haki34 komentáře u knih

(SPOILER) tak..ke knížce jsem se dostala motivovaná pozitivními recenzemi zde na DK. A jo. Byla dobrá. Dost dobrá. Ale něco mi tam přeci jen chybělo..Já vím, nejde o primárně etnografickou publikaci. (ale třeba takový Zlomený šíp taky nebyl etnografický a ve finále jsem se o životě Apačů dozvěděla tak nějak víc než tady..)
Komanči jsou vyobrazeni jako neskutečně jednoduchý a primitivní národ, který za svůj vzestup vděčí koňům...Jejich život je popsán docela chudě a stroze - více-méně odbyto tím, že rituály žádné neměli, takže není o čem, a muži v podstatě lovili, loupili a bojovali a ženy oddřely ten zbytek. Byli drsní, vůči sobě i vůči svým nepřátelům....v pár pasážích byli ale indiáni zobrazeni i jako lidé, kteří pro šprým nejdou daleko, rádi se baví, hrají, diskutují.
Většině asi utkví hlavně to násilí..barvité popisy indiánského mučení, ale i podobně drastické odplaty bělochů. A proč ? jen proto, že si opět někdo myslel, že je něco víc. Že je lepší, chytřejší, potřebuje víc místa..a to mu dává právo zdecimovat jinou civilizaci. I když primitivní, ale možná o to šťastnější. Žijící léta spokojeně svým přírodním životem (který se bělochům zdál ubohý a těžký..ale ve srovnání s čím ?)
A výsledek můžeme vidět - banda přistěhovalců, lidí, kteří v mnoha případech utekli z evropy i před zákonem, se pustila do obrozeneckého procesu..Indiány pozabíjet, vystěhovat, zotročit alkoholem, bídou a nudou. Ještě je nutné se divit, že se bránili ? Jasné, násilí v jakékoliv formě je hnusné. Obzvláště vůči ženám...(těhotná žena v 9. měsíci, hromadně znásilněná a zaživa skalpovaná, jako nejhroznější případ z celé této historie.) Ale každý byl i kdysi dítětem a má/měl někde rodiče..jak ten červený, tak ten bíly..všichni se narodili a někdo je miloval..a velká hromada z nich odešla nedůstojně, krutě a bolestivě. Vzal si z toho někdo poučení ? no nevím...
A co se týká konkrétního příběhu Quannaha Parkera, mrzel mě osud Cynthie Ann...poté, co našla své místo a spokojený život s Petou Noconou, opět to nedopadlo..škoda že se jí nepovedlo setkat se svými syny. A škoda vysoké dětské úmrtnosti..tento příběh zabolel...
Na přříběhu její rodiny je vidět, jak špekulanti k půdě přišli. Jak byli suverénní, neohrožení na cizím územi..jak bolestivě na to doplatili..ještěže ženy byly poměrně statečné a zachytily spoustu zajímavých informací z přírody, místopisu a života jejich věznitelů. Sám Quannah vystupuje tak trochu okrajově, i když je snaha vytvořit z něj hlavní postavu (aspoň takto nějak to cítím..). Podnikl pár nájezdů, pak rychle pochopil, že "kdo chce s vlky jíti, musí s nimi výti" a dostává se do výhodné spolupráce s bělochy, kde ale nemyslí jen na sebe, ale i na svůj kmen. A v nové situaci se dokázal rychle zorientovat a vytěžit z ní maximum. Poslední náčelník vůlí osudu jeho národa. Celkově mi ale ta jeho velikost a výjimečnost neseděla..možná v té schopnosti asimilace..
Je také pěkně vidět kontrast světů i ve způsobu války - že vlastně kavaleristé a celkově běloši bez indiánských zvědů neměli šanci. A hraničáři pak jako první pochopili, že v něčem se musí přizpůsobit i oni..
Zajímavá knížka. K ozřejmění a doplnění informací skutečného procesu kolonizace Ameriky velmi vhodná...

33 15.02.2022

(SPOILER) čteno na přeskáčku..jako poslední. A možná by se i dalo říct, že to nejlepší na závěr. stále trvá, že mi prostředí a ladění knížky připomělo islandskou sérii od Indridasona. A tento díl i zavoněl Hebridami a Peterem Mayem...

Díky předchozím dílů, jsem už znala prostředí, Unaje, ale i tak mě kluk ušatá dokázal překvapit svou natvrdlostí. Jak se s Estíbaliz nechali svést na špatnou stopu bylo až trapné..no nevadí..
A pak teda pro překladatele - bylo opravdu nutné překlad tak "počešťovat" ? nebo mi chce tvrdit, že ve Španělsku mají taky pivo s tlustým mnichem s tonzurou na obalu ? a že mají esíčka ? jako by si Unai s Golden nemohli dát ke kávě třeba madaleny nebo tak něco :D
a že koukají na studio Kamarád ? (sklenice mléka a pečivo ke studiu Kamarád)...a nebo věta, že Unai se vrhnul lovit informace a okouzlit recepční stylem "Evžen, lovec žen"...tak to bylo moc..a byla tam ještě minimálně jedna takhle do očí bijící věc, ale tu si naštěstí už nepamatuji....

Tak..trochu jsem vychládla..a teď - námět mě zaujal. Tajemné vraždy s nádechem keltského mystéria. Tajemství "loňského" léta v druhé, paralelní lince bylo dobře vymyšlené, až na to, že ze Saúla udělala autorka padoucha tak nechutně krutého ražení, že to snad ani víc nešlo..pěkně ukázala řetězení a následky traumatického dětství. Zjevně si také oblíbila jistou šablonu - třeba že jedna z významných postav dějě se zaplete s vrahem. Unai řeší svou afázii, nepátrala jsem, zda je možné takhle rychle začít komplexně mluvit, ale třeba jo. Akorát mi nesedělo to jeho psaní - jestli by se mi chtělo vyťukávat tak květnaté věty do mobilu či tabletu. Jeho váhání a nadšení pro Albu a dceru - celkem k němu sedělo. ale to jak sedl i s Estíbaliz hlavnímu podezřelému na lep, jak už jsem psala v úvodu, bylo trochu hodně doleva. Pořád nám opakuje, jaký je to skvělý vyšetřovatel, specialista a přitom se dá opít rohlíkem. Každá trapná slepá ulička , kterou laskavý čtenář vídí a neodbočí, byla pro Unaje velmi silným lákadlem a samozřejmě do ní zaplul. Dramatický závěr s Golden a Metou byl jak z béčkového akčňáku.
Vyjasnila se mi role Tasia a Ignácia, ale když srovnám s Pány času, kde bylo toto extempore s Tasiem zmíněné, na rozdíl od popisu v tomto díle bylo v trojce zveličené a hodně rozmáznuté.
Dědeček nezklamal, tak jako vždy :) akorát jablek bylo pomálu...

takže - i když mě hrdinové štvou často svojí natvrdlostí, i když jsou někdy tak trochu umělí a šroubovaní (autorka nebo překlad ?) i když mám spoustu výhrad, i tak to nedokáže předčít čtivost..a něco..to něco, co mě nutí číst dál..a to něco, po kterém se mi bude stýskat, protože už další díly nejsou (čtu v nesprávném pořadí, připomínám). Sérii jsem si oblíbila a nevylučuji, že přečtu ještě někdy znovu :)
a jen taková třešnička - včera jsem se začetla do knížky kolem 18:00 a co myslíte ? musela jsem to dát (neděste se počtu stran, hrubý papír, poměrně velká písmena), budík nebudík...takže do půlnoci maraton...no jo, dnes nevyspalá, ale to je důkaz toho, že mě fakt bavila :)
Doporučuji ! a hrdinové ze Sněžného města, budete mi chybět !

29 09.02.2022

k opakovanému čtení :) výborný pomocník na letovky dravců, každý dravec nafocen z různých úhlů, vypíchnuté typické znaky důležité k odlišení, nafoceny různé barevné mutace, také nedospělí i přepeřující jedinci, uvedeny místa výskytu, migrační trasy a také i snadno zaměnitelné druhy.
Za mě 5 hvězd, nic lepšího se zaměřením na dravce v letu jsem ještě nenašla.

25 06.02.2022

(SPOILER) knihobudková...celkem jsem měla problém se začíst. tak nějak mi nebylo jasné o co vlastně v knížce jde..v první části se najednou ocitáme kdesi v bouřce v horách, kde jakási Henrieta kamsi jde a vzpomíná na nějakého doktora Blandela, altruistu, s kterým zachraňovala nějaké děti..z kontextu jsem pochopila, že zřejmě šlo o válečné sirotky z postiženého regionu. Henrieta se tak nějak zmítá sama v sobě, zvažuje, co dál dělat. A volí guerillovou válku..než to stihne rozjet ve větším, padne do místní léčky a její malá družina je zlikvidována. Udivilo mě, že Henrietě v podstatě nijak neublížili, utrpěla jen nepohodlím, hladem, chladem, a pak se teda musela dívat na likvidaci svých mužů...no a pak opět zvažuje, co dál. Ve zdecimované dědině najde mezi spoustou mrtvých podvýživenou slepou holku. Vytáhne ji z chatrče, kde živořili poslední přežívající na lidském mase, dokud neumřeli hladem...vidí v ní svoji spásu, ale ani tohle není správná cesta, jak se dozvídáme v druhém díle - pekařce Marii..

Pekařka začíná hezky popisy přírody a pokusem o obnovu opuštěných regionů, kdy se na "lazy" vrací původní obyvatelé i migranti, které láká možnost zisku půdy a vlastního majetku. Marie a její společníci oživují mrtvou dědinku...sledujeme hlavně vývoj Marie, její vnitřní život...Marie se z dřívějška znala s Henrietou, obdivovala ji, měla ráda, a zároveň se jí obávala jako ženské konkurence - v první části bylo znát, že mužům se Henrietta líbila..Marie žije s vandrovníkem, "krajánkem" Bisonetem, který nemá stání...a Marie to tuší...idyla dostane trhliny poté, co se na scéně objeví opět Henrietta...Bisonet k ní vzhlíži a dozvídáme se, že byla obviněna z čarodějnictví..(někde v hlavě vzadu mi zablikala Jana z Arku...mladá válečnice, která nedopadla dobře...)
Prožijeme tedy Henriettin proces, pokus o útěk, chycení, soud...a rozsudek. Marie se zmítá mezi city k muži a přátelstvím s Henriettou...a obojí končí..Henriettu nechá autor umřít na hranici (když se ještě dozvíme jednou větou, že slepá holčička také umřela...na horečku)
a Marie ? pokud jsem správně pochopila, je jí teprve 29let..mladá žena v nejlepších letech, sama sebe však v dobovém kontextu hodnotí jako starou a ztrápenou, unavenou životem a prací..a vyděšenou. Bojí se toho, že opět zůstane sama. Manžel umřel, a Bisonet ? och jak ho Marie chce. Miluje opičí láskou. Touží s ním zestárnout. Vychovat své děti. Ale po čem touží on ? Henrieta umírá a Marie nenachází klidu. Začínají jí záhadné bolesti břicha..jako předzvěst tragedie. Ano, volání cest. A nebo také útěk ? jisté je, že Bisonet odchází a Marie truchlí. V lese si zraní ruku (podle popisu mi přišlo, že by mohlo jít o vyhřezlou ploténku - prudká bolest, špatný pohyb, ochrnutí ruk..) a trápí se fyzicky i psychicky. Román končí návratem krajánka, který přichází udělat čistý řez..a odříznout Marii ze svého života. Klasika, výměna za mladší kus...Marie je zhrzená, trpí, vyvádí, a nakonec se zdá, že nachází naději do budoucna - nový život, nová generace rodící se ve válečných troskách..vidina dítěte jejího bratra se stává motivací k životu...

Román rozsáhlý, tragický, ale tak nějak nezáživný. Všechny ty hrozné věci mě nedokázaly dojmout. Henrieta mi přišla hlavně pošetilá..co vlastně chtěla dokázat ? tím, že jsme naskočili do obrazu z filmu, do rozjetého vlaku, a neměli jsme souvislosti, jen možnost sledovat její zoufalé počínání....
A Marie ? zrovněž zoufalá, nešťastná, toužící po obyčejných věcech...a vybírající si špatné muže, jak už tolik žen před ní...sice její část mě bavila víc než Válečnice, ale i tak jsem to dočetla hlavně proto, že nerada odkládám nedočtené...vracím d knihobudky a vracet se k ní určitě nebudu, autor promine...

21 06.02.2022

(SPOILER) tak..sice čtu trochu na přeskáčku, ale až na menší narážky na druhý díl se to dalo i bez souvislostí...a i když šroubované dialogy trvají (to jsem si teda v prvním díle měla co všimnout, teď jsem na to byla dokonce přímo zaměřená), hlavně mezi vyšetřovateli, opět mě to bavilo..a moc. Hlavne teda historická linka. Přišlo mi, že linka ze současnosti tvoří jen takovou kulisu pro historickou...Že autorka tu realitu trošku odflákla. Celkově, i když je neustále omíláno, jak jsou Unai a Esti úspěšným vyšetřovacím týmem, přijde mi, že na pátrání celkem kašlou..v případu Frozen jen čekali, jak to samo nějak dopadne...i v tomto díle můžu sledovat, jak spíše řeší osobní problémy a zaplétají se minimálně s podezřelýma, pokud ne rovnou s vrahama..A pak vždy pomůže nějaká ta náhodička a nakopne je správným směrem. Obětí mi v tomto díle bylo docela líto, asi kvůli jejich věku a větší zaangažovanosti ( i když se mi zdálo divné, že by MetuSalem takhle vykvákal své holce na čem pracuje a co jde...)
Nejlepší postava zůstává dědeček. A zjistila jsem si, kteráže i u nás rostoucí rostlina je eguzkilore...fakt by mě zajímalo, jak teda vypadal Debin převlek za bodlák..který ve finále není ani oranžový, ani žlutý - chybička v překladu ?

A historie ? bylo-li to tak, či ne, nevím...a vůbec mi to nevadí..napsáno čtivě a bavilo ! a celou dobu jsem se těšila jak ten propletenec nakonec rozmotá a uzavře.
A že se Kraken na konci rozhodne, jak se rozhodne, mě i trošku zamrzelo. Celou partu a autorčin pomalý beletristický styl jsem si docela oblíbila. Připoměla mi v něčem Arnaldura Indridasona a jeho Erlendurovskou sérii...naštěstí mi zbývá ještě díl druhý :D
Já doporučuji !

24 06.02.2022

prečítané v rámci diela V....tam ma táto zbierka zaujala najviac...Pán Básnik. Ďakujem...

Mamin mrežovník

Nedeľné obedy zdobieval...
A bol vzácny
jak tvoje ruky, mama.

Dnes už ten koláč
vonia iba v básni.
A spolu s tebou odišiel do neznáma.

Hľadievam občas spoza jeho mreží
a hádam, za čo a kto ma to chce trestať.
Hľadím a hľadám.
A moj čas ticho sneží.

Sneží a sneží,
akoby nechcel prestať.

A iba občas napovie
i mne i mojej básni :

"Živé se bráni, ako vie.
Čo bolo, to raz nebude.

A tak má človek v osude
mriežku. Tú, za ktorou
kedysi býval šťastný..."

20 05.02.2022

Milan Rúfus - skvelý slovenský básnik, ktorého si väčšina určite pamätá z prebásnených rozprávok :) ak aj iné nie, Princeznička na bále....je taká kultová...
Plodný autor, ktorý sa netají svojím hlbokým vzťahom k Bohu...
Dielo V. sa mi podarilo nájsť vo výpredaji...3 zbierky..koncert pred dušu, pohladenie pred spaním. Najviac ma zaujali básne zo zbierky Ako stopy v snehu... Ďakujem, majster Rúfus !

Staroba

Čakajúc na svoj vlak,
nestojí príliš o slová.

Srdce je ako vták...
A nohy - ako z olova.

OLINKA HERZOVÁ

Chcel som je iba pomocť do kabátka,
spoluprváčke Olinke.

Chcel, ale čo to bolo platné :
prváčikovsky neobratne
vyryl som nechtom škrabanec,
šrám na jej detskej rúčke.

Jej otec, obchodník, nemútil čistú vodu.
A keď som prišiel k nim do obchodu,
prichystanými nožničkami
poľudštil mojich desať pazúrikov
bez výčitiek a bez zbytočných krikov,
priam láskavo a pokojne.

Tak šili roky krásnokruté.

A potom bolo po vojne,
čas ako živá riečka tiekol,
všecičko bolo o inom.

Jedného dňa mi ktosi riekol :
"Olinku tu už nenájdeme.
Do svojej zasľúbenej zeme
šla osvienčimským komínom..."

A ja som znova uvidel
svoj škrabanec na detskej rúčke.
A bolo mi tak kruto smutno.
Smutnejšie, ako ľuďom býva
na pohrebe
či pri rozlúčke.

Doporučujem !!!

20 05.02.2022

(SPOILER) drsná a temná. Jako polární noc. Vyprávění Něnců a Evenků se střídá s básněmi. A pak třemi novějšími povídkami na konci něneckého vyprávění (a ty 3 bych celkem oželela - možná to měl být právě důkaz likvidace původního ducha kolektivizací a rusifikací obyvatelstva..
celkově autorka odvedla úžasný kus práce. Původní sibiřské národy jsou drsné...jinak by to snad ani v podmínkách tajgy nešlo..a tomu odpovídají i pohádky a vyprávění. Až jsem se místy bála...tajga plná důchů, zlých mědvědů - šatunů a lidojedů - čingitů...Dožít se dospělosti, ba co - stáří ! to byl teprve výkon.
Některé pohádky byly velmi podobné našim - "popolvár", zvířata pomáhají mladému muži získat nevěstu (kachna uletěla, chytil jí orel, liška utekla, chytil ji pes, vajíčko spadlo do vody, štika jej vylovila..), tři dcery se snaží zastavit vichřici tím, že si vezmou za muže jejího původce (ale jen jedna poslechla tatínka...a měla dobré srdce)
Pak je hodně věnováno právě duchovnu, zlým duchům, tajemným místům, moci šamanů, klidu mrtvých...
a velmi se mi líbily právě ty básně, dle doslovu tvorba Bagdarína Anoula...
A co se mi nelíbilo, byla a je likvidace těchto půvůdních národů..jak jinak než alkoholem..svažte volné duše do měst a dědin a dejte jim lahev..co vám to připomíná ?
Doporučuji a ráda si od autorky ještě něco dalšího seženu.

Píseň o zápasu Evenka s medvědem

Tajga je zapadaná sněhem,
všechno už dávno spí.
Jen Chomoty-medvěd obchází,
jen Chomoty-medvěd obchází.
Ke svýmu čumu šel Evenk,
v čumu ho čekali.
Jen Chomoty-medvěd tu obchází,
jen Chomoty-medvěd spát otálí.
Teď se ukáže Chomoty,
kdo z nás je silnější.
Ty, Chomoty, máš drápy svý,
ty, Chomoty, máš zuby svý.
Evenk má oštěp ostřejší,
ty, Chomoty, máš drápy svý.
Chmoty zuby vycení,
Chomoty drápy vytasí.
Tajgo, tajgo, má věrná,
vzkaž mojí milý,
Chomoty drásá paže mý,
Chomoty drásá srdce mý.
V zápasu krutým krev pění,
Chomoty drápy vytasí,
Chomoty zuby vycení,
svou vlastní krví zbrocený.
Tajgo, tajgo, má věrná,
vzkaž mojí milý,
Chomoty -medvěd mrtvej je,
já usnu za chvíli.
Tago, ty lhářko prolhaná,
smrt si ho nežádá,
naproti jde mu žena ta,
co má ho tak ráda.
Zas přišlo jaro do tajgy,
roztává bílej sníh,
zas přišlo jaro do tajgy,
slyšelo dětskej smích..

20 05.02.2022

takové...nemastné neslané...rady místy vtipné, místy celkem aktuální, ba dalo by se říct až moderní, ale celkově nijak obohacující.
Zaujaly léčebné prostředky k léčbě pohlavních nemocí - místy pěkné dryáky.
Pak teda nevím z čeho vyráběli nafukovací panny (v 19 století ??) a zajímal by mě tvar...když měly´vypadat realisticky.
Co se mi ale líbilo byl návod na konverzaci a flirtování pomocí deštníku, klobouku, rukaciček, vějíře...docela komplikované, ale jestli někdo tuhle šifrovačku ovládal, mohl se dobře bavit. Za tento počin 3 hvězdy...jinak bych asi šla ještě dolů...a jak už píše někdo předemnou, některé informace se docela opakovaly.
Co se týká peprnosti, nejodvázanější fotografie je na obálce...jinak jsou uvnitř pěkné dobové pohledy a několik fotografií.
Neslibujte si nic divokého a převratného a nebudete zklamáni.

18 05.02.2022

počúvané ako audiokniha...asi tretinu povestí som poznala z Domastových Povestí o hradoch (ktoré z tvorby Ľudovíta Janotu vychádzajú) - Bystrická lutria, Štiavnický dievčenský hrad, Pustovník pod pustým hradom, moja najobľúbenejšia z detských rokov Striga na Vršatci a mnohé ďalšie...
Zoznámila som sa s mnohými novými...veľa povestí sa drží nadrirodzena, Tureckej tematiky, objavia sa sudičky, mudri a spravodliví, ale aj hlúpi hradní pání (Šomošské slamené vojsko..)
Veľmi potešil odborný úvod, kde nás autor zoznámil so stavbou hradu, obvyklými útvarmi a tvarmi veží, ktoré sa na hradoch vyskytovali..opevnenia, ale i zásobovacie možnosti, zavlažovanie, studne. Každú povesť potom předcháza úvod ku konkrétnemu hradu, ktorý sa k nej viaže...
Veľmi pekné...doporučujem. A podrobnejšiemu štúdiu hradov a povestí treba doporučiť autorov trojdielny cyklus...(k tomu som sa ešte podrobnejšie nedostala..)

21 04.02.2022

(SPOILER) tak..váhám jestli velmi dobrá, nebo výborná...emoce ve mně hrají a zůstávám více při zemi. Přiznám se, anotaci jsem předem nečetla, snad jen, že kniha je o ruské básnířce Marině Cvetajevové...a o Marině jsem si předem také nic nenačetla. Takže jsem dostala plnou palbu hned. Zostra, mezi oči...
Přiznávám, zpočátku jsem se hůře začítala, bloudila jsem mezi osobami, v časoprostoru...Ariadna, Alja, Rys, Lev, Hrošík...Mur, Serjoža...kdo je kdo ? a kdo je kdo v lince z roku 1939 ? dvě časové linky se mi líbily velmi, ne že ne...ideální způsob jak nám přiblížit minulost a vývoj složitého vztahu matky a dcery..Chtěla silnou dceru, vychovala si ji.
Také jsem spoustu času uvažovala, kdo napsal "poezii" mezi kapitolami - a až díky zdejším komentářům a ematurku jsem zjistila, že jsou vlastně fiktivní, respektive napsané autorkou..
Kniha je napsaná velmi naturalisticky.. popisy z českého období, výlet na Karlštejn, kde jsem úplně cítila Marinin pot a zoufalství. Tíhu a rozervanost duše, bahno mezi prsty. Mokrá medvědí kožešina, tříštící se sklo, zlomená borovice.

Ariadna nastupuje do ruského gymnázia a zároveň se v paralelní lince chystá navštívit daču...a já udělala velkou chybu, že jsem v té tlusté, velmi tlusté knížce nahlédla o kus dál...stránky se otevely na scéně Aljina výslechu...násilí, mučení těhotné ženy. Co myslíte, jak dopadlo ? a kdo byl Mulja, uváděný jako její oficiální partner, dle knihy otec nenarozeného dítěte a zároveň Jidáš a jeden z katanů ? Byl tam ? byl tam doopravdy ? proč se pak o ni zajímal v průběhu pobytů v gulazích ? a opravdu ho po tom všem milovala ? tady ta část mě rozhodila nejvíc...píšu rozhodila a myslím rozhodila..ano, zrychlený puls, slzy na krajíčku, nevolnost. Jiné je trpět hlady a jiné je vymlátit z ženy dítě. Jak to bylo doopravdy ? O týrání čtu vždy s velkým sebezapřením a soucitem s oběťmi...
Bylo pak těžké vrátit se na stránkách zpět do doby, kdy se k tomu všemu pouze schyluje...sledovat jak je Alja šťastná a spřádá plány na společný život s Muljou...tušit toho bílého Puškinova koně v pozadí..pasáž z gulagu nebyla tak děsivá jako tohle čekání a předzvěsti zrady, přehlížené...jak mohla být Alja tak slepá ? slepě nadšená ? důvěřivá ?

Autorka nám taky podsouvá vícero nejasností - třeba kdo byl Murův otec ? kulantně řečeno, že to bylo Marinino a jen Marinino dítě...no jo, matka je vždy jistá...
Spousta krásných myšlenek, spousta síly, kterou prokázala nejen Efronovic rodina. A také zoufalství, které graduje Marininou sebevraždou. Silná niť komplikovaného vztahu matky a dcery krásně ukázaná v jedné z posledních scén...ano, věřím, že to tak mohlo být...
Odpočívejte v pokoji, snad vaše duše došly klidu...

"neměla jsem náladu poslouchat romance z mládí paní básnířky, pořád ten stejný příběh, ježíš a fíkovník. Matka byla schopna se zamilovat třeba i do telefonního sloupu když na to měla náladu a dokázala žít v představách že sloup její lásku opětuje protože se lehce zakymácel ve větru, dokud kouzlo nepominulo a ona nepochopila, že sloup stál od samého začátku úplně nakřivo."

"Marina stála chvíli na kraji skály sama : její lesy, její kopce, všechny živly, světlo a lehkost, všechny obtíže a odpornosti těla se vytratily. Sem přesně měli přijít, právě toto byla správná cesta.........Cítila srázy, stromy, vřesy jako rytmus vlastního těla, ve všech svých tepnách, kostech, bylo téměř nesnesitelné jak to všechno v ní probouzelo verše k životu."

a ještě jeden, na závěr...nechci říkat poslední...protože dokud jsou tu slova, slova a myšlenky na papíře, budou žít...

"už tady není, ale stále slyším její slova. Vím jistě, že je to její hlas. Hlas mojí matky. Jestli píšeš, nepiš proto, abys byla milována, ale proto aby ses udržela při životě, neboť slova jsou silnější než lidské činy."

23 03.02.2022

páčila sa. Čítala sa dobre, film som nevidela ( a ani sa nechystám). Prostredie vo väznici si dokážem živo predstaviť, i odsúdených (vlastné pravidelné skúsenosti z práce). Myslím že autor celkom dobre zachytil ich motivácie, myšlienkové pochody, budovanie rešpektu násilím..Desivé väzenské prostredie, kde skončiť fakt nechceš.
Aj časť popisujúca vzburu sa mi celkom páčila, na prípad v Leopoldove si teda veľmi nepamätám (v tej dobe som bola niekde na prvom stupni ZŠ), takže dobové výstrižky z novín na prebale knihy potešili, uviedli do skutočnej udalosti a zároveň obzvláštnili grafickú úpravu.
Amnestia...myslím, že podobné kroky je nutné veľmi, ale veľmi uvážiť... i keď dnes už sú psychologické profily bežné...nie ako v roku 1990. Disociálov a poruchy osobnosti nezmení ani nevylieči nič. A napraviť ich ? V zariadení ? Skúste si odpovedať sami... Howgh.
Za mňa teda zdvíham na veľmi dobré 4 hviezdičky...

18 03.02.2022

(SPOILER) místy trošičku kostrbatý slovosled, je vidět, že knižečka je autorovou prvotinou. Celkově však parádní počin, kdy pohádka o slavících může dětem nenásilně vštípit hodně poznatků ptačího roku, ptačích zvyklostí, a třeba je namotivovat k bližšímu poznávání avifauny...
Slavík je jeden z mnoha nenápadných "UHP" - univerzálních hnědých ptáků (s nadsázkou samozřejmě), s nezapomenutelným zvukovým projevem. Zaujmout může hnízdění na zemi a nejvíc asi stěhováním...díky knížce si děti dokážou konkrétněji představit, kolik sil ptáčky stojí přesun na zimoviště do Afriky. A jak takový přelet vypadá a kdo všechno letí také...
Pak slavičí návraty, chladnější vztahy v rodinách (po návratu a hledání nového hnízdiště slavík nezná bratra) , hnízdění, a co vlastně takoví slavíci konzumují ;)
Čteno s dětmi nahlas jako čtení na dobrou noc.
Doporučuji !

20 03.02.2022

nemám ráda výlevy začínající slovem perla či klenot...proto knížečku (mimochodem parádně graficky zpracovanou) hodnotím jako skvělou :)
milovníci pana Nevrlého už jistě znají jeho styl..Ptačí roky reflektují ornitologické začátky, devon a karbon ornitologie, který už nikdo z nás nezažije...ale kouzlo začátků zůstává. Jakožto amatérský ptáčkař jsem načerpala i spoustu informací do praxe. Jsem autorovi vděčná, že se nechal ukecat a podělil se s námi nejen o vzpomínky a zážitky, ale i o Ptačí rok a Ptačí pranostiky...
Mimochodem, já každoročně nejnedočkavěji očekávám rorýsy a naši kolonii racků chechtavých a černohlavých...to je to správné jaro ;)
komentář mufimuf můžu také podepsat...:)

22 03.02.2022

(SPOILER) no teda...v nějakém romantickém poblouznění jsem si asi na základě komentářů vyhmátla tuhle knížku...no.

Začla bych tím, že námět´cestování v čase je celkem zajímavý a oblíbený, ale od doby Cizinky už jsem vůči těmto cestovatelům trochu ostražitá.
Samotná Lux, jak ostatně všechny postavy, mi byla celkem nesympatická, nějak jsem si k ní nedokázala vytvořit vztah. A ani si ji pořádně představit. To už mi víc seděl Joseph, ke kterému mi zas neseděla jeho manželka Marta...a pak se Lux prošla mlhou, a tak nějak jsem od prvního momentu tušila, jak to bude..jen jsem nevěděla kdy se s tím Jospehem...ale kuš. Pak Lux a její neschopnost komunikace a urovnání si vlastních vztahů v rodině..promluvit si s otcem..S Bennem se zas spousta věcí až zázračně urovnala a byl neskutečně chápavým synem. Vztah matky a dítěte měli hezký, to zas ne že ne. Takový..románový :)

Nechápu, co se Lux na Greengages tak líbilo. Opravdu by ji naplňovalo celé roky žít jen v zahradě ? farmařit ? a naplňovalo to ty ostatní ? jak velký prostor farmy zůstal k dispozici ? kam je všude mlha pustila ? to za celou dobu, co tam Lux chodila, nikdo kromě Marty neumřel ? nikdo se nerodil ? to k Měsíčnímu údolí...

Pak tady bylo líbivé protirasistické a multikulti zaměření - knížka plná milých gayů a leseb, zdůrazněny předsudky vůči smíšeným párům (Rhonda a Zrzek), Lux a její dítě, Anjuli a její rodina původem z Indie...pokračuje to na farmě, kde jejich 300 obyvatel tvoří lidi od Mexika po Irsko...

A samotná lovestory, takové klišé, skvělý sex, následovaný těhotenstvím..přitom se k tomu schylovalo od začátku knížky...jak jinak - hezká mladá žena z budoucnosti, trávící hvězdné noci na verandě s mužem, povídající a dělící se o cigarety...

Trochu překvapil závěr časoskokem do budoucnosti..nečekala jsem až takový radikální krok autorky, ale zas na druhou stranu, nějak to ukončit musela...
No. Romantičtější povahy si asi přijdou na své...ale já knížku pošlu dál.
Dobré 3 hvězdy..

17 02.02.2022

(SPOILER) zaujala anotace, koupila jsem v rámci výprodeje v DObrovském. A musím uznat, že mě bavila...sice jsem si místy zoufala nad španělskými komplikovanými jmény ( a to já většinou jména źkousnu bez problémů), několikrát jsem se vracela zpět a ověřovala si, zda jsem osoby nepopletla. Několikrát došlo i k chybě v textu, kdy bylo z kontextu jasné, že zaměnili Tasia a Ignacia..
Co se týká detektivů - autorka zřejmě sledovala aktuální trend, kdy musí být detektiv nějako "pošahaný" - traumatizovaný, závislý...tady se setkáváme se dvěma zvláštními vyšetřovateli - Esti a Unajiem..dialogy mi až tak šroubované nepřišly, možná jsem se naladila na španělskou notu, tak proč by nemohli mluvit trochu jinak než u nás ?
Spíše mi vadila taková ta schématičnost - hackeři, nápovědy z vězení i pohyb na hraně. Potěšila postava dědečka, ani ta trocha nadpřirozena nevadila. Nevím zda ale bylo nutné, aby Krakenův bratr Germán byl také "exotem", a podobně potrápil i jeho přítelkyni Martine a Estina bratra.,...jako by tam ani nebyl nikdo obyčejný a normální. A partu kamarádů jsem Krakenovi taky nevěřila.
Co se týká sblížení Krakena a nové šéfové - řekla bych, že jsem zažila i horší věci..(ale dvě upocené osoby v elasťákách, určitě pro oba hluboký zážitek ;))..scéna na střeše nebyla špatná, takové pokoukáníčko na Perseidy bych si klidně nechala líbit..škoda že už na něj nedošlo...
Velmi se mi líbila druhá dějová linka, vedoucí nás do minulosti ke kořenům záhady..(akorát teda trojčata ? to by musela mít břicho jak dva sudy...)
Finální rozluštění příběhu bylo docela nahuštěné, trochu přitažené za vlasy, úplně mi nebylo jasné, proč vrah tak dlouho čekal...a zázračná záchrana Unajiho - dědečkovi odpustím všechno , je to prostě fajná postava...
Pokud nebudete mít extra očekávání, můžete s knihou strávit pár příjemných chvilek...já se bavila dobře. A ráda si přečtu pokračování této podivné party...

20 01.02.2022

Textovo slabšie, ale recepty super, za tie hviezda hore...a už sa na ne chystám ! guláš my na Slovensku robíme podobný...halušky musia byť, potešilo využitie bryndze, nielen do halušiek a pečiva, ale i ako náplň pečených paprík...
určte vyskúšam pravé pelmene podľa rodinného receptu, kaše mix (pohánka, krúpy...) ako prílohy, i mäsové jedlá..a určite niečo z lákavých sladkostí :)

18 01.02.2022

já teda po hrubkách moc nekoukala, jako jiní čtenáři (to je kvůli tomu mému rychločtení - pak nevím, jestli byli v Pirátovi, kterého jsem dočetla včera večer, nebo v této...) převážil obsah ..
Pana Sapíka mám velmi ráda a kdysi, když jsme ještě meli televizi, ráda jsem sledovala jeho pořady- třeba mě zaujal náš lokální - Jak šmakuje Moravskoslezský kraj či tak nějak se to jmenovalo.. Po knížce jsem sáhla s cílem dozvědět se o něm něco víc. A dozvěděla. Co si budeme vykládat, nejlepší byly historky osobní, dětstvím počínaje a zajímavými příhodami z prace konče. (padající výtah na české ambasádě ve Španělsku...a podobně..). Lehce šmrncne o práci na Hradě a i o prezidenty. Zahraniční zkušenosti.
Také velmi pěkně popsal své celoživotní osobní i pracovní partnerství s manželkou Marcelou (nebojácnou a obětavou ženou...). Velmi pěkně mluví o celé svojí rodině, je vidět, je rodina je u něj základ. Všeho. Života i podnikání..

Ráda jsem si poslechla názory pana Sapíka na fungování hospod, jak to vlastě v tomhle podnikání chodí a jak by chodit mělo..Také jaký je jeho vztah ke kolegům...je to blázen a srdcař, to je vidět..a jestli se někdy ocitnu poblíž, určitě si do jeho ´hospody zajdu (pokud mi to bude umožněno aktuálními vládními nařízeními a jiným šimlem ;)))
Jo a rodinné recepty pana Sapíka (guláš, španělský ptáček, povidlové taštičky...) určitě vyzkouším !! díky !

P.S. "naco chodit na dovolenou, a šlapat tam po ježkách, když může sedět doma v hospodě " :D

20 31.01.2022

takový netradiční cestopis...něco mezi cestopisem a příručkou pro milovníky psů, kavkazáků obzvláště...já se mezi ně neřadím, chovám morče ;) ale ráda si přečtu něco nového...
Autorův styl je takový svojský..upřímně, zejména ze začátku se mi nečetlo velmi dobře. A také mi chyběl gruzínský slovníček - text je prošpikovaný spoustou výrazů, názvy jídla počínaje, běžnou konverzací konče...a já si je z větší části musela domýšlet.
Zajímavé bylo zejména setkání s Iraklim a prolomení ledů..autor používá termín dejá-vu....Gruzii si zamiloval a já i z toho mála fotodokumentace, co ke knize pořídil, věřím, že tam´v horách musí být krásně..
Určitě to není země pro každého, tak jako Tarty nejsou psi pro každého...Irakliho metody výchovy a výcviku jsem také tak úplně nepochopila - na jednu stranu velký respekt psovy povahy, a na druhou sjednání si poslušnosti. Dokázal psa spravit, ale třeba stejně bylo nutné respektovat jeho nastavení vůči lidem - třeba konkrétně Akbar nesměl vidět jeho syna Giorgiho, jinak byl průser...nebo jiný pes netoleroval tmavé oblečení...takže přeci jen byli svým způsobem nebezpeční a nevyspytatelní..
A jak jsem pochopila, chovatelé u nás odsuzovali použití klacku alias dubinky, ale stejně si někteří z nic museli vybojovat svoji pozici...a i tak psi často končí na řetězu jako nebezpečné bestie...

Výsledek - nejsem milovník psů (prostě to tak je) a vůči plemenům jako Tarty mám neskutečný respekt. A kniha na tom nic nezměnila. tak trochu jsem nepochopila výchovný systém, zato jsem pochopila rozdíl mezi originál plemenem a ruskými kříženci.
A také mě autor navnadil zjistit si o Gruzii trochu více...;) Sice mi styl psaní úplně nesel, ale i tak hodnotím nevšední zážitek jako velmi dobrý...

19 31.01.2022

(SPOILER) dočteno..po příběhu jsem pokukovala delší dobu a pak se mi povedlo sehnat třetí díl..a v tom bych viděla základní kámen úrazu..naskočit do rozjetého vlaku...sice jede i dějová linka pro samostatný přiběh a další osudy i v tomto díle (doktor a jeho sestra, hospodská a její dcera), ale většinu tvoří rekapitulace a návraty do minulosti..takže pro mě, jakožto dějě neznalou, jsem jen dostala výčet jmen, manželství, dětí, uzavírání osudů a happyendů...
A pak jsem jen čekala, jak to dopadne s Grace a jejími dětmi...tím že to byl třetí díl, nemohla jsem si ani pořádně vytvořit vztahy k postavám, které nebyly nijak detailně popsané, asi proto, že se předpokládá, že je čtenář (logicky) zná....
co mě potěšilo - pohled do čínské čtvrti a hazdardních doupat San Francisca v polovině 19. století...pak že se autorka skrze doktorovic rodinu pověnovala problematice rasismu na Jihu...
a pak mě potěšil i šťastný konec...postavy si ho zřejmě po všech útrapách zasloužily..a i kdyby ne, přála jsem jim ho..akorát byl až moc šťastný a sladký..všichni se nakonec s někým dali dohromady a žili šťastně...až kým...
a co teď s tím ? číst i začátek série ? bude tam i něco hezkého, nebo je autor´ka nejdříve nechala dva díly hrdiny vyžrat všechno co mohla, a až v třetím dopřála štěstí ? no, uvidím..
vytrhnuvší ze série by vydala na 3 hvězdičky...ale jestli je to, jak předpokládám v předchozích dílech, tak si tu pohádku na konci zaslouží..mělo to hlavu, patu, linku a ano, i nějaké slzičky mi ukáply...

P.S. jak tak čtu, ani čtenářkám celé série se přeslazený konec nezdál, ale Grace ho dopřáli..takže asi je mé tušení o krušných začátcích správné...
P.S:2 něčím mi to připomělo Scarlett...silná ženská hrdinka, osudový muž..někdy ta romantika není na škodu..obzvlášť když chcete něčím pročistit hlavu na nemocenské...jen těch postav tam nemuselo být tolik...

22 30.01.2022