hanča34 komentáře u knih
Z Mayleho jsem rovnýma nohama skočila do Stephena Clarka a taky mě to pobavilo. Ale přece jen Mayle je jen jeden.
Pohodička, současně jsem zjistila, že i kniha Smetánka z Provence má stejný obsah. Takže 2 jedním přečtením.
Po první povídce jsem zjistila, že to není kniha pro mně. Tak asi Eduard Martin nee.
Volné pokračování Podfuku jako víno. Opět dobré, vtipné, lehké čtení.
Opět dobrý Peter Mayle. Děsím se, až dočtu všechny jeho knihy, tak rychle asi nepíše.
Jako obvykle výborný Myrer, i když Poslední kabriolet je jednička.
Už dlouho mě žádná kniha tak nechytla jako tahle. Autorce se podařilo udržet napětí i city v určitých mezích a nesklouzla do přílišné sentimentality. Moc jsem si to užila a zkusím nějakou další její knihu.
Moje první seznámení s Erskinovou. Docela čtivé, ale moc se opakující strašení lodí, duchy, dávnými bohy. Nemám ráda takovou manipulaci se čtenářem. Zkusím nějakou jinou její knihu.
Užila jsem si spolu s autorem něco pozemských radostí. Zvlášť závěr o paradoxech francouzského jazyka. Moc pěkné.
Kdo četl Rok v Provence, tak se neubrání srovnání. Ale pořád je to příjemná, pohodová knížka pro dobrou náladu.
Pěkné, ale opravdu pro lidi, kteří si chtějí něco vybrat z receptů a upéct. Jen jsem listovala.
Přestože bych žáby ani šneky nechtěla ochutnat, opět svěží, vtipné dílko. Doporučuji.
Svěží, trošku detektivní příběh. Ale hlavně ta atmosféra Francie, ta se z knihu úplně line.
Dobrá kamarádka mně upozornila na existenci tohoto laskavého autora, o kterém jsem dosud neměla ani ponětí. Jsem nadšena a toužím se odstěhovat do Provence. Aspoň ten rok jsem tam s nimi prožila. Přečtu si další pokračování. Také jsem koupila knihu v antikvariátu Francouzské hodokvasy a další mám půjčené z knihovny. Všem doporučuji na vytvoření příjemné atmosféry.
Knihu jsem četla ze dvou důvodů: jednak jsem žena leteckého modeláře a druhak: byli jsme na dovolené a tato kniha byla jediná z těch, které jsme si vzali a dala se číst. První část - dětství a počátky kluzákového létání byla velmi zajímavá. Pak to nabralo více technický obrat, to už mě nebavilo. Navíc se autorka obratně vyhnula etapě II. světové války, kdy měla podíl na zalétávání V 1. Setkání s Hitlerem v berlínském bunkru popsala téměř idylicky.
Moc pěkně popsaný nelehký osud našeho předního malíře v nelehkých dobách naší vlasti.
Já jsem tomu učinila konec mnohem dříve, v polovině jsem se dovtípila jak to bude dál a nechtěla jsem pokračovat.
Přestože mám knihu na dovolené jako oddychovku, nemůžu se začíst. Srdce na háčku bylo lepší.
Nakonec jsem se do knihy začetla a zjistila jsem, že mně velmi oslovila.