GiraffeAndy komentáře u knih
Moje první, ale rozhodně ne poslední kniha od Leigh Bardugo. Nalákalo mě hlavně španělské prostředí a známá autorka, nečekala jsem však, že to bude až taková trefa do černého. Příběh mě hned od prvních stránek naprosto pohltil a až do konce nepustil. Skvěle zpracovaná historická fantasy, u které navíc oceňuji, že se jedná o samostatnou knihu.
Bavilo mě to víc než Daisy Jones & The Six, ale pořád mi autorčin styl tak úplně nesedí – těžko se mi utváří nějaký hlubší vztah k postavám, vyprávění často jen plyne po povrchu a nedává moc šancí vytvořit si nějaký vlastní postoj nebo vyvolat větší emoce.
Je zajímavé číst o fiktivních známých osobnostech, ale mám takový pocit, že se jako čtenáři nikdy nedostaneme přímo do jejich života. Jen nám ho celý převypráví ze svého pohledu.
Romantická dějová linka je toho příkladem – těžko se mi vybavuje nějaká významná scéna, během které by čtenáři tento vztah byl ukázán (možná jen jedna ke konci). Už z principu jsem jim samozřejmě fandila, ale nemohu říct, že bych jejich vztah nějak víc prožívala.
Také závěrečný zvrat byl od určitého bodu předvídatelný. Přesto uznávám, že to bylo zábavné čtení, nenudila jsem se, ale to obrovské nadšení kolem autorky zatím nesdílím. Je to rozhodně čtivé, kniha má krátké kapitoly a pořád se tam něco děje, ale nemyslím, že ve mně zanechá nějaký trvalejší dojem.
Ráda si ale přečtu i Carrie Soto, ať to mám (skoro) kompletní. Na čtení v angličtině je to ideální.
Autorovy knihy mám většinou hodně ráda, ale tady jsem byla celkem dost zklamaná. Zaujal mě námět a bylo to opět velmi čtivé, dějově to však bylo až překombinované a nedokázala jsem se do příběhu vůbec vžít. Už od začátku se autor snažil šokovat jednou napínavou a vyhrocenou scénou za druhou, jenže když je napětí již od samého začátku takto vystupňované, bez nějakého delšího vývoje, působí to pak spíš kontraproduktivně – jako čtenáře už mě pak nic šokovat nedokázalo, a tak jsem v závěru ani nebyla ničím překvapená. Také k postavám jsem si nedokázala vybudovat žádný vztah. Starší romány autora jsou v tomto ohledu rozhodně napsané lépe a napětí se tam buduje postupně, což je za mě mnohem efektnější a nepůsobí to tak přeplácaně.
Oproti předchozímu dílu je pokračování o něco slabší. Všechny vedlejší dějové linky a postavy ustoupily naprosto do pozadí a příběh se věnuje jen vztahu ústřední dvojice, což je na jednu stranu pochopitelné, ale na druhou stranu trochu škoda. První díl byl rozhodně zajímavější, tady jsem se místy už začínala nudit. Možná bych víc ocenila, kdyby autorka celý příběh zpracovala v rámci jednoho románu, nebo kdyby naopak víc rozpracovala některé vedlejší postavy a linky, jak už jsem zmínila, v tomto díle se jim bohužel příliš nevěnovala. Takto působil druhý díl dost předvídatelně a zdlouhavě. Přesto je třeba si druhý díl přečíst, pokud chcete uspokojivý konec celého příběhu.
Příjemné překvapení – původně jsem tuto YA romanci ani číst neplánovala, ale pak jsem na ni slyšela samou chválu a narazila na ebook za euro, tak jsem neodolala. Bavilo mě, jak velkou roli v příběhu opravdu hrály šachy, na rozdíl od akademického/vědeckého prostředí ostatních autorčiných romancí to nepůsobilo jen jako kulisa k romantickému příběhu.
Vlastně jsem si místy tu sportovní stránku užívala i víc než samotný romantický příběh. Upřímně, mám teď chuť si znova pustit Dámský gambit. Bylo to velmi čtivé, a i když autorka nemusela zmiňovat Riverdale a jména všech možných populárních zpěvaček a herců v každé druhé kapitole, po příběhové stránce je to asi moje nejoblíbenější kniha, co jsem od ní četla – je pravda, že chyběl humor, ale zato se příběh netočil "jen" kolem vztahu ústřední dvojice a byl trochu komplexnější, což jsem ocenila.
Na konci mi možná chybělo pár stránek navíc, byla jsem upřímně zklamaná, že autorka poslední kapitolu ukončila tak náhle a příběh dovyprávěla jen shrnujícím epilogem. Tak moc mě svět šachu v knize pohltil, že bych o něm klidně četla ještě dál, ale chápu, že romantická linka byla přece jen autorčinou prioritou. :)
Opět nepochybně zajímavý a důležitý kus historie, i když jsem od Ruty četla už lépe zpracované příběhy. Tady to na mě ve srovnání třeba se Solí moře nebo V šedých tónech tolik nedolehlo, působilo to celé trochu povrchněji. Třeba epilog mohl být klidně delší a ne tak uspěchaný a zkratkovitý. Možná je to i tím, že je nám tato historie bližší (i když jsem zcela upřímně o rumunských dějinách takové povědomí neměla), příběh se mi ale až na pár konkrétních scén tolik pod kůži nevryl, zkrátka to pro mě nebylo tak strhující a emotivní čtení jako některé z předchozích autorčiných knih. Ale pořád je to moc dobrá kniha, jen už mám od Ruty asi příliš velká očekávání. I tak to příště může být klidně zas na 5 hvězdiček.
Mám hodně smíšené pocity. Možná za to mohla příliš velká očekávání? CoHo píše čtivě, ten nápad má rozhodně potenciál, ale zpracování mi teda úplně nesedlo...
Tváří se to jako thriller, ale erotických scén je tam snad víc než ve většina romancí, co napsala. (Mimochodem, jedna z postelových scén zněla jak nějaký recept, nechyběly ani časové údaje, kdy se co otočilo...). Bavily mě kapitoly z Veritiny autobiografie, ale kapitoly samotné Lowen mě časem začaly nudit. Hlavní hrdinku jsem si moc neoblíbila a příběh Verity byl vlastně to jediné, co mě nakonec nutilo číst dál. Často jsem při čtení listovala v knize, kdy zase přijde úryvek z pohledu Verity. Když následovala jen další kapitola z pohledu Lowen, neměla jsem problém knihu odložit na později.
Fakt jsem si moc přála, aby mě to nadchlo, ale nakonec to bylo spíš lehké zklamání. Jako hodně oddechový, romantický (pokud se tak vůbec dají nazvat ty vycpávkové popisy sexu) "thriller" (opravdu jen v uvozovkách, toho napětí tam zas tak moc nebylo) to ale celkem ujde. Jen jsem asi od toho chtěla přece jen trochu víc...
V knize se podíváte do hlavy hrdinky s duševní poruchou, sledujete její myšlenkové pochody a snad si z četby odnesete i jedno velmi důležité poselství. Doporučuji zejména těm, kdo mají také občas pocit, že jsou tak trochu "porouchaní", a potřebují připomenout, že všichni jsme sněhové vločky. ;)
Po Městě z kostí, které mě dost zklamalo, jsem vůbec nečekala, že by mě Mechanický anděl mohl tak moc bavit. Určitě to bylo i atraktivnějším prostředím, pro viktoriánský Londýn mám obrovskou slabost a také postavy mi tu sedly lépe. I když to vlastně vychází z téhož univerza, nějakým způsobem mě svět Lovců stínů v této sérii oslovil mnohem víc než v Nástrojích smrti. Sice jsem doufala, že budou Pekelné stroje lepší, jinak bych je ani nezkoušela, ale vzhledem k tomu, jak jsou si příběhy na první pohled "podobné", mě překvapuje, jak moc se můj dojem z obou sérií po přečtení prvního dílu liší...
3,5 *
Upřímně je pro mě hodně těžké tuto knihu správně ohodnotit. Na jedné straně oceňuji tematiku, kterou se kniha zabývá. Je důležité o tom mluvit. Na straně druhé mi úplně neseděl styl, jakým byla celá kniha napsaná. Nedokázala jsem se do příběhu i vzhledem k malému rozsahu románu (cca 180 stran) dostatečně vžít. Možná je to tím, že je to psané pro trochu mladší čtenáře a já už četla pár knih zaměřených na toto téma, které mě dokázaly oslovit více.
Je sice pravda, že tato kniha vznikla již před 17 lety, tedy dlouho před většinou současných YA a NA románů. Přesto vím, že kdybych knize dala vyšší hodnocení, bylo by to jen kvůli zpracovávané problematice, ale neodpovídalo by to mým dojmům ze čtení. Kniha se mi líbila, má velké poselství, ale víc než 3,5 hvězdičky dát nemohu, pokud mám hodnotit podle toho, jaký dopad na mě měla. I tak ji ale mohu všem doporučit. Zvlášť pokud jste ještě moc románů s tímto zaměřením nečetli, pak vás možná zasáhne silněji.
Pokud by vás zajímal můj celý názor na tuto knihu, najdete ho pod recenzemi...
Velmi znepokojivý příběh, vůbec mi to vzhledem ke kontroverznímu tématu nepřišlo jako dětská kniha, i když vypravěčem byl dvanáctiletý chlapec. Po dočtení se mi to velice těžko hodnotí, nevím, co si o příběhu mám přesně myslet, na jednu stranu je to opravdu nevšední a hezky napsaná kniha, na druhou stranu jsem měla své pochybnosti o tom, zda je to vážně reálné. Mám takové rozporuplné pocity, ale přesto se mi tato knížka líbila a mohu ji doporučit všem, kdo mají chuť přečíst si něco netradičního a krátkého. Jen ten závěr byl takový uspěchaný, celé to působí spíš jako novela...
Závěrečný díl byl podle mě tím nejlepším z celé trilogie. Miluji styl psaní a smysl pro humor Meg Cabot, takže jsem si knížku moc užila a měla ji přečtenou za chvíli. I když se třeba série Podsvětí nevyrovná dokonalému Mediátorovi, je to stále dobré čtení, a jak už jsem zmínila, Meg Cabot mě prostě baví vždycky. Její knihy se čtou neuvěřitelně lehce. A i přes mírné zklamání z druhého dílu této série ji nakonec hodnotím jako celek kladně, stojí za přečtení. :)
Původně jsem měla v plánu dát lepší 4 hvězdičky, ale ten konec mě dostal víc, než jsem čekala, takže nakonec dávám 4,5 *. Pro Colleen Hoover mám holt slabost...
Po příběhové stránce rozhodně jedna z nejzajímavějších knih od Colleen, nebylo to tak předvídatelné, jako její předešlé romány, kde se ta "velká tajemství" dala prokouknout příliš brzy. Závěr byl možná trochu uspěchanější, ale dost silný a emotivní (přitom nijak přehnaně).
100 %
Dokonalost! ♥ Po hodně dlouhé době série, která mě vážně neskutečně baví. Už Kostičas byl skvělý, ale pořád jsem si nechávala malou rezervu, chybělo mi tam to něco, díky čemu bych si sérii opravdu zamilovala. Ale Vidořád mě naprosto dostal a rozhodně se tato série teď řadí mezi mé nejoblíbenější.
75 % za povídky + 5 % bonus za vzhled = 80 %
Většina povídek byla opravdu fajn, nejvíc se mi líbily tyto: O půlnocích; Andílci ve sněhu; To je Yulský zázrak, Charlie Browne; Cos to sakra provedla, Sophie Rothová? a Vítejte ve Vánocích, CA. Stephanie Perkins, Rainbow Rowell ani Gayle Forman, autorky, na které jsem byla zvědavá asi nejvíc (protože je znám nejlépe), mě tedy nezklamaly, všechny napsaly krásné vánoční/silvestrovské povídky.
Jediné dvě povídky, u kterých jsem byla dost rozpačitá, byly Krampuslauf – ta se mi nelíbila vůbec, stylově ani obsahově + Betlémská hvězda – ta sice nebyla špatně napsaná, místy to bylo i zábavné čtení, ale příběh byl vážně šíleně přitažený za vlasy, hlavně ten závěr. Jinak zbylé povídky byly prostě milé, celkově tedy rozhodně převažují pozitivní dojmy nad těmi negativními. Snad bude 12 letních povídek, které Stephanie chystá s jiným kolektivem YA autorů, minimálně stejně tak dobrých! :))
O půlnocích: 4.5/5 *
Dáma a liška: 4/5 *
Andílci ve sněhu: 4.5/5 *
Najdeš mě podle Polárky: 4/5 *
To je Yulský zázrak, Charlie Browne: 4.5/5 *
Váš záskok za Santu: 3/5 *
Krampuslauf: 2/5 *
Cos to sakra provedla, Sophie Rothová?: 4.5/5 *
Kyblíky s pivem a jezulátko: 3.5/5 *
Vítejte ve Vánocích, CA: 4.5/5 *
Betlémská hvězda: 2.5/5 *
Dívka, která probudila snílka: 3/5 *
Bohužel suverénně nejhorší kniha, kterou jsem za poslední rok přečetla... Čekala jsem milou oddechovku, klasický dívčí román třeba ve stylu Colleen Hoover apod., ale bylo to tak neskutečně hloupé, že jsem měla po dočtení chuť s knihou třískat o zeď (a to bych přitom svým knížkám nezkřivila ani růžek). Rush je neuvěřitelný hajzl a Blaire zase neskutečná naivka. Nesnášela jsem je oba. Skoro celá kniha je jen nepovedená červená knihovna, až ke konci se konečně objeví i nějaký děj, ale ten závěrečný zvrat pak působí dost divně. Zachraňuje to pouze relativně čtivý autorčin styl, díky kterému jsem knihu dočetla. Nedoporučuji.
Vážně nevím, co si o tom mám myslet. Je to zajímavá kniha, to rozhodně. Dost zvláštní. Četlo se to dobře, forma dopisů tomu dodávala na atmosféře. Druhá polovina se mi líbila o něco víc než ta první. Konec mě dost překvapil, nečekala jsem to. Závěr byl pak celkem dojemný.
Přesto mi asi něco zásadního uniká, protože to nedokážu ocenit tak jako ostatní. Líbilo se mi to, ale nic víc v tom nějak nevidím. Možná je to tím, že hlavní hrdinové mi nebyli moc blízcí a nějak jsem si s nimi nesedla. Ale prostě to pro mě není taková bomba, i když to má pár zajímavých myšlenek.
Jsem však opravdu ráda, že jsem si tuto knížku přečetla. Sice se nezařadí mezi mé oblíbené, ale bylo to i tak vážně dobré čtení. Trochu mi to připomínalo Hledání Aljašky, které ale mě osobně oslovilo o dost víc. Ale každý má holt jiný vkus a u knih to platí dvojnásob. Ale trochu mě to přece jen mrzí, když jsem četla všechny ty nadšené recenze...asi jsem opravdu čekala víc.
3,5 *
Bylo to moc milé čtení, takové lehce pohádkové, Florencii a vlastně celou Itálii miluji. :)) Navíc období 16. století, renesance... Jsem zvědavá na druhý díl, jak bude příběh pokračovat. Není to nic dech beroucího, ale jako romantické čtení na odreagování je to vážně fajn. Mám cestování časem hodně ráda. Akorát hlavní hrdinka by mohla být méně natvrdlá. Možná už jsem moc stará, ale občas mi ta její naivita a dlouhé vedení lezlo na nervy. Ale bylo to ještě na hraně snesitelnosti! ;)
Na tuto knihu jsem narazila úplnou náhodou a je hrozná škoda, že není známější. Jeremy James napsal krásný román, ve kterém se mu povedlo nejen věrně popsat historické pozadí celého příběhu a přiblížit čtenářům život Byerleyho Turka, ale vylíčit i neuvěřitelně silné pouto, které pojí hlavní hrdiny tohoto příběhu, koně a člověka.
Knihu jsem si naprosto zamilovala. Nejradši bych si ji hned přečetla znova, vůbec se mi teď po dočtení nechce číst něco nového. Je to vážně úžasný příběh, který se zařadil mezi mé nejoblíbenější.
Doporučuji všem, kteří mají rádi historické romány napsané podle skutečných postav a událostí a zároveň mají nějaký vztah ke koním. Je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla, a rozhodně si zaslouží více pozornosti!