Gimli
komentáře u knih
Babička
Božena Němcová
Snažil jsem se Babičku číst několikrát v průběhu asi 15 let. Nikdy jsem se nebyl schopen prokousat příliš daleko, protože ta kniha je prostě neuvěřitelně nudná.
Trhlina
Jozef Karika
Cestou do Mnichova jsme si Trhlinu pustili jako audioknihu, takže nám to pěkně uteklo. Bylo to napínavé, zejména první polovina, kde hrdina skládá dohromady mozaiku záhad Tribeče. Druhá půlka už byla trochu slabší, byť stále dobrá.
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Haruki Murakami
Moje první zkušenost s Murakamim. A bylo to zvláštní, snové, prostě jiné, ale hlavně dobré! Příběh se odehrává ve dvou odlišných rovinách, ale obě mě dokázaly zcela pohltit. Pikantní na tom je, že jsem tu knížku našel v popelnici na papír a musel jsem slepit vazbu. Vzhledem k tomu, že jsem od něj zatím nic dalšího nečetl, nedokážu posoudit, jestli je ta určitá snovost jeho styl nebo jen atribut této knihy. Každopádně mě Murakami zaujal a určitě si od něj přečtu něco dalšího!
Ekonomie dobra a zla
Tomáš Sedláček
Jsem naprostý ekonomický laik, ale souzním se Sedláčkem v tom, že blahodárnost neustálého růstu je mýtus, který je zcela oproštěn o prvky lidství. To vnímám jako chybu, nikoli jako ctnost. Samotné pojetí knihy, kdy Sedláček sleduje ekonomické myšlení od nejstarších písemných pramenů západní civilizace, pro mě bylo svým způsobem zjevením, které vrhlo zcela jiné světlo např. na Starý či Nový zákon. Už jenom toto poodkrytí ekonomie (nejen) v dávných spisech je dle mého soudu komoditou, kvůli níž stojí Ekonomie dobra a zla za přečtení.
Kvítek karmínový a bílý
Michel Faber
Plnokrevný román, který bují životem. Leckoho může nasrat, ale pokud máte rádi spíš květnatou a na zážitky bohatou cestu a ne nutně velkolepý cíl, tak do toho jděte.
Bratři Lví srdce
Astrid Lindgren
Napínavá fantasy pro malé děti. Z toho, co jsem zatím od Lindgrenové s dcerou přečetl, je tato kniha stylově skutečně někde jinde. Ovšem v dialozích je autorčin rukopis znát. Nemám pocit, že by šlo o nějakou knihu o smrti nebo knihu s filozofickým přesahem větším, než najdeme ve většině pohádek. Spíš to na mě působí tak, že svět Nangijaly je posmrtný právě proto, aby se zde mohlo dít relativně cokoli a nebylo potřeba mnoho vysvětlovat. Prostě dramaturgický záměr. Každopádně jde o skvělé dobrodružství!
Syn lovce medvědů
Karl May
Rozečetli jsme to s pětiletou dcerkou. Ale ji to po třech kapitolách přestalo bavit, tak jsme knihu odložili. Ovšem já jsem byl zvědavý, jak to dopadne, takže jsem se k Synu lovce medvědů později vrátil a za dvě odpoledne to dorazil. Svou naivitou se nezapře jistá podobnost s knihami Julese Vernea. Ale ta podobnost je taky v tom, že jde prostě o dobré dobrodružství. Bavilo mě to.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Sága Šikmý kostel mi svou osnovou dost připomněla Follettovu trilogii Století. Na rozdíl od Lednické ale Follett píše květnatěji a živěji. Přestože mě oba dosud vyšlé díly Šikmého kostela bavily, nemohl jsem se ubránit dojmu, že kdyby osudy postav nebyly jejich historickou daností tak mrzuté, nebyla by kniha tak působivá, protože Lednická prostě není Follett.
Sapiens: Stručné dějiny lidstva
Yuval Noah Harari
Tahle kniha pro mě byla jako zjevení z jiného světa. Harari píše o víceméně známých věcech, ale často je nahlíží naprosto jinou optikou, než jsme běžně zvyklí. Těch pět set stran je tak nabito hromadou nových a vzájemně dobře provázaných myšlenek, objevů a nových interpretací. Pro mě asi nejzajímavější byly důsledky kognitivní revoluce, kdy Homo sapiens začal být schopen uvažovat a komunikovat o věcech, které neexistují, což vedlo ke vzniku mýtů, tedy něčeho, k čemu se mohli společně upnout i lidé, kteří se vzájemně neznali, což umožnilo jejich efektivní spolupráci a vlastně celý následný rozvoj druhu sapiens. Byť ony mýty v Harariho pojetí nejsou pouze známá náboženství apod., ale i např. peníze či humanismus, líbilo se mi, že to, že jsou náboženství postavena na mýtech, tedy na něčem, co neexistuje a neexistovalo, Harari prostě konstatuje jako jakýkoli jiný běžně známý fakt a nemá potřebu se k tomu dál vyjadřovat. Je to snad první kniha, kde jsem s tímto přístupem setkal, a musím říct, že je to velmi svěží přístup. Z ohlasů, kterých se knize dostalo, je ale vidět, že tímto přístupem Harari spoustu čtenářů znervózňuje až dráždí. Harari je také zřejmě výborný pedagog s ohromným vypravěčským talentem, protože poutavost a srozumitelnost, s jakou je kniha napsaná, berou dech. Více takových knih!
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Podle mě ve Spalovači mrtvol vůbec nejde o přerod milujícího muže ve vraždícího maniaka. Pan Kopfrkingl je ve skutečnosti celou dobu stejný, slaboduchý prosťáček, nevzdělaný snadno manipulovatelný blb, který k životu potřebuje jedinou knihu, jediný řád a pravidelné rituály všedního dne. Nevím, jestli je ta metafora náboženského fanatismu náhodná. Každopádně největší silou příběhu je právě fakt, že se pan Kopfrkingl nemění, pouze se s nástupem nacismu ocitá v jiném kontextu, v němž ale opět pouze dbá o blaho svých bližních. Na druhou stranu, na lepší hodnocení je to zatraceně málo.
Elegantní vesmír
Brian Greene
Jsem v kosmologii těžký laik, ale přesto si myslím, že by po Elegantním vesmíru neměl sáhnout člověk, který zatím na témata speciální a obecné relativity, kvantové mechaniky a vůbec velmi neintuitivních vlastností Vesmíru nic nečetl. Mohlo by přijít hluboké rozčarování, neřku-li zklamání! Elegantní vesmír je četba pro laika vskutku náročná a byla to první kniha, kde jsem skutečně ocenil a pochopil autorova doporučení ohledně přeskakování kapitol, byť já sám jsem nepřeskočil žádnou. Green srozumitelně a přehledně shrnuje vývoj poznání v oblasti teorie strun (resp. M-teorie) a já jsem velice rád, že jsem se konečně přijatelnou formou dozvěděl, o co v těch strunách, sakra, jde. A jestli se můj pohled na Vesmír a vnímání světa zase trochu (značně) rozšířily? V doslovu se píše: "... zdánlivá samozřejmost různých věcí vůbec není samozřejmá." To si pište!
Sobecký gen
Richard Dawkins
Dawkinsův pohled na biologickou evoluci nabízí nejen silný argumentační aparát ale zároveň ohromný myšlenkový přesah daleko za hranice "sobeckých genů" jako nesmrtelných replikátorů. Člověk je často donucen uvědomit si hromadu věcí, nad kterými ho nikdy nenapadlo přemýšlet - například v části věnované teorii her a vězňovu dilematu a jejich vztahu k altruismu stojí jistě za pozornost úvahy o "dobrých úmyslech" advokátů, nebo zamyšlení nad metrosexuály v kapitole o souboji pohlaví, případně pozoruhodné postřehy o memech a náboženstvích. Sobecký gen rozhodně stojí za přečtení už jenom proto, že Dawkinsovo sdělení nelze shrnout do povrchního prohlášení o tom, že "předmětem přirozeného výběru jsou geny, nikoli organismy", jak se velmi často děje. Je to podstatně zajímavější! (čteno v originále)
Mrtvá zóna
Stephen King
Zóna citů...
Mrtvá zóna je jeden z citově nejvypjatějších Kingových příběhů, jehož emocionální napětí bych se nebál srovnat se Zelenou mílí. Psychologický rozbor postav je pravidelným atributem Kingových románů a zde ho dovedl téměř k dokonalosti. Vzpomenu například velice sugestivně popsané pocity člověka, který se po několika letech probral z kómatu. Ve většině Kingových knih jsem měl dojem, že charakterizaci postav věnuje první půlku, zatímco v druhé polovině na tom postaví gradaci příběhu. Tady se obě poloviny velice zdařilým způsobem prolínají a vytváří pro autora docela netypický celek. Velmi vřele doporučuji!
Továrna na lži: výroba klimatických dezinformací
Vojtěch Pecka
Takové knihy jsou naprosto nezbytné. A nejen knihy, ale obecně šíření informací o faktech získaných klimatickou vědou. Pecka hezky ukazuje, co stojí za šířením klimatických dezinformací a konspiračních teorií, a demaskuje arogantní blábolení a blouznění samozvaných klimamagorů typu Václava Klause. Poslechnuto jako audiokniha na Českém rozhlase.
Posilování stresem: Cesta k odolnosti
Pavel Kolář
Posilování stresem vnímám jako kvalitní procházku po hájemství stresu, jeho záporech a hlavně přínosech. Důležité je pečlivé zasazení stresu do kontextu fungování lidského těla po fyziologické i psychologické stránce. Až jsem byl překvapen, kolikrát jsem se v lecčems poznal. Co však zamrzí, je odfláknuté vydání. Vazba se velmi snadno a rychle rozpadá. Ale i samotný text obsahuje překlepy a stylistické chyby. Připadalo mi, že za tím stojí snaha vydat knihu co nejdříve i na úkor formální kvality (snad aby ještě lidi měli v paměti covid, na který se často odkazuje).
Země kožešin
Jules Verne
Připadá mi škoda, že je jak v obsahu, tak v komentářích prozrazen zásadní dějový zvrat. Měl jsem štěstí, že jsem po knize sáhl, aniž bych o ní cokoli věděl. Mohl jsem tak věcem přicházet na kloub sám a užít si to celé dobrodružství mnohem intenzivněji. A i když mi přišla Země kožešin strhující, říkal jsem si, jak geniální by mohla být, kdyby Verne opustil schématičnost postav a dokázal jim dát větší hloubku.
Jak se dělá evoluce – Labyrintem evoluční biologie
Jan Zrzavý
Tak tohle je lahůdka! Už dlouho jsem nečetl tak skvěle, pochopitelně, vtipně a věcně napsanou knihu! Povinnost pro každého!
Dobráci od přírody
Frans de Waal
Přesvědčivé doklady o tom, jak naivní je černobílá představa, že lidské zlo a agresivita jsou naším evolučním dědictvím a naše morální hodnoty lidským vynálezem.
Ikony evoluce
Jonathan Wells
Možná, že má Wells doktorát, ovšem to nijak neznamená, že není blb. Jinými slovy, buď je blb nebo lhář. Ikony evoluce jsou dalším příkladem sebraných kreacionistických spisů postavených na mnohokrát vyvrácených argumentech, lžích, zavádějících informacích, vytrhávání věcí (zejména citátů slovutných vědců) z kontextu a zas a znovu hlubokých neznalostí na poli evoluční biologie. Autoři typu Wellse často netuší, že dokonce i sám Darwin zdůrazňoval, že přirozený výběr není jedinou hnací silou evoluce a že je evoluční biologie docela dynamická věda, která za těch 150 let od vydání Darwinova "O původu druhů" zažila několik doplnění i revolučních změn, ať už šlo o znovuobjevení Mendlových zákonů, Dawkinsův alelocentrismus, teorii přerušovaných rovnováh či evolučně stabilních strategií. Navíc evoluční teorie neřeší vznik života, jak se mnoho lidí mylně domnívá, nýbrž nabízejí mechanismy vysvětlující ohromnou druhovou rozmanitost a vznik účelných vlastností. Tyto nedostatky kreacionistických autorů pak vedou k tomu, že buď tvrdí úplné nesmysly nebo bojují proti něčemu, co evoluční biologové vůbec netvrdí. Nejhorší na tom je, že se Wellsův text tváří velmi seriózně a vědecky a je tak mezi nevzdělanými lidmi nebo lidmi neochotnými se vzdělávat také přijímán. A stačilo by si přečíst jednu jedinou knihu o evoluci, kterou napsal skutečný evoluční biolog, aby člověku došlo, jak naivní, hloupé a povrchní dílo Ikony evoluce jsou.
Pluhy, nemoci a ropa
William F. Ruddiman
Díky této knize jsem si konečně ujasnil obecné principy fungování globálního klimatu a mechanismům klimatických změn, o kterých jsem dosud jen tušil a o nichž jsem často měl zkreslené představy, jsem porozuměl v mnohem širším a složitějším kontextu. Fascinovaly mě postupné a pečlivé krůčky Ruddimanova perfektně vystavěného dokazování toho, že člověk ovlivňuje globální klima a koncentrace skleníkových plynů už několik tisíc let a ne pouze posledních 200 let industriální éry. Pochopil jsem, že věci VŮBEC nejsou tak, jak by se mohlo zdát z médií, kde se objevují jenom extrémní názory na problematiku globálního oteplování. Jako laika by mě například těžko napadlo, že okamžité zastavení vypouštění emisí by zpočátku vedlo k ještě většímu oteplení. Pluhy, nemoci a ropu rozhodně doporučuji už jenom proto, že je skvěle a čtivě napsaná.
