haki34 komentáře u knih
(SPOILER) střelba od pasu. Boba Frídla jsem vůbec neznala, generačně i poslechově jsem o kus jinde..ale řekla jsem si, že si rozšířím své obzory. Jako..texty fajn, pustila jsem si pár písniček na youtube - na mně moc pomalé a romantické...ale ten životopis. Vidět že autor ho měl rád. Přišlo mi to až trošku nepřirozené, ta Bobova adorace. A omlouvání jeho pití...pasáže o jeho abstinenci, jak z textu a kontextu vyzněly, byly jen o omezení pití, že nepil do mrtva. Aj to, že s novou partnerkou sdílel lásku k pivu, aj to,že doma měli ve špajzce několik bas plzeňského. To fakt neháže na BOba lichotivé světlo. Být jeho fanynka, asi bych nečetla mezi řádky. Ale jako nestranná, pracující s alkoholiky, mi to nedá. Dále pak popis Bobovy onkologické léčby obsahoval také zavádějící informace - třeba že pobyt v hospici, protože hrozila embólie..ehm ? embólie hrozí u každého onko onemocnění, protože onko obecně zvyšuje riziko trombózy, a trombóza může končit embólií..a v hospici to fakt nepořeší, ten slouží k odlehčovací nebo terminální péči. Dále pak klasické spojení "těžká cukrovka" - to je jako co ? rozdíl mezi lehkou a těžkou ? nekdo považuje za těžké , že si musí aplikovat inzulin ? a tabletky jsou lehké ? je to prostě pořád to stejné...a ruce rozpíchané od inzulinu jsem taky nepochopila - inzulin se do žíly aplikuje v roztoku v extrémních situacích, za hospitalizace , kdy jsou hodnoty glykémie řádově v desítkách (třeba 30-40mmol/l..)...ano, chápu. Blbá nemoc, Bob si vytrpěl svoje, ale je potřeba takto dramatizovat ?
Kromě nesrovnalostí v textu pak byly jisté kostrbatosti, třeba mě napadá pasáž , kde se píše o nerozumění si a problémech ve vztahu s manželkou Zojou, a hned na druhé straně už bydlí s Danou. Pak vsuvka o dětech a pak až o další 2 strany návrat k rozvodu a krachu manželství...takové zmatečné a nepřehledné.
Celkově se to však četlo dobře, psáno čtivě, laskavě, spousta fotek, fanoušci jistě ocení.
pořád váhám jak hodnotit..jak píšou i čtenáři předemnou, jde o specifické čtení.. není to román a není pro každého..Liv a její život. Její pochybnosti, které ji i vlastně nasměřovaly na dráhu farářky..ano, to, s čím máme problém, nás přitáhne.
Liv a její život. Pomalý, možná i trochu drsný a temný, jako sever sám. Právě i díky pochybnostem, nejistotě. Liv chce poskytovat pomoc a podporu a sama si uvědomuje, že někde to drhne. Ale kde ? a proč ? a co proto může udělat ? a co může udělat pro sebe ? A kolik toho vlastně děláme pro sebe my sami ? A jak jsme si zvolili naše povolání ? K zamyšlení...a pomalšímu čtení..
úlovek z knižního festivalu. Taková pecka. Temnota ve slunečním nedělním odpoledni. Nejsem komiksový fanda ani odborník, ale z mého pohledu parádní černobílá kresba. Tolik emocí, co zachytil na obrázkách ! nepotřebov ali by jsme snad ani bulbiny s minimalistickým textem, přibližujícím osudy jednotlivých vojáků. A ano, jak psali komentující přede mnou - najednou je známe. Jako by to byli naši sousedi, kamarádi, bratři. Kluci, kteří ještě včera seděli u kafíčka a četli si noviny a dnes se najednou brodí po kolena svinstvem, mrznou, žerou je vši. Bláto, mrtvoly, krysy. Lze z toho ven ? A proč to všechno vlastně ? nelze než doufat, že to přežijí..a nebo ne ?
Aby jsme nezapoměli....
5 hvězd bez debaty...
zebra, nebo žebrák ? koupená ve výprodeji / akci v Dobrovském...primárně pro děti, které mají aktuálně rozečtenou. Kresba a komiks fajn, nápad s proložením textu navazujícími komixovými pasážemi a obrázky mě trochu mátl - ilustrace byly plnohodnotnou součástí textu, já je měla tak nějak automaticky za doplněk a trochu mě rozčilovalo, že se na ně musím soustředit v jiném slova smyslu (nevím, jestli je to srozumitelné, ale nějak nejsem schopna napsat líp :D :D )
Trochu mi tam chyběl ten humor...občas nějaká hláška nadzvedla koutky, ale celkově nic pro bránici dramatického se nekonalo. Takový spíše normální příběh, kde nás zebra (žebrák ?) Július seznamuje se světem gladiátorů.
Některé věci mi přišly dost nelogické - třeba když lev Milus utekl z Říma z arény, jak se dostal zpět do Afriky ?? Nelíbila se mi ani postava krokodýlice Lucie...proč vegetarián ? že je to vtipné ? nebo narážka na dnešní dobu, nutný respekt všech odchylek a zvláštností ?
No..uvidíme, co mladší generace. Já můžu pouze za 3 hvězdy...
nenáročný příběh. To jo. A taky nevyužitý potenciál. Je vidět, že autorka psát umí - knížky se nečtou špatně. Ale něco jim chybí..zbytečně moc postav, nejsou dotaženy detaily. Nedokážete si k nim vytvořit vztah, oblíbit si je. Vlastně je mi úplně jedno, co se s postavami stane. Vztahy mezi nimi vznikají velmi rychle, neuvěřitelně. Děj je zamotaný. Velká snaha vytvořit propletenec vztahů mezi všemi zůčastněnými...
Špionážní tématika, záhadná organizace, přednášky Michala - o čem vlastně ? mi také úplně nesedli...toto téma obecně nevyhledávám. Takže -. autorce dám zřejmě ještě šanci, ráda bych narazila na něco o kousek lepšího...
p.s. kniha z knižního festivalu, z výprodeje...
ale jo...koupená na knižním festivalu ve slevě. A nebyla špatná..popravdě opět mi chybí pověstná půlhvězda. Četla se dobře, vraha a zápletku jsem tak úplně netipla. I když čtu severské detektivky ráda, tady mi vadila přehršel jmen, ve kterých jsem se ztrácela a pletli se mi. Jako by nestačilo těch policistů o polovinu míň. A pak taky Mariino chování - těch sportovních výkonů, pádů na břicho a přetěžování sama sebe předvedla v 7.měsíci až moc. A porod Človíčka si autorka taky mohla odpustit...takové trochu klišoidní - proč musela u toho být hlučná a řvoucí a pak mě překvapil zvyk se zrcátkem - opravdu ve Finsku nastávající matky koukají, jak z nich dítě leze na svět ? za sebe dodám jen, že tohle by jsem v daném momentu vidět nepotřebovala ;)
Takže - nebylo to špatné, celkem mě to bavilo, četlo se dobře, ale hodnotím za 3 hvězdy (protože 4 znamenají, že k dokonalosti chybí jen kousek ;))
tady bych opět potřebovala tu půlhvězdu..byla dobrá a nechybělo moc, aby byla velmi dobrá či skvělá ;) autorku znám zejména jako překladatelku. její vlastní tvorbu jsem vyzkoušela poprvé díky úlovku z výprodeje na knižním festivalu. Přiznám se, dívala jsme se i na DK a rozhodovala se podle toho...ale teď zpět ke kouzelníkovi : myšlenka i plán byly super..provedení lehce škobrtlo. Jako by místy autorce došel dech..najednou sek, skok a jsme o kus dál. Některé vypjaté scény se jí zas povedlo popsat až obdivuhodně ploše - třeba nehoda Kláry a Radka Maršíka, samotný vztah Kláry a Radka, pak třeba Jasmine a její okradení, nebo scéna s kouzelníkem, dcerou a Čangem..takové nijaké a přitom to volalo po emocích, po dramatu, po pozornosti čtenáře.
Celkově se mi ale knížka líbila, i když propletenost jednotlivých osudů byla zas extrémní...(to už se mi lehce začínala plést Zdena s Vlastou, do toho andula, na kterou zbyly jen štěky..jejich děti a vnoučata..)
I když pouze za 3*, nebyla však ztrátou času ;)
úlovek z knižního festivalu..mám ráda lesy, louky, přírodu. Staré věci a pověsti. Pohádky. A v Růžičce jsem našla všechno. Baladický příběh z hor, z míst zapomenutých. Ze ztraceného Ráje, kam bych se jednou ráda podívala.. Čistá dívka, spravedliví rodiče, syn pytlák a násilník..ale kola osudu se točí pro všechny stejně..
Příběh možná dílem připoměl Klostermannovu Šumavu (to jen aby jste tušili, co vás čeká ;) poklidné vyprávění, plynoucí jako oblaky nad horami, s lyrikou i dramatem, objevujícími se jako ta jarní bouřka, která svedla doromady Viléma a Resi...
Těší mě také aktivita vydavatelů - hledání a znovuobjevování starých textů a místních autorů pro svět. Ráda si přečtu něco dalšího ! A pokud máte rádi příběhy z dávných časů, žijete horami, pohlaďte se po duši příběhem z pohraničí..
no tak já nevím..2 nebo 3*...něco mezi asi.. Hrad Slains mě hodně zaujal, první díl se líbil. A druhý ? velké zklamání. Jednak mi úplně neseděly paraschopnosti hlavních hrdinů, jednak mi nesedli samotní hrdinové... příběh dřevěné sošky - Ohnivého ptáka (který se v románu mimochodem zmiňuje celkem asi 3x) a Anny, dcery Sofie, jen tvořil omáčku pro vztah Nikoly a Roba. A přitom právě z Annina příběhu se dalo vytěžit víc. O Rusku jsme se v podstatě nic nedozvěděli, o Anně samotné taky ne. Každopádně mě bavila víc než Nikola (ještě jsem čekala, jestli Anna nakonec nebude nějaká její prapředkyně, ale naštěstí se to nestalo.) Nikola s Robem byli vlastně taky takoví nějací ...neosobní ? nedokázala jsem si k nim vytvořit vztah. asi proto, že byli hezcí, úžasní, se zvláštními schopnostmi, a vlastně je to úplně jedno, protože to vše byla taky jen kulisa k jejich směrování k jejich obnovené lásce. (mimochodem důvod pro rozchod byl taky takový nijaký..) Celou dobu jsem čekala, kdy přijde ten moment, zas si padnou kolem krku a odplují na obláčku. Tohle i teda vadilo mnohem víc, než Robovo "BA". Takže - v závěru bych to nazvala promrhanou příležitostí. Ale znepokojuje mě jedna věc - jestli autorka nemá v plánu v sérii pokračovat ??? Annin konec byl totiž tak trochu otevřený....
Už Mariana mě nebrala. Zimní moře asi bylo světlou výjimkou, protože Ohnivý pták v podstatě potvrdil moje pocity z Mariany...Autorka nebude mou spřízněnou duší ;) Howgh.
Další úlovek z knižního festivalu - jedna z malých nenápadných perliček. Střípky minulosti zachycené černobílou. Obyčejný život obyčejných lidí. Ženy perou prádlo na potoce..voly, pole, pasení husí..námaha všedního dne ve srovnání s našimi dny je až řvoucí. A přeci z fotek dýchá mír a klid. Ticho. Tvrdost, práce, něha, víra. Cigánska osada. A i oni působí ve srovnání s našimi moderními životy i cigány dneška tak nějak spokojeněji. Šťastněji. Čistěji.
Doporučuji a řadím na čestné místo v poličce.
"co chvíli žil jsem pro jinou krásu,
a ještě dlouho chtěl bych tak žít.
Pro zlatou, modrou a bílou oblohu,
pro báseň, co Skácel napsal o Bohu,
pro světla, co planou nad Vltavou,
pro ticho, těsně než doma vstanou,
pro víno, červené víno a zpěv
a ženy, lhal bych, že pro ženy ne !
A jestli dnes mám žít úplně naposled,
k snídani dám si jen chléb
a máslo,
med.
A tebe pohladím po tváři, dokud spíš.
V duchu se pomodlím za to, ať odpustíš
mi,
a slibům, co nemůžu naplnit.
Zase tě najdu,
jestli budeš chtít."
Úlovek z knižního festivalu..můj první obrázky s autorkou. A doufám že ne poslední...křehké a přitom přímo do cíle mířící, pod kůži lezoucí, do živého tonoucí ...a chtělo by to víc. Protože tak trošku mám.pocit ošizení...že nám ty básně utla dřív...že je nenechala dozpívat do konce. Že tam ještě zůstaly čekat slova nevyřčená...i tak děkuji. A úryvek pro vás :
"Chci tě jen pro dnešek.
Buď moje odměna.
Ať se mi zas jednou
roztřesou kolena.
Ať mi zas šlehají
plameny v zátylku.
Ať je mi divoko
alespoň na chvilku..."
Doporučuji !!!
"Kdybych to uměla
Napsala bych ti báseň
plnou květin smíchu a bonbónů
O tom prostěradle
jak jsme v něm leželi
O tom jak ti košile voní jasmínem
O tom co řeknu ti jenom šeptem
O tom co slovy polapit nejde
Kdybych to jenom uměla "
Tak to byl koncert..pastva pro oči i duši. Úlovek z knižního festivalu. Zaujala neobvyklým grafickým ztvárněním,kde koláže a obrazy skvěle dotváří kulisu k Anniným básním (ale to jsem zjistila až po přečtení ;)) a pak samotné básně. Pár slov, hlubokých,čistých. Přitom ukrývající mnoho vrstev,jako Anniny koláže .. hvězda navíc za uměleckou stránku díla a vřele doporučuji !
A ještě jedna..protože u ní je jízdenka do Valmezu platná do mých narozenin ;)
"Na místech
Kde tě ještě nikdo nezná
Kde u nádraží kvetou třešně
A na peróně usychá tabák
Kde uličkou mlčení se chodí naslouchat
Kde na tebe vzpomínky čekají
tam čekám i já "
P.S. kdo nemáte rádi básně, zkuste aspoň Aniččinu obrazovou tvorbu :)
(SPOILER) tak můžu podepsat komentáře mých oblíbených : SSTknihy, DominaCZ či magnolia...
Saudkovic famílii celkem sleduji, ráda se podívím na fotky, ráda si něco přečtu. Několik let mám v poličce Tu zrzavou a na Zpocená záda jsem se těšila v době, kdy snad ještě i to hodnocení bylo vyšší..dočetla jsem. No, příběh stačilo zedukovat na polovinu, spousta scén se opakovala. Třeba pasáže Davida s kamarády v hospodě jsem rychločetla - stačila každá 5.věta na stránce..a s přibývajícími stranami jsem byla čím dál víc unavená..po straně 200 jsem si říkala, že to snad ani není možné..furt dookola nějaký chlast, kterého bylo čím dál víc, nějaký sex a marnost a ubohost. Ani jedna postava nebyla sympatická. Všechny vykreslené až karikaturně odpudivě. Aspoň mě teda odpuzovali... Káťa - "typická trubka", Zuzana - "typická stárnoucí manželka", Dana - tak to už vůbec nevím co ta si řešila za své komplexy či co....sekretářka Jana a její pavztah s Davidem - jen jsem slyšela "do toho, pardále" a braly mě mory. Snad nejvíc reálně z toho celého vylezl kolega Ruda. Možná že vlastně ty mužské postavy napsala lépe než ženské...
No a jak jsme se dostali k alkoholové eskapádě, to mi nadzvedlo mandle už úplně..s alkoholiky pracuji prakticky denně, včetně léčby..nic jako ambulantní neexistuje, opět opakuji pro všechny zájemce..měsíční léčba taky neexistuje, je to jen trochu lepší detox a je úplně jedno, jestli za něj vysolíte tisíce v soukromém zařízení, nebo v běžné léčebně..to chce taky trochu víc. A hlavně, každý alkoholik, i ten, který cokoliv odmítá a a chce se jen vídat v ambulanci, je hned vstupně vyškolen, že nesmí ani Birrell...ani Birrell !!! ani cokoliv, co alkohol připomíná - nealko víno, rumové trestě, zákusky s alkohol. příchutí...cokoliv z toho je cesta zpět. A tady si David cucá Birela a je za hrdinu, jak pěkně abstinuje...velké kulové...už tady stop, ať si někteří nena***ou do vlastního hnízda !!! toto by bylo nadlouho - včetně řízení - přátelé, když se někdo léčí, řízení se minimálně omezuje, ne-li rovnou zakazuje...vše také podmíněno spoluprácí s ambulancí, ověřenou abstinencí po dobu minimálně 1 roku a podobně..což David vůbec, ale vůbec nedělal..
a poslední třešničkou na dortu byla jeho pohlavně přenosná, nespecifikovaná nemoc (no jo, aby došlo na všechny otvory, musel potkat ještě jakousi Markétu, žeano...a kdoví, koho potkávaly ty jeho...)..kterou léčili "entyzolem"....tak za tento paskvil beru původně plánovanou druhou hvězdu (je to Entizol s účinnou látkou metronidazolem)...korekce nic ? nebo sama nevím, když píšu, co vlastně píšu ?
No..jak už psal někdo přede mnou. Takové porno se zbytečnými poznámkami a vsuvkami autora. Spousta nesympatických lidí, životy o ničem, ožralí a sjetí, nevěrní...těšila jsem se na konec, stačí přeskakovat a rychločíst, o nic důležitého nepřijdete. Davidův pobyt za katrem po bouračce podán taky celkem pohodově. A jeho následné nové fungování..no...celé osazenstvo knihy jsem nerada potkala i na papíře. Chudáci virtuální děti a nabízené vzorce chování...
Možná od Sáry ještě někdy něco zkusím..ale tahleta půjde dál...
Nedoporučuji ;)
(SPOILER) uff..knihobudková..zaujal mě úvod, kde se autorka vyznávala ze své lásky k Čechům, Slovákům...a pak už jsem se vrhla do dějě. Průmyslové kulisy asi byly podstatné, nicméně není to můj šálek kávy - ani ostravské "Hradčany", ze kterých se můžou turisti roztéct, mě fakt neberou...prostě hodně plechu, málo zeleně...a to jsem ráda, že tu nemáme ten černý prach všude a koudoly dýmu nad chrlícími tavícími pecmi.
Příběh začíná poměrně idylicky, nástupem Marie do Scottovic domácnosti. Až moc idylicky..přijata lépe než vlastní dcera. Všude u Scottů hrdost, čestnost, zásadovost a tvrdá práce. Kontrast průmyslu a peněz a dělnické kolonie. Vznik odborových svazů. Příchod levné dělnické síly z Československa - "uhříků"
Pak se rozvíjí Mariina romance s Pavlem a její "logika" a životní postoje mě fakt lezli na nervy...proč se prostě nemohli vzít ? takto uměle vyrobili tragédii a vlastně tak nějak i dostrkali Luisu ke konci. Patologický vztah se táhne románem jako červená niť, což mým sympatiím k těmto dvěma nepřidalo. Vlastně celý román obsahuje spoustu postav, ale žádná mi nebyla tak nějak sympatická, s nikým bych se nechtěla kamarádit. Ženy kreslené jako povrchní slepice, případně nevěrné špekulantky, kromě Marie a výstředních žen ze Scottovic rodiny jako Constance, Claire...
Muži ideálně oddaní huti, a nebo padouši s ohebnou páteří typu Ben Nicholas.
Pak ten velký nacionalizmus, horování pro Československo - to mi úplně nesedlo a spojení rodin Hrdličků a Scottů bylo trochu přitažené za vlasy (hlavně Claire a Antonovi jsem to fakt nevěřila - ale možná jsem byla vyčerpána dlouhou ságou, množstvím postav a dějě..)
Také mě mrzí, že jsme se nedozvěděli, co se stalo vlastně s Bridget...pořád jsem čekala, že se ejště někde vynoří, že nakonec měla Edovo dítě a nebo tak něco...
Jako teda - autorka odvedla kus práce. Historické reálie, průmyslová krize, obě války. A do toho rodinná sága. Jenomže ke konci už jsem byla čtením docela unavená. A válečné pasáže, byť dramatické, obsazení Česka Němci, to všechno už nebylo schopno vyvolat ve mě žádné emoce, možná i tou přemírou lásky autorky k Čechům, která působila tak nějak nepřirozeně. ( celá rodina Dvořáků byla jeden super člověk vedle druhého...)
Četlo se to však dobře. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla.. Ale pošlu opět knihobudkou dál ..každopádně doporučuji k pozornosti.
Všechno co potřebujete vědět o Alzheimerově demenci (včetně úvodního seznámení se samotným Alzheimerem i jeho kolezích věnujícících se problematice demencí ), od smyptomů, patofyziologie, diagnostiky a léčby. Nechybí také přehled ostatních nejčastějších demencí. Doporučuji.
nalezena v knihobudce..něco mezi Agathou Christie a Větrnou hůrkou...temná atmosféra graduje, tragedie dříme kdesi v pozadí. Autorka pozvolna buduje napětí a natahuje nás jako žvýkačku. Kdo je Rachel ? jaká je ? oběť pomluv ? nebo travička a vražednice ? byl Ambrose nemocný ? a co vlastně chtěla po Phillipovi ? Hodně otázek, minimum postav, kouzelný Cornwall..a svým zůsobem otevřený konec. Hra na mačku a myš, a kdo byl vlastně kdo ? Jak píšou čtenáři předemnou - postavy nejsou černobílé...Daphne du Maurier to se slovy umí !
stalo se to, co nesnáším...první komentář zmizel...a nemám pocit, že by byl blbě napsaný ;)
tak znovu...knížka z výprodeje, mé první sekání s F.S.F...v průběhu čtení jsem si uvědomovala, že asi nejsem povídkový typ, nicméně autor mě dokázal zaujmout. Často psal filmovým okem, takže děj jsem si docela dobře představovala běžící na plátně mé fantazie. Na hodnotě dílu přidal i úvod, vysvětlující autorovu tvorbu a také podrobně se věnující jednotlivým povídkám a jejich vztahu k autorově životu . A také pak poměrně obsáhlý "doslov" s vysvětlivkami slov a slovních spojení v jednotlivých povídkách v dobovém a historickém kontextu...(třeba co je Chimney rock, Diamantový sál, bleší cirkus v New Yorku, kdo je Yankee, proč se loď křtí šampáňem...kdo byli předobrazem některých postav jako třeba pan Davis v povídce Horečka aneb "ženy v domě", vtípek s rybkou Noe, Williamsova univerzita a podobně...)
Mile překvapilo, doporučuji vyzkoušet.
oblíbená fráze - vše co jste kdy chtěli vědět o delíriu a báli jste se zeptat..klinika, patofyziologie, léčba. Delirantní stavy různé etiologie. Čte se dobře, přehledná, praktická. doporučuji
ke knížce jsem se dostala díky DK, zakoupená jako poškozená ve slevě. V poslední době se nějak víc věnuji indiánské tématice. A tohle bylo to pravé ořechové. Psána česko-anglicky, takže časem plánuji potrénovat i angličtinu. A zápisky Vojty Náprstka jsem si vysloveně užila. Musím také ale vyzdvihnout pasáže věnovanou luku a šípu, kde poctivou práci odvedl Otokar Homola, včetně vlastních poznatků k výrobě těchto nástrojů. Součástí publikace je bohatá obrazová příloha exponátů Náprstkova muzea , tzv. "kuriozit", jak se kdysi těmto etnografickým předmětům říkalo :)
Paráda. Vojta Náprstek za poměrně krátkou dobu, kterou za svého amerického pobytu věnoval Dakotům, nasbíral velké množství materiálu. A jak mi u Říše letního měsíce informace chyběly, tady jsem si šetřila stránky a těšila se na každou chvíli s knížkou. Dakotové žili bohatým životem, díky za zachycení jeho střípků. Více takových. Howgh.
Jasné Ráno a její ovečky..to mi snad utkví nejvíce..čistým, dětským ( i když v 15 už asi jen tak dítě nebyla) pohledem popsána jedna z mnoha tragédií indiánského národa. Pro změnu pohled Navahů...Kdo by Jasnému Ránu a Vysokému Hochovi nefandil ? a jen tak mimochodem opět krásný popis života a fungování navažského národa - od rozvinutého zemědělství, až po lov a stavitelství.
Nalezena v knihobudce, nechávám u nás :)