Hadati
komentáře u knih
Ostré konce
Joe Abercrombie
Tahle povídková sbírka ze světa Prvního zákona je vhodná jen pro ty, co už přečetli celou sérii První zákon. Většina povídek totiž zaujme jen ty, co znají souvislosti. Pokud byste sbírku četli bez toho, nemá vám toho moc co nabídnout a pro takové čtenáře bych šel ještě s jednou hvězdičkou níže.
Čím více si tedy z jednotlivých románů pamatujete, tím lépe. Můžete tedy poznat Gloktu ještě předtím, než se z něj stal mrzák, nebo naopak poznat Logena v době, kdy byl všemi oprávněně považován za šíleného zabijáka bez svědomí. Setkat se s nevýznamnými postavami, které se nešťastně připletly do cesty Murcatto při honbě za pomstou. Setkat se s Dávivcem a jeho družinou ještě před osudnou bitvou v Severních zemích. Být svědky pádu Dagosky očima jejich obyvatel. Nebo si užít Sty jako proslulou desperátku. Tyto povídky pak doplňuje jakási časová šňůra povídek o zlodějce Shevandiah a bojovnici Javre a prohlubování jejich vzájemného přátelství (pokud se vyskytly v nějakém románu, tak si je nevybavuji).
Povídky jsou pak různé kvality. Některé mi přišly zcela zbytečné a nicneříkající ani někomu, kdo přečetl celou sérii. Jiné jsou lepší a občas se tam objeví i něco zajímavého. Osobně se mi líbily zejména dvě povídky s Shev a Javre. První je zábavná tím, že se spolu setkají Javre a Whirrun z Blighu – tedy dvě vazby, které mají daleko více ve svalech, než v hlavě, a od toho se odvíjející vtipná zápletka. Druhá pak o jakési zločinecké štafetě jednoho balíčku, o který všichni zločinci v Sipari tak moc touží, že si ho předávají z ruky do ruky, ať už dobrovolně či násilím.
Rudá země
Joe Abercrombie
Starší sestra a její nevlastní otec se vydávají na cestu za záchranou dvou malých dětí. Musí se prodrat spoustou lidské špíny, aby svého cíle nakonec dosáhli. Zejména její nevlastní otec, kterému pro jeho zvyk každému ustupovat, při záchraně dětí čím dál více odkrývá svou temnou stránku. A ani samotná záchrana dětí nakonec není tak radostná, jak si na začátku nejspíš představovali. Abercrombie opět dokazuje, že ani splněná přání neznamenají zároveň i šťastné konce.
Sharpovo obležení
Bernard Cornwell
Cornwell zde v předmluvě uvádí, že je to jeho nejoblíbenější kniha série a musím souhlasit, že je opravdu někde na špici. Příběh totiž zcela postrádá jakoukoliv výplňovou nudu. Prakticky od začátku až do konce je kniha nabitá akcí a Sharpe zde ukazuje to nejlepší, co v něm je. Není zde ani čas na pletky s ženskýma a úhlavní Sharpův nepřítel major Ducos je jen osobou tahající za nitky z pozadí.
Sharpův nepřítel a povídka Sharpova šarvátka
Bernard Cornwell
Kniha začíná krátkou povídkou, kdy Sharpe je nucen bránit s malou jednotkou přechod přes most.
Samotný román je pak to samé, ale v daleko větším měřítku. Nejprve se zde řeší porážka armády dezertérů, aby to následně přerostlo v obranu průchodu průsmykem, kdy proti němu stojí několikanásobný nepřítel. Sharpe zde využívá nejen svého bojového umění, ale také velké vynalézavosti, aby nepřítele zdržel, než se k němu dostane pomoc. Povinná milostná vsuvka tentokrát nebyla tak dlouhá, aby se stala otravnou. A pokud vás to při čtení názvu knihy ještě nenapadlo, objeví se zde Sharpův zavilý a podle svých vlastních slov nesmrtelný nepřítel. Tentokrát mi ale přišlo, že nebyl využit tak dobře jako v jiných dílech.
Sharpův regiment
Bernard Cornwell
Válka ve Španělsku se chýlí ke konci, aby se přesunula na území Francie. Sharpův batalion však trpí nedostatkem nových rekrutů. Sharpe se tak se seržantem Harperem vydává do Londýna, aby zjistil, kam se mu ztratily jeho posily.
Setká se však s korupcí na nejvyšších místech, kdy marně hledá druhý batalion, u kterého se zdá, že existuje jen na papíře. Ale nebyl by to Sharpe, aby se do toho nevrhnul po hlavě bez ohledu na možné následky. A tak si jen říkáte, zda to pro Sharpea dopadne dobře, nebo zda bude opět degradován, nebo ještě něco horšího.
Pokud dáváte přednost bitvám před Sharpovými eskapádami, tak tady se dočkáte jediné kratší bitvy jen v epilogu.
Zabij, nebo budeš zabit. Kniha druhá
Ed Brubaker
Druhý díl je lepší, než ten první. Dylan už zde není tolik pod vlivem démona, ať už je či není skutečný. To ale neznamená, že by se vzdal svého vraždění. Dylan totiž zjistí, že není dobré naštvat mafii, která hledá své nepřátele tak dlouho, dokud je nenajde. A tak mu nezbývá, než si to s mafií, která mu pomalu šlape na paty, nadobro vyřídit.
Cyberpunk 2077: Máš moje slovo
Bartosz Sztybor
Rychlá jednohubka ze světa Cyberpunku v tom správném stylu, kdy hlavní postavou je žena v pokročilém věku, která doufala, že prokleté město nechala již dávno za sebou. Jenže její minulost ji nakonec stejně zase dojde a ona se musí do Night City opět vrátit, aby vyrovnala staré i nové účty.
Kromě prostředí tu ze hry moc neuvidíte. Příběh se točí kolem gangu Valentinos, ale kromě jedné postavy jsem si nevšiml, že by se v komiksu objevily nějaké další známé postavy.
Meč a tomahawk
Miroslav Žamboch
Dobrý díl, jak se JFK vydává s Vikingy na výpravu do Vinlandu (Ameriky) a v alternativní realitě se snaží dosáhnout toho, aby Vikingové uzavřeli spojenectví s místními domorodci.
U tohohle dílu vidím jako velkou výhodu, že se jedná jen o obyčejnou výpravu menší skupinky lidí za moře. Svým charakterem se tak jedná vlastně o drobnou událost, přestože je v téhle realitě tak důležitá asi jako byla cesta do Ameriky Kryštofa Kolumba.
Sharpova rota
Bernard Cornwell
Britská ofenziva proti francouzským jednotkám pokračuje. Tentokrát se jedná dobývání dvou pevnostních měst již za hranicemi Španělska. Ciudad Rodrigo je tou první na řadě. Ale až pevnost Badajoz prokáže, zda je britská armáda natolik silná, aby mohla ve válce proti Francouzům na španělském území pokračovat.
Sharpe se opět setkává se svou milenkou Terezou, což je příjemné setkání i pro čtenáře, kteří jsou zvyklí, že má Sharpe v každé knize novou ženu. Nepříjemným setkáním je pak Sharpeova nemesis seržant Obadiah Hakeswill, který dokáže umně využívat toho, že Sharpe dočasně ztratí kontrolu nad svou věrnou rotou. Hakeswill pak v tomto díle svou úroveň odporné zrůdy pozdvihne ještě více, než v předchozích dílech, a to nejenom svou schopností rozložit dobře fungující jednotku. Zda mezi ním a Sharpem dojde ke konečnému zúčtování, nebudu prozrazovat.
Z celé série se jedná o díl, který se nejvíc zabývá pořádnými bitevními střetnutími. I proto tenhle díl hodnotím pěti hvězdičkami.
Sharpův meč
Bernard Cornwell
Pro Sharpeho je zde potyčka s nezvyklým koncem. Je zraněn tak vážně, že své zranění málem nepřežije. Ale nám je jasné, že přežít musí, když nás čekají další díly série. Pro Sharpa je to však novinka, protože než se dá dohromady a může jít zase do bitvy, tak se musí dát do kupy. A tak i díky tomu sledujem Sharpovýma očima jednu z dalších bitev z povzdálí, z ležení v týlu.
Nepřítelem pro Sharpa tu je tedy nejen francouzský důstojník, který ho zranil, ale i sama smrt.
Sílící bouře
David Weber
(SPOILER) Solární svaz sice Mantichoře nevyhlásil oficiální válku, ale po rozhodnutí vyslat daleko větší uskupení lodí bojové stěny přímo do Mantichory, než aby to řešili diplomaticky, se jedná už jen o drobný detail.
Můžeme tak sledovat, jak Solariáni dostanou opět pořádně napráskáno, a jak se jim jejich plány čím dál více bortí, a to i s ohledem na ekonomickou a částečně i zpravodajskou válku. Mantichora se naopak pomalu dostává z totálního marastu a objevují se pro ni i dobré zprávy.
Mesanský blok je naopak konsternován, když je jeho utajení veřejně prozrazeno, přestože ne každý věří tomu, že by zde existoval tak složitý několik set let starý komplot Mesy, jak uvádí Haven a Mantichora. Ani Solariáni však nemají mezi sebou jen pitomce, takže se uvnitř Solárního svazu začne vytvářet klika rozhodnutá posvítit si na to, co je pravda o Mese.
Konečně také pronikáme hlouběji do plánů Mesanského bloku a také se poprvé podíváme do Zákonodárného shromáždění Solárního svazu, kde to pro změnu od Solariánů schytává soustava Beowulf.
Karty jsou tak rozdány. Z bývalých nepřátel jsou spojenci a na hracím plánu se odkrývají noví nepřátelé nejen Mantichory.
Hrdinové českých zemí
Jan Kotouč
Velmi jsem si oblíbil alternativní svět Jana Kotouče, kde se z české a slovenské země stala světová námořní a letecká velmoc. Proto jsem byl velmi zvědavý, co v této povídkové sbírce s tímto světem vymyslí jiní autoři.
Z průměrné kvality však vyčnívá jen menší počet povídek. Všechny jsou dobře řemeslně napsané, ale ty nejkvalitnější povídky se vyznačují tím, že jsou nejvíce svázané s tímto alternativním světem. Povídky jsou pak seřazeny chronologicky podle toho, v jakém roce se odehrávají.
Prim tak hrají nepřekvapivě dvě povídky od Jana Kotouče. Po velké bouři se dozvíme, jaký byl stav v českých zemích pár měsíců po kataklyzmatické změně. Tahle povídka je zajímavá spíše prostředím, než dějem. Národní hrdina je pak ryzím ztělesněním toho, co se Kotoučovi dařilo v této sérii nejvíce – velkých námořních bitev. V této povídce se dozvíme o tom, jak přesně proběhla ta často zmiňovaná hrdinná námořní bitva admirála Berga proti španělské Armadě. Těmto povídkám se pak ještě vyrovná Adana v plamenech, kde se česká rozvědka snaží dostat z obsazeného města tureckého prince, aby jej získala jako významného spojence proti ruskému carovi. Z jiného světa je pak krátká povídka o výzkumu Velké bouře, což je pěkná závěrečná tečka této sbírky.
Ostatní povídky by se mohly odehrávat v našem světě, namísto alternativního světa Českoslo-slovenského království, a sotva byste si všimli nějakého výrazného rozdílu. Tyto povídky mají alespoň výhodu v tom, že jsou napsaná na rozličná témata. Můžete se tak setkat s povídkou ve stylu kovbojky, povídka o hledání legendárního pokladu, s povídkou z Indie ve stylu Indiana Jonese nebo s menší detektivkou.
Sbírku pak hodnotím na 3,5 hvězdičky. Čtyři hvězdičky jsem jí ale nebyl schopen přiznat.
Diosamante
Alejandro Jodorowsky
Zatím asi to nejslabší, co jsem od Jodorowskiho četl. Nepřišlo mi, že by příběh byl něčím zvláštní, nebyl ničím zapamatovatelný. Taková jednohubka na jednu hodinku. Kresba se mi líbila, ale ani u ní jsem se nesetkal s ničím, čím by se odlišovala od jiných dobře nakreslených fantasy komiksů. Prostě průměr, který neurazí.
Black Jack: Chlapec, který zemřel dvakrát a další příběhy
Osamu Tezuka
Black Jack je určitým způsobem antihrdina, protože vykonává chirurgickou praxi, aniž by k tomu měl lékařské oprávnění a navíc si za to účtuje nehorázné sumy. Má ale pověst chirurga, který úspěšně zvládl operace, které by jiný doktor nezvládl. A proto je mnoho lidí ochotno to u něj risknout.
Jeho praktiky jsou pak na úrovni fantasy. Je pak také vidět, že komiks je starý již přes 50 let právě na zastaralosti medicíny a běžných postupů používaných v komiksu. Kromě toho se ale příběhy snaží být realistické.
Black Jack má složitou osobnost. Někdy není ochotný vykonat operaci, dokud mu není slíbena přemrštěná odměna. Jindy naopak udělá operaci zcela zdarma, zejména pokud jde o děti, zvířata, nebo když se nachomítne k nějaké nehodě. A ne vždy jsou jeho operace úspěšné, humání nebo morální podle současných měřítek.
Příběhy o Black Jackovi pak většinou skrývají nějaké to poučení nebo moralistický vhled do společnosti. Jsou také rozděleny do jednotlivých kapitol, kdy nemají žádnou společnou pokračující příběhovou linku.
Osobně se mi asi nejvíce líbil příběh o tom, jak obyčejný dělník zachrání svou nezištností život řediteli velkého podniku, a ten mu to později vrátí i s úroky, když ho stejným způsobem zachrání s vědomím, že tím ztratí své postavení boháče. Zejména zde se pak také ukáže, že Black Jack má ve skutečnosti dobré srdce.
Antarktida - Zmrtvýchvstání
Jeremy Robinson
(SPOILER) Tahle kniha je jakousi podivnou směskou tří témat, které na sebe postupně navazují. První část se týká přírodní katastrofy celosvětového formátu, která zničí svět k nepoznání a eliminuje miliardy lidí. Je to také nejsilnější část knihy, když se nezabýváte realističností původu katastrofy.
Druhá část je pak ve stylu filmu Milionového závodu (Rat Race), kdy se 11 zbývajících mocností rozhodnou soupeřit o nový kontinent bláznivým závodem. Fakticky se ale závod zaobírá pouze čtyřmi mocnostmi, ostatní nejsou pomalu ani zmíněny. V téhle části mi pak krkem lezly zejména klasicky užité předsudky, kdy Čínu nenapadne nic lepšího, než uvést do vedení svého týmu vojenského a politického politruka, zatímco arabské státy Malé Asie zjevně nemají lepší adepty na soutěž, než sebevražedné atentátníky.
Nemusíte se pak bát, že by soutěž přes Antarktidu byla nudou, protože během pár měsíců zde vyrostl prales plný fauny a flóry, až jsem občas měl pocit, že jsem na První planetě smrti Harryho Harrisona. Zde už jsem opravdu rezignoval na logiku a rozhodl jsem se tento svět brát jako příměr k dobrodružným románům typu Ztracený svět, Cesta do středu země nebo Ztracený obzor.
Musím však říct, že i přesto mě příběh jako takový celkem bavil, dokud nebyl čas na další změnu v příběhu, kdy vás autor nutí do toho, abyste přistoupili na hru, že vše, co je v Bibli, je pravdivé, včetně létajících démonů, tedy padlých andělů.
Kromě toho, že stále jen kroutíte hlavou, co si autor ještě nevymyslí, tenhle díl mu do celkové skládačky nepasuje, kdy si začnete klást hlavní otázku, na co vlastně ti démoni celé věky čekali, když byli tak mocní. A tak autor, který chtěl v jedné knize pojmout hned tři témata – světové kataklyzma, ztracený svět a biblické netvory – díky té poslední ingredienci zkazil celý pokrm.
Ve stínu Saganamiho
David Weber
Weber nám zde zkomplikoval, jak správně číst postupně knihy z Honoverse, protože v době děje této knihy se odehrávají celkem tři série paralerně, kdy se vyprávění částečně proplétá mezi sebou. Nejvhodnější je podle mě číst knihy takto: Koruna otroků, Ve stínu Saganamiho, Za každou cenu, Pochodeň svobody. Beru to podle toho, jak se nový nepřítel Mesa postupně čím dál více odhaluje.
Ve stínu Saganamiho je ze světa Honoverse, ale Honor se v ní nevyskytuje. Naopak je tu dán prostor novým postavám. Zejména kapitánovi Hexapumy Těrechovovi a kadetu Helen Zilwické. Honor díky svým úspěchům bude již těžko velet jen jedné lodi. Díky tomu, že se děj Saganamiho odehrává ve vzdálené soustavě, tak si však můžeme opět užít bojů v malém uskupení. V tomto případě jedné lodi a pak velmi slabé eskadry, které velí právě kapitán Těrechov.
Přestože se dočkáme dvou vesmírných soubojů hlavním tématem je politická snaha hvězdokupy Talbott o dobrovolném připojení se k Hvězdnému království Mantichora. Politické hrátky ale tuto snahu značně ohrožují. K tomu se jak kapitán Těrechov, tak i politici snaží vyřešit hrozbu teroristickou hrozbu od lidí, kteří se nesmířili, že se stanou součástí Hvězdného království. Zejména řešení teroristické otázky je pak nové.
Kromě toho zde ale také začínají vystrkovat růžky noví nepřátelé – zejména Mesa plus Lidské pracovní síly a Úřad pro pohraniční bezpečnost Solárního svazu.
Krize identity
Brad Meltzer
Na DC v celku zajímavé polidštění superhrdinů, kteří jsou přece jen taky jen lidé (většinou) a dělají chyby. A jak se někdy stává, z některých chyb se pak může stát i větší problém v budoucnu. A tak se někteří superhrdinové musí vypořádat s tím, co provedli v minulosti.
Vyšetřování záhadných vražd je docela napínavé. Vysvětlení, jak k vraždám došlo, pak už trochu pokulhává, protože jestli na to opravdu nasadili ty nejlepší vyšetřovací superhrdinské mozky, tahle možnost měla tyhle supervyšetřovatele trknout během chvilky. Vzhledem k příběhu se ale dá přimhouřit oči.
Ti, co nečtou vše, co zde u nás o DC vychází, pak mohou být trochu zmateni postavami. Ani já už nevím, kolikátá verze Flashe, Green Lanterna nebo Robina se tu objevuje. Naštěstí to k tomu, abyste si čtení užili, tentokrát zase tolik nevadí.
Lovci monster s.r.o.
Larry Correia
Při čtení téhle první knihy série mi styl přišel dost podobný Kulhánkově Nočnímu klubu nebo Butcherově sérii o čaroději Harry Dresdenovi.
Hlavní hrdina Owen (s českými předky v rodokmenu) však na rozdíl od Dresdena používá jen své přirozené schopnosti, kdy jeho hlavními pomocníky jsou střelné zbraně. Je to jakási obdoba Zaklínače, který chrání lidstvo před útoky monster v našem současném světě. Kniha je pak nadupaná akcí od začátku až do konce.
Jediné, co mně na prvním díle trochu zklamalo, bylo, že hlavními monstry, se kterými se tu Owen dostává do křížku, jsou vlkodlaci a upíři. Tedy ta nejprofláklejší knižní a filmová monstra vůbec. Snad to bude v dalších knihách lepší.
Naopak mi přišlo zajímavější zdejší pojetí elfů a orků, další hodně profláklé fantasy rasy, kdy doufám, že se o těchto skupinách v dalších dílech dozvím více.
Naopak se mi zalíbilo volné společenství lovců monster, kteří příšery zabíjejí, nejen pro dobro lidstva, ale také pro to, že za jejich zabití dostávají zaplaceno. Jen nechápu, proč vždy urban fantasy přichází se světy, kde se s příšerami bojuje potajmu a lidstvo jako takové nemá o skutečnosti, že příšery jsou skutečné, povědomí. Třeba něco takového existuje, ale zatím jsem se takové série nedopátral.
Lovci monster tak jsou přesně to, v co jsem doufal. Nadupaná akční řežba plná střílení na monstra, se kterými by se ani Zaklínač nehodlal kamarádit.
Sharpův únik
Bernard Cornwell
Sharpe si zase díky své povaze najde nepřátele. Tentokrát v řadách Portugalců, kteří jsou spojenci britské armády proti Napoleonovým francouzským vojákům. A opět zachraňuje další dámu v nesnázích.
Cornwell píše jednotlivé knihy jak přes kopírák, až si někdy říkám, jestli má smysl pokračovat v sérii. Jenže i tak mě to stále baví a o tom to přece je. A díky téhle sérii se pak také dozvídám více o historii Napoleonských válek, což je další klad.
Jeho spory s dalším britským důstojníkem Slingsbym jsou pak alespoň určitým osvěžením běžných Sharpových sporů v britské armádě.
Poslední argument králů
Joe Abercrombie
I ve třetím díle sledujeme osudy stejných hrdinů, kdy pozornost se zaměřuje zejména na Jezhala, Gloktu a Logena. Místopisně pak sledujeme události na Severu, kde pokračuje válka s králem Seveřanů Bethodem, a události v hlavním městě Spojeného království Adově.
Osobnosti hlavních postav pak jsou ještě více komplikovanější, než se zdálo. Je tedy dost možné, že se vaše sympatie ke konkrétním postavám změní, a to oběma směry. Zejména v osudech hlavních hrdinů pak dojde k obrovským změnám, kdy začnete pochybovat i o tom, kdo je vlastně na té dobré straně. A jestli se vlastně dá mluvit o dobré a špatné straně hlavního konfliktu, který se zde začíná postupně krystalizovat.
Abercrombie je dobrý v tom, že si vybírá neobvyklé cesty příběhu, jako bylo putování tam a zase zpátky za artefaktem, který se nakonec nenašel, v předchozím díle. Většinu jeho následujících kroků sice není těžké odhadnout, ale neubírá to zábavě při jejich postupném odkrývání. Abercrombie se také snaží s postavami zacházet realisticky, takže se nestane, že by se osoba s pověstí krutého zabijáka najednou stala opěvovaným hrdinou svého lidu. A každá z hlavních postav pak má vlastnosti, které vám brání je nazvat kladnými hrdiny. Z většiny z nich se vlastně vyklubou antihrdinové.
