Gingeriin
komentáře u knih
Sběratel hvězd 1
Sophie Schönhammer
Bylo to takové nemastné neslané. S postavami jsem se naprosto nedokázala ztotožnit, hlavně Fynn mě tedy upřímně vytáčel, jak hystericky se dokázal neustále chovat. Přitom by tam ta hloubka i klidně mohla být. Nico si nesl svá traumata a potřeboval by někoho, kdo by mu zvládl naslouchat a přitom dávat zároveň jistý prostor, to se tady ale nedělo. Přitom z jiných shounen ai či shoujo mang vím, že to jde, že kvalitní romantický příběh může být dobře rozehrán i jen na prostoru jednoho či několika volume. Tady se dost tlačilo na pilu, všechno bylo chaotické a uspěchané zároveň, velká škoda.
Tokyo Revengers 1
Ken Wakui
Naprostá pecka! Vůbec jsem nečekala, že mě to tak pohltí. Má to spád, tempo je vražedné, hlavní hrdina sympoš a mě to zkrátka baví. Tak trochu drama, malinko romance, řádná dávka humoru, ale hlavně je to zábava. Na základě anotace, která je i tady na databázi, by mě to asi ke čtení nenalákalo, ale naštěstí jsem tomu dala šanci díky všeobecné chvále a upoutávce z mangy na fb crwe.
Ateliér špičatých klobouků 1
Kamome Širahama
K manze jsem se dostala vlastně náhodou, ale na první pohled mi učarovala svojí dechberoucí kresbou. Vychutnávala jsem si nejen úžasné detaily lidských tváří, ono totiž i oblečení a prostředí je zpracováno velice podmanivě. Forma krásně koresponduje s obsahem, magie je v tomto případě nejen hlavním opěrným pilířem příběhu, ale je i okouzlujícím způsobem přenesena na papír prostřednictvím obrazů. Co oceňuji především, je vskutku originální přístup k magii. Nekouzlí se rukama, hůlkami či pouze za pomoci mysli, nepronáší se žádná zaklínadla, ale kreslí se runy. Magie je tu svým způsobem uměním, které ke člověku nepřijde jen tak, ale je třeba ho rozvíjet a kultivovat. Příběh se zprvu zdá být trochu jednodušší, ale netroufám si po prvním díle tvrdit, že to tak zůstane, protože již konec tohoto svazku napovídá, že se příběhová linie kolem malé Coco ještě zajímavě rozvine.
Rok s Garden & Kitchen
Inna Valoušková
Sleduji paní Innu na instagramu a nedalo mi to, musela jsem si pořídit i její kuchařku. A musím říct, že to je nejlepší kuchařka, na kterou jsem za poslední dobu narazila. Často se mi stává, že z kuchařek nakonec vyberu třeba jen pár receptů, že mě jich moc nezaujme. Ale tady je zajímavý snad každý recept. Hlavně jsou to recepty ze surovin, které se dají poměrně snadno sehnat (pokud člověk zahradničí, je to ještě snazší) a není žádná dřina z nich připravit daný pokrm. Takže vřele doporučuji všem, především těm, kteří hledají nějakou novou inspiraci, jak naložit se sklizní po celý rok. Kniha vás totiž provede po měsíci celým kalendářním rokem a u každého měsíce je hned několik rad a zajímavých receptů.
Achilleova píseň
Madeline Miller
(SPOILER) Citlivě pojatá kniha, jež krásně zachycuje vývoj vztahu hlavních protagonistů. Nejsem odborník na antickou mytologii a příběhy s ní spjaté, možná proto na vyprávění nahlížím především jako na příběh dvou milenců, kterým nepřál život, osud, natož bohové. Vyprávění z pohledu citlivého Patrokla mi velice sedlo, poněvadž nešlo o hrdinu, nýbrž obyčejného člověka, se kterým podle mě čtenář lépe soucítí.
Ačkoli mi bylo již před dočtením knihy známo, že rozhodně nemohu čekat šťastný konec, bylo mi velice úzko, když se kniha blížila ke svému konci... A s ní se ke konci chýlily i životy Achillea a Patrokla.
To bylo tvé jméno. 03
Makoto Šinkai (p)
Nádherná manga. Kouzelné propletení osudů dvou mladých lidí, japonské přírody, mystična a duchovna. Střetnutí dvojice při tzv. dvojsvětlí/dvojsvětí bylo dechberoucí. Čtení celé série ve mně vyvolávalo neustále napětí, trnula jsem v očekávaní, co bude následovat. Ačkoliv jsem již dříve viděla film, komiksy ve mně všechny tyto pocity znovu probudily. Neotřelým způsobem zpracovaná výměna těl si zaslouží určitě pozornost a časová rozdílnost mezi jednotlivými životními osudy hlavních hrdinů mě jednoduše dostala. Pokud vás zaujal tento tajuplný okouzlují příběh na stránkách komiksu, určitě věnujte trochu svého času i animovanému filmu, který je stejně poutavý, a to především díky nádherné animaci a hudbě.
Kouzelníkův únik z reality
Lars Vasa Johansson
Antonův příběh byl přesně můj šálek čaje. Samozřejmě šálek čaje bylinkového (protože celá atmosféra knihy se mi zdála tak nějak provoněná heřmánkem, šalvějí a bezem) a neslazeného (hlavní hrdina je opravu smolař, skoro jako já). Ze stránek na vás dýchne duch mystična, fantastiky, tajemna a pohltí vás i s ponožkami. Mně samotné chvílemi přejel mráz po zádech, přestože je tato kniha vcelku humorný počin.
Vesnický román
Karolina Světlá (p)
Musím říct, že za mě sklízí kniha opravdu velký potlesk. 19. století v české literatuře není zrovna mé oblíbené období, ale škola si tuto knihu vyžádala, takže jsem se do ní chtě nechtě pustila. A ono to šlo jako po másle. Příběh má vše, co si čtenář může přát. Spád příběhu a zajímavé charaktery jsou jen některé z kvalit. A hlavně na tu dobu... Křivdila jsem ti, Karolino.
Nikdykde
Neil Gaiman
Co se Neila Gaimana týče, na knihu jsem se nesmírně těšila už jen proto, že ji napsal právě on. Očekávala jsem od ní tak moc, že mě ve finále málem zklamala. Několikrát jsem dílo odložila a opět se k němu vrátila s přesvědčením, že tentokrát už to vyjde. Až na poslední z několika pokusů se mi Nikdykde podařilo dočíst a teprve po tomto snažení mohu říct, že jsem si knihu konečně užila. Jestli jsem pro ni musela dozrát, nebo jestli se kniha pro mě musela nejdříve uležet, opravdu nevím. Hlavní je, že jsme si k sobě cestu nakonec našly.
Kočičí host
Takaši Hiraide
Kočičí host pro mě znamenal malý výlet do Japonska, do malebně popisované uličky nedaleko centra Tokia, kterou jsem díky detailnímu popisu autora vnímala tak moc reálně, že jsem si až přála navštívit ji sama, potkat její obyvatele, prohlédnout si majestátní zelkovu a samozřejmě alespoň koutkem oka zahlédnou malou Chibi. Jelikož náš dům obývá také hlučný kocourek, neubránila jsem se srovnávání naší a kočky z knihy. Byl to pak pro mě ještě větší zážitek, když jsem v chování Chibi nacházela podobnost s chováním naší šelmy. Že je příběh obyčejný? Nemyslím si, ba naopak. A pokud někdo řekne, že je jednoduchý, odvětím jen to, že v jednoduchosti je krása.
Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji
Barbara Demick
Obsah knihy čtenáři zaleze pod kůži, usadí se a jen tak nezmizí. Pro dnešní dobou zhýčkaného obyvatele Evropy, který má elektřinu k užitku po celý den, zbavuje se i z poloviny nedojedeného jídla a vanu si napouští až po okraj, je realita Severokorejců poněkud nepředstavitelná. Nedovedu se pořádně vžít do jejich rolí a v plném rozsahu si uvědomit, jak těžký život tam je. Ač s nimi soucítím a je mi zle při pomyšlení na jejich strádání. Až tato kniha rozšířila mé malé povědomí o tamním světě a vyvolala mrazení, smutek a někdy i smích plný hořkosti a nepochopení.
Ne před slunce západem
Johanna Sinisalo
Knihu jsem nějaký čas nemohla nikde sehnat, nakonec se mi však dostala konečně do rukou a než jsem se nadála, měla jsem ji přečtenou. Byla zvláštní, to ano, ale svým vlastním hezkým způsobem a já ji hltala až do toho zrádného konce, kdy si uvědomíte, že po čase čtení jste si připadali řádně nacpaní a najedení a ve finále zjistíte, jak hrozný máte hlad.... ale alespoň mám nad čím přemýšlet!
