gonga komentáře u knih
Smutné je, že většině zdejších nadšenců jásajících nad kvalitami podobných knih od pana Mareše, nedochází, že 99% všeho si pan Mareš vymyslel resp. vycucal z prstu. Vážil jsem si jeho knih, když psal o entomologii a zvířatech, ale od doby, co píše tuhle zahadologickou literaturu pro naivní blázny, si jej řadím do žánru čisté fikce.
Útlá knížečka o životě jedné ženy, která díky majetku rodiny a schopnostem manžela přežila holocaust bez drastických útrap, pokud k nim ovšem nepřipočteme smrt většiny příbuzných a přátel v koncentračních táborech a nutnost emigrace. Knížka je zajímavá, ale třeba o životě v šanghajském ghettu se dozvíme jen naprosté minimum. Nejvíc mě dostal poválečný autorčin zážitek s bývalou spolužačkou, která se jí při prvním setkání po válce zeptala nějak takhle: "Ty žiješ? Vždyť jste byli jiní...." . Míra antisemitismu i v poválečné společnosti byla, i vzhledem k okolnostem, neskutečná a to to tady nebylo ani zdaleka tak strašné, jako třeba v Polsku, kde proběhly i pogromy.
Dle mého názoru nejlepší autorova kniha, precizně vypracovaná zápletka, skvělé charaktery, děsivé scény. Bavil jsem se královsky.
Milé a poučné povídání o lese a houbách. Děti to milují a ještě se hodně dozvědí.
Nevědecká, přestože vědou se neustále zaštiťující, manipulativní slatanina, jejímiž jediným cílem je nachytat naivní ovečky scientologické sektě, aby mohly klopit lowe. A že členové klopí až se práší za kočárem!
Kniha je bohužel napsána poněkud zmateně, skoro to vypadá jako narychlo, čili se i přes zajímavé téma čte dost špatně.
Krásná knížka o Vodolce od našeho milého pana učitele Vejvody,který zesnul 13.4. 2024.
Fantastický Clavellův román, který v ranném mládí podnítil můj celoživotní zájem o Japonsko. Vážným zájemcům doporučuji skutečný příběh předobrazu Andžina , Williama Adamse, jehož příběh se v zásadě kryje s příběhem Andžina z knihy. Jmenuje se Na dvoře japonského vládce.
Jestli se nějaká Clavellova kniha vyrovná fantastickému Šógunovi, pak je to zcela jistě Tchaj-pan. Zajímavé je, že společnost, která byla autorovi předobrazem k Struanově impériu v knihách Tchaj-pan a Vznešený dům, dosud existuje.
Tato kniha je splněný sen každéhé zájemce o moderní dějiny. Její čtení přináší čirou slast.
Kdykoliv se nechám nachytat na reklamní kampaň knihy, vždy toho lituji. Nejinak tomu bylo u této, z mého pohledu, extrémně nudné knihy. Po 100 stranách jsem ji odložil a nedočetl.
Tak tohle mě minulo tak, jako bych já byl ze Země a Jeff Smith z Neptunu. Úplně mimo, nehumor, kresba, postavy, všechno špatný.
Jedním slovem fantastické. A strašně smutné. Pro západní smýšlení takřka nepochopitelné, jak snadno mohl fanatismus převzít vládu nad tak kulturni zemí jako byla Čína. Pravda, masy rolníků o kultuře nevěděly zhola nic a podle toho to také dopadlo.
Fantastický závěr této mimořádné space opery. Minulé díly mě ani zdaleka nebavily tolik jako tento, jak do sebe všechno začne zapadat a člověk se dozví věci, které už mu dlouho vrtají hlavou...neuvěřitelný kvalitativní posun a vyvrcholení celé série.
Příšerné, nevtipné až zlé, opravdu stupidní nehumor. Můj syn to má rád, pro mě je čtení utrpení. Neustále se divím, že tohle někomu přijde vtipné.
Leonardo vlastně svému učedníkovi neustále ubližuje pod stupidními záminkami. Ještě chybí (možná nechybí) krkání a prdění a je to dokonale odpudivé. Ačkoliv to by mi ani tolik nevadilo, nejhorší je, že mi to nepřipadá vtipné. Čtu, čekám na humor a na konci si jen říkám: Co to bylo!?
Doporučuji pro 100 "českých" (ve skutečnosti ruských) flastenců!
Haluz příběh, kdy na jedné straně Bobík vidí, že Fifinka peče chaloupku kvůli divadlu, aby na následující přivedl Bobanka a nechal ho chaloupku sežrat jako by v předchozím ději vůbec nebyl.
V podstatě se dá říct, že této knize nechybí nic, co má správná "asherovka" mít. Problém, který s ní mám, je ten, že autor vlastně píše pořád to samé a tato kniha na mě působí už trochu genericky. Když člověk zná jednu nebo dvě od autora, je asi nadšen, jenže já četl úplně všechno, co vyšlo a už mě to moc nebaví. Postavy jsou velmi zajímavé (Orlandine, Klientka, Pradoři, Drak, Spatterjayští kapitáni), jenže mě jejich osud moc nezajímá. Škoda, jenže co bych čekal, že? Autor píše tak, jak umí, to, co má úspěch a co čtenáři chtějí. Nelze se mu divit.
Je mi líto, protože i když svět a série mají velký potenciál, vše sráží hlavní hrdinka, která se často chová neuvěřitelně hloupě , zmateně a neprozíravě jen proto, že se to autorce hodí do příběhu. ve skutečnosti Paige působí tak, že by v souboji se Scionem skončila po jednom dni. Vždyť nejen, že dělá neuvěřitelné chyby, ona mimo svého daru, který neovládá nijak precizně, nemá žádné trumfy v ruce. Být to realita, byli y vidoucí rozprášeni Scionem během několika dnů.
(SPOILER) Příšerný brak s několika relativně zajímavými nápady a příliš mnoha až pro příběh výhodnými náhodami. Mám rád sci-fi, těší mě, když autor popustí uzdu fantazii, ale tohle? Zavedu své hrdiny do zcela bezvýchodné situace a když jsou skoro na dně, vymyslím náhodu v podobě náhle se obrátivšího otroka protivníka. Bitvy v mezihězdném prostoru se dějí jako by bojovaly mořské koráby, 10 m tlusté vrstvy wolframu sem tam, singularity sem, tam. Hned v první knize autor přivede lidstvo do kontaktu s protivníkem, proti kterému by nemělo šanci ani 5 minut, ale máme tady ten wolfram, že jo. Ten vydrží všechno. A když ne, přijde nápad skočit do singularity, někoho to zabije, někoho to někam pošle a pak zase zpátky, fyzikální zákony zde neplatí, pouze slouží autorovi pro vedení příběhu. Jak je v něm problém, vyřeší se zase nějakým ad hoc výmyslem. A když ani to nepomůže, objeví se nový mimozemský druh, který chce být s lidmi kamarád, protože se po x tisících let v porobě ausgerechnet rozhodl zbavit okovů. Postavy jsou ploché bez jakýchkoliv hlubších motivací, všichni prostě chtějí emzákům nakopat zadky, nic moc jiného neřeší vyjma Volze a jeho pouta k Millerové. Celé je to neuvěřitelné a to je hlavní problém, nemohlo by se to stát ani ve vesmíru s takovými fyzikálními nesmysly, které se dějí tady. Instantní prefabrikát do vlaku na zabití času, který s literaturou nemá mnoho společného.