Hanka_Bohmova komentáře u knih

Ve své době v češtině asi jediná kniha s informacemi o Mariam, malé Arabce, nepočítám-li nesehnatelné texty z počátku 20. století. Dnes tuhle brožurku snadno nahradíte pár minutami pátrání na internetu, loni vyšel i obsáhlý životopis. Svědectví jejího života může být pro západního křesťana těžko stravitelné, ale nedávné svatořečení dokazuje, že má co nabídnout.

Pro svou spiritualitu zaměřenou na Ducha svatého je mi Mariam inspirací a snad to mohu nazvat až osobním vztahem, ano, věřím v communio sanctorum. Kdysi v Betlémě jsem "utekla" ze společného okouněcího/nakupovacího zájezdového programu a vydala se na tamní Karmel, který Mariam založila a kde je pohřbena. Úžas nad okolnostmi a průběhem tohoto "setkání" mě dodnes neopustil.

15.06.2017

To tedy bylo něco! Hned zkraje vypravěč označí své zápisky za příliš apologetické, ale zdá se mi, že kruh sebeospravedlňování nakonec proražen není. Introspekce, jakkoli vypadá odvážně, se drží v bezpečné oblasti, náraz je následován úhybným manévrem dovolujícím uchovat status quo: Jestliže mou hodnotu určují druzí, které nedokážu bezpečně kontrolovat nebo manipulovat svými výkony či vzhledem, mám právo na svou nenávist.

1 15.06.2017

Demontáž božstev, to by nám šlo pěkně, a co dál? Jsme ochotni a máme vůbec co nabídnout?
Moc zajímavá témata, ale na můj vkus pojato příliš stručně, spíš nadhozeno. Tři a půl hvězdičky.

3 06.06.2017

Užitečné pro toho, kdo se chce čtivou formou dozvědět fakta o životě této pomocnice sv. Terezie. O zdroj duchovní inspirace ale spíš nejde, nemám důvod se ke knížce víc vracet.

06.06.2017

Nikdo není dost dobrý.

Ta vášnivá potřeba dostát své představě je zneklidňující, nutila mě přemýšlet, nakolik je zdravá. Přiměje člověka točit se v kruhu, nebo povede ke světlu? Krásná kniha. (Ano, místy se táhla až moc, ale nevadí, aspoň mě to nutilo číst pomalu a nechat pěkně usadit.)

5 03.06.2017

Fascinace svatým Tomášem z knihy zrovna čiší a je to pro čtenáře dobře. Už údaj o počtu stran odhaluje, že nepůjde o systematické pojednání činící si nároky na úplnost. Text (původně přednášky) se pokouší zprostředkovat základní vhled do Tomášova myšlení a jeho významu pro středověk i dobu zcela současnou.

Autor nám představuje postavu teologa a učitele, který završil snahy o vyřešení problematického vztahu oblasti přirozeného poznání a oblasti nadpřirozené, založené na Zjevení a podmíněné vírou, tedy vztah rozumu a víry, úkolu, jenž se (v rámci křesťanského Západu) rodí spolu se středověkem a do jisté míry jej charakterizuje. Ale Tomášova syntéza zaznívá již na pozadí rozkladu, neboť zde nestojí nikdo další, kdo by se srovnatelnou intelektuální silou a osobní integritou tuto odpověď dokázal a chtěl myslet.

Tomášova úžasná odvaha není pyšnou sebejistotou náboženského fanatika. Vyplývá z veliké, biblicky motivované důvěry - důvěry, že hmotná skutečnost je Bohem chtěná a zaručená (argumentem je stvoření a vtělení), že realita světa je platná, že pravda o stvoření ladí s pravdou o Bohu. Tím je pro Tomáše-teologa, křesťana, mystika dostatečně ospravedlněno zkoumání světa samo o sobě, jakkoli se může zdát zbytečným pro poznání Boha. Proto Tomáš bytostně věří v dialog, nesvazován strachem o vlastní pozici a věhlas, dalek apriorní rezignaci na možnost dorozumění. Proto se neobává otázek, neobává se odpovědět "nevím", nestanovuje hranice mezi přijatelným a tím, co je třeba vyloučit, nezkoumat. Obrovská otevřenost, nepředpojatost, důvěra, že pravda je jedna a nezklame, se mi vedle myšlenkové poctivosti s Tomášem pojí nejsilněji.

Je tu několik témat, která pro svou aktualitu stojí za výjimečnou míru pozornosti, musím zmínit např. úvahy o disputaci (kap. 7) a vzrušující tři závěrečné kapitoly, kde je zkoumána právě otázka souladu rozumu a víry v pohledu "jedné" a "dvojí pravdy"; teologické ospravedlnění příklonu ke světu, přirozené skutečnosti a jejímu poznávání; vztah teologie a filosofie nebo Tomášovo nové zdůraznění pojmu existence (Jsem, který jsem - nikoli ve významu Bůh jako neměnná podstata, ale jako actus purus, a stvoření posvátné už jen díky své existenci, darované Bohem).

Zdá se vám, že fascinace svatým Tomášem z mého komentáře zrovna čiší? Máte pravdu :o) Věřte nevěřte, v době, kdy jsem tuto knihu nemohla získat jinak, jsem si ji prostě půjčila z knihovny a slovo od slova opsala!

4 30.05.2017

Mám Balabána moc ráda, jeho psaní mnou rezonuje, nedokážu to dobře pojmenovat, takový důraz na váhu/vážnost věcí. Z jeho románů je mi tahle kniha nejbližší.

"Dnes už nežijeme v krajině měřené výškou obzoru. Žijeme ve skládačce, ve struktuře, kde prominenci získává jen to, k čemu je přitažena pozornost. Je vidět jen to, co lidi zajímá. Až tady bude parkoviště, budou sem všichni hledět se zájmem, protože tady budou stát jejich auta. Dnes však tuhle černou díru mezi domy vlastně nevnímají. A proto je to dobré místo pro malíře. Odsud můžu zobrazovat svět z perspektivy nikým nesdílené."

5 27.05.2017

Všechny povídky jsou moc dobré, mnohé přímo na jedničku s hvězdičkou. A Ošklivý chlapeček... odedávna moje srdcovka mimo veškeré kategorie hodnocení.

Rozhodně nepřeskakujte předmluvu, připravili byste se o zábavné a poučné čtení!

4 27.05.2017

Vedení je služba, láskyplná služba. Někdo má podobných sloganů plnou pusu, jiný tak zkrátka žije, i když věrnost stojí hodně. Matka Vojtěcha je obdivuhodná žena.

Tajemství (s)tvoření, přechod mezi neživým a živým, neexistujícím a existujícím, touha porazit smrt. Jednotlivé části jsem vnímala jako sevřenou strukturu (už jen ty tři názvy!), ozvuky se během četby vynořují neustále, měla jsem z knihy výborný pocit, který se však během "akčního" závěru poněkud rozsypal.
V knihovně jsem po Proceduře sáhla náhodou na výstavce nizozemské literatury. Kdybych věděla víc o obsahu, asi chvíli počkám a nebudu ji číst v devátém měsíci, ale co už. Rozhodně mě zlákala prozkoumat další autorova díla.

Pan komisař chce mít svůj život pevně v hrsti a pod kontrolou. Co nelze vyúčtovat, nad čím nelze uplatňovat moc, to musí pryč - tetička ho dobře vyučila. Zde není místo pro lásku, pro přijetí svobody druhého.
Příběh je napsán tak působivě, že ani přes zřejmou vyhrocenost ho nelze jen tak odmávnout a pustit z hlavy jako něco, co se nás jistě netýká.

1 18.05.2017

Je skvělé mít přátele. Dostanete se na dosah jiných myšlenkových světů a nejde jen o nezávaznou obhlídku exotických krajin. Jste motivovaní promýšlet a přijímat to odlišné, co vidíte, jako korektiv pro sebe.
Stoikové ke mně v mládí doputovali přesně tímto způsobem. Jak soli jsem toho měla zapotřebí. Hovory jsou pro mne dodnes jakousi bedničkou s profi nářadím, jehož užitečnost vnímám na první pohled a v jehož používání se s kolísající ochotou cvičím - s úmyslem dosáhnout štěstí? Ne, na to nářadí nestačí. Ale stát se o trochu snesitelnější, ano, kéž by.

8 15.05.2017

Od Vonneguta jsem zatím znala jen romány, k této knize jsem se dostala přes vzpomínku na kdysi dávno čtenou povídku o válendě a přelidnění - dobrá duše z DK (Naias? Elfos? každopádně děkuji) poradila název. Sáhla jsem po celé sbírce a bylo to šťastné rozhodnutí. Ať už "obyčejné", nebo sci-fi povídky, najdeme tu přesnost postřehů, nápaditost, humor laskavější i mrazivý, varování před ztrátou lidskosti.
A ta o válendě je skvělá, ještě lepší, než jsem si ji pamatovala :o)

1 10.05.2017

Také si "dosníváte" sny? Ty tíživé, jimž je nutno dodat smysluplné zakončení, aby člověk vůbec dokázal vylézt z postele a začít nový den? Také rekonstruujete své vnímání minulých bolestí, ničících vaši současnost? Ale co neštěstí, které jsme způsobili druhým - lze mu dát smysl? Nebo zbývá jen svévole, sebeklam namísto vykoupení? A do jaké míry jsme schopni poznat svou skutečnou zodpovědnost a změřit vinu?

Konečně jeden McEwan, u něhož si při hodnocení nemusím příliš lámat hlavu a zvažovat pro a proti. Současně snad jediný případ, kdy jsem ještě před knihou viděla film. Nechala jsem si dlouhých devět let na "zapomenutí", marně, scény i pocity z nich zůstaly v mých myšlenkách zřetelné, jako čerstvé. Kupodivu to při čtení nijak nerušilo, optika knihy je maličko posunutá. Úchvatně vyprávěný příběh o příběhu.

9 08.05.2017

Systematicky pojatý a strukturovaný životopis. Souvislost s podklady k beatifikačnímu procesu je zřejmá, výroky o Aniččině životě, ctnostech a duchovní cestě se důsledně odvolávají na dochované písemnosti a svědectví.
Kdo raději beletrii, nechť sáhne po Koláčkově Moravském exultet.

Odborná studie obsahuje nepřeberně historických faktů a citací dobových pramenů. Vhodná pro osoby pověřené vyučováním či formací, ke studiu atd.

Léon Bloy mě vždycky trochu vyděsí, ale pokouším se vcítit. Neprožívala bych podobně, být pozornější, citlivější, v jeho situaci tak odlišné od mé klidem a pohodlím otupující existence?

Ač se to v souvislosti s titulem může zdát jako protimluv, četba této knihy je vzrušující zážitek. Je psána živě, místy blíž promluvě než odborné publikaci. Mám ji z dob, kdy jsem jako studentka chemie navštěvovala přednášky z dějin filosofie u pana docenta Zdeňka Kratochvíla (povinné humanitní přednášky + povinný tělocvik = péče PřF o všestranný rozvoj studentstva), těšila se ze křtu (konečně!) a následného teologického vzdělávání (dominikáni) a pátrala po všem, co by v této oblasti mohlo uspokojit můj nenasycený intelekt. Právě jako vodítko při "průzkumu terénu" poslouží kniha znamenitě. A ovšem, jako nesmírně lákavá upoutávka na Tomáše Akvinského.
Životní okolnosti se proměnily, pocity z četby jen nepatrně. Redukuji teď knihovnu a vím jistě, že tenhle svazeček z domu nepůjde.

4 26.04.2017

Už coby školačka jsem milovala detektivky a chemii a když jsem nedávno v městské knihovně zahlédla povědomý název, znovu jsem neodolala. Roztomilé čtení, zpestřené ještě přeházenými stránkami na začátku mého výtisku.

Tohle není zrovna satira k pobavení. Sebranka jedna nechutná, pokrytecká!

3 18.04.2017