georgearrow komentáře u knih
Pouze jazyková poznámka: první dva díly jsem dostal v češtině k narozeninám a třetí měl vyjít za rok. Kniha si mě zcela podmanila svou jazykovou krásou- celá je magická a magický je i jazyk. Nemohl jsem se dočkat, a tak jsem si koupil třetí díl v angličtině. Úplně se ztratilo celé kouzlo - kniha je v angličtině plochá, kdežto v češtině velmi bohatá. Takže velké uznání překladateli.
Btw, už se několik let chystám na toho Prousta ;-)
Po několika letech jsem si přečetl českou beletrii. Bože, ta čeština je tak nádherný jazyk! Sice nám jej fb a sms osekají do newspeaku (už tahle věta je naprosto otřesná, takže přidám ;-) ). Loni jsem nic jazykově krásnějšího nečetl.
Kolikrát v životě jste propásli chvilku, moment, kdy byly otevřené dveře? K lásce, k pravdě , ke svým blízkým?
A nepropásli jste nakonec celý život a není už pozdě? Vydejte se tedy na cestu se Stevensem, na cestu do minulosti, při soumraku dne ...
Píšu komentář při čtení The Handmaid's Tale od Margaret Atwoodové. Na tuto knihu od Ishigura jsem si vzpomněl hned po přečtení první stránky. I po letech se mi připomněl beznadějný úděl člověka v současné vyprázdněné civilizaci. Zmatené bloudění životem v dospívání, pár lásek, sex, prázdnota a konec - v Ishigurově knize sice jen po pár letech, ale o kolik se liší naše životy od těch popsaných v knize? Asi jedna z nejlepších knih vyjadřujících étos konzumního dneška a tragiku lidské existence.
Pokud vás baví Saussure a máte v knihovně Kurs obecné lingvistiky, Jakobson a Pražský jazykový kroužek jsou vaši kamarádi a víte něco o bulharských deštnících, pak je tahle knížka přinejmenším signifikantní. Jo a zapomněl jsem na Pierceho, Searla a Eca!
To, co jste vlastně věděli a tušili, se spojí do jasného příběhu vzestupu současné ruské elity, včetně prezidenta této země, kde se zítra a asi ani pozítří demokracie nedočkají. Velkou předností knihy je její stručnost, má kolem 200 stránek nepříliš hustě sazeného textu, takže je přístupná opravdu široké veřejnosti, dá se přečíst za den. (Ale v noci jsem opravdu nespal.)
Nejlepší kniha o Číně, kterou jsem kdy četl. Pochopíte čínského člověka, jeho neochotu se projevit, jeho kývání. Poznáte kulturní revoluci a kulturu, kterou nastolila.
Myslím, že do Číny bychom se opravdu měli jezdit učit demokracii. Jinak tady tu Čínu budeme mít brzy též. Ale na tu cestu se raději vydám s Jung Chang než třeba v letadle nejmenovaného miliardáře ;-)
Na knihu mě navedla anketa Kniha roku v Lidovkách. Někdo by mohl namítnout, že autorka jen sbírá vyprávění, ale není to žádné "jen" - její metoda mi trochu připomíná "Hovory se spodinou"(https://www.databazeknih.cz/knihy/hovory-se-spodinou-145105), kterážto kniha zase ukazuje Čínu. Ke knize doporučuji číst Mandelštamovou - za sto let se v Rusku nic nezměnilo, strach, šikana, nenávist, udavačství, horlivost "nižších kádrů", totalita.
Ptám se známých z Ruska - a co vaše maminka na Kavkaze, není smutná, že žijete tak daleko od ní? Odpověď: Byla první, která nám říkala, honem z Ruska pryč a teď je šťastná, že tam již nemusíme bydlet. Tak tak.
Orwell se projevuje jako ryzí intelektuál v tom dobrém slova smyslu - přemýšlí do hloubky o aspektech naší civilizace - četl jsem v roce 1995 v prvním roce na vysoké škole a dodnes si kladu otázku z eseje o Dalím - na kolik můžeme osobnost, charakter a život autora vyabstrahovat od jeho díla? Nebo dílo žije již svým životem a nedá se na autora hledět, i když byl lidskou zrůdou? Orwell je zcela proti tomuto oddělování, ale je to tak vždy? Co třeba Nezval a jeho angažmá v komunistickém režimu?
Tyto dvě knihy vzpomínek jsou kniha, díky které pochopíte širou ruskou duši, pochopíte Stalina, ale i Putina. Ve svém okolí mám několik Rusů a už trochu rozumím, proč třeba píší tolik dopisů, ve kterých si na něco stěžují ;-) Ale to je jen drobnost - totální devastace člověka totalitním režimem je něco, co v současné České republice vypadá tak daleko ... Ale, přátelé, je to blízko, hodně blízko ...
Trilogie od Philipa Pulmana je v žánru fantasy zcela výjimečná - přináší propracovanou filosofii, je poučená o kvantové fyzice a přináší odpovědi na fundamentální otázky lidské existence. I když je Pullman zarytým ateistou, jeho série je vlastně navýsost duchovní a zároveň krásná. Přitom čtenář nepřichází ani o čtivost, ani o dobrodružství. Jeden z fascinujících momentů je návštěva říše mrtvých ... Napadá mě Pavlicovo "Stále jsou naši mrtví s námi." Čtěte a přemýšlejte ...
Kniha se dobře rozbíhá, ale chybí mi v ní silný závěr, katarze, vyústění.
Kniha, která ovlivnila můj život a v podstatě mě zachránila. Už nikdy nenaletět těm, pro které je válka mírem, lež pravdou, nenávist láskou. Nic lepšího jsem nečetl.
Ke knize jsem se dostal po přečtení interview se Savianem - v něm hovořil o tom, že se kmotři v Itálii připodobňují k jím popisovaným mafiánům. Například si dle jeho knih zařizují sídla, oblékají se atd. Jelikož mě situace v Itálii zajímá - každý z nás jistě slyšel o privatizaci odpadového hospodářství mafií v Kampánii a Kalábrii, o jedovatých skládkách, hořících horách odpadků (Saviano to v knize nazývá vtipně "Ohňová země") - knihu jsem si přečetl.
Kniha sice přináší pohled na situaci v Itálii a na rozšiřující se aktivity mafie i celosvětově, ovšem má několik zásadních nedostatků. I když se dozvíme o základu průmyslové produkce na jihu Itálie (až téměř otrocká práce pro nejluxusnější italské značky), text se utápí v detailech, regionálních jménech a podrobnostech. Dále je poněkud nesoudržný, což knize ubírá na čtivosti. Patrně kniha ťala do živého v Itálii, ale čtenář v Čechách by potřeboval trochu odlehčenou verzi. K seznámení s danou problematikou ovšem kniha stojí za přečtení.
ANO! Čtěte! Co je na knize naprosto výjimečné, je, že se bije za Pravdu, bez jakéholi zbytečného patosu. Člověk si uvědomí, že právě Pravda je v dnešní době ta bitá Popelka, ale je také jediným východiskem z marasmu současné postruth.
A i když nejsme křesťané, přečteme si:
Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie...
Můj první Forsyth - pak už jsem přečetl všechno. V rámci thrilleru masterpiece.
Klasický Forsyth - rešerše, data, uvěřitelná záplatka, strhující. Poté jsem četl knihu KGB - Důvěrná zpráva o zahraničních operacích od Lenina ke Gorbačovovi. zkuste to taky, uvidíte ...
Četl jsem v anglickém originále, je to historie krásného 20. století v kostce (i když je zmíněná i černá sotňa). Čtivá kniha, shrnující komplet zahraničních tajných operací (mimochodem i našeho Otto Katze, o němž jsem nedávno četl také pěknou knihu). I když z historie nevyvodíme přítomnost, obávám se, že řada NKVD - KGB - FSB pokračuje v jedné linii ...
Fantastická a strhující kniha vytrhující nás z pouťopestrošedé reality dneška do černošedé reality obludného komunistického režimu - už jsem na ně skoro zapomněl, už jsem je skoro toleroval, ale díky této knížce vidím tehdejší dobu opět čerstvě. Navíc - silná poezie, k zamyšlení nutící myšlenky, odkazy na skvělou literaturu ... Už dlouho jsem nečetl nic tak dobrého. Btw, kolega psal, že je třeba ke knize i něco silnějšího, a měl pravdu ...