Hadati komentáře u knih

Jedná se o román, který je nejlepší číst někdy v zimě, když si můžete sednout do starého pohodlného křesla u krbu (nebo alespoň u ústředního topení) a bez vyrušování se do něj začíst.

Přiznávám, že jsem nepřišel na to, proč se Londýn počátku 19. století a magie k sobě tolik hodí, ale skutečně to funguje. Susanna Clarke dokáže už od počátku nastolit vyprávění, jakoby tato kniha byla v té době napsaná.

Podíváme se tak do alternativního světa, kde magie skutečně existuje a je to i obecně známo. Věk magie je ale již pár stovek let minulostí a lidé, kteří si v Anglii říkají mágové, ji pouze studují a vedou o ní sáhodlouhé disputace. Najednou se však objeví pan Norell, gentleman, který magii nejen studuje, ale také praktikuje. A ten je rozhodnutý, že anglickou magii opět přivede k životu.

Pan Norell je však žárlivý mág a nerad se dělí o své znalosti a schopnosti. Navíc se jedná o velmi nespolečenskou osobu. Zdá se, že jeho přičiněním sice magie opět vzejde ve známost, ale že díky svým činům zůstane i nadále jediným praktikujícím mágem v Anglii.

Naštěstí se jako jeho protiváha brzy objeví pan Strange, který má naopak srdce dobrodruha. A přestože je zpočátku Norellovým žákem a nemá tak snadný přístup k vědomostem, nakonec dosáhne Norellovy úrovně.

Většina příběhu se odvíjí během napoleonských válek (1805 – 1815), do kterého tito dva mágové také zasahují svou magií. Jedná se o magii, kterou většinou praktikují z pohodlí svého domova. Akčnější stránka se objeví až když se pan Strange rozhodne vydat se pomoci britské armádě přímo na bojiště na území Portugalska a později i Belgie.

Tahle kniha není tím typem knih, kdy s napětím očekáváte, co přijde na další stránce. Je to ten druh knihy, kdy si vychutnáváte atmosféru magického světa a příběh je tu hlavně proto, aby byl důvod tento svět a jeho obyvatele popisovat. I přesto nějaké to napětí tu najdete. Zejména na posledních stranách, když se blíží rozuzlení mezi elfím vládcem a lidmi, kteří byli spoutáni jeho mocí nebo se s ním dostali do sporu.

Nedoporučuji pro čtenáře, kteří mají rádi svižně plynoucí děj. Clarke totiž velmi často odbíhá od hlavního tématu, aby vyprávěla nějaký vedlejší příběh (tím mi dost připomíná Gaimana). To je také asi hlavní výtka, kterou mám, protože odbíhání k příběhům v poznámce pod čarou bylo po nějaké době dost únavné a často jsem kvůli tomu ztratil nit k hlavnímu příběhu a musel jsem se vrátit o kousek zpět, abych ji zase našel.

Musím velmi pochválit Viktora Janiše jako překladatele. Zejména se stylem staroanglického psaní si velmi dobře poradil. Atmosféra té doby z překladu přímo čpí.

9 14.03.2024

Detektivní thriller o únosu malého chlapce, který se velmi podobá práci jednoho vraha z mnoha let starého případu. Problém však je, že vrah těchto starých případů je zavřený v blázinci. A tak se inspektor Logan vydává na Skotskou vrchovinu, aby tento případ vyřešil dříve, než bude pro chlapce pozdě.

Detektivky zase tak moc nečtu, ale přišlo mi to jako běžná zápletka pro tenhle žánr. Nijak neurazí, ale asi ani nijak extra nepřekvapí. Čte se to však dobře a účinkující policisté byli natolik různorodí, že pro mě nebyl problém se v nich orientovat.

(menší spoiler) Kdo bude únoscem, mě napadlo už v první třetině knihy, když jsem se dozvěděl, že imitátor původního vraha zná více podrobností, než běžná veřejnost. I přesto bylo zajímavé postupně odkrývat pozadí tohoto únosu. Také mě iritovalo, že Logan zjistí novou stopu, která by mohla souviset se starým případem, ale neřeší ji, protože podle něj nesouvisí s tím novým. Tohle ignorování stopy mi vadilo na logice vyšetřovatelů nejvíce. Ale jinak se jednalo o celkem povedenou detektivku.

9 08.02.2024

Když začala série gamebooků Lone Wolf vycházet poprvé pod nakladatelstvím Najáda, byl jsem velkým fandou této série. Těžce jsem pak nesl, že nebudu mít kompletní sérii, když nakladatelství zkrachovalo. Proto jsem byl nadšen, když jsem zjistil, že nakladatelství Mytago začalo sérii opět vydávat a nyní už prekročilo hranici, za kterou se Najáda už nedostala.

Překlad považuji za kvalitní, i když podle mého by se Osamělý Vlk (a další indiánská jména) měl psát jako Osamělý vlk. Sedící býk se také nepíše s velkým b. Ale to je asi jediná výtka k novému překladu.

Joe Dever nijak neskrývá, že se nechal inspirovat Tolkienovým Pánem prstenů. Nejedná se však o prosté zkopírování myšlenky. Dever dokázal vytvořit svůj vlastní fungující svět, ve kterém bojuje dobro se zlem.

První kniha obsahuje nádhernou barevnou mapu, přestože díky malému formátu knihy je i mapa příliš malá. Skvělé jsou také další ilustrační obrázky. Z rozšíření příběhu jsem měl obavu, ale nakonec z něj dělá daleko komplexnější příběh. Rozšířen je zejména začátek příběhu, kde namísto strávení celé doby v bězvedomí, Osamělý vlk tentokrát přidá ruku k dílu při obraně kláštera Kai. Stejně tak jsou i významěji rozšířeny další dvě podstatné události tohoto gamebooku bitva o most a příchod do hlavního města Somerlundu Holmgardu. Příběh pak končí epičtějším závěrečným střetnutím.

Pro staré gamebookaře tedy mohu rozšířené nové vydání doporučit. Je to, jako byste četli knihu poprvé. Příjemné jsou taky občasné odkazy na budoucí příběhy, jako když potkáte Cenerského druida, o kterých je v původním vydání zmínka až v Prokletí z Ruelu (13. díl).

9 24.08.2023

První ze tří knih z podsérie o Vlahoši von Rosretovi (další dvě jsou Nadělat prachy a Pod parou). Po Pohyblivých obrázcích (kinematografie) a Pravdě (tisk) je to další zeměplošský román zabýbající se dalším průmyslovým oborem.

Tentokrát se jedná o Ankh-morporský poštovní úřad. Hlavním rozdílem je, že se nejedná o nový vynález, jako byly pohyblivé obrázky a tiskařský lis. Poštovní úřad byl kdysi váženou institucí, která však začala před lety upadat, až zcela zapadla do propadliště dějin. Lidé, co zasílali poštu prostřednictvím Poštovního úřadu, se dají považovat za pamětníky.

A do tohoto stavu se patricij lord Vetinari rozhodne vhodit Vlahoše von Rosreta, šikovného, ale bezvýznamného podvodníčka, ze kterého udělá nového poštmistra. Vlahoš je dalším z Pratchettových neobvyklých a skvělých hrdinů, u kterého můžeme sledovat jeho postupný přerod z osoby, které na nikom a ničem nezáleží, v osobu, která postupně nalézá nový způsob i smysl života.

Díky nové sérii se zde kromě Vlahoše objevují i další nové postavy zeměplošského cyklu. A stejně jako Vlahoše, tak i je si velmi oblíbíte. Větší prostor je tu pak dán i golemům. A protože se děj odehrává v Ankh-Morporku, objeví se tu i několik již známých postav. Kromě Vetinariho je to zejména novinářka slečna Rezámková.

Aby to neměl Vlahoš s obnovou Poštovního úřadu příliš snadné, musí se vyrovnávat také s důsledky své minulosti podvodníka, ale hlavně se svým hlavním konkurentem Nadosahem Pozlátkem, který ovládá celý byznys kolem semaforových věží, které se poprvé objevily v Posledním elefantovi. Zde je daleko podrobněji popsáno, jak semaforové věže, přezdívané jako „klikače“, fungují.

Jakým způsobem se Vlahoš se všemi svými problémy vypořádá, Vás bude napínat až do závěru knihy. Stejně jako u Noční hlídky zde Pratchett dává větší důraz na příběh, než na humor. Stále to je ale Pratchett a jeho Zeměplocha, takže je zde stále humoru více než dost.

Ankh-Morpork v Zaslané poště činí další krok z klasického fantasy města směrem ke steampunku. Znalí čtenáři ale vědí, že se nejedná o první krok tímto směrem. Nakročeno k tomu měl již v Pohyblivých obrázcích, a tento vytyčený směr byl dost znát i v Pravdě a Noční hlídce. Zaslaná pošta tak byla jen potvrzením, že Pratchett, co se týče Ankh-Morporku, svůj steampunkový styl již nehodlá opouštět.

Zaslaná pošta byla také zfilmována, kdy se filmařům podařilo správně uchopit zeměplošského ducha knih, včetně postav a humoru. V roli Vetinariho je zde pak vynikající Charles Dance známý zejména svou rolí Tywina Lannistera v seriálu Hra o trůny.

9 13.12.2022

Trhlinovou ságu považuji za nejlepší fantasy meče a magie. Feistův svět Midkemie a Kelewanu se sice po čase rozrostl do mohutných (až obludných) rozměrů, kdo však nemá rád dlouhé série, tak mu postačí k přečtení dvojdíl Mág – učedník a Mág – mistr, případně na to velmi volně navazující série ze světa Kelewanu Dcera Impéria.

Tato kniha začíná opravdu od začátku, kdy naprosto obyčejní chlapci Tomas a Pug sní o tom, že se jednoho dne stanou velkými hrdiny. A my sledujeme, jak se toto jejich přání postupně plní až za hranice jejich dětské představivosti.

Tahle fantasy má všechno – války a bitvy, intriky, magii, draky a jiné magické tvory, elfy a trpaslíky, gobliny a trolly a jiné cizí kultury.

Trhlinová sága je jen počátkem dlouhé historie světa Midkemie, ve které můžete strávit velmi dlouhou dobu. A nejspíš se tak i stane, protože tento svět a hlavní postavy vám přirostou k srdci a vy budete toužit se dozvědět o jejich dalších osudech. Výhodou je, že každá navazující série je uzavřená, takže nebudete zklamaní z příliš volných konců a bude jen na vás, zda chcete ve čtení navazujících sérií pokračovat. Trhlinová sága a Dcera Impéria je však něco, co byste neměli v žádném případě ve fantasy knihách minout.

9 18.09.2021

Poslední hrdina je neobvyklým románem, protože na rozdíl od ostatních se jedná spíše o povídku bohatě ilustrovanou Paulem Kidbym vydanou ve velkém formátu. Ale nad ilustracemi vám budou oči přecházet, až zalitujete, že takových knih nevyšlo vícero.

Příběh nás zavede i mimo Zeměplochu, což je úžasná příležitost k tomu, aby Kidby zobrazil tento svět z odstupu. A Kidby dokáže zachytit jednoho ze čtyř slonů tak, že si uvědomujete jeho velikost. Vlastně každá ilustrace Kidbyho je tak nádherná, že u ní na chvíli zůstanete a budete se kochat detaily. Až se zdá, že Pratchett tento příběh vytvořil pouze jako doprovodný text k obrázkům, a ne naopak. A možná tomu tak i je.

Tento zeměplošský příběh je zábavný stejně jako ostatní. Hlavními postavami je barbar Cohen a jeho Stříbrná horda, kteří se rozhodli vypravit se na Dunmanifestin, sídlo bohů, a pěkně si s nimi od plic popovídat. Jejich plány by však mohly přivodit konec světa, a tak patricij Vetinari vytvoří výpravu, která jim v tom má zabránit. Kromě notoricky známého zachraňovače světa Mrakoplaše se k výpravě připojí kapitán Karotka a Leonardo da Quirm. O zábavu je tak postaráno.

Kvůli povídkové délce příběhu to máte přečtené za jeden večer, ale díky množství nádherných ilustrací to opravdu stojí za to.

9 27.07.2021

V Überwaldu má dojít ke korunovaci nového trpasličího krále. Proto lord Vetinari vyšle do hlavního města této země ankh-morporského vyslance, kterým není nikdo jiný, než velitel Samuel Elánius. Možná si řeknete, že to je chyba, protože Elánius nepatří mezi osoby s diplomatickou náturou. Na druhou stranu, země, kde se o moc přetahují trpaslíci s vlkodlaky a upíry možná potřebuje přesně ten druh diplomata, jakým Elánius je. Nebo spíš není.

Sledovat, jak Elánius boří zažité diplomatické chování v Ankh-Morporku mě vždy bavilo. Tím, že tento um začne používat v cizí zemi, je stejně zábavné a navíc díky tomu nemáte pocit, že by se Pratchett opakoval.

Také je zajímavé sledovat chování Elánia, když je mimo své domácí prostředí. Přestože zde má roli vyslance, nezapře v sobě vyšetřovatele, a tak se zaplete do komplotu kolem svržení nového Dolního krále.

Přestože je Elánius hlavní postavou příběhu, dost se tu také dozvíme o Überwaldu a jeho obyvatelích. Mezi mnoha humornými scénami a hláškami je pak ukryto i temné téma rasové nadřazenosti a zpátečnictví. To první zde představují vlkodlaci, kteří o všech ostatních přemýšlí jako o podlidech, kteří nemají žádná práva, a se kterými si mohou beztrestně dělat, co se jim zlíbí. Jejich vůdcem je vlkodlak Wolfgang, kdy erb jeho rodiny s vlkem držícím v tlamě blesky, je nepochybným odkazem na fašistické jednotky SS. Zpátečnictví pak představují trpaslíci, kteří kvůli staletým tradicím nejsou ochotní jít s dobou a cokoliv nového považují za zločin. Tím si pak odůvodňují vlastní zločiny.

Pleskot to pak zde má těžké díky tomu, že neskrývá, že je ženou. Navážka pak proto, že jako troll je tradičním nepřítelem überwaldských trpaslíků. Oba jsou ale už z policejní praxe dostatečně otrkaní na to, aby si s tím dokázali poradit.

Sice se zde vyskytuje více známých osob jako je lady Sibyla, Karotka, Angua, Pleskot nebo Navážka, ale to jsou jen vedlejší postavy Elániova dobrodružství. To ale vůbec nevadí, protože Elánius dokáže příběh utáhnout sám. Už jen následující román Noční hlídka dokáže lépe předvést, že je Elánius drsným poldou, který se nebojí jít do všeho tvrdě, ale přesto používá i mozek. Je nejen polda, ale i dobrý detektiv. A díky těmto charakterovým vlastnostem je mou nejoblíbenější zeměplošskou postavou.

Po Carpe jugulum je to také další kniha, kde se objevují Igorové, což je skupina osob, která mě velmi baví. Jsou to sympatické osoby, které mají srdce téměř vždy na tom správném místě (chirurgicky řečeno).

9 04.03.2021

Tenhle zeměplošský díl je věnován hororům, zejména těm upírským. Tenhle díl je neobvyklý tím, že humor zde střídají temné scény. V předchozích dílech se sice stávalo, že se špatné věci děly nevinným lidem, ale zpravidla to netrvalo moc dlouho a zase jste se mohli zasmát. Tady vás v některých částech přejde smích na delší dobu. Zejména ze scény z Povranovce, kam se upíři zajdou v jednu chvíli nasvačit, vyvěrá spousta bezútěšnosti, čeho všeho se lidé musí vůči sobě dopouštět, aby přežili jako celek. Na druhou stranu u té samé scény pak lze také pozorovat, že stačí jen malé popostrčení, aby se z ovcí stali vlci.

Tenhle díl o čarodějkách mám nejraději i z toho důvodu, že nejvíce poodkrývá pozlátko u Bábi Zlopočasné. Uvědomíte si, že přestože se jedná o legendární čarodějku, které se všichni bojí, zároveň se jedná o starou paní, která má své hranice, ať už se jedná o její city, nebo o její fyzickou odolnost. I přes tato omezení je však osobou, která se nikdy nevzdává a vždy se snaží najít cestu, jak porazit i někoho mocnějšího, než je ona sama.

Kromě temné stránky knihy, je tu ale i obvyklý pratchettovský humor. Poprvé se tu tak můžete setkat se skřítčím národem Nac Mac Fíglů připomínající hospodu plnou ožralých Skotů, mluvící řečí podobající se nejvíce moravskému hantecu. Neméně zábavná je také nová čarodějka Anežka Nulíčková, která se často dostává do hádky se svým druhým alter egem Perditou. Pobaví i Magráta v roli matky, nebo Stařenka Oggová vzdorující tomu, aby se v trojici čarodějek stala „tou třetí“. Velmi zajímavou postavou je také Igor, sluha upírů, který se nedokáže smířit s tím, že jeho starobylí pánové opovrhují tradicemi a snaží se zavést novoty.

9 17.02.2021

Na Kingovi se mi líbí, že vezme nějaký šílený nápad a nebojí se jej rozvést do románu. Dlouhý pochod je přesně ten druh šíleného nápadu. A vy si tak můžete počíst o tom, jaké myšlenkové pochody by měli mladí kluci, kteří se dobrovolně rozhodnou zúčastnit se vražedné soutěže. Kniha je naštěstí krátká, takže nestihne nudit a většině postav fandíte, nebo je aspoň litujete.

Hlavní výtku mám k tomu, že jsem po celou dobu očekával, že se dozvíme, proč se začal Dlouhý pochod pořádat, a proč se proti nečemu tak barbarskému nezvedla silná vlna odporu. Pokud v zodpovězení těchto otázek doufáte, nechte si rovnou zajít chuť. To mě překvapilo, protože jsem u Kinga zvyklý, že odkrývá všechna tajemství. To občas bývá na škodu, protože někdy je lepší se v hororech nedozvědět celou pravdu (viz původ To, ale hlavně odhalení, kdo uzavřel město Pod kupolí), ale tady mi větší odhalení původu Dlouhého pochodu naopak chybělo.

Také jsem se bavil tím, že jsem si vzal do ruky mapu a sledoval, kudy Dlouhý pochod vede. A přemýšlel jsem, jak daleko by ve skutečnosti mohli hrdinové románu dojít.

9 12.01.2021

Kniha začíná sledováním pacienta 0, který rozšíří uměle vytvořený smrtící virus po celém světě. Kniha není zrovna moc vhodná pro současnou dobu, protože se neubráníte zamyšlením se nad COVIDem. Je nutno ale říci, že podoba je tu jen velmi okrajová. Chřipka ve Svědectví je absolutně smrtonosný vir, který zabije většinu obyvatel Země. Naprostá apokalypsa. Přesto zvažte, zda je vhodná doba ke čtení právě teď.

Jak je u Kinga zvykem, popisuje šíření této smrtící chřipky od jeho počátku až do drsných konců. Kniha se pak dá rozdělit do čtyř obsáhlých částí, kdy se řeší pouze jaký průběh má tato katastrofa v USA. Jiné země se vůbec neřeší. První část je zcela realistická, v dalších částech si pak postupně uvědomíte, že kniha se čím dál více zabývá nadpřirozenem, dalo by se říci až bojem dobra se zlem.

Přibližně v polovině knihy jsem si prošel určitou krizí, protože kniha je opravdu zdlouhavá, až je to úmorné, ale po čase se to zase rozjede a odsýpá to rychleji. Přišlo mi to náročnější, než jiné tlusté Kingovi knihy jako je To nebo Pod kupolí. Detailisti si ale užijí, protože King má opravdu široký záběr různých postav a nikdy si tak docela nejste jistí, která z nich přežije, nebo jak dlouho.

(Dále menší spoilery)

První část knihy je hlavně o šíření chřipky po USA, o snaze se s ní vypořádat, o panice umírajících, ale hlavně se zde popisuje minulost hlavních protagonistů, jak to má King ve zvyku, a o tom, jak oni sami prožívají dobu, kdy se smrtící vir začíná po zemi teprve šířit.

Druhá část knihy je pak o tom, jak těch pár přeživších se snaží sjednotit do dvou skupin, kdy jim v tom pomáhá nadpřirozeno.

Třetí část je pak o budování dvou velkých společenských skupin na dvou místech USA, kdy je nepochybné, že se tyto dvě odlišné komunity blíží ke vzájemnému násilnému střetnutí.

Poslední čtvrtá je pak o vypořádání se dobra se zlem, tedy zúčtování mezi těmito dvěma komunitami.

9 20.09.2020

Tenhle zeměplošský díl musel být pořádným překladatelským oříškem, protože je o (rockové) hudbě a vyskytuje se zde spousta jmen skutečných zpěváků a kapel, které byly často jen trochu přepsány. Je tedy výhodou mít alespoň nějaký přehled o hudební scéně. Ale stejně jako i u jiných Zeměploch, obejdete se i bez toho.

Smrť se opět dostane do jedné ze svých zvláštních nálad, kdy ho dostihnou jeho minulé činy. Proto přestane vykonávat své povinnosti a kamsi zmizí. Na jeho místo pak je okolnostmi donucena nastoupit jeho příbuzná, které se to ani trochu nelíbí. Přesto se této povinnosti ujme, protože tak může zjistit více o své rodině, a také může ochranit jednoho mladíka, který si podle ní nezaslouží zemřít.

Kromě nové postavy Zuzanky a starého známého Smrtě a jeho sluhy Alberta, zde také dostávají více prostoru i další postavy, zejména Krysí smrť a mágové Neviditelné univerzity.

Třetí díl série je ještě o něco lepší, než předchozí dva díly. Tentokrát je příběh vyprávěn z pohledu Sigruda, třináct let po posledních událostech. Konečně tak dostanete možnost více pohlédnout do psychiky této složité postavy. I zde je tématem opět hrozba ze strany kontinentálních bohů. A přestože v mnoha chvílích si říkáte, že je spousta věcí zřejmých, že to ani nejde nevidět, autor vás přece jen dokáže ještě mnoha věcmi překvapit. Kniha má takový závěr, že je zřejmé, že další díl už napsán nebude. Na druhou stranu si autor udělal tak velká zadní vrátka, že kdyby se rozhodl vrátit se do tohoto světa, dokázal by vytvořit další sérii knih.

9 04.08.2020

Jedná se o dějepisně psaný román, který podrobně popisuje historickou dobu Sedmi království od dobývání prvním Targaryenským králem Aegonem Dobyvatelem až po Aegona III. Jedná se o období přibližně 140 let, kdy od dějství série Hry o trůny nás dělí přes 300 let.
Vyprávění je poutavé, kdy ne vždy se dozvíme, co se skutečně stalo, ale co se dějepisci domnívají, že se mohlo stát, nebo se dozvíme více možných verzí, co se nejspíš stalo, jako by se jednalo o skutečné, a ne smyšlené, dějiny fantasy světa. Ukončení historie 150 let před událostmi Hry o trůny předznamenává, že Martin plánuje nejméně jednu další knihu o historii Sedmi království.

V orientaci částečně pomáhá rodový strom Targaryenů, kdy si opakovaně můžete připomenout, kdo je kdo. Přesto je těžké se v tolika jménech postav vyznat, protože Targaryeni jsou jen jedním z desítek šlechtických rodů, které se v knize objevují. Určitě by neškodili rodové stromy i jiných rodů, např. Velaryonů nebo Barratheonů.

Co mi však v knize nejvíc chybělo, byly historické mapy. Zejména v prvních kapitolách, kdy Aegon Dobyvatel dobýval všech Sedm království, se velmi hodí.

9 28.02.2020

Jeden ze slabších zeměplošských románů, kdy je však třeba toto hodnotit spíše v porovnání s ostatními zeměplošskými díly, než s knihami jiných autorů. V této knize se poprvé setkáváme s Bábi Zlopočasnou. Jedná se o čarodějku z Beraních hor, která je postavena před obtížný úkol – vychovat dívku Eskarínu jako mága. Problémem však je, že magická univerzita, kde se mágové učí ovládat své schopnosti, je ve vzdáleném velkoměstě Ankh-Morpork. Druhým problémem je, že na univerzitě nemohou studovat ženy. To si ale Bábi nenechá jen tak líbit.
Přestože jde o první román s Bábi Zlopočasnou, nejedná se o tu Bábi, kterou byste mohli znát ze série o Čarodějkách začínající Soudnými sestrami. Fakticky to je ta samá osoba, ale T. Pratchett ji ještě nevyvinul do její konečné podoby. Je takovým polotovarem. Skutečná Bábi je totiž velmi přísná a nesmlouvavá, kdy si nenechá nic líbit. Tuto část sice „čaroprávná“ Bábi částečně má, ale má i něco z dobrotivosti Stařenky Oggové (také viz román Soudné sestry).

9 04.10.2018

Má nejoblíbenější kniha, jak od Pratchetta, tak od Gaimana, a to jsem velký fanoušek Zeměplochy. Oba autoři se rozhodli zparodovat biblickou apokalypsu, kde nechybí armády nebes a pekla, hroziví čtyři jezdci apokalypsy, antikrist, čarodějky a lovci čarodějnic. A s velkou dávkou humoru Terryho Pratchetta a Neila Gaimana to více než funguje, kdy téměř na každé stránce vás něco rozesměje. Mnoha postavám zde budete fandit, kdy vám bude jedno, že jedním z nich bude padlý anděl, a druhým dokonce samotný antikrist. Téma knihy samozřejmě paroduje Bibli a obecně i křesťanství, ale dělá to takovým způsobem, že jen málokoho tím urazí. Přestože hlavními hrdiny je i skupinka dětí ne nepodobná partě ze Správné pětky (akorát jsou čtyři, pokud nepočítáte psa), je kniha určena pro dospělé, protože ne vše by děti pobraly. Ale to neznamená, že by se přitom také nebavily.

Skvělou zprávou také je, že po letech, které by se daly počítat už i na dekády, se v tomto roce konečně dočkáme zfilmování této úžasné knihy. A padlého anděla Crowleyho nebude hrát nikdo menší než David Tennant, známý zejména jako Doctor Who. Z jeho dalších rolí (např. Skrk z Harryho Pottera nebo Killgrave z Jessicy Jones) víme, že je tou správnou osobou pro ztvárnění této postavy.

9 14.04.2018

Klasický Brubakerův styl, kdy temné příběhy z kriminálního prostředí mění za stříbrná plátna Hollywoodu. Tedy spíše to, co se odehrává v pozadí stříbrného plátna. Při probírání se tímto komiksem na vás padne melancholie, protože žádný z účastníků tohoto příběhu není šťastný. Téměř každý má nějaké kostlivce ve skříni a nikdo nevyjde s čistým štítem.

Ústředním motivem je prošetřování vraždy jedné mladé herečky, díky čemuž vyšetřující dvojice objevuje čím dál více temných hollywodských tajemství. A jak je u Brubakera zvykem, ani hlavní hrdinové příběhu nezískají u čtenáře moc sympatií, přestože se snaží vyřešit vraždu.

8 22.12.2023

Velitel Elánius je spojeným úsilím své ženy a patricije donucen opustit svou policejní službu. Normální policisté by tomu říkali dovolená, Elánius by pro to našel méně lichotivá slova. O to je to horší, že tento svůj volný čas má trávit na venkově, zcela bez informací, co se v Ankh-Morporku děje. S lady Sibylou a jejich šestiletým synkem Samíkem se tak vydávají do venkovského sídla rodiny Berankinů.

Elániovi ale klid na venkově dlouho nevydrží. Jak se říká, kde se objeví policista, tam je také páchán zločin. I když občas ten zločin může páchat i ten policista. Elánius tak postupně odkrývá jeden z největších zločinů lidstva otroctví.

Pratchett si ve Šňupci bere jako hlavní téma otroctví, které řeší dost obšírně. Nejvíc společného má se zotročováním Afričanů, kteří byli do Nového světa převáženi ve velkém na nevyhovujících lodích, kdy umírali jak při cestě, tak i později na místě otrockých prací, kde se s nimi často jednalo jako se spotřebním zbožím. Příměr je zde jasný, protože v obou případech otrokáři považovali své otroky jen za něco víc, než zvířata, a tak se k nim i chovali.

Některé Pratchettovy narážky se však hodí také na genocidu, které se dopustili nacisté vůči Židům. Případně i na jiné obdobné vztahy mezi různými společenskými skupinami, jakými třeba může být i indická kasta nedotknutelných vůči zbytku indického národa. K Židům pak můžou odkazovat také hudební vlohy jedné z postav, která svým hudebním projevem nadchne velké publikum. Také Židé byli známi tím, že jsou skvělými hudebníky, což skrytě oceňovali i někteří nacisté. Přesto to nacistům nebránilo v tom, aby se vůči nim dopouštěli zvěrstev. O tomto tématu dokonce existuje několik filmů jako třeba Pianista.

I když si zde Pratchett vybral další vážné téma, je tradičně odlehčené humorem. To však neznamená, že by toto téma nebral vážně.

Nových postav tu je pomálu, a žádná z nich není natolik zajímavá, aby stála za řeč. Po většinu doby příběh táhne Elánius s občasným přispěním svého sluhy Jeefese. V určité chvíli mi dokonce Elánius lezl na nervy pro svou arogantnost velkého policisty z města, který to ukáže tomu vesnickému policejnímu ňoumovi. Naštěstí není v téhle poloze příliš dlouho. Je ale otázkou, zda by si čtenář Elánia dokázal oblíbit, pokud by se s ním poprvé setkal v této knize.

8 18.06.2023

S touhle sérií začínám už podruhé a považuji ji za nejlepší military sci-fi, které jsem četl. Autor má události promyšlené do detailu, takže ho nenachytáte u nějaký nelogičností příběhu.

Weber jde ve vytvoření svého světa budoucnosti tak daleko, že techniku vesmírných letů vysvětluje svými vlastními fyzikálními zákony. Jako laik nedokážu tohle hodnotit, ale vysvětlování technologických termínů mi přijde uvěřitelně. Důležité ale je, že se Weber svými nastavenými fyzikálními zákony skutečně řídí, a právě proto jeho svět vypadá tak reálně.

Daleko více mě ale fascinuje politický systém, který zde vytvořil. V první knize série do něj vkročuje jen lehce, takže čtenář nemá potíže pochopit, že Mantichorské království se dá přirovnat Britskému impériu v jeho největším rozkvětu, Haven naopak k Sovětskému svazu ve chvíli, kdy mu již hrozí rozpad pro jeho neudržitelnost s ohledem na vyplácení dávek velké části pracovně neaktivní společnosti.

Hlavní postava Honor Harringtonové je pak velmi sympatická, i když některým může vadit její až přehnaná čest stylu Mirka Dušína. Na druhou stranu se ale nebojí odpověnosti za své činy, a to včetně užití smrtící síly, je-li to nutné. Její posádce pak, až na pár výjimek, není dáno dostatek prostoru, abyste si je mohli nějak oblíbit.

Nechybí zde ani pohled z nepřátelské strany, takže jste schopni pochopit motivy jejich jednání. A přestože jejich jednání těžko dokážete brát jako správné, dokážete se vžít do jejich situace a rozumíte, proč takhle jednali.

Této knize tak nemůžu nic vytknout. Je zábavná a napínavá po celou dobu a ani chvíli jsem se při čtení nenudil. Naopak jsem ji zhltal velmi rychle, a to i přesto, že jsem ji už jednou četl. Potíže jsem měl jen s některými technickými věcmi, ale to nebylo vinou autora ani překladu, ale spíše mých nedostatečných znalostí a chápání fyziky.

8 21.04.2023

Pro mě důkaz, že klasická „povinná“ četba pro mě není ani po tak dlouhých letech, co jsem ze školy. Mé první (a nejspíš i poslední) setkání s magickým realismem. Bulgakovovi nelze upříst velkou fantazii, pro mě ale bylo čtení první poloviny knihy utrpením. Bylo tam příliš bláznivých věcí najednou a zejména reálie komunistického Sovětského svazu mě moc nezajímaly.

Druhá polovina knihy o Markétce byla již svižnější a určitě jsem se i víc bavil. Přesto mě asi nejvíc uchvátila část příběhu týkající se Piláta Pontského.

Pokud bylo v této knize ukryto nějaké poselství, tak jsem ho neobjevil.

8 29.07.2022

Souborné vydání povídek a dalších textů Terryho Pratchetta rozdělené na nezeměplošské a zeměplošské povídky, seřazené podle data publikování.

V případě, že jste již četli povídkovou sbírku Divadlo krutosti (vydáno v roce 2004, pouze v ČR), není zde již mnoho navíc, co by vás mohlo zaujmout. Pokud tedy nejste zarytý fanoušek, co chce mít zkompletováno od Pratchetta všechno jeho dílo.

Krátké anotace a hodnocení k jednotlivým povídkám (příliš krátké texty jsem nehodnotil):

Kšeft v Hádu – 60 %
Humorná povídka, jak by to vypadalo, kdyby se ďábel rozhodl k Peklu přistupovat z obchodního hlediska, kdy k tomu zaměstná reklamního agenta.

Řešení*
Krátká anekdota.

Obraz*
Krátký příběh s pointou.

Princ a tetřev* – 60 %
Pohádka, která je parafrází na britskou vánoční koledu Twelve Days of Christmas.

Mandloplaš, gnóm z Rovné vrchoviny* – 80 %
Povídka, ze které později vznikla trilogie o Nómech, tvorech tak malých a rychlých, že si jich člověk dosud nikdy nevšiml, žijících v obchodním centru. Tato povídka prakticky kopíruje první knihu této trilogie.

Dýchejte laskavě krátkými, ostrými lapnutími*
Politická satira o vzniku Ministerstva pro čerstvý vzduch.

Povídky glastnoburské*
Báseň o tom, jak Terry vezl stopaře do Glastonbury na hudební festival.

Nejhorší je srážka s blbcem v anglické frontě*
Pojednání o zdržovačích ve frontách (sice anglických, ale řekl bych, že se jedná o globální problém).

Lepší vrabec v hrsti…*
Aneb, co kdyby byly vaše kolegyně skutečné slepice.

Pozor na megality*
Bláznivé reality show mají opravdu velkou historii.

Horní křížení* – 80 %
Podle této povídky nakonec vznikla pentalogie Dlouhá Země napsaná společně se Stephenem Baxterem. O světě, kde prakticky kdokoliv může vstoupit do alternativních verzí Země, kterých je nespočet. A o tom, že ani takový objev nezabránil lidstvu v tom, aby po sobě nepřestali střílet.

Dvacet centů s obálkou a vánočním přáním – 40 %
Krátký hororový příběh v kulisách vánočních tradic.

Inkubác
Krátká anekdota o stu slovech o nešťastném inkubovi.

Poslední odměna – 80 %
Aneb co se stane, když autor zabije svého barbarského hrdinu, který se pak objeví před jeho prahem, tedy před prahem svého Stvořitele.

Gramofony noci – 80 %
Pozemská verze zeměplošského Smrtě navštíví sběratele hudby na jím pořádané diskotéce.

#ifdefDEBUG + “world/enough” + “time” – 60 %
Povídka s detektivními prvky, u které se zamyslíte nad riziky případné závislosti lidstva na virtuální realitě.

Hollywoodská kuřata – 80 %
Vtipná historka postavená na základě skutečné události. O urychlené evoluci skupiny slepic, které se v důsledku dopravní nehody ocitly v místech, kde měly dost potravy a žádné predátory. O tom, jak procházely podobnými vývojovými stádii jako lidé. Povídka je psaná jako soubor policejního hlášení.

Tajná kniha smrti*
Krátká báseň.

Bylo nebylo… A bude? – 80 %
Do alternativního vesmíru, kde je Artušovská legenda realitou, se omylem dostane cestovatel v čase, který se rozhodne napomoci tomu, aby byla tato legenda uskutečněna.

Vložte medvídka – 80 %
O tom, že i nemyslící stroje mohou mít svou vlastní vůli, zejména pokud se jedná o dárek k Vánocům. Z této krátké povídky přímo vyvěrá, že ji Terry Pratchett vymyslel v době, kdy pracoval na zeměplošském Otci prasátek, kdy přemýšlel, jak nad parodií Santa Clause, tak nad Hexem, který je zeměplošskou verzí počítače.

Ctihodný Janek z Břemene: Životopisná poznámka*
Imaginární životopis o neznámém alžbětínském šlechtici zobrazeném na jednom z děl Národní portrétní galerie v Londýně.

Trollí most – 100 %
Zeměplošská povídka. Starý barbar Cohen už má plné zuby všech těch novot, kterých se dožil. Proto se vydává na výpravu za posledním trollem žijícím pod mostem, aby jej zabil, jak se to od hrdiny jeho formátu očekává.

Divadlo krutosti (zeměplošská) – 60 %
Krátká zeměplošská povídka o tom, jak Karotka dostane na starost vyšetřování podezřelého úmrtí.

Moře a malé rybky – 100 %
O Bábi Zlopočasné všichni říkají, že to není zrovna příjemná čarodějka. Většinou to říkají šeptem a nepoužívají k tomu tvrdší slova z obavy, že by se to k Bábi nějakým způsobem doneslo. Když jí to však jedna z čarodějek vyčte přímo do očí, z Bábi se najednou stane příjemná a usměvavá persona. Zde však sedí jedno pořekadlo: „Dej si pozor na to, co si přeješ.“

Národní hymna Ankh-Morporku*
Jedná se o krátké heslo uvedené v Průvodci po Zeměploše.

Lékařské poznámky*
Krátké zábavné počtení o podivných psychických nemocech na Zeměploše.

Buch: Historické okénko*
Krátké pojednání o bitvě v Koumském údolí a o deskové hře Buch.

Několik slov lorda Havelocka Vetinariho*
Proslov u příležitosti uzavření partnerství měst Ankh-Morporku a Wincantonu, britského městečka, kde Terry Pratchett dlouhodobě žil. Proslov sepsal Terry Pratchett pro Stephena Briggse, který jej při této příležitosti přednesl.

Smrť a co přijde po něm*
Disputace mezi Smrtěm a zrovna zesnulým filosofem.

Univerzitní výbor pro potírání prohnaných plánů*
Porada na Neviditelné univerzitě ohledně Vetinariho interpelací vůči vedení této univerzity.

Záznam z jednání o ustanovení ankh-morporské organizace Junáka*
K příležitosti srazu skautů ve městě Wincanton.

Sběratelské karty Ankh-morporské fotbalové asociace*
Vydání sběratelských fotbalových kartiček s humornými popisky jednotlivých hráčů na kartičkách, k příležitosti vydání románu Nevídaní akademici, a při příležitosti fotbalových utkání ve městě Wincanton, kterého se účastnili místní fotbalisté a fotbalisté z řad zeměplošských fanoušků.

Moře a malé rybky (dodatek)*
Jedná se o vyškrtnou scénu patřící původně do povídky Moře a malé rybky, která se nakonec dostala jen v drobně upravené verzi do románu Carpe jugulum.

8 18.01.2022