gladya komentáře u knih
Příběh by byl celkem tuctový. Tato knížka vysoce převyšuje běžný průměr žánru díky formě. Prokazatelně se toho stalo vlastně celkem málo, ale výlet na Tribeč by si člověk stejně docela rozmyslel. Určitě si najdu další informace o regionu a událostech tam. Přiznám se, že váhám, jestli chci vědět, co v knížce je pravda a co je fikce.
Z neznámých důvodu se mi líbilo ze všech knížek od Frýbové nejvíc.
Vím, že kritik by mohl autorce ledacos vytknout. Postavy jsou někdy skoro až karikatury daného typu, ale je to zábavné. Některé postavy jsou téměř či zcela patologické osobnosti a ani ti sympatičtí většinou nejsou tak docela "normální" . Některé dějové zvraty jsou těžko uvěřitelné. Ale nic z toho mi nevadilo.
Na mě to dost zapůsobilo, možná i díky věku, kdy jsem to četla. Navíc mikrobiologie mi tenkrát přišla děsně cool a skoro romantická, tedy ne že bych měla hlubší znalosti. A je to vlasně i napínavé.
Oceňuji i to, že autorka důkladně konzultovala s odborníky.
Jak to, že jsem takovýto poklad četla až díky knižní výzvě? Jak je možné, že mám od Kinga tak málo přečtených knížek?
Co napsat, jen superlativy. Skvělý příběh, zajímavě vykreslené postavy , emoce a jako třešnička na dortě mystično.
A k dokreslení . po přečtení jsem neváhala a koukla jsem se i na film.
U takových knížek nečekám věrohodnost ani sympatické postavy. Stačí mi, že mě děj zaujme. Četla jsem to jedním dechem, za to 5*.
Souhlasím s tím, že grády tomu dala hlavně druhá část, ale bez té první by to nebylo ono.
A napadlo mě, že inteligentního psychopata a manipulátora není jednoduché odhalit včas a nenechat se takovým člověkem ovládatje asi hodně těžké.
Pokud se nepletu, je to třetí kniha napsaná zahraničím zpravodajem ČT, kterou jsem četla. V porovnání s tím, co napsal Szántó nebo Řezníček, na mě Etzlerova kniha zapůsobila nejvíce. Není asi lepší, ale je víc osobní či jak to nazvat. A o Číně se čtenář dost dozví. To je dáno i tím, že se T. Etzlerovi podařilo dostat tam, kam se jiným cizincům dostat nepovedlo.
Krátké a užitečné čtení. Text určen Američanům, s tím se musí počítat. Evropanovi a zejména Evropanovi s dobrou znalostí historie se to možná bude zdát až moc jednoduché a trochu prvoplánové. To není nic proti Američanům, zkrátka mají jiné historické zkušenosti. Dvacet základních tezí si zvládne přečíst každý, pak je stručný komentář a následuje hlavní text. Takže i „hodně líný čtenář“ si to hlavní může přečíst.
Z textu přímo čiší vztah autora k Trumpovi. Je to tak silné, že je to možná až na škodu věci. To říkám s tím, že si o Trumpovi nemyslím nic pěkného. Dokonce i mně se zdálo, že v tomhle text moc objektivně nepůsobí.
A hlavně, nejde zdaleka jen o Trumpa (či Hitlera). Je o to, co ve společnosti takové lidi vynese k moci. Pak taky přemýšlím, jestli a jak moc sedí srovnání dnešních tendencí ve společnosti s dobou nástupu fašismu a nacismu.
Problém takových knížek je to, že asi nikoho nepřesvědčí. Jen může potěšit přesvědčené. A co si budeme říkat, ti, co by to nejvíc potřebovali, asi takové texty vůbec nečtou. A pokud by to četl třeba stoupenec Trumpa, nejspíš by to znechuceně odhodil. Měl by totiž pocit neobjektivity,
To byl spíš povzdech. Dvacítka základních tezí se mi líbila, i když něco je opravdu vysloveně pro Američany. Jak jsem napsala výše, to nemyslím ve zlém, zkrátka mají jiné zkušenosti než my a jejich přehled o evropských dějinách je nutně menší, než bychom měli čekat a požadovat u nás ( O tom, jaké jsou reálné znalosti radši neuvažuju). Celkově knížku hodnotím kladně a už se chystám na rozsáhlejší autorova díla.
Co všechno tahle knížka je? Poutavá, smutná dojemná, přitom je tam i zrnko naděje.
V centru pozornosti je postavení žen v islámské zemi, ale pro mě to má obecnější platnost, Napadlo mě, že ve světě, kde je někdo zotročen a nesvobodný není vlastně tak docela svobodný nikdo, ani ti kdo někoho zotročují a utlačují. Tedy nejsou tak svobodní, jak si opravdovou svobodu představuji já.
Dokonale je popsáno, že v některých konfliktech se z pohledu běžného člověka starajícího se hlavně o obživu své rodiny někdy ztráci rozdíl mezi "těmi hodnými a těmi zlými", chaos v Afghánistánu po odchodu sovětských okupantů, potyčky mezi skupinkami bývalých spolubojovníků, kde civilní oběti nikoho moc netrápí. Taková krutost na konci 20. a počátku 21. století. Padla z toho na mě beznaděj. Co umí Talibán je celkem známé, ale nejde jen o něj.
Rozhodně zajímavé čtení. Nejde zdaleka jen o islám. Mě zaujal princip "podvolení" , ono je totiž pro většinu lidí podvolení režimu nakonec více či méně dobrovolné, někdo "prohlédl", někdo vidí výhody a možnost prospěchu a kariéry. někdo jen chce svůj klid a svůj soukromý život. Nepřipomíná to něco? Není třeba násilného převratu.
Další věc. Hodně z nás říká, že volí či volilo menší zlo. V Podvolených je vidět jak to vypadá, když volby jsou opravdu volbami mezi dvěma zly, které je větší? (vzpomínám na Sapkowského, zlo je zlo, není větší a menší zlo).
Nad kompatibilitou některých kultur a možností jejich koexistence a vzájemné tolerance se musíme zamyslet i my, sluníčkáři.
A poslední věc, uvědomila jsem si, že jsem mamyšlená, když se považuju za relativně sečtělého člověka, O francouzké literatuře vím " velké kulové".
Zajímavé čtení. Magnezii literu autorka získala právem. Je to mnohovrstevnatý příběh, nebo spíš příběhy. Je pravda, že čtenář rozhodně nemá pocit, že se mu autorka podbízí. Nevadilo mi, že většina postav nemá jméno, u některých jsem chvíli tápala, jaké jsou vlastně národnosti.
Některé motivy a události jsem vnímala spíš v symbolické rovině.
Je vidět, že autorka se potřebovala "vypsat" z, nebojím se říct frustrace, ze současné doby. Myslím, že čtenáři hodnotí i podle toho, nakolik autorka rezonuje s jejich názory.
Narážky na historická fakta jako srpen 68. Charta 77, události na náměstí Nebeského klidu v roce 89 jsou a budou srozumitelné , u některých nejaktuálnějších souvislostí si nejsem jistá, jestli za třeba 20 let budou čtenáři vědět,o co vlastně šlo. Na tom záleží, zda knížka zapadne či ne.
Napadla mě analogie s prvočísly. Jsou osamělá proto, že s nimi ostatní čísla „nekamarádí“? Nejsou některá prvočísla sebestřední sobci? Třeba takové číslo 23, na 22 s dvěma děliteli se možná dívá se shovívavou útrpností, ale co dvacet čtyřka, Závidí jí 23 tolik dělitelů nebo se na ni dívá jako na promiskuitní děvku, která se nechá dělit kdekým? Nebo se jen tváří že jí opovrhuje a v skrytu závidí?
S oběma hlavními hrdiny mám trochu problém. Chápu, že jsou poznamenáni traumaty z dětství a rodinou, hlavně matka Mattia a otec Alice mají máslo na hlavě.
Mattia i Alice je mi opravdu líto. Na můj vkus se ale opravdu příliš zabývají sami sebou. Alice ublížila hlavně sama sobě, o něco jako cit se alespoň snaží. Mattia provází pocit viny, pravděpodobně trpí něčím jako Aspergův syndrom a opravdové lásky ani není schopen.
SPOILER souhlasím s názorem, že romantický happy end by byl na škodu příběhu a působil by nereálně
I čtvrtá knížka od Backmana mě oslovila a zaujala. Je to trochu jiný typ příběhu než Ove, Babička, nebo Britt-Marie, ale vyzařuje z něj stejná lidskost.
Postavy jsou uvěřitelné, jsou to lidé chybující, často váhající, jak se zachovat, Rozuměla jsem i těm, kteří nezachovali zrovna dobře, dokonce i těm, kdo se zachovali vysloveně odporně.
Důležitou roli v téhle knížce hraje hokej, ale i člověk, který se o hokej nezajímá a nerozumí mu si ji užije. Důležitější tam jsou lidé, vztah rodičů a dětí, přátelství, loajalita.
V téhle rozsahem nevelké knížce jsem našla hned několik otázek k zamyšlení.
Je to knížka o dospívání. Pravda, Alex a jeho frendící neprovádějí jen bitkový buče, nad kterými ouldaná ptica jako já mávne rukou se slovy: ať se mládí vydovádí. Je to dotaženo mnohem dál, jsou to prestupniky . Zajímavé by bylo hlouběji proniknout do příčin proč jsou takoví. No, nejsou to hrdinové, které si oblíbíte.
Je to knížka o "zločinu a trestu". Jak má společnost zacházet s delikventy a napravovat je? Zvlášť s těmi mladými. A jak bojovat se zločinem? Násilím proti násilí? Kolikrát už lidé slyšeli, že někdo "jednoduše nastolí pořádek a sníží kriminalitu".
A je to knížka o společnosti, dobru a zlu a také svobodě. No, toho opravdového dobra je tam pomálu. Alex je "upraven" tak, že si musíme položit otázku, zda je vůbec správné, aby dobro a správné chování bylo jen důsledkem strachu z trestu. Můžeme spoléhat na něco jako dobro v uvnitř nás? Je dobro, které konáme, tím správným dobrem, když neplyne z naší svobodné vůle?
Tato knížka člověka nutí zamyslet se. Nad vinou, odplatou, právem , spravedlností. O tom, že se při odsunu Němců dělo i bezpráví asi není pochyb. Stejně tak jako o tom, že nebýt Mnichova a okupace, nebylo by odsunu. Jenže pokud aplikujeme princip kolektivní viny, jak je to popsáno v knížce, jsme o tolik lepší než nacisté? Jistě, na úroveň organizátorů a realizátorů holokaustu neklesáme. ale to by nám stačit nemělo.
A v knížce nejde jen o odsun. Nejsem už nejmladší, ale 50. léta jsem nezažila ani jako dítě. I mé generaci se nejspíš zdá neuvěřitelné, jak hrozná to byla doba.
Jestli mi něco trochu vadilo, tak jistá tendence ke schematičnosti postav. Němky jsou "hodné" starousedlíci také, a ti, co se přistěhovali do pohraničí jsou bezcharakterní zlatokopové. Ale to je jen drobnost, dávám 5 hvězdiček.
Knížka, co rozhodně stojí za přečtení. Milostných románů je spousta, s dobrým i tragickým koncem. Jenže tohle je víc než milostný román. Zaujal mě hlavně historický kontext, vztah Němců k hrůzám války, v knížce jde o dobu, kdy dospívá první generace, která válku nezažila nebo zažila v dětství. Právě v té době knížka vyšla, což je asi dost zásadní.
Možná je tím historickým kontextem ovlivněno i to, že snad všichni mladí v knížce mají nějak pokřivený vztah k rodičům a zdalela nejde jen o běžný generační střet. A s tím souvisí i to, že skoro všechny významnější postavy jsou z mého pohledu v něčem "divní lidé", jsou psychicky labilní nebo mají jiný problém,
Některé věci se mi zdají až neuvěřitelné, např, zmínka o postihu za rozvracení manželství, no je to víc jak 60 let.
Nerozumím moc Vereně, ale uvědomila jsem si, že takové ženy zcela ekonomicky závilé na manželovi vlastně jsou pořád, zkrátka lidé jsou různí.
S kritickými výhradami souhlasím, ano, je to trochu drsnější červená knihovna, ano postavy jsou trochu černobílé, zvlášť padouši, u těch kladných to tolik nebije do očí a jsou chybující. Ano, je to trochu schematické. Ale ono se to tak krásně četlo.
Follett v historických románech často nechává fiktivní postavy přimotat se k významným událostem a někdy těmi událostmi pořádně pohnout. Čtenář tak pochopí, že se schyluje třeba k Bartolomějské noci a napjatě očekává, ne jak to dopadne (to zná z dějepisu), ale co budou provádět a jak dopadnou hrdinové románu. A takových historických událostí je tam řada.
Když jsem četla o náboženských fanaticích ( a byli na obou stranách, i když na jedné bylo víc padouchů), napadlo mě, že jsme se o moc dál nedostali. Náboženské konflikty i konflikty kvůli jiným "vznešeným idejím" jsou pořád.
Krásně bylo popsáno, jak se jedna skupina dožaduje tolerance vůči sobě, ovšem sama zrovna tolerancí k jiným neoplývá. Tak to je na světě pořád.
A ti, kdo se opravdu o toleranci snažili, si nakonec taky v tomhle románu museli ruce ušpinit.
Velmi zajímavé čtení. Nejen proto, že ukazuje život v KLDR a zrůdnost režimu. Je zajímavé, že hlavní hrdinka je z privilegované vrstvy, takže jí vlastně nic moc nechybí a nestrádá, tedy alespoň na poměry KLDR . Tím působivější je popis toho, co s člověkem režim udělá, jak mu zdeformuje myšlení a hodnoty.
Skvěle popsané je i to, jak těžké je pro někoho jako Severka žít v normálním světě .
Nesoudím hlavní hrdinku, ale režim, který tohle s lidmi a z lidí dělá.
Za zamyšlení stojí i to, jak se rodiče (zde otec) snaží udělat pro dítě to nejlepší. A jak zoufalý asi otec byl.
Tohle nebyla obyčejná detektivka, byl to spíš špionážní román. Zajímavé pro mě bylo, že to nebylo pojaté zjednodušeně jako boj těch hodných proti těm špatným. Bylo to popsané jako svého druhu válka, kde obě strany tak trochu počítají i s nevinnými civilními obětmi. Ano, jedna strana bojovala proti zlu, ale někdy taky účel světil prostředky. A kdo byl vlastně viník? To je jednoduché, režim, který své občany zavřel za ostnatým drátem.
Trochu úsměvné bylo, jak se Kraus tvrdohlavě a sám pustil do pátrání z minulosti. Ale to asi patří k věci.
Jako u některých dalších knížek, hvězdy dávám za to, jak na mě knížka zapůsobila. Pan Mitrofanov vyslověně upozorňuje, že je to jeho subjektivní pohled. Jde o člověka s ruskými kořeny žijícího již dlouho v ČR, neboli je to nížka o Rusku pro Čechy. To může být výhoda i nevýhoda, je tu na jedné straně informovanost autora a znalost obou prostředí a jistá angažovanost (či jak to nazvat) na straně druhé. To není nic špatného, jen si to čtenář musí uvědomit.
V každém případě, není to vůvec veselé čtení. Nejde jen o to, že to nevzbuzuje moc nadějí na brzké a spravedlivé ukončení války na Ukrajině, problém není jen Putin, ale celé Rusko (myšleno lidé) , nebo alespoň jeho rozhodující část To samo o sobě je děsivé. A co je snad ještě horší? Zlo existuje všude, pasivita, odevzdanost a neochota zlu čelit není jen ruská specialita. I když vzhedem k historii a tradici tam tyhle vlastnosti jsou mnohem výraznější než v západním světě. Vždyť skutečnou svobodu a demokracii vlastně Rusové nezažili, nejblíž k demokracii měli po rozpadu SSSR a to byl spíš chaos než svoboda.
Nedávno jsem si u jednoho historického románu říkala, že ti padouši jsou tak nelidští a krutí, že to snad není možné. A pak jsem si přečetla Mrazík..., třeba o mučení vězňů. A vzpomněla jsem si na Stanfordský experiment. Jak málo stačí, aby se v normálních "slušných" lidech projevily ty nejhorší vlastnosti. Nejde jen o Rusy, jde o lidi a zlo v nás všech . A kdo z nás by měl odvahu aktivně zlu čelit a riskovat třeba i život? U nás demonstrující dobře vědí, že se jim nic nestane.
Co s tím zlem dělat? V naší kultuře naštěstí zatím existují nějaké obranné mechanismy, doufejme, že vydrží.
I odkazy na literaturu byly zajímavé, bratry Strugatské jsem četla ještě před rokem 89, Mitrofanov mě inspiroval, abych si je přečetla znovu.
Jak tuhle knížku hodnotit? Část z toho, o čem autor píše, člověk buď ví, nebo si to může zjistit. Nikoho asi nepřekvapí, že úzká skupina těch opravdu nejbohatších zpravidla na ničem, co se ve světě děje, vysloveně neprodělá a že ti opravdu nejbohatší zůstali bohatí po všech ekonomických krizích. To a některé další věci jsou pravda. Jenže pak je v knížce plno sporných tvrzení a konspiračních teorií. To je škoda, protože to zcela devalvuje ty části, na kterých něco je. Autor možná studoval několik semestrů ekonomie, ale asi toho moc nepochopil. Jeho představy o penězích jsou dost naivní. A i některé věci z jiných oborů přinejmenším zjednodušuje. Ilumináty a chemtrails radši ani nekomentuju.
Autor nabízí i řešení. Docela hezké řešení, ekologické a udržitelné. Jenže mám vážné obavy, že by hodně věcí v nabízených řešeních nefungovalo pro populaci 8 miliard lidí. Nemám na to data, ale podle mě by to šlo pro početně omezené komunity. Takže se autor shodne s ilumináty, kteří chtějí omezit počet lidí. Ona totiž populační exploze opravdu problém je.
Autor se asi cítí jako „vyvolený“, který pochopil . Ukázal na některé reálné problémy. Bohužel, svým přístupem seriózní debatu o závažných problémech vlastně znemožňuje.