Hanka_Bohmova komentáře u knih

"Připustit, že já může mít nějaká práva ve vztahu k státu, je totéž jako připustit, že gram může vyvážit tunu, to je přece jasné. Z toho plyne dělba: tuna má právo, gram povinnosti, a jediná cesta od bezvýznamnosti k velikosti je zapomenout, že jsem gram, a cítit se miliontinou tuny."

"Soucit je výsledkem hluboké neznalosti aritmetiky."

7 19.07.2017

"Nenechme se při vymezování křesťanské civilizace mást existencí válek, nespravedlnosti a krutosti nebo nedostatkem lásky. To všechno se v křesťanském státě vyskytovat může. Nejsou to charakteristické rysy křesťanství, ale člověka.
Vzdáme-li se však všech představ o dokonalosti - nebo i jen usilování o dokonalost - podle jakých znaků pak chceme křesťanskou civilizaci odlišit od civilizací pohanských? Možná, že její jedinou chrakteristikou bude rozpolcenost ducha, neklidné svědomí, pocit vlastní nedostatečnosti."

8 12.07.2017

Od prvních vět zvláštní pocit, po chvíli mi došlo: ten člověk jen tak nevypráví, on prezentuje. A to si říká o prozkoumání. Postupně se vynořují opravy, úpravy, doplňky měnící smysl řečeného, celé vyprávění se mi staví jako výzva. Kromě toho vnímám určitou příbuznost s panem Stevensem, příbuznost i v některých svých stinných a méně konstruktivních stránkách, tedy kromě velmi příjemného čtenářského zážitku též příležitost přemýšlet o sobě "zvenku".

14 12.07.2017

"Pamatujte si: pokud lžete, nemůžete uškodit."

Zpočátku se zdá, že na to pan Wormold skutečně vyzrál, a čtenář pobaveně zírá, co všechno malému obchodníčkovi prochází. Není divu, i jeho nadřízení mají své zájmy a ty jsou důležitější než pravý stav věcí. Až když se jeho smyšlenky projeví nehezky reálnými důsledky, začne z té legrace mrazit.

08.07.2017

Zachtělo se mi ochutnávky tohoto žánru a jsem navýsost spokojená. Parádní kniha, hned jsem ji dala k přečtení manželovi a vysloužila si tím malé bezvýznamné plus :)

7 30.06.2017

Historie jednoho toxického vztahu. Od dvacetiletého mládence nelze očekávat extra osobnostní zralost (čest výjimkám), ale při pozorování příznaků se mi vybavovala spíš jistá psychiatrická diagnóza. I oběť je typická, dáma se v domnění, že nešťastníka svou láskou zachrání, celá zaplete do jeho "reality". Naštěstí neztrácí definitivně schopnost rozlišování.
O lásce se tu píše hodně. Na každé stránce se miluje nejméně pětkrát, myslí se tím všelicos a sebeláska triumfuje. Odmítání osobní odpovědnosti a svalování viny na nepříznivé společenské okolnosti? Snad je to v některých případech možné, ale hrdina s tímto vysvětlením zachází na můj vkus příliš lehce.

Tři a půl hvězdy a další knižní postava, se kterou bych se opravdu seznámit nechtěla.

2 30.06.2017

MORE: Kdybychom žili ve státě, kde se ctnost vyplácí, prostý rozum by nás učinil dobrými a chamtivost světci. A žili bychom si jako zvěř či andělé v blažené zemi, která hrdiny nepotřebuje. Ale protože naopak vidíme, že lakota, zloba, závist, pýcha, netečnost, žádost a hloupost se běžně vyplácejí daleko víc než pokora, čistota, statečnost, spravedlnost nebo moudrost, a musíme volit, abychom vůbec byli lidmi - pak možná je třeba stát trochu pevněji na svém - i s rizikem, že se staneme hrdiny.
MARGARETA: Ale s rozumem. Neučinil jsi vše, co bůh může od tebe žádat?
MORE: Jenže - to není věc rozumu. To je věc lásky.

1 30.06.2017

Svěží učebnice krizového řízení a PR! K tomu první zákon robotiky, kriminalita vrcholového managementu, zrod filatelie, hackerské útoky, dokonce i finanční analytický útvar (s křídami a podlahou... hodně velkou podlahou).
Ještě že jsem Zaslanou poštu dosud opomíjela, v době vydání bych si ji sotva tak dokonale vychutnala, to zkrátka vyžaduje průpravu životní realitou.

12 30.06.2017

"... nejsou na čtení, ale aby je člověk rozprostřel, položil do nich obličej a ztratil rozum."

4 20.06.2017

Pořád stejně dobrá. Využívá potenciál sci-fi říct něco zajímavého o lidech spíš než o vynálezech a zelených mužíčcích. A napsaná tak, že se čtenář uprostřed hluboké noci těžko odhodlává nechat zbytek na ráno.

7 20.06.2017

Terezie je sice učitelkou církve, ale učitelkou značně živelnou. Tato brožurka nabízí stručné shrnutí a komentář k její "modlitbě usebrání" tak, jak ji roztroušeně a terminologicky nejednotně popisuje ve svých knihách, v kontrastu k jiným způsobům modlitby, které znala a proti nimž měla potřebu se v některých aspektech vymezit.
Ideálním pokračováním je vzít do ruky Tereziiny vlastní texty.

Uvažovala bych o úžasných pěti hvězdičkách (přinejmenším pro Hordubala, možná i pro Obyčejný život), kdyby to nebylo v některých místech tak rušivě upovídané a komentáři až rozdrobečkované.

1 20.06.2017

Čepovy povídky, co k nim říct... mám ráda jejich klid a pomalost, zkratku, nedořečené náznaky, to veliké, co se neostýchá znovu a znovu klást před oči. Uprostřed důvěrně známého a téměř již nevnímaného se otevírají závratné propasti, člověk v úzkosti hledá dotek druhého, sahá do prázdna, naráží na tvrdost srdce. A přece při tom všem "nejsme sami a nic nemůže být nadarmo".

3 15.06.2017

Ve své době v češtině asi jediná kniha s informacemi o Mariam, malé Arabce, nepočítám-li nesehnatelné texty z počátku 20. století. Dnes tuhle brožurku snadno nahradíte pár minutami pátrání na internetu, loni vyšel i obsáhlý životopis. Svědectví jejího života může být pro západního křesťana těžko stravitelné, ale nedávné svatořečení dokazuje, že má co nabídnout.

Pro svou spiritualitu zaměřenou na Ducha svatého je mi Mariam inspirací a snad to mohu nazvat až osobním vztahem, ano, věřím v communio sanctorum. Kdysi v Betlémě jsem "utekla" ze společného okouněcího/nakupovacího zájezdového programu a vydala se na tamní Karmel, který Mariam založila a kde je pohřbena. Úžas nad okolnostmi a průběhem tohoto "setkání" mě dodnes neopustil.

15.06.2017

To tedy bylo něco! Hned zkraje vypravěč označí své zápisky za příliš apologetické, ale zdá se mi, že kruh sebeospravedlňování nakonec proražen není. Introspekce, jakkoli vypadá odvážně, se drží v bezpečné oblasti, náraz je následován úhybným manévrem dovolujícím uchovat status quo: Jestliže mou hodnotu určují druzí, které nedokážu bezpečně kontrolovat nebo manipulovat svými výkony či vzhledem, mám právo na svou nenávist.

1 15.06.2017

Demontáž božstev, to by nám šlo pěkně, a co dál? Jsme ochotni a máme vůbec co nabídnout?
Moc zajímavá témata, ale na můj vkus pojato příliš stručně, spíš nadhozeno. Tři a půl hvězdičky.

3 06.06.2017

Užitečné pro toho, kdo se chce čtivou formou dozvědět fakta o životě této pomocnice sv. Terezie. O zdroj duchovní inspirace ale spíš nejde, nemám důvod se ke knížce víc vracet.

06.06.2017

Nikdo není dost dobrý.

Ta vášnivá potřeba dostát své představě je zneklidňující, nutila mě přemýšlet, nakolik je zdravá. Přiměje člověka točit se v kruhu, nebo povede ke světlu? Krásná kniha. (Ano, místy se táhla až moc, ale nevadí, aspoň mě to nutilo číst pomalu a nechat pěkně usadit.)

5 03.06.2017

Fascinace svatým Tomášem z knihy zrovna čiší a je to pro čtenáře dobře. Už údaj o počtu stran odhaluje, že nepůjde o systematické pojednání činící si nároky na úplnost. Text (původně přednášky) se pokouší zprostředkovat základní vhled do Tomášova myšlení a jeho významu pro středověk i dobu zcela současnou.

Autor nám představuje postavu teologa a učitele, který završil snahy o vyřešení problematického vztahu oblasti přirozeného poznání a oblasti nadpřirozené, založené na Zjevení a podmíněné vírou, tedy vztah rozumu a víry, úkolu, jenž se (v rámci křesťanského Západu) rodí spolu se středověkem a do jisté míry jej charakterizuje. Ale Tomášova syntéza zaznívá již na pozadí rozkladu, neboť zde nestojí nikdo další, kdo by se srovnatelnou intelektuální silou a osobní integritou tuto odpověď dokázal a chtěl myslet.

Tomášova úžasná odvaha není pyšnou sebejistotou náboženského fanatika. Vyplývá z veliké, biblicky motivované důvěry - důvěry, že hmotná skutečnost je Bohem chtěná a zaručená (argumentem je stvoření a vtělení), že realita světa je platná, že pravda o stvoření ladí s pravdou o Bohu. Tím je pro Tomáše-teologa, křesťana, mystika dostatečně ospravedlněno zkoumání světa samo o sobě, jakkoli se může zdát zbytečným pro poznání Boha. Proto Tomáš bytostně věří v dialog, nesvazován strachem o vlastní pozici a věhlas, dalek apriorní rezignaci na možnost dorozumění. Proto se neobává otázek, neobává se odpovědět "nevím", nestanovuje hranice mezi přijatelným a tím, co je třeba vyloučit, nezkoumat. Obrovská otevřenost, nepředpojatost, důvěra, že pravda je jedna a nezklame, se mi vedle myšlenkové poctivosti s Tomášem pojí nejsilněji.

Je tu několik témat, která pro svou aktualitu stojí za výjimečnou míru pozornosti, musím zmínit např. úvahy o disputaci (kap. 7) a vzrušující tři závěrečné kapitoly, kde je zkoumána právě otázka souladu rozumu a víry v pohledu "jedné" a "dvojí pravdy"; teologické ospravedlnění příklonu ke světu, přirozené skutečnosti a jejímu poznávání; vztah teologie a filosofie nebo Tomášovo nové zdůraznění pojmu existence (Jsem, který jsem - nikoli ve významu Bůh jako neměnná podstata, ale jako actus purus, a stvoření posvátné už jen díky své existenci, darované Bohem).

Zdá se vám, že fascinace svatým Tomášem z mého komentáře zrovna čiší? Máte pravdu :o) Věřte nevěřte, v době, kdy jsem tuto knihu nemohla získat jinak, jsem si ji prostě půjčila z knihovny a slovo od slova opsala!

4 30.05.2017

Mám Balabána moc ráda, jeho psaní mnou rezonuje, nedokážu to dobře pojmenovat, takový důraz na váhu/vážnost věcí. Z jeho románů je mi tahle kniha nejbližší.

"Dnes už nežijeme v krajině měřené výškou obzoru. Žijeme ve skládačce, ve struktuře, kde prominenci získává jen to, k čemu je přitažena pozornost. Je vidět jen to, co lidi zajímá. Až tady bude parkoviště, budou sem všichni hledět se zájmem, protože tady budou stát jejich auta. Dnes však tuhle černou díru mezi domy vlastně nevnímají. A proto je to dobré místo pro malíře. Odsud můžu zobrazovat svět z perspektivy nikým nesdílené."

5 27.05.2017