Gothard komentáře u knih

Devadesátá léta minulého století přinesla fanouškům sci-fi a fantasy opulentní čtenářské hody, protože na knižní trh se postupně začala dostávat nejen slavná díla slavných autorů, klasiků žánru, ale sem tam i moderní světová sci-fi a fantasy (a krom toho spousta braku vydávaného za "kultovní" díla či série). Pro domácí autory to byla úžasná inspirace a popud k nové tvorbě. Dlouholetý redaktor Ikarie se pokusil o sloučení sci-fi a fantasy, no a zůstal na půl cesty. Pokus zajímavý, a bohužel ne zcela vydařený. Dnes vhodné patrně pouze pro sběratele a historiky žánru.

2 13.08.2021

Devadesátá léta minulého století (a zejména jejich první polovina) byla pro fanoušky sci-fi neuvěřitelně náročná - a ještě více pro ty, kteří nebyli členy různých fanklubů a neměli možnost získat neoficiální a malonákladové překlady. Najednou vycházelo tolik úžasných knih úžasných autorů, klasiků žánru, o kterých jsme jen slyšeli a pouze v okamžicích naprosto bezbřehého optimismu doufali, že si je někdy přečteme. A naráz to bylo tady! Jaké to bylo pozdvižení, když poprvé vyšla česky třeba Hvězdná pěchota! Až později se ukázalo, že více těchto zdánlivě úžasných titulů vlastně vůbec nebylo dobrých, tím méně úžasných, a dnes se válejí na nejspodnějších a nejvíce zaprášených policích v nejvzdálenějším koutu knihovny. No a v této době vzniklo i několik antologií, které zcela nepokrytě těžily z tohoto čtenářského nadšení, a jejich kvalita byla přinejmenším diskutabilní. Srdce technopopu je jedna z nich. Obsahuje méně kvalitní povídky známých spisovatelů sci-fi i zcela nekvalitní povídky dnes oprávněně zapomenutých autorů. Klíč, jakým byly povídky vybírány, mi zůstal utajen, název byl jen obchodní trik. Z průměru vyčnívaly snad dva texty, a i ty si po letech těžce vybavíte. Na svou dobu snad dobré v tom, že i tyto antologie umožnily čtenářům lépe se orientovat, nicméně neumím si příliš představit, že by se k této knize někdo po letech ještě vrátil (a to mám bohatou fantazii).

2 06.06.2021

Pokud vás zajímá vývoj sci-fi jako literárního žánru, pak je to pro vás naprosto povinná četba. Povídky samozřejmě zastaraly, ale čiší z nich nadšení, okouzlení neomezenými možnostmi (protože lidská fantazie nemá hranice) a naivní víra, že svět se bude vyvíjet správným směrem a lidstvo všechny problémy zvládne s nadhledem a grácií. Číst tyto povídky je poučné, protože pochopíte, z jakých základů se vyvíjela současná sci-fi, a také zábavné - jednak proto, že se jedná vesměs o kvalitní autory, jednak i proto, že jejich nadšení pro nový žánr je upřímné a nakažlivé. Doporučuji všem, kteří od sci-fi nečekají jen bezduchou zábavu a potoky krve.

2 06.06.2021

Neil Gaiman je úžasný spisovatel s nekonečnou invencí, který dokáže okouzlujícím způsobem propojovat různá témata, motivy a žánry. Člověk jen takřka bez dechu žasne, co vše dokáže tento pán vymyslet - a jak skvělým a nápaditým způsobem umí své nápady podat. Kniha obsahuje několik takřka dokonalých povídek, myslím si však, že celkově zde měla více zaúřadovat kritická ruka redaktora; některé texty jsou spíše jen milé hříčky a ke knižnímu vydání se příliš nehodí. V tomto případě by méně bylo více (proto o hvězdičku méně), ale i tak se jedná o bezvadnou knihu, která asi jen málokoho zklame.

2 01.04.2021

Celkem zklamání, od tak slavné autorky detektivních románů jsem čekal víc. Jedna vedlejší dějová linie zbytečná, druhá vedlejší linie krajně nepravděpodobná (abych nevyzradil příliš). Hlavní děj zajímavý, postavy dobře promyšlené i vystižené, komisař příjemný, zvraty a dávkování napětí fungují velmi dobře. Jen vysvětlení, proč se vše stalo tak, jak se stalo (tedy motiv vraha) - to je velmi neuspokojivé. Cožpak by si tak šikovný vrah nevymyslel něco sofistikovanějšího a ne tak šroubovaného (a nepravděpodobného)?

2 26.10.2019

Skvělá novela, která byla napsána dlouho před Lolitou a vyšla dlouho po Lolitě. Téma je ovšem stejné: starší muž se zamiluje do mladičké dívky, a aby se jí přiblížil, neváhá se oženit s její nepříjemnou, nervní a hypochondrickou matkou. Nakonec vše dopadne poněkud jinak, než si hlavní hrdina přál, a jeho přímo zoufalá touha po dívence zůstane nenaplněna. Mistrně napsané, jazykově dokonalé, s postavami skvěle vykreslenými (a to i na malé ploše - z popisu dívčiny matky a jejího chování mi běhal mráz po zádech). Jen v druhém plánu cítíme, že Nabokov pouze zkoušel své možnosti, že hledal půdorys pro "pobuřující" příběh, a že jeho hlavní hrdina je směs touhy, bezradnosti, zoufalství a dokonce snad až komičnosti. Doporučuji nečíst doslov, který úžasně vědecky rozebírá text na prvočinitele - tedy dělá přesně to, co sám Nabokov odsuzoval.

2 02.04.2018

Někdy mám pocit, že Theodore Sturgeon měl hodně výborných nápadů, které zajímavě rozpracoval, ale tak někdy v polovině knihy ho práce přestala bavit, téma se mu zošklivilo a tak potom text klopotně dopsal, aby rychle mohl spěchat zase k jinému tématu. Námět Snících drahokamů je - nejen vzhledem k době vzniku knihy - opravdu originální. Mimozemskou civilizaci nepředstavují zelení mužíčkové s paprskometem v ruce, ani chobotnice s jedním okem nebo hubené šestimetrové kobylky s obřími kusadly. Naopak - je to entita, která zde existuje, aniž by to člověk tušil, která nemá o lidstvo vůbec žádný zájem a jejíž myšlení je dokonale jiné než naše. V případě, že dojde k nějakému (i nechtěnému) kontaktu s lidmi, vznikne jakýsi lidský hybrid, který má netušené vlastnosti a schopnosti. To je skvělé východisko, a také umístění děje do prostředí cirkusu, který je sám o sobě velmi podivný, byl dobrý nápad. Ale v druhé polovině knihy se děj podivně komplikuje, autor vytahuje jednu pointu za druhou, čtenář čeká nějaké jednoduché, logické a přitom omračující řešení, a místo toho dostává těžkopádné zakončení, které příliš neoslní. Ale celkově to není špatná kniha, některé úvahy a pasáže docela stojí za to, aby se k nim čtenář ještě vrátil. V žánru sci-fi rozhodně netradiční, těžko zařaditelné a místy i lehce provokující. Prostě Sturgeon.

2 09.02.2017

Text, který vznikl v polovině 19. století, není možné posuzovat měřítky používanými k hodnocení současné beletrie. Kniha má vše, co očekáváme od romantické četby: poněkud tajuplný rámec (finské lidové zvyky, nadpřirozené schopnosti), osudový vztah (byť se nejedná o přímo vztah milostný), velkou ruskou duši, dotek mystiky a alchymie. Velmi příjemné čtení, které je třeba vychutnat si v klidu nejlépe s šálkem silného černého čaje či pohárkem vodky (samozřejmě finské či ruské). Ve stínu velikánů ruské prózy Odojevskij samozřejmě zapadl, jedná se však o dílko zajímavé, kvalitní a hodné přečtení.

2 16.09.2016

Asi to není nejlepší kniha Isaaca Asimova, ale i tak se čte bezvadně. Když si uvědomíme, že poprvé kniha vyšla v roce 1950, a Asimov se zde zabýval nejen otázkou radioaktivity, ale i (pseudo)řešením populační krize, pokusy ovlivnit mentální schopnosti lidí nebo použitím biologických zbraní v masovém měřítku - klobouk dolů. Samotný příběh je celkem průměrný, milostná zápletka naivní, rozuzlení očekávatelné, ale asi to tak musí být. Vlastně je to velice raná sci-fi, která ale v některých ohledech nestačila zestárnout. To je, myslím, docela hodně pozitivní konstatování.

2 25.09.2015

Asi jsem knihu četl v nesprávném období, protože až tak výjimečná mně nepřišla. Netradiční příběh, který je možné interpretovat mnoha způsoby. V tom je snad i jeho síla - každý ho může pochopit po svém, každý si z něho může vzít přesně to své podle toho, v jakém rozpoložení se právě nachází. Zajímavé postavy, pěkné dialogy, příjemně nesmyslný děj se sympatickou dávkou nostalgie. A jen zdánlivě jednoduché nebo přímočaré - autor si s textem vyhrál, aby sdělil přesně to, co chtěl sdělit, a způsobem, který je přesný do posledního slovíčka. Ale kult kolem této knihy mě míjí. Na druhou stranu - kult není možné vysvětlovat nebo chápat: buď jdeš s námi, nebo stojíš opodál. Tak já jsem v tomto případě ten, co se jen dívá.

2 02.08.2015

Kniha obsahuje pět povídek: dvě z cyklu o Geraltovi a tři další, které obsahují fantastické prvky (v případě V kráteru po bombě se jedná o prvky fikce). Nemůžu si pomoct, ale povídky se zaklínačem se mi zdají o třídu lepší než ty ostatní (zejména Poslední přání je nápaditá a dobře propracovaná). Tři povídky mimo cyklus sice nejsou nezajímavé, ale mám pocit, že autor zůstal na půl cesty, že téma nebylo tak nosné, aby z něho vznikla dobrá povídka nebo že se Sapkowski zapletl do vlastní snahy o přílišnou originalitu. A to platí i o vychvalované V kráteru po bombě: autor přebíjí jedno absurdní tvrzení druhým, pohrává si s interpretačními možnostmi dějin, vysmívá se nacionalismu, udivuje originalitou nebo postmoderní provázaností - ale celé je to takové samoúčelné. A zdá se mi, že příklon autora k místy velmi jadrné mluvě je právě u této sbírky již celkem výrazný.

2 02.08.2015

Kniha zkušeného historika se zabývá osudy snad nejznámějšího kolaboranta (a protektorátního ministra školství a lidové osvěty) Emanuela Moravce. Asi jen málokdo ví, že Moravec byl rovněž ruský legionář, teoretik vojenství, jehož práce byly odbornou veřejností značně oceňovány, že si ho jako vojáka a plukovníka generálního štábu vážil i T. G. Masaryk - a že dokonce Moravec stál čestnou stráž u Masarykova katafalku. Dobře je popsán Moravcův přerod z vojáka naší armády v obdivovatele nacistického Německa a posléze nenáviděného kolaboranta. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že Moravec již jako mladý občas projevoval sklony k nepříliš demokratickému chování. Škoda, že autor se nepokusil lépe popsat a charakterizovat další osoby, které se provinily proti národní cti - třeba kolaboranty z řad novinářů. Naopak uznání zaslouží náhledy do Moravcova osobního života, jeho vztah k ženám byl zajímavý, a jeho slepá oddanost k Němcům tím nejhorším způsobem ovlivnila i osudy jeho nejbližších. Kniha je napsána velmi svižně, je určena všem poučeným zájemcům, a proto občas uváděné výtky v tom smyslu, že text je místy povrchní a autor se mohl popisovaný problém pokusit zhodnotit lépe a hlouběji, nejsou na místě. Místy až beletristický styl je ovšem vyloženě na škodu a jinak velmi zajímavou monografii poněkud degraduje. Tak jako tak kniha rozhodně stojí za přečtení.

2 31.05.2015

Podle mého méně známý a méně zdařilý román Vladimíra Nabokova. Hlavní hrdina se setká se svým dvojníkem a rozhodne se tuto náhodu využít. Co na tom, že na jedné straně stojí kultivovaný a vzdělaný obchodník a na straně druhé tulák žijící ze dne na den. Zločin není neočekávaný: vražda a následně pojistný podvod. Samozřejmě vrah - tedy náš hrdina - udělá několik chyb a je jen otázkou času, kdy jako nesporný pachatel bude dostižen. Ale tentokrát nešlo jen o detektivní příběh: Nabokov komentuje svět kolem sebe, osudy ruských emigrantů, je místy vtipný, žoviální, přesně ironický - a místy zoufale upovídaný a roztěkaný. Některé boční linie (či spíše cestičky) vyprávění jsou téměř samoúčelné, někdy to vypadá, že Nabokov si jen pohrával s textem a různými motivy, které do sebe ne vždy zapadají. Ardalion snad má reprezentovat (tak to alespoň chápu) ruskou duši, "zoufalství" coby název knihy pak není jen o zpackaném zločinu, ale především o neschopnosti přizpůsobit se novým podmínkám, o ztrátě iluzí, o těžkém údělu emigrantů a celkově o jakémsi společenském tápání a bezvýchodnosti jejich osudů. V tomto ohledu ani zištná vražda nebyla východiskem, ba právě naopak.

2 20.05.2015

Dobrodružství archeologie v podmínkách Moravy. Žádný systematický plošný výzkum lokality, jen jednotlivé sondy, které ovšem ukázaly, že hrad měl výrazněji skromnější podobu, než předpokládaly starší generace vlastivědných pracovníků. Jinak velmi pečlivě sestavený sborník odborných textů. Stěžejní je studie Josefa Ungera o průběhu výzkumu a získaných nálezech, kterou doplňují zasvěcené texty Miroslava Plačka a Emila Kordiovského týkající se stavitelů hradu a dějin Boleradic. Rovněž studie zabývající se některými nálezy (zbraně, kachle z kamen) jsou přínosné. Rozpaky asi vzbudí úvodní text místního vlastivědného pracovníka o jeho korespondenci s Antonínem Kolkem, který se svého času o hrad zajímal. Je to pěkné svědectví doby, jen by čtenář jistě uvítal, kdyby si mohl také přečíst, kdo to vlastně Antonín Kolek byl, kdy žil (1895-1983) nebo co napsal (třeba román O klíče markrabství). Celkově ovšem velmi vydařený a přínosný vydavatelský počin s výrazně nadregionálním přesahem.

1 12.02.2025

Asi jsem byl celkově lehce zklamán, ale patrně hlavně proto, že jsem očekával více klasických sci-fi témat a více "průkopnického" nadšení, jakým oplývají třeba rané povídky A. C. Clarka. Texty jsou co do témat hodně různorodé, skutečně kvalitních povídek je málo, ale sbírka celkově baví a slabší dílka spíše časopisecké úrovně sice příliš nezaujmou, ale ani nepohorší. Zájemcům o detailnější poznání díla Franka Herberta nebo vývoje klasické americké sci-fi lze jednoznačně doporučit.

1 21.10.2024

Tři svého času velmi oceňované novely od klasika žánru. Dvě se týkají možností výzkumu, pochopení a komunikace s cizozemskými bytostmi či rasami, třetí je nápaditá alternativní historie s řadou překvapivých momentů a zajímavou pointou. Kniha byla vydána v roce 1992, kdy byl trh se sci-fi a fantasy literaturou neuvěřitelně nenasycený a nakladatelství chrlila jednu knihu za druhou. Bohužel vydavatelskému chvatu odpovídá i kvalita překladu prvních dvou novel. Mnoho jazykových neobratností a až trapných obratů významně snižuje požitek z četby. Třetí novela je naštěstí přeložena výrazně lépe. Alespoň něco, i když celkový dojem z knihy nakonec stejně zůstává poměrně rozpačitý. Tak zajímavá díla by si zasloužila nové vydání v kvalitním překladu.

1 21.10.2024

Vesměs velmi krátké příběhy vycházející z lidové slovesnosti. Často zde důležitou roli hraje lidská hloupost nebo naopak chytrost (či někdy spíše vychytralost) stejně jako zbabělost nebo odvaha. V mnoha příbězích se rovněž objevuje motiv nadpřirozených bytostí nebo různých tajemných sil, které v dobrém nebo ve zlém zasahují do děje. Ne všechny příběhy končí dobře, některé jsou docela kruté, takže jako pohádky bych je asi neoznačil. Jak už to bývá, výbor obsahuje texty jak vynikající a silně působivé, tak i takové, na které do večera zapomenete. Je třeba ocenit skvělou práci překladatele, texty mají výjimečné jazykové kouzlo, je to čistá radost. Doporučuji číst po malých dávkách, třeba jen několik příběhů každý den (před spaním pro "divoké" sny), jinak příběhy splynou do jednoho možná košatého, ale v zásadě stále stejně zeleného stromu.

1 02.06.2024

Soubor pěti krátkých povídek většinou s minimálním dějem, avšak s velmi svébytnou (a pozoruhodnou) atmosférou, které jsou navíc napsány s ohromujícím mistrovstvím. Hlavními tématy jsou čas, stáří a vzpomínky. Ale není to takové to uslintané "jó, když jsem byl mladý, to byl svět ještě v pořádku", na to je Claudio Magris příliš výsostný intelektuál a příliš kvalitní autor. Jeho hrdinové si uvědomují stárnutí a běh času jako přirozený proces, se kterým se nelze než smířit. Životní zkušenosti nebo vzpomínky představují nevyčerpatelný zdroj, ze kterého je možné nejen získat sílu k překonávání dalších životních překážek, ale i inspiraci k porozumění modernímu světu. Titulní povídka, která si pohrává s relativitou času (a otázkou vracejících se časových smyček), je tak zamotaná, že jsem ji prakticky vůbec nepochopil. Asi je to moje chyba, ale proto jsem z hodnocení ubral jednu hvězdičku.

1 11.09.2023

Cestovat v tuhé zimě na motorce (nebo na sajdkáře) mi příliš rozumné nebo dokonce romantické nepřipadá. Kličkovat na motorce na hlavním tahu na kluzké silnici mezi kamiony - to je nerozum. Chlubit se, že jsem tak krátkozraký, že stěží rozeznám světla vozů před sebou - to je hazard. Autor chtěl společně se svými přáteli uctít a připomenout muže Napoleonovy armády, kteří v otřesných podmínkách ustupovali zpět do Francie. To samo o sobě vůbec není špatný nápad, jen jeho reálné provedení mi přijde trošku jako samolibé pozérství. Protože zatímco vojáci každou noc mrzli ve strašlivé ruské zimě a umírali po stovkách hladem, vyčerpáním a zimou, Tesson se vždy ubytoval v nějakém hotelu, dopřál si horkou sprchu, teplou večeři a poměrně výrazné množství alkoholu. Proč třeba jednu noc nepřespal venku ve stanu, aby alespoň vzdáleně poznal, co každý den zažívali ustupující Napoleonovi vojáci? Reflexe celého tažení je celkem zajímavá, postřehy o ruské duši a vnímání velikosti Ruska jsou vzhledem k současnému dění takřka pozoruhodné. Je třeba doplnit, že i v češtině máme k tažení do Ruska více kvalitních titulů. Celkově Je dobře, že Tesson umí psát čtivě a zajímavě, jinak by kniha byla jen záznamem nabubřelého zbytečného dobrodružství.

1 11.09.2023

Čechov byl skvělý povídkář a prakticky vše, co v této oblasti napsal, stojí za přečtení. Kniha obsahuje vedle Černého mnicha, který je uváděn snad ve všech výborech Čechovových povídek, i méně známé texty, které ovšem nejsou o nic horší. Některé zmiňovaný motiv záhadnosti prakticky vůbec neobsahují, tak to prostě berme tak, že editor vybral různé zajímavé povídky a spojil je berličkou rádoby společného tématu. Ve výsledku je to jedno, podle mého mínění se tak jako tak jedná o skvělou četbu. V doslovu se urputně a kostrbatě hledá aktuální význam Čechovovy tvorby - nestačilo by snad jen konstatovat, že Čechov byl skvělý autor, jehož díla dodnes oslovují a inspirují generace vnímavých čtenářů i umělců?

1 10.09.2023