galadrielin komentáře u knih

Nechala jsem se zlákat nadšenými instagramovými recenzemi a mrzí mě to, ale určitě se k nadšeným čtenářkám nepřidám. Ke čtení Candyho mě donutilo jen to, že jsem si oba díly koupila najednou. Nevím, jestli je to pouze překladem do češtiny, ale jazyková stránka je za mě nepovedená, hlavním protagonistům nelze jejich mluvu věřit a už tak překombinované zápletce to službu nedělá, není to uvěřitelné ani v divokých fantaziích. Marně by jeden pohledal sympatickou postavu, což by ještě šlo přehlédnout, ale děj se vážně táhne. Musím ale vyzdvihnout povedenou obálku a celkově provedení knihy. Nechci autorku hanit, několik nápadů bylo velmi neotřelých a svoje čtenáře si série najde, mně to ale nesedlo.

První kniha letošního roku, a chtěla jsem začít kvalitně. Na Kinga je v tomhle směru spolehnutí, jeho knihy mě nedokážou zklamat. Zato se jim skvěle daří přišpendlit mě k příběhu, slyším je, jak na mě volají “nechoď spát, ještě pár stránek! Cujo nepatří mezi Kingovy dlouhé knihy, jen necelých 300 stran. Ale napínavých. I když víte, co se asi stane, k čemu to směřuje. Toho dobrosrdečného bernardýna MÁLEM netopýr nekousl, Donna SKORO k opraváři neodjela a TÉMĚŘ s sebou synka nevzala. Ten policista JEN O FOUS nestihl zavolat posilu. A těch malých velkých skoro je tam celá kupa, děj díky tomu krásně graduje, a by nervózně čtete dál, protože prostě musíte vědět, jestli to sklo praskne nebo ne, jestli Cujo leží před autem nebo je schovaný ve stodole.

V případě Kinga mi vždy chybí kritičnost, ale troufám si tvrdit, že tohle je skvělá kniha, dokonce i závěr, se kterým u mistra hororu někdy trochu bojuji, si podržel výbornou úroveň. Doporučuji všem příznivcům napínavých příběhů, kteří Cuja nečetli. A zároveň zvažuju přeočkování vztekliny.

7 12.01.2024

Marťanská kronika je považována za stěžejní dílo sci-fi literatury. A právem. Jde o soubor povídek o Marsu, jeho obyvatelích a nekonečné touze Pozemšťanů Mars kolonizovat. Přestože povídky vznikaly už v 50. letech 20. století, neubírá jim to na aktuálnosti. Lidská povaha je, zdá se, v určitých ohledech neměnná. Mars naši pozornost přitahuje neustále - byl tam v minulosti život? Nebo snad stále je? Mohl by být Mars planetou B, kdyby se na Zemi schylovalo ke katastrofě? Bradbury předkládá vlastní verzi, jak by to mohlo dopadnout, kdyby lidstvo uspělo a dokázalo Mars osídlit. A smát se u toho nebudete. Vše doplňuje geniálním vykreslením Marťanů, bytostí nepopiratelně inteligentějších, než jsou lidé, nadto nadaných telepatickými schopnostmi.

Marťanská kronika daleko víc než o Marťanech ale vypovídá o nás - lidech. O našich kladných a záporných stránkách. O smyslu pro spravedlnost, o chamtivosti, o touze po lásce, po majetku, po nezapomenutelnosti. O touze být svobodný. A o naději.

Nenechte se zmást, pokud jste kroniku nečetli a nejste právě fanouškem sci-fi, i tak se může zařadit mezi vaše oblíbené kousky.

12 05.09.2023

Po třech dílech konečně s úlevou konstatuji, že je to děsná slátanina. Všude varování, že je to kontroverzní, násilné, není to pro všechny! Není, no. Já mám ráda příběhy, které mají hlavu a patu, a aspoň trochu logiky. Absolutně by mi nevadilo, že se sedmnáctiletí chovají jako dejme tom třicátníci, že jsou hrubí, že každý jezdí v nejlepším autě, všichni mají obří ptáky (pardon), atd. Budiž jim to přáno, papír snese dost. Chci jen málo - držet linii příběhu. Tohle je ale děsná blbost. Přitom by příběh králů mohl být zajímavý. Takhle se tři knihy točí kolem tajemství, které na začátku nemůže Madison nikdo říct, na konci už to je ale zjevně jedno. Madison, Bishop a všichni ti ostatní jsou schizofrenní víc než Daemon. Jediná sympatická postava byl Nate.

Jo a ta poslední, jakože "vyřazená" kapitola? Ne, ani ta mi nepřipadala kontroverzní. Moc jsem nepochopila, proč teda byla uveřejněna, když ji autorka z příběhu vyřadila. Asi se nemohla rozhodnout. Jako Madison.

Hvězdička za obálku.

3 26.06.2023

Karin Lednická nám zatím představila "jen" 3 knihy. Ale už první díl Šikmého kostela dokázal zaujmout širokou veřejnost i literární kritiky. Osobně se velmi těším na další díl, a bylo mi jasné, že když si dlouhou chvíli zkrátím Životicemi, nebude to šlápnutí vedle.

Přiznám se, že o životických událostech jsem nikdy neslyšela. Forma, kterou autorka zvolila, tedy první část kapitoly vyprávěná z pohledu některého z obyvatel Životic, a druhá část uvedení faktů, které autorka vypátrala v dostupných zdrojích, se mi velmi zamlouvala. Snad i díky tomu se čte kniha rychle, žádná suchá data, ale vše uvedeno i z pohledu zainteresovaných osob. Osobně bych klidně uvítala větší rozsah díla, a to kvůli množství postav, se kterými se setkáme vždy jen letmo, aniž bychom si k nim stihli vypěstovat bližší pouto. Na druhou stranu mi je jasné, že to bychom si pak na další díl Šikmého kostela počkali o dost víc.

Pokud vás zajímá historie naší země, neuděláte s Životicemi chybu. Autorce díky, nenásilně mi doplnila zase další kus skládačky do mých dějepisných vědomostí. Kéž by všichni uměli historii podávat s takovou lehkostí.

Havraní bratrstvo jako celek řadím do nejlepších knih svého žánru. Přiznávám, že Exodus mě dostal. Je asi těžké navázat ve stejném tempu, ale jsem přesvědčená, že by se to i povedlo, kdyby byl Vysněný cíl o polovinu kratší. Tady "stopáž" nepomohla. Tobiášovy flashbacky byly samozřejmě skvělé, ale nemůžu si pomoct, ztratilo to část šťávy. Aby nedošlo k omylu, znovu opakuji, že celá série je moc fajn a budu ji doporučovat, jen to bude hlavně kvůli Exodu.

A mně deštivé dny budou chybět stále. Přes všechna vysvětlení a pochopení.

Já se opět musím omluvit za svou nekritičnost. Již tradičně jsem si libovala v pozvolném tempu a pomalém navozování hrůzné atmosféry. Ne hororové, ale hrůzné. Představte si, že jste geniální a k tomu se vám občas náhodou podaří pohnout nějakým předmětem. Máte plány, vyhlídky na skvělou budoucnost, je vám 12 let. A jednou v noci vás z vašeho domu unesou. Probudíte se v pokoji, který vypadá nachlup jako ten váš. Jenže nejste doma, ale v Ústavu. V Ústavu, kde bydlí i další děti, unesené stejně jako vy a nadány telepatickými nebo telekinetickými schopnostmi. Neexistuje cesta ven. Podrobují vás pokusům, vyšetřením, jste pro ně důležití, ale zachází s vámi jak s kusem hadru. A čas od času se nějaké dítě musí přestěhovat do zadní poloviny Ústavu, ze které se už zřejmě nikdy nedostane. Co byste dělali? Tolik k ději.

Dechberoucí a hrůzostrašné. Ústav jako instituce je dílem Kingových představ, ale ruku na srdce - není tak těžké si představit, že by někde něco podobného mohlo stát, mohlo probíhat. Děti unášené a zneužívané v rámci vyššího dobra, personál Ústavu s chováním dozorců v koncentračních táborech (na což ostatně King sám naráží). Kam až je lidstvo v touze po míru ochotné zajít? Co lze ještě tolerovat a co už ne? A co se stane, když se rozhodnete spojit síly proti zaběhnutému systému?

9 19.05.2023

Je to čtivé, autorka to prostě umí. Téma bolestivé, nechceme si moc připouštět, že se takové věci dějí. Jenže dějí, nejen v knihách a ne tak málo, jak bychom si třeba mysleli. Ale - za mě tomu něco chybí, nemůžu si pomoct. Těsně před Lesem jsem četla autorčiny Tiché roky a ty se mnou rezonují daleko víc. Možná je to hlavní hrdinkou, která trpěla, ale sama nechává trpět i jiné. Skutečně nevím.

9 03.05.2023

Já mám Kinga hodně ráda, určitě se to odráží na nekritičnosti mých hodnocení. Ale! Tohle je jedna z jeho top knížek. Vážně. Trochu horor, trochu ne (hlavní hrdinka Trisha by patrně nesouhlasila). Je v tom lese něco? Není? A může malá holka přežít sama v lese? Četla jsem bez dechu a děsila se konce, protože vím, co King svým postavám provádí. Doporučuju, jedno z autorových kratších děl a přitom podle mě nabité napětím.

14 20.03.2023

Určitě lepší než první díl, ale pořád moc nechápu ten humbuk, který kolem série je.

1 20.03.2023

Srozumitelně podaný náhled na respektující výchovu. Souhlasím, že kniha by mohla být klidně kratší, myšlenky se dost opakují. Nicméně pro rodiče, kteří mají chuť vychovávat děti tak, aby v tom všem zúčastněným bylo dobře, doporučuju.

3 20.03.2023

Ruku na srdce, nejde o fantasy sérii, o které si bude povídat několik následujících generací. Na druhou stranu, tak to nejspíš není ani zamýšleno. Je to prostě moc fajn počtení z vílího světa, pro mě příjemné překvapení! Takhle si představuju oddechovku! Při čtení nemám pocit, že právě prodělávám lobotomii, do pocitů postav se vcítím velmi lehce a knihu jen nerada odkládám, má to švih. Samozřejmě, děj je předvídatelný, přesto Feyre její volbu nezávidím, nemá to, holka, lehké. Rhysand je neprostý prototyp badboye, kterého miluje celá škola, mě nevyjímaje. A moc se těším na další díl. Ovšem trvám na tom, že Tamlina je mi neskonale líto.

6 20.03.2023

(SPOILER) Tak já tady půjdu asi proti proudu. Než přečtu druhý díl a budu jím ovlivněná. Trhá mi srdce, že láska Tamlina a Feyre není dost. Já chápu, že to dál bude mít poněkud jiný vývoj, ale ať mi nikdo netvrdí, že to nebyla pravá láska. Dobře, nebojoval, nehnul brvou, ale on snad mohl? Mohl něco udělat a neohrozit ji? Ne. Někdy je tím největším projevem náklonnosti mlčet. Já vím, že s příštím dílem podlehnu temnotě, ale láska, která je nenaplněná, mi rve srdce.

4 10.03.2023

Naprosté zjevení na poli české literatury. Pozor, tohle vážně není kniha pro každého a zpětně chápu, že má tak rozporuplná hodnocení. Buď si ji užijete od začátku do konce nebo vám vůbec nesedne. Nic mezi tím. Ale mě učarovala, nebyla jsem schopná se odtrhnout. Hodně zvláštní čtení.

Ada, ústřední postava, je vědkyní v Ústavu mezioborových studií člověka. Není tu ale spokojená. A to ani se svým životem obecně. Není schopna udržet si trvalejší vztah a dost možná za to může její podvědomí, které dotyčné muže prostě odstrkává, vždycky totiž mají nějakou chybu. Ada je skvělý pozorovatel, všímá si nejrůznějších anomálií, ale i běžných věcí, které ostatní berou tak nějak automaticky. Ada je podrobuje zkoumání, vytváří vlastní originální teorie, proč jsou některé věci tak a jiné jinak. A pokaždé, když s nějakou teorií přijde, nutí vás to zamýšlet se nad její správností, nebo spíše pravdivostí. Ada by zároveň ráda přišla na kloub záhadě kolem zmizení Kaspara, před lety zmizelého syna své kolegyně. Zmizel beze stopy, zbyly po něm jen těžko uvěřitelné vzpomínky na něj z úst jeho známých a jeho pes Bubák.

Obsah příběhu se shrnuje jen velmi těžko. Je prosycen naprosto neotřelými a velmi zajímavými myšlenkami a jen sem tam se posune dál. Absolutně to knize neubližuje. Ale znovu opakuji, rozhodně nejde o četbu, která se bude líbit každému, než ji někomu věnujete, zkuste ji nejdřív na sobě (jako to udělala m milá švagrová a já jí tímto děkuji za skvělý dárek, který bych v knihkupectví patrně nechala bez povšimnutí).

8 07.03.2023

Málokdy čtu autobiografie. Možná bych to ale měla přehodnotit, protože Tom Felton a jeho vyprávění o dospívání během natáčení Harryho Pottera bylo neskutečně zábavné! Sleduju Toma už poměrně dlouho, a působí jako velký sympaťák. Jako téměř každý z nás prošel telecím obdobím, kdy se Dracovi podobal nejen díky odbaveným vlasům a dělal Zmijozelu čest. Tady chci ovšem podotknout, že z celého vyprávění čiší pohoda (až na závěrečnou část, kdy Tom popisuje boj se svými démony) a je vyloženě vtipné. Kniha o klukovi, který měl velké štěstí na roli a díkybohu za to! Jeho Draco je skvělý, stejně jako tahle kniha.

12 03.03.2023

V daném žánru podprůměr. Hlavní hrdinka naivní víc než Steelová, chápu, že tak má působit, ale tohle hraničilo až s blbostí. Gabriel je uvěřitelnější, ale to oslovení malá panno, to je slušnej bizár. Nevím, jak je to v originále, ale v češtině to zní příšerně.

Celé to působí prkenně, uměle. Sem tam záchvěv lepší scény. Dvojce šanci dám, ten konec to vylepšil a vzbudil mou zvědavost.

2 02.03.2023

Hned na začátek - česká próza je podle mě dost opomíjená scéna. Nepřestává mě překvapovat, kolik kvalitních autorů tu máme! A rozhodně nemám na mysli ty nejprofláklejší! Ano, ty mají nejvíce pozornosti, nejlepší propagaci a tím pádem i nejvíc čtenářů. Ale vyplatí se sáhnout i po knize od autorů méně známých. V tomto případě jasnou záruku poskytuje i Magnesia litera od čtenářů!

Až na ten konec dobrý. Už jen ten název je zajímavý! A nepravdivý. Protože tady to bylo dobrý celý. I ten konec. Příběh vypráví 3 vypravěči - malá holka Luna, její děda a redaktorka černé kroniky místních novin. Každý mají svůj styl (a autor je dokázal skvěle odlišit). Luna je trochu divná. Děda dost sprostej a dost na ženský. A redaktorka se plácá v osobní krizi tak mocně, že mě z toho mrazí (jsme totiž ve stejném věku). Děda se snaží Lunu vychovávat, Luna dává na dědu pozor, aby jí moc brzo neumřel. Jak do toho zapadá redaktorka? Jako prdel na hrnec. Pardon. Těžko se prozrazuje víc, protože bych tím vyzradila hodně vtipných situací. Vážně, smála jsem se nahlas, naprosto bravurně vyeskalované situace! To vše na pozadí dávné návštěvy Valentiny Těreškovové, první ženy ve vesmíru.

Doporučuju k přečtení asi úplně všem, pokud nejste citliví na sprostá slova a popis sexuálních situací všeho druhu. Bavila jsem se královsky, přečteno raz dva. Jo a prosím vás, ta obálka ve tmě svítí, a je to úplná nádhera!

10 02.03.2023

Průměrná kniha svého žánru, ale s neotřelým nápadem. Mám ráda hate to love příběhy, tady to bylo okořeněné vyloženou šikanou. Na to, že to bylo ze střední školy, byl teda Aiden víc než ehm… zkušený.
Příjemná oddechovka, další díl si přečtu ráda.

Nová Soukupová nepřekvapila. Ale pozor! Je to myšleno absolutně v dobrém! U téhle (mé nejoblíbenější české autorky) jsme si už zvykli na lehce strohý styl a žádnou přímou řeč. Co mě ale vždy naprosto připoutá ke knize, je obyčejný příběh obyčejné rodiny, neříkejte, že se v ději nepoznáváte! A jak těžce se to přijímá z pozice nezaujaté třetí strany! Poznáte se ve Veronice, svou rodinu vidíte v její rodině a je to dechberoucí. Soukupová to tak umí! Jako by koukala k vám domů, když probíhá rodinná oslava.

9 26.01.2023

Moje děti tuto knihu milují. Nedivím se - krásné ilustrace, chytlavý text CD bohužel nemáme na čem pustit, ocenila bych možnost stáhnout si písničky v MP3 formátu. Ale jinak bez výtek, čteme ji fakt rádi.

1 04.01.2023