček ovázaný stuhou z ručně tkaného hedvábí. Bylo jasné, že uvnitř je něco mimořádného, a taky že ano - Monet!! Jaké bylo mé zklamání, když jsem zjistila, že jde jen o pouhý plakát, nikoliv originál. Když jdu po koupeli z koupelny, zahalena jen do svého na míru šitého župánku, nepoklekne mi k nohám a nenabízí milion dolarů. Znamená to snad, že mě dost nemiluje? Co dělám špatně?
Aneb nemůžu tomu dát "odpad", protože jsem se u čtení královsky bavila. Bohužel ale na místech, která byla myšlena naprosto vážně. Nic proti erotickým románům, ale toto už bylo vážně trochu moc.
Svěží styl psaní, děj se neustále hezky posouvá dál a dál a vy pořád fandíte Kate, aby zjistila, jak to vlastně s Amelií doopravdy bylo. A když už si myslíte, že vy to dávno víte, tak vás Amelia zase vyvede z omylu.
Některé dějové linky mohly být rozvedeny více, ale celkový dojem z knížky je velmi dobrý. Chytne vás a nepustí, dokud nedočtete.
Nejprve jsem viděla film a až poté četla knihu. "Knižní" Daisy mě svou povahou štvala snad ještě víc než ta filmová, nána jedna. Obě zpracování mě oslovila - obě ve mě vyvolala emoce, knížku dávám do poličky mezi oblíbené.
Řbitov jsem četla před několika lety na dovolené. Zhltla jsem ho hned, zbytek nocí jsem strávila v dokonale bdělém stavu, oči pátrající ve tmě po jakémkoliv náznaku pohybu (zejména po tom kočičím), připravena vzít kdykoliv nohy na ramena. Kočky miluju, ale když mi nedlouho po dočtení uprostřed noci do peřin skočil černý kocour mé spolubydlící, měla jsem málem infarkt. A dodnes mám téměř husí kůži, když si vzpomenu na scénu, když Louis Creed po té nešťastné nakládá svého syna do auta, aby udělal, co díky svému žalu považuje za správné. Nechci to už nikdy číst, ale je to jen proto, že je to tak skvěle napsané.
Už mě otravovalo pozorovat svoji rodinu, která každý večer netrpělivě čeká na televizní předpověď počasí a nebavilo mě poslouchat jejich jásot, když se tam objeví paní Taťána. Takže jsem se do Nočního klubu pustila taky. Nemůžu dát 5 hvězd, protože Noční klub mi byl předhazován příliš často a všichni se o něm zmiňovali jen v těch nejlepších superlativech. Já to ale zase za takovou "pecku" nepovažuji. Nicméně humor výtečný, příběh taky a já se s chutí pustím do dalších děl pana autora. A dneska večer si zapnu předpověď!
Lepší než Božský cizinec, kterého jsem četla předtím. Děj ale opět žádný (ne že bych snad nějaký čekala), Chloe mi v druhé půlce knížky lezla na nervy. Ale přesto je to příjemná oddechovka, kterou přelouskáte hned a nemusíte nad ničím přemýšlet. Jako četba pro nadcházející mistrovství světa ve fotbale, kdy se bude partner jen těžko přesvědčovat, aby s vámi něco podnikl, ideální.
Fajn oddechovka, místy opravdu hodně vtipná (v podobných knížkách málokdy narazíte obavy hlavní hrdinky z vlastního ranního dechu). Pro mě příjemné překvapení.
Podle předchozích komentářů se skoro se zdá, jako by byl pláč vedlejším účinkem přečtení této knihy. Mně se tento vedlejší účinek vyhnul, to ale neznamená, že u mě příběh nevyvolal emoce. Některé pasáže mi přišly velmi vtipné, jiné zase velmi dojemné a celkově musím říci, že mi to rozhodně stálo za přečtení. I charaktery postav mi přišly snadno uvěřitelné - to, že nikoho takového neznám, neznamená, že opravdu nikde neexistuje. :-)
Trvalo mi dlouho, než jsem se začetla, než jsem zjistila, že musím vědět, co bude dál. Příběh není špatný, konec neotřelý, postavy rozhodně zajímavé. Rozhodně to není knížka, která by naháněla strach. Některé scény (např. když se Ben, Diondra a Trey vydají na pole s krávami) se nečtou úplně příjemně, ale nějakou přílišnou nechutnost bych jim nevyčítala, k příběhu zkrátka patřily. Celkově - jsem ráda, že jsem si Temné kouty přečetla, ale mám obavy, že za týden nebudu vědět, o čem byly.
Důstojné a čtivé pokračování skvělého prvního dílu. Velmi se mi líbily Gabrielovy úvahy na téma manželství (zejména pak důvody, které by měly vést k jejich uzavírání). Jen škoda, že to tak ve skutečnosti nefunguje.
Nebylo těžké se do knihy začíst,první polovina mě nadchla, u druhé jsem však měla čím dál větší problém ztotožnit se s dějem. Téma je však skvělé a knížka určitě stojí za přečtení.