georgearrow komentáře u knih

Nepovažuji se úplně za experta ale o tématu něco vím, a proto mi kniha přišla plná banalit, asi nejpřínosnější mi přišlo objasnění obav Ruska z napadení, které se vzhledem k historickým konsekvencím mohou zdát oprávněné.

3 29.12.2021

Není to nejlepší román letošního roku, ale přečetl jsem jej během jednoho dne, jedním dechem. I když se dá říci, že je to dost angažovaná protisociálněsíťová agitka, znám bohužel několik podobných "mamin kvočen", které neváhají obětovat soukromí svých dětí pro pochybné uznání dementních lajků. A stejně jako u paní Delfíny je to kvůli traumatům z dětství, ale i kvůli stádnímu mozku, který v proudu onlájnově telefonní permanence neposkytuje ani reziduální záblesk kritického myšlení. Jednoznačně doporučuji.

7 29.12.2021

Čte se to úplně krásně. A pokud občas někam putujete, tak blaho.

18.12.2021

Jako Husákovo dítě mně kniha byla blízká, kupodivu se mi zdálo, že by v některých pasážích mohla býti podrobnější, například konec režimu je zpracován na pár stránkách s tím, že Husák byl zavřený na hradě a o ničem nevěděl, bodka. Jinak je to ovšem velmi čtivá a solidní práce, kdo má o období komunismu zájem, nebude zklamán.

7 17.11.2021

Strašný přístup k životu, k mužům, nulová zodpovědnost, fakt se to nedá číst :-) Poslední kapitola, introspektivní, ale stojí za to. Zahrádka na Maltě s manželem homosexuálem. Komunisti byli (a jsou) fakt strašný, ale je to hlavně o devčeti, kterých kolem nás běhá na tisíce. Ale zkušenost je nepřenositelná...

2 05.05.2021

Jo, tohle se fakt dá číst, na knížku mě přivedly první memoáry Vlasty Chramostové - též velmi doporučuji. Čím dál víc se mi zdá, že realita je někdy barvitější než ta nejvyumělkovanější fiction. "Komunita je samej průser ... "(Na s. 44 místo Skok do tmy Útěk ze stínu.)

5 07.03.2021

Skvělé, úžasné. A opravdu nejsem fanda hereček, které v letech 1948-1968 dodávaly legitimitu zločinnému režimu. Pohled z jiné strany, neuspořádané, bohémské memoáry. Lidské, krásné ...

2 13.02.2021

Někdy se mi zdá, že je nesnadné pro mnohé říci, že král je nahý. A tady je, s tím se nedá nic dělat. Že je upovídaný a pěkně mu to jde od pusy, nezamaskuje, že nemá, co říct. Škoda. (A srovnávat to se Zámkem? No, to snad ne!)

2 13.02.2021

Super počtení pro boomera i zoomera (ověřeno). Předsádka s obrázky ikonických výrobků socialismu potěší pamětníky.

1 03.01.2021

I když jde v podstatě o sbírku esejů publikovaných jakožto recenze na knihy, jejich záběr je tak široký, že vás uvede do podstaty diskutované problematiky - marxismus, izraelsko-palestinský konflikt, pontifikát Jana Pavla II, atd. Kniha se čte sama!

1 04.08.2020

Skvělá kniha, čtivá, podložená fakty. Komunistické s*ačky pana Kundery vystavené na světlo. Chvílemi otravně hodnotící (to je nejlepší, špatné, dobré atd.), ale to se dá Novákovi odpustit. Majitelem klíčů ke svému životu přes veškerou svou snahu již Kundera není. Kniha je nutnou biografií jednoho z našich (?) nejvýznamnějších spisovatelů.

5 29.07.2020

Takže: knížka není dobrá. Proč: Horáková pseudointelektuálsky PO-učuje. Nejslabší je právě na svých hloubavých stránkách. Jeden či dva citáty od Juráčka, které si psali na papírky, mají větší sílu než veškeré její filosofické blouznění. Nehezká, neustále poučující přezodpovědná feministní intelektuálka, brrr. Nepamatuje si, že jednu věc v knize napsala o 50 stránek dříve, a píše ji znovu (kde jsou editoři?), a to se v knize děje několikrát! Kniha MOHLA být bez problému napsána chronologicky - to by mělo logiku, je odpovědí na Juráčkovy deníky - ale chronologická není, což ústí ve zbytečný zmatek.

Příklad jejího rozboru: Havel, Vaculík i Juráček "literaturu zneužívají", protože "ani jeden se nesnížil k tomu zabývat se psychikou žen", čímž se liší od "světových romanopisců typu Kundery"(!!!) Stačí? (Autorka pak rozebírá promiskuitu všech třech, pan Kundera byl ovšem omilostněn - viz Novákovo letošní Kundera). Další nesmysly následují. Úvahy na téma Kráska a zvíře, popř. Černý myslivec jsem neměl sílu číst.

Nejnesnesitelnější je Horáková tam, kde nám vysvětluje, že Juráček promrhal život skrze své bolestínské "refrény". Sama píše takový "refrén", i když zcela zbytný a redundantní: vždyť každý, kdo deníky od Juráčka četl, tohle přece ví, k tomu nám není třeba didaktického opakování.

Ale: knížka je zajímavá. I když nedobře napsaná (jaký rozdíl mezi ní a geniálními deníky P. Juráčka, J. Vladislava, nebo mého milovaného Zábrany), přináší mnoho podrobností z osobního života Juráčka a ostatních osobností šedesátých až osmdesátých let. Stojí za to ji číst, ale asi si ji jen jděte vypůjčit a nekupujte si to.

1 29.07.2020

Skvělá kniha. Tohle ani není historie, to je opravdu thriller. A možná se proti říši budeme muset opět postavit. Takže, lidé čtěte!

7 15.07.2020

Strhující kniha, která do jisté míry změnila můj názor na Mašíny. I když se mnozí snaží ji líčit jako propagandu, Novák nezamlčuje i sporné momenty z jejich životů a každý si může udělat vlastní názor.

6 15.07.2020

Opět Houellebecq, geniální, vtipný, sprostý, pornografický, antiislámský, bezvýchodný, jedinečný.

9 07.07.2020

Přeintelektualizovaná knížečka s několika zábavnými větami. Asi 150. francouzská kniha, v níž hlavní hrdina spisovatel řeší existenciální krizi. Bez katarze, bez ničeho.

05.07.2020

Kniha je sice občas trochu chaotická, ale to nejdůležitější předává vcelku spolehlivě - svědectví o procesu s Eichmannem, kontext zabíjení židů v jednotlivých evropských zemích, pohled na výkon spravedlnosti v nelehké situaci setkání s bezprecedentním zločinem. Kniha stojí za přečtení!

2 05.07.2020

Vynikající kniha přicházející s výkladem krize západní společnosti. Chlapi, jsme v prdeli, bohužel to platí i pro ženy. To ale v podstatě vidíme, když se podíváme na pražské bezdětné rodinky (?) vytrénovaných čtyřicátníků přemýšlejících o svém prvním in vitro experimentu. Komárek si krásně hraje s jazykem (z-babě-lost aj.), bohužel tato převážně deskriptivní kniha v sobě nenese ani špetku naděje, trochu jako Houellebecquovo "Podvolení".

3 02.02.2020

Skvěle napsané memoáry, nejlepší kniha, kterou nás obdařil rok 2019. Legrace a vtipné postřehy, časově od c. a k. mocnářství do konce krásného dvacátého století. Hodnocení provinčnosti české kultury mi dost rezonovalo. Titul "Města a městečka" je dost trefný, nejde ani tak o příběhy Komárkovy rodiny (i když se i toto téma logicky objevuje), ale spíše o etnografický exkurz do různých urbánních a extraurbánních biotopů, abych použil autorovo dikce ¨:-)

1 11.01.2020

Velmi přeceňovaná kniha, za pár let po ní pes neštěkne. Občas vtipné postřehy z Bruselu, ale to zbytečně otevírané nedokončené dějové linie nevynahradí.

03.01.2020