hanča34
komentáře u knih

Nedokázala jsem tuto knihu celou přečíst. Je to určitě jazykem, ale taky množstvím jmen a okolností, které nám už nic neříkají. Asi je lepší vzít to od Kožíka nebo zajít na výbornou přednášku o Karlu IV., například od paní Havlovcové z Porty.


Můj oblíbený Mayle mně nezklamal.I když jsem první viděla film a děj se lišil, byla jsem i tak nadšená. Sice Rok v Provenci ničím nenahradíš, přesto jsem si libovala. Kdo chce poznat Mayleho, musí si přečíst Provence.


Moje první kniha od této autorky. Je to čtivé, napínavé a přiměřeně dlouhé. Zkusím něco dalšího.


Co k této knize napsat. Určitě si ji přečtěte ty z vás, které mají rády mezilidské a hlavně manželské vztahy. Chytilo mně to, představila jsem si, že zapomenu posledních deset let života a rázem jsem byla na Moravě a ne ve středních Čechách. Měla jsem pouze 2 a ne 7 vnoučat. A celé to úsilí jak si v důchodovém věku zvykat na jiné prostředí, lidi. Jsem ráda, že se mi to nestalo a zatím si vše ze svého života pamatuji.


Vlastimil Vondruška je můj oblíbený autor, hlavě jeho Přemyslovské epopeje. Tato "detektivka" je tak složitá, že jsem měla pocit, že i autor se do děje trochu zamotal. Ale přesto čtivé a hlavně spravedlnost zvítězila.


Po shlédnutí filmu doplňuji svůj komentář. Film mně zaujal na rozdíl od knihy hodně. Jak svým zpracováním, tak hereckými výkony. Opět pro mně film lepší než kniha.


Film jsem ještě neviděla, neměla jsem žádná očekávání. Ale bohužel kniha mně nezaujala natolik, abych ji celou přečetla. Zvolila jsem tzv. rychloposun, který je možný v DVD přehrávači. Takže vím, o čem to je, vím jak to dopadlo. Ale bohužel nějak mně to nechytlo.


Jen málokdy je film lepší než knižní předloha. V tomto případě tomu tak je. Je fakt, že režisér a scénárista se nechali jen volně knihou inspirovat. A DiCaprio si za svůj výkon Oscara opravdu zasloužil.


i druhý díl, pokračování Bílé vlčice, je velmi čtivý a působivý. Být v Berlíně po skončení války nebylo vůbec nic jednoduchého. Doufám, že už se tyto hrůzy nebudou nikdy opakovat. I když v současné době máme hrůzy jiné, pouze my máme štěstí, že v naší zemi se zatím nic nestalo.


Mám ráda historické romány s příběhem a toto je jeden z nejlepších.


Toto je kniha, kterou by člověk měl mít v knihovně a v případě potřeby se podívat na určitou osobnost. Pan Kosatík jako obvykle ke všem přistoupil poctivě a pravdivě. Má můj neskonalý obdiv.


Moje první kniha od této autorky a hned jsem byla mile překvapena. Nebyla jsem překvapena, že právě ona napsala Talentovaný pan Ripley (film patří k mým oblíbeným). Její věcný, téměř novinářský styl psaní mě velmi vyhovuje. Ráda bych si přečetla další knihy.


Přes všechny historické nepřesnosti se mi kniha líbila. Už jsem některé knížky od autorky četla a spokojenost.


Přiznám se, že asi do poloviny knihy jsem přemýšlela jestli ji nemám odložit (čtu vždy více knih souběžně), ale nakonec jsem vytrvala. Druhá polovina měla větší spád a docela se mi líbila. Chtěla jsem se také dát do pečení makronek, ale po přečtení receptu jsem to trochu odložila. Upekla jsem na velikonoce osvědčené linecké a úlky.


Kniha mě velmi pobavila i zaujala, především ve světle faktu, že autor se stal v roce 2010 primátorem Reykjavíku a navíc velmi úspěšným.Přitom v době jeho dětství (70.léta) ho spousta psychiatrických ústavů hodnotila nejen jako problémové dítě, ale i mentálně zaostalé. Byl prostě jiný než ostatní děti, měl svůj vlastní svět. Ráda bych si přečetla i jeho knihu o tom jak se stal starostou.


Politiku jsem přeskakovala a zbytek přečetla, Grisham je dobrý standard


Moje druhá kniha od této autorky a nezklamala. Krásný příběh, i když jsem tušila, že happy end se konat nebude. Příběh mě dokázal vtáhnout tak jako některé knihy Sparkse.


Připojuji se k niknikitě, knížka je optimistická, nijak náročná. Ale optimismu je nám nanejvýš třeba v této rozdivočelé době. Dobře se mi to četlo, i když jsem taky spoustu věcí správně předvídala. Ale to se mi děje i v životě.


Pan Mahler mně opravdu nezklamal, kniha vypráví o čestném a přímém člověku, kterým on bezesporu je. Hlavně jsem se dozvěděla o vzniku některých knih, které už jsem od něj přečetla, např. o A.Dvořákovi nebo W.A.Mozartovi a Gustavu Mahlerovi. Toužím si přečíst hlavně Katedrálu, Nokturno a další.


Konec už jsem stěží dočetla, myslím, že mi Stephen Clarke stačí. Na vtipné příběhy Petera Mayleho to nemá. Raději se vrátím do Provence. Podařil se mi husarský kousek a v jednom pražském antikvariátu na mně čekal Rok v Provence!
