Galadwen komentáře u knih
Rozhodla jsem se po dvou špatných zážitcích dát Protivovi třetí šanci - a zase je to palec dolů. Že se v knize platí tolary víc než sto let předtím, než se v Evropě začaly razit, večer se chodí na mši nebo že hospody jedou jako nonstop kluby, na to už jsem u českých autorů historické prózy bohužel zvyklá. Ale že se děj knihy vejde do večerníčku a styl vyprávění, i když ne obsah, tomu odpovídá, to už je moc. Jediné, co se děje, je, že zcela tupé hlavní postavy chlastají (pivo/víno/tvrdý), smilní (kdykoliv, s kýmkoliv) a vraždí (uvádím v pořadí dle četnosti výskytu v knize) a přitom se chovají naprosto nelogicky. Historka typu "nemůžeme dolapit lupiče, ten pobíhá kolem a dělá binec, nakonec je přece jen po něm", to mi prostě nestačí.
Skvělá historická knížka s detektivním motivem, točící se kolem spiknutí Pazziů, by si zasloužila pečlivější překlad, (zřejmě) jehož vinou jsou některé části textu poněkud nepřehledné nebo významově posunuté. Jinak má příběh napětí, spád i atmosféru, musím doporučit!
Příjemná kniha. Že je detektivní zápletka prakticky od počátku naprosto průhledná, mi vůbec nevadilo (ona většina vražd vážně není komplikovaná), ale atmosféra a popis života ve vrcholně středověkém městě jsou myslím hodně povedené a knížka mi sedla i stylisticky. Trošku slabší je závěr, kde si autor na posledních 40 stranách musel připsat dvě nové postavy, aby dokázal vraha dostat na popraviště. Nicméně úroveň knížky je přesto vysoko nad Vondruškou i Bauerem, kteří také píší detektivky z období středověku. Rozhodně si přečtu další díly.
Tak nevím, jestli jsem četla totéž, co většina zde komentujících, ale pro mne byla tahle kniha absolutně příšerná nuda. Děj beze spádu, postavy, pokud vůbec něco dělají, tak činí bez jakékoliv logické motivace, většinu času ovšem nedělají nic a jsou v lihu (respektive v pivu). Hlavní hrdina se dějem potácí, aniž by cokoliv dokázal. A ten přemet na konci byla poslední kapka. Měla jsem co dělat, abych to dočetla.
Agent 6 sice zdaleka nedosahuje hutné a temné atmosféry a opravdové deprese Dítěte č. 44, ale pořád je to velmi slušný thriller. Pravda nechápu, proč ho v knihovně měli v detektivkách - detektivka to rozhodně není.
V okamžiku, kdy jsem pochopila, že tohle nesmím číst jako detektivku a už vůbec ne jako historický román, ale jako (černo)humoristickou novelu s kontrastním tragickým (byť ne neočekávaným, protože historie Rudolfova levobočka je mi známa) koncem v pseudohistorických kulisách, začalo mě to ohromně bavit. Na odreagování nadočekávání dobré.
Celkem příjemný, čtivý román. Pravda, vysvětlení vraždy Václava III. a jejích motivů je poněkud podivné (nebo nedotažené?), identitu záhadného templáře jsem odhalila na stránce, kde se objevil, a scéna věštby u astrologa připomíná velmi silně Zrcadlo Galadriel z Pána prstenů, ale jako dobrodružná knížka mě to bavilo.
Nejslabší díl série, roztříštěný do nesouvislých příhod, plný naprosto absurdních zápletek i spousty vyložených nesmyslů. Ke konci už jsem si vážně myslela, že si ze čtenářů autor dělá legraci.
Číst se to dalo, ovšem zázrak se nekonal. Dějiny každodennosti jako v prvním díle dostávají ukrutně na frak a tento je navíc proti Meči magistra medicíny neuvěřitelně ukecaný. Což je samozřejmě dané tím, že Jan Mydlář po většinu doby není aktérem dějin, ale jen přihlížejícím, takže se většina událostí přehrává žvaněním o politice u vína (nebo jinde). V horším případě moralizováním u vína (nebo jinde). A mimochodem se děj neodehrává v letech 1610 - 1623, jak kniha tvrdí - vložená je nechronologicky, kdoví proč za Pasovské, divná odbočka k Russwormově a Langově historii, a ta se odehrála mnohem dřív, řádově o pět let. Třetí díl dorazím, ale nic už od toho nečekám.
Tak nevím. Napsáno pěkně, četlo se samo, ale... Buď jsou zápletka a její řešení opravdu tak divoké a přitažené za vlasy, jak mi připadalo, nebo jsem já opravdu přízemně racionální čtenář.
Knížku jsem si koupila kvůli kauze Abeles, která mne také zajímá, a s překvapením shledala, že není ani tak o Šimonovi a procesu s jeho údajnými vrahy, jako spíš o médiích a informačních technologiích. Není to špatné, ale obě linie, jak moderní, tak barokní, mi bohužel připadaly nedotažené. Současná linie mě zajímala do okamžiku, než se přehustila virtuálním prostředím počítačové hry (nehraju, ale připadalo mi to celé divné) a nakonec jsem se ani nedozvěděla, zda antropolog hledaný hrob opravdu objevil a s jakým výsledkem. Kromě tiskaře Hermana se mi většina postav zdála plochá a zjevovala se na divných místech (jezuita Matěj je jako z úplně jiné knihy), apelační proces je pojednaný tak zkratkovitě a zkresleně, že se nechce věřit, kolik toho autor ve skutečnosti nastudoval. Nakonec mi nejzajímavější přišel historický doslov. Po literární stránce je knížka na celkem slušné úrovni, čte se dobře, ale prostě jsem čekala víc nebo něco jiného.
Knížka se mi trochu těžko hodnotí. Na jednu stranu realisticky a pěkně popsané prostředí a atmosféra doby, podobně jako v minulých dílech, ale samotná detektivní zápletka je divná a vyřešená takovým deus ex machina, že jsem nestačila žasnout. Předchozí díly, hlavně ten první, se mi líbily víc.
Vůbec ne špatná historická detektivka, i když k dokonalosti jí ještě trochu chybí. Na tento žánr a můj vkus byl výsledek Hughova pátrání trochu příliš ovlivněný náhodou i tím, že část nepominutelně důležitých osob se objeví až po půlce knihy. Jinak ale svižně a čtivě napsáno, se sympatickým hlavním hrdinou. Jsem zvědavá, jak bude série pokračovat.
Tato kniha je po všech stránkách průšvih. K tajemství jsem se nepropracovala, když nepočítám to tajemství, proč se vlastně autor rozhodl psát knihu, když nemá co vyprávět. Ano, chápu, má to být životopisný román, ale i tam by se mělo jít od něčeho k něčemu, a ne skákat jako zajíc před smečkou psů stylem náhodných poznámek. Redakční práce zjevně žádná neproběhla - nejenom že je text plný překlepů, chybějících a přebývajících čárek a stylistických nedostatků, občas se některé odstavce "spletly" o desítky stránek (třeba král Václav se v roce 1393 vyptává Johánka z Pomuku, co mu po své korunovaci roku 1400 svěřila královna za zpovědní tajemství, přičemž obě ta data jsou zmíněná - pomíchaly se výpisky?). Jiných podobných seků v datech a událostech jsem našla nepočítaně. Vydržela jsem 80 stran ze 160, pak jsem to vzdala jako ztrátu času.
Kniha klame názvem, anotací i obálkou. Čekala bych, že něco, co se jmenuje Zimní královna, bude o Alžbětě Stuartovně. Chyba lávky. 85% textu je o stavovském povstání a třicetileté válce s četnými nelogickými odbočkami k osudům různých tehdy žijících osobností (Thurn, Gustav II. Adolf, Descartes, Komenský...), takže působí jako lehce zmatené výpisky z literatury faktu, proložené občas krátkými přímými řečmi. V prvních dvou třetinách knihy se Alžběta vyskytuje jedině v případě, že je zrovna s Fridrichem Falckým v posteli nebo u oběda.
Jako "literatura faktu" (tak působí nejvíc) je kniha daleko za Staroměstskou exekucí či Nepokojnými léty, které také pojednávají o stavovském povstání, respektive třicetileté válce a napsány jsou mnohem zajímavěji, dramatičtěji a s větší erudicí. Jako historický román ani netřeba komentovat - to prostě není.
Průměrný, vcelku čtivě napsaný historický román, který by se ovšem spíš měl jmenovat Problémy Jana Mydláře se ženskými - celá historka se točí mezi vztahy mladého Mydláře s prostopášnou Dorotkou, hospodyní Žofií a novomanželkou Bětuškou. Je hodně vidět, že jde o první díl série, příběh je po všech stránkách neuzavřený.
Body dolů za přílišné opisování od Svátka a příšerné, ba přímo ukázkové chyby v dějinách každodennosti a procesního práva (opravdu progresivní kat, co pěstuje v katovně brambory a rajčata půl století před francouzským královským dvorem :-)).
Dobrodružnou literaturu pro mládež mám ráda, i když nejsem cílová skupina, ale tohle je SLABÉ! Hodně slabé. 2/3 knihy se neděje vůbec nic a na zbylém rozsahu úplně všechno, přičemž autor zmateně nakousne deset příběhů a žádný nedokončí. Možná začátečnická věc, kterou redaktor včas nevrátil k přepsání?
Drsná, akční a dobrodružná detektivka z raně novověkého Prešpurku, rozhodně ne pro útlocitné povahy. Jinými slovy, Stein s Barbaričem mě opět nezklamali, jsem úplně spokojená. I když mě (v té chvíli) trochu zaskočil náhlý obrat děje asi ve 2/3.
Vcelku zábavná, s nadhledem a ironií psaná knížka, i když ne vyloženě legrační pro zasmání, jak tvrdí propagace. Psáno ve dvou časových rovinách - vlastně takový švédský Cimrman.
Tak nevím. Příběh je slabý a na literaturu pro mládež dost drsný (děti vyšetřující vícenásobný mord!), chybělo mi bližší vysvětlení metod a motivace vraha (proč zavraždil první oběť - na zkoušku?, jak vylákal na hřbitov druhou oběť?). Autor je navíc zřejmě úplně posedlý inkvizicí (v renesančních Čechách!) a strká ji do všeho. Jestli si podle takové knihy dělá mládež představu o fungování právních a církevních dějin této doby, tak potěš. Ilustrace jsou tak strašné, jako bych je nakreslila sama :-). Nicméně číst se dá, pokud člověk moc nečeká.