galadrielin komentáře u knih
Za mě tedy bohužel ne. Asi mi nevyhovuje ten "severský" styl psaní. Nevím. Nudila jsem se, do čtení jsem se musela nutit. Druhý díl si určitě nepřečtu, osud hlavních hrdinů mě tak nějak nezajímá. Ale celkem rozumím, proč je to ostatními hodnoceno tak dobře.
Oslici jsem četla před několika lety. Dnes už si děj vybavím jen obtížně, co ale NIKDY nezapomenu, je ten pocit absolutního hnusu, který jsem při čtení měla. Jenže právě proto Oslici považuju za mistrovské dílo. Čtete, i když je vám z toho zle. I když už nechcete vědět, jaká další odpornost bude následovat. No to je prostě geniální!
Nejlepší je, když od knížky nic nečekáte a ona vás úplně uchvátí. :) Bavila jsem se, a to hodně a fandila Markovi až do poslední chvíle.
Na popularitě této knihy má zásluhy hlavně propagace, ne kvalita. Jistě, mělo to všechno, co má thriller mít, ale přesto to byla trochu nuda. Neurazí, nenadchne.
Postavy z Fitzgeraldových knih mě dokážou svým charakterem naprosto spolehlivě vytočit. Dílo je to ale jinak krásné, jazyk brilantní, nečetlo se mi to nijak těžce. Přesto mě víc oslovil Velký Gatsby.
Hlavní linie příběhu je předvídatelná, ale přesto je kniha zdařilá. Nastíněné vize budoucnosti, kdy se všichni budeme raději uchylovat do námi vysněného prostředí ve virtuální realitě, jsou velmi aktuální už dnes. Super čtení nejenom pro geeky.
Podprůměrná kniha, nechala jsem se zlákat poměrně slušným hodnocením zde na databázi. A tentokrát to byla chyba.
Já se bez mučení přiznávám, že severské autory prostě nemám ráda. Tedy, myslela jsem si to, dokud jsem se nezačetla do Oveho. Ove je král mezi nabručenými dědky, ale přesto si ho nelze nezamilovat. Krásný příběh!
Amazonky a Vlaštovky mě provázely celé dětství, a já milovala. Všechny knížky od Ransoma jsem si pěkně schovala a nikdy je nikomu nedám. Možná jednu svým dětem, když budou hodně opatrné! :)
Knihy Radky Třeštíkové se čtou velmi rychle, příjemně (jako oddychovka ideální). Jenže to je tak nějak všechno. Děj zapomenete velmi rychle. Takže na mě teď Bábovky koukají z knihovny, a já vím, že při čtení se mi celkem líbily, jen si teď už nevzpomenu proč.
Soukupovou má čím dál raději, její knihy mě vždy úplně odrovnají svou nenápadnou syrovostí. Nejvíc mě zaujala první povídka, z té je mi úzko ještě teď, víc než měsíc po přečtení.
Bohužel, čekala jsem mnohem víc. Rozumím, že kolem celé série vznikl vyloženě sympatický kult, já se ale k fanouškům nezařadím.
Klasika všech klasik. Knihu řadím mezi oblíbené - pochybovala jsem, že mě může zaujmout romantický příběh z 19. století. No, obavy byly zbytečné. A ano, pan Darcy je jistě úžasný, nechutně bohatý a navíc gentleman, který by si hravě získal srdce poloviny žen i v dnešní době. Mě ale uchvátil vtip a pohotovost Elizabeth.
Trochu mě mrzí, že tahle kniha zde nemá vyšší hodnocení. Pro mě představuje první setkání se Soukupovou a naprosté nadšení. Úplně obyčejní lidé prožívají naprosto všední situaci. A Soukupová to podává tak lehce a samozřejmě, že dojem z knížky je nezapomenutelný (aspoň pro mě). Líbí se mi její styl psaní, trochu mi v něčem připomíná Třeštíkovou. Mně osobně je ale Soukupová bližší.
Ládíkovu knížku doporučuji, kudy chodím, rozdávám k narozeninám a svátkům a zatím se mi všechny obdarované podařilo nakazit nadšením do té míry, že si dobrovolně kupují i lístky na přednášku. Až se vám bude zdát, že jde celej svět do háje, hoďte nohy na stůl, uvařte si čaj a dejte se do čtení - tahle kniha vám zaručeně vykouzlí úsměv na tváři. Ale pozor! Taky velkou chuť cestovat!
Četla jsem až po knize To prší moře a po Bábovkách. Všechny knihy od Třeštíkové mají společný příjemný styl psaní - skutečně se velmi dobře čtou. Bohužel je jim společná i určitá plytkost, týden po přečtení zkrátka nevíte, o čem ten děj vlastně byl. Je to škoda, třeba u knih od Petry Soukupové se mi to nestává (přitom styl psaní mají obě autorky podobný).
Tahle kniha neměla nikdy vzniknout. Budu předstírat, že vůbec neexistuje.
"Ty mi půjčuješ knížku o Kennedym?" ptala jsem se pochybovačně svého taťky. Nechápala jsem, co ho k tomu vede, o vraždu Kennedyho jsem se nikdy nijak zvlášť nezajímala. Kinga mám ráda, ale zrovna jsem na něj neměla náladu.
To všechno se ale hezky rychle změnilo, Georgův příběh mě naprosto pohltil. A milión a jedna odbočka od hlavní linie příběhu tomu dává ten správný šmrnc (například odkazy na To mě vyloženě potěšily). Čtivé od první do poslední věty, od posledních kapitol se jednoduše nešlo odtrhnout. Nenechte se odradit počtem stránek, stojí to za to! :)
Když se mě někdo zeptá na knihu mého dětství, automaticky se mi vybaví tato. Jako malá jsem ji četla několikrát, naprosto fascinovaná dějem, který mi sice naháněl hrůzu, ale byl tak jiný, že mi nedal spát. Knihu jsem dostala od tatínka - obrovského fanouška Kinga. Dodnes si spolu o Dahlových Čarodějnicích povídáme, nedá se na ně zapomenout!