GYROTOURBILLON komentáře u knih
Super, ano, v jedné chvíly se měl člověk chuť trochu více drbat.
Ale jedno vícenohé zvířátko jsem kdysi vlastnil a mé okolí nakonec, po určitém čase pozbylo strachu. Zde té jiné havěti bylo požehnaně..
Osobně mi více vadí hadi, přestože jsou mnohdy krásní. K nim mám zážitek jak pro koho vtipný.
Na zahraniční dovolené jsme navštívili zoo + botanickou zahradu.
V malém amfiteátru bylo představení hadů. Komentátor pozval k sobě na pódium pár odvážlivců a z jedné ze tří beden vyndal cca 5 m. dlouhého hroznýše královského albína, kterého tito vybrani společně pozvedli nad hlavu. Ti to dali !! Z druhé bedny nám ukázal krásně zbarvené zelené... ale teď nevím název. No a před otevřením třetí bedny poprosil komentátor celý amfiteátr o naprosté ticho, že nyní uvidíme nejrychlejšího, nejmrštnějšiho hada světa, a že potřebuje absolutní ticho.
No a jak pomalu otevíral bednu , had byl asi už rozrušený a vylétl mu velmi prudce z ruk a přistál uprostřed amfiteátru, kde se v momentě vytvořil kráter jako po dopadu bomby. Účastníci v místě dopadu byli prostě pryč. Had seděl na jejich místech a s libovým úsměvem si tam zůstal nehybně sedět. Až po vteřinách všem došlo, že je to vymakaná atrapa a my byli šokováni a zároveň propukli v bujarý smích. Pravda, nikoliv Ti v místě dopadu, ty to rozdejchávali o něco déle a s uklidněním jim komentátor musel pomoci. Zkrátka blbej černej humor , ale ten šok byl nepopsatelný.
Ale to je jiné téma.. přesto mně kniha na tuto vzpomínku přivedla. Autor splnil mé očekávání.
Nádherná kniha plná myšlenek.. Má co nabídnout dft. komukoliv.
Já jsem tedy spokojen.
Knihu doporučuji.
Tak já jsem spokojen. Budu plně souhlasit s Gooverka a všemi 4 - 5*.
Neumím se vyjádřit líp, souhlasím s rodak a kaktus.p.
Kniha mně překvapila, bohužel i rozhodila. Jak jen dokážeme být zlí, jeden k druhému. A ten "úžasný" přístup vyšetřujících.. a jak se vše obrací... autorka opravdu vykreslila atmosféru neuvěřitelně.
Tak jsem mile překvapen. Opravdu čtivé počtení. Určitě dávám plný počet * . A souhlasit budu s uživatelem mirek93
Jak už jsem psal , u LC. není o čem pochybovat. Pravda , díl to byl o trochu drsnější, než předchozí knihy , ale to je v pořádku.
Čtivá, napínavá kniha s pohledem do amišského života a života mimo něj..
Moje druhé setkání s MH. Ano, velmi čtivé, mnoho zajímavých úvah a myšlenek.
Plný počet hvězd . Pravda , ze života "šmejdů" se mi zpěnila krev.
A v druhé, už krve nebylo třeba.
Ano, zde budu souhlasit se všemi 4 - 5*.
Výborně to rozepsala uživatelka alicewol.
Pěkná , čtivá kniha k zamyšlení. Plně souhlasím s michal2601
Knihu doporučuji.
Ano, výborná kniha. Budu souhlasit se všemi 5*.
Škoda jen, že madam Lisa neobrdžela nějakou tu ranku, ta byla na pěst ( jako člověk tak nadřízená )
Já musím souhlasit s bosorka. Tak nějak bych to řekl. A pán přílivu, tak zde to bylo vykreslené se vším všudy.
Ano, velmi poutavá kniha ChB. Bez zbytečné omáčky, rovnou k věci.
Co dodat?! Jsou rodiče, kteří by se neměli rodiči vůbec stávat.
Děti se rodí z vášně a pobláznění, ale ne každý dospělý zvládne následné kroky. Někoho takového znám - sebe. Už mé početí (matce nebylo ani 18) ukázalo, že vlastně bylo neplánované, přesto rozhodli prarodiče o tom, zda se narodím. Otec s mým příchodem na svět nesouhlasil, cítil se mlád na tento závazek.
Asi do mé 3. třídy se snažil fungovat jako otec, ale jak jen mohl, dal mě na víkendy k babičce z matčiny strany, která na mě i s dědou měli rozhodující vliv, což mého otce v mé pubertě tak prudilo, že je začal nesnášet. Oni byli nakonec ti, kdo mi v dospělosti ukázali cestu kudy jít, co a koho ctít a především vštěpovali brzké osamostatnění.
Ano, jako v knize, jeho výchovný způsob byl křik a rány páskem. Zákazy kamarádů a všeho, co k mládí patří. Moje vojna mi změnila život (na rozdíl od jiných, kteří to brali jako zbytečnost). Poznal jsem, že je třeba odejít, matka jela jen setrvačně, přesně, o ničem nerozhodovala a lásku radši projevovala jen ve své práci (učitelka v MŠ). Jsou věci, které přebolí, podobně jako u Céline, ale nevytěsníte je z hlavy nikdy, bohužel. Dnes už se celý jejich rod rozpadl. Vznikly konflikty ohledně dědictví a i ti nejbližší (dcery prarodičů) jsou sobě nedostupné.
Jak knihu hodnotit?? Zde rozhodně nejde o hvězdy, ale je "nás" více, než si myslíte. A přestože si rodiče nevybíráme, je třeba o tom mluvit, ať už se ti, koho se to týká, byť jen zamyslí, proč se ve vysokém věku jejich děti odmítají s nimi vídat, svěřovat se jim, či jinak projevovat city. Oni nám to ukázali, přesto se i dnes cítí dotčení, pokud jen nakousneme rozhovor na toto téma.
Krásná vzpomínková kniha na Steva Irwina.
Jedu do Australie jeho soukromou rodinnou zoo navštívit !!
Nepojede někdo se mnou ?? Virtuálně..
Knihu doporučuji zájemcům fauny a flóry.
Ano, přesně, Mara na pěst. Jinak čtivé , zajímavé..
Autorka vytvořila nesympatickou hlavní postavu, která, jak tak koukám nesedla jenom mně.
Moje pátá kniha od DC. Ano, trochu slabší, přesto čtivá.
Jdu na další autorčinu knihu.
Tak za mně plný počet *. Zažít tak něco takového !!?? Několikrát jsem snil o možnosti strávit noc třeba na nějakém zámku či hradu, jen loučemi osvětleném. Zaposlouchat se do atmosféry daného objektu , prochodit za noci např. sklepení nebo půdy.
Samozřejmě, toto je fikce, ale vím jak denní prohlídka musí změnit cítění následné noční . Dlouhlé stíny, praskání tu a hned tamhle, jojo , možná bych pak taky změnil názor.
V lipové aleji, vedoucí ke starému loveckému zámečku v mé rodné vsi jsme nejedno odpoledne trávili dětské radovánky , ale po setmění by jsme to nedali. Jednou jsme v pubertálním věku uspořádali stezku odvahy. Začátek byl u opustěného zámečku a napětí už zde by se dalo krájet. Alej před námi je dlouhá cca 1,5 km. čili co vás může potkat na konci nikdo neví ?? My starší rozmístili baterky a různé svetry řádně nasvětlené po větvích líp a i poklad řádně zamaskovali. Nicméně od zámečku jsme si troufli jen asi 500m. I kvůli strachu mladších dětí .Kdo zažil stezku odvahy ví, co se hledá, co ho čeká..Samozřejmě vše proběhlo nakonec přijatelně, až do momentu ,kdy z konce této aleje se přibližovalo světlo. Stačila chvilka a už jsme mazali téměř po.... zpět!! U zámečku , kde čekali rodiče jsme, řvali strachy, vzrušením... No nakonec se ze světélka vyklubal myslivec z noční pochůzky. ( který věděl , kdy a kde se akce koná ) a tak si na nás smlsl. Ano, ale v tom momentu jsme fakt věřili všemu. Dodnes zavzpomínáme, proto mi tato kniha lehce situaci připoměla.
Kniha určitě pobaví.
Ale jo, moje třetí kniha od DC. Jasně, první dva díly byly určitě silnější ( obzvlášť druhý díl mně sedl ) , ale tajemno zde bylo taky.
Přeslazený vztah babičky k dětem trochu odboural jakékoliv duchařské napětí, ale knize to na čtivosti neubralo.
Jdu na čtvrtý díl.