Hanka_Bohmova komentáře u knih

Roztomilá a nápaditá oddychovka prošuměla okolo a zanechala dojem... hmm, zanechala dojem jako detektivka od Dicka Francise. Pro mě to není, ale někoho jiného určitě potěší.

Obvykle mě příliš neoslovují "mysteriózní" příběhy a zde to nebylo jiné. Ale díky třem, čtyřem místům, obrazům, které stojí za uchování v paměti, přidám ještě hvězdičku.

01.08.2017

Zločin a trest ve dvou. Spoluvinictví nepřinese útěchu, ale strašlivou, strašlivě logickou formu trestu. A v Paříži Terezy Raquinové není žádná krása, která by mohla spasit svět.

1 24.07.2017

Pět hvězdiček s dlouhou řadou otázek.

Kniha v pravý čas. Stává se, když nad něčím dlouho a intenzivně uvažuju, že myšlenky mají tendenci sklouzávat do vyjetých kolejí. Čtení může pomoci, je to jako dobrý rozhovor. Třeba neučiním žádný objev, necítím se o nic blíž vyjasnění a rozhodnutí, ale začarovaný kruh se trošku poláme, slova opět získají na zvuku, na významu.

"... navzdory hluboké touze po lásce se téměř všechno ostatní považuje za důležitější, než je ona: úspěch, prestiž, peníze, moc - skoro všechna naše energie se spotřebuje na to, abychom se naučili, jak dosáhnout těchto cílů, a téměř žádná se nevynaloží na to, abychom se naučili umění milovat."

7 24.07.2017

Pro katolickou vícematku a celoživotní uživatelku symptotermální metody prostě must-read :)

Také jsem kdysi psala disertaci očekávajíc přírůstek do rodiny, ale "dni zkázy" se to nepodobalo ani vzdáleně. Bohu díky. Smích nad Adamovými trampotami je o to úlevnější, oč víc je vědoucí. A k tomu podáno s takovým vtipem a hravostí, Woolfovou, Kafku, Joyce a Hemingwaye mi ani nemusel nikdo napovídat, ač jsem literární sotvavzdělanec.

"Copak nemá každý právo na svou fixní ideu?"

8 21.07.2017

Úděl básníka "sídlícího v hrůze" je údělem proroka. Slyšet uprostřed všeobecné hluchoty (jen básníci... / zahlédali pod svými okny / truchlivé průvody následků před příčinami), mluvit, křičet a snad i ve věrnosti přijmout a spolu-nést osud neslyšících a neobrácených.

Však přes přibitost svou já strach bezruký - ukazuji
přes svázanost svou já úzkost beznohá - běžím
přes umlčenost svou já ústa bez hlasu - křičím
Pod okny světadílu ukazuji, běžím a křičím

4 19.07.2017

Zneuznaný génius, revoluce, vězení, láska, souboj, smrt ve dvaceti letech. Nenapsat o tom knihu, to by bylo věru nepěkné plýtvání biografickým materiálem, zvláště když děravá historie ponechává prostor spekulacím. Tohle dílko, ač mu zdaleka nelze věřit vše, si přípitek zaslouží. Na mládí! Na vášeň! Na matematiku!

Plynulé čtení vyžaduje mírné znalosti matematiky a francouzské historie, už jen kvůli všem těm (ne)slavným jménům a událostem.
3,5/5

19.07.2017

"Připustit, že já může mít nějaká práva ve vztahu k státu, je totéž jako připustit, že gram může vyvážit tunu, to je přece jasné. Z toho plyne dělba: tuna má právo, gram povinnosti, a jediná cesta od bezvýznamnosti k velikosti je zapomenout, že jsem gram, a cítit se miliontinou tuny."

"Soucit je výsledkem hluboké neznalosti aritmetiky."

7 19.07.2017

"Nenechme se při vymezování křesťanské civilizace mást existencí válek, nespravedlnosti a krutosti nebo nedostatkem lásky. To všechno se v křesťanském státě vyskytovat může. Nejsou to charakteristické rysy křesťanství, ale člověka.
Vzdáme-li se však všech představ o dokonalosti - nebo i jen usilování o dokonalost - podle jakých znaků pak chceme křesťanskou civilizaci odlišit od civilizací pohanských? Možná, že její jedinou chrakteristikou bude rozpolcenost ducha, neklidné svědomí, pocit vlastní nedostatečnosti."

8 12.07.2017

Od prvních vět zvláštní pocit, po chvíli mi došlo: ten člověk jen tak nevypráví, on prezentuje. A to si říká o prozkoumání. Postupně se vynořují opravy, úpravy, doplňky měnící smysl řečeného, celé vyprávění se mi staví jako výzva. Kromě toho vnímám určitou příbuznost s panem Stevensem, příbuznost i v některých svých stinných a méně konstruktivních stránkách, tedy kromě velmi příjemného čtenářského zážitku též příležitost přemýšlet o sobě "zvenku".

14 12.07.2017

"Pamatujte si: pokud lžete, nemůžete uškodit."

Zpočátku se zdá, že na to pan Wormold skutečně vyzrál, a čtenář pobaveně zírá, co všechno malému obchodníčkovi prochází. Není divu, i jeho nadřízení mají své zájmy a ty jsou důležitější než pravý stav věcí. Až když se jeho smyšlenky projeví nehezky reálnými důsledky, začne z té legrace mrazit.

08.07.2017

Zachtělo se mi ochutnávky tohoto žánru a jsem navýsost spokojená. Parádní kniha, hned jsem ji dala k přečtení manželovi a vysloužila si tím malé bezvýznamné plus :)

7 30.06.2017

Historie jednoho toxického vztahu. Od dvacetiletého mládence nelze očekávat extra osobnostní zralost (čest výjimkám), ale při pozorování příznaků se mi vybavovala spíš jistá psychiatrická diagnóza. I oběť je typická, dáma se v domnění, že nešťastníka svou láskou zachrání, celá zaplete do jeho "reality". Naštěstí neztrácí definitivně schopnost rozlišování.
O lásce se tu píše hodně. Na každé stránce se miluje nejméně pětkrát, myslí se tím všelicos a sebeláska triumfuje. Odmítání osobní odpovědnosti a svalování viny na nepříznivé společenské okolnosti? Snad je to v některých případech možné, ale hrdina s tímto vysvětlením zachází na můj vkus příliš lehce.

Tři a půl hvězdy a další knižní postava, se kterou bych se opravdu seznámit nechtěla.

2 30.06.2017

MORE: Kdybychom žili ve státě, kde se ctnost vyplácí, prostý rozum by nás učinil dobrými a chamtivost světci. A žili bychom si jako zvěř či andělé v blažené zemi, která hrdiny nepotřebuje. Ale protože naopak vidíme, že lakota, zloba, závist, pýcha, netečnost, žádost a hloupost se běžně vyplácejí daleko víc než pokora, čistota, statečnost, spravedlnost nebo moudrost, a musíme volit, abychom vůbec byli lidmi - pak možná je třeba stát trochu pevněji na svém - i s rizikem, že se staneme hrdiny.
MARGARETA: Ale s rozumem. Neučinil jsi vše, co bůh může od tebe žádat?
MORE: Jenže - to není věc rozumu. To je věc lásky.

1 30.06.2017

Svěží učebnice krizového řízení a PR! K tomu první zákon robotiky, kriminalita vrcholového managementu, zrod filatelie, hackerské útoky, dokonce i finanční analytický útvar (s křídami a podlahou... hodně velkou podlahou).
Ještě že jsem Zaslanou poštu dosud opomíjela, v době vydání bych si ji sotva tak dokonale vychutnala, to zkrátka vyžaduje průpravu životní realitou.

12 30.06.2017

"... nejsou na čtení, ale aby je člověk rozprostřel, položil do nich obličej a ztratil rozum."

4 20.06.2017

Pořád stejně dobrá. Využívá potenciál sci-fi říct něco zajímavého o lidech spíš než o vynálezech a zelených mužíčcích. A napsaná tak, že se čtenář uprostřed hluboké noci těžko odhodlává nechat zbytek na ráno.

7 20.06.2017

Terezie je sice učitelkou církve, ale učitelkou značně živelnou. Tato brožurka nabízí stručné shrnutí a komentář k její "modlitbě usebrání" tak, jak ji roztroušeně a terminologicky nejednotně popisuje ve svých knihách, v kontrastu k jiným způsobům modlitby, které znala a proti nimž měla potřebu se v některých aspektech vymezit.
Ideálním pokračováním je vzít do ruky Tereziiny vlastní texty.

Uvažovala bych o úžasných pěti hvězdičkách (přinejmenším pro Hordubala, možná i pro Obyčejný život), kdyby to nebylo v některých místech tak rušivě upovídané a komentáři až rozdrobečkované.

1 20.06.2017

Čepovy povídky, co k nim říct... mám ráda jejich klid a pomalost, zkratku, nedořečené náznaky, to veliké, co se neostýchá znovu a znovu klást před oči. Uprostřed důvěrně známého a téměř již nevnímaného se otevírají závratné propasti, člověk v úzkosti hledá dotek druhého, sahá do prázdna, naráží na tvrdost srdce. A přece při tom všem "nejsme sami a nic nemůže být nadarmo".

3 15.06.2017