Hanka_Bohmova komentáře u knih
Kniha mi přišla dost školácky napsaná. Je to zajímavý způsob, jak obohatit četbu Písma, ale jako samostatná "krásná literatura" u mě neobstojí.
Toto je "oddychová literatura" podle mého gusta. Svěží, chytré, velmi čtivé.
Re-reading po 8 letech: kritičtější hodnocení. Už při prvním čtení jsem se pro negativa knihy nehodlala zajímat o její druhý díl (který se mi, podle anotace, zdál stavět spíš na tom hůře zvládnutém), ale připadalo mi, že pro to dobré kniha stojí za opakované čtení a pěkný počet hvězdiček. Na to jsem teď změnila názor. Nepovedeného je přece jen příliš.
Falzifikační příběhy jsou stále stejně čtivé, ale Slivův život, to už je vyprávění mnohem těžkopádnější, táhne knihu dolů. V mých očích tomu chybí přirozenost, podobně jako u Weirova Spasitele - jako by zkoušel psát něco, co vlastně neumí. Párkrát jsem také měla pocit, že autor pokračuje nepříjemně dlouho po tom, kdy už je úplně zřejmé, co chtěl sdělit. Přicházely mi na mysl námitky mé dcery při vyučování: Mami, už dost, to stačí, já to chápu, pojďme dál.
Takové Gulliverovy cesty v malém geometrickém.
Místy příliš polopatické. Soudobí autoři by se mohli inspirovat a vytvořit nám podobně názorné dílko, matematických či fyzikálních oblastí i společenských nešvarů jsou k dispozici přehršle :o)
Výborně napsaný učební text. Ač přírodovědec, zrovna v biologii jsem poměrně nevzdělaná, na knihu jsem narazila zcela náhodou při rušení knihovny a rozhodně se jí nebudu zbavovat. Poučila jsem se i pobavila, doporučuji :o)
Větší než malé množství ironie! A proto mám Austenovou ráda, i když romance není zrovna typ příběhu pro mě. Doporučuji jako užitečnou a názornou pomůcku pro zpytování vlastního svědomí :o))))
Výborné, živé popisy velkoměsta a společnosti. Zápletka mě příliš nenadchla, nejraději bych dala 3,5 hvězdičky. Na E. A. Poea jsem při čtení také vzpomněla mnohokrát.
Ráda si přečtu další autorovy knihy.
Kniha mi byla tak moc cizí, že jsem ji dokonce nedočetla. A to se mi stává nanejvýš 1x za 10 let :o(
Čtu už podruhé, poprvé kdysi na gymplu. Dnes se mi zdá trošku nevyrovnaná, některé pasáže bych si klidně odpustila - love story, lékařské poučování atd. Ale vše, co se týká fungování famiglií, mělo šmrnc a spád. Určitě ji nečtu naposledy.
Byla mi doporučena jak klasika ve stylu Agathy Christie - a nezklamala. Lahůdka.
Celkem obyčejná kniha o velmi neobyčejné ženě. U sester boromejek jsem jako mladá holka strávila mnoho pěkných chvil, proto jsem si ráda přečetla i životní příběh matky Vojtěchy.
Vlastně jsem z toho měla stejný dojem jako z dříve čteného Hermafrodita - příběh na mě nezapůsobil. Ale vychutnávala jsem si způsob, jakým je kniha napsaná.
Vražda v domě, a ne jedna. Tentokrát žádný vyšetřovací tým, komandér Dalgliesh řeší záhadu sám. Ponuré a lahůdkové čtení, užila jsem si nejen samotnou detektivní zápletku, ale i "naťuknuté" příběhy jednotlivých postav. Právě kvůli tomu mám P. D. Jamesovou tak ráda.
Nemůžu se ubránit dojmu, že kdyby to napsal někdo jiný, mohla z toho být výborná kniha. V lecčems souhlasím s Adrianou níže. Škoda, protože tenhle styl detektivky je mi blízký, ale bylo toho tolik, co rušilo...
Výborná kniha. Ano, stejně jako jednomu ze čtenářů dříve, připadala mi konstrukce místy trochu umělá. Ale popravdě, mě by stačilo číst ty zápisky, bez dějové linky. Inspirativní.
"... přál si ledové vichry, které by odvály všechno, co znělo po pouhém jazykovém návyku, po záludném druhu návyku, který zabraňoval myšlení tím, že vzbuzoval iluzi, jako kdyby se myšlenkový proces již odehrál a v těch prázdných slovech došel zakončení."
Můj denní chleba :o)
Inspirující kniha denních modliteb může být cestou pro ty, kdo chtějí žít ve větším sepětí s liturgickým rokem a s životem církve, či s konkrétním řádem nebo řeholním společenstvím. Žalmy a jiné úryvky z Bible, zasazené do proměňujícího se kontextu (život některého světce, svátek či slavnost, liturgické období, či prostě jen úvozující věta nebo antifona) nabízejí stále jiný, živý pohled na texty Písma.
Navíc je to svou hmotností docela dobrý nástroj sebeobrany. Nevím, zda jde pořídit do čtečky, ale lidem slabší konstituce nebo s malou kabelkou bych to doporučila. My "papíroví" budeme naopak čerpat požitek z toho, že tutéž knihu bereme do ruky den co den a ona nese kus naší životní historie.
Právě dočteno - podruhé, potřebovala jsem něco pro zábavu. Nepotěšilo mě to tolik jako jiné autorčiny knihy. Oceňuju pozorné popisy prostředí (krajiny, architektury) a společnosti, to mi zde spíš chybělo, je tu větší soustředění na krimi zápletku. Její knihy raději čtu spíš jako společenský román než jako detektivku.
Ale jednu (s knihou nesouvisející) velmi světlou stránku to mělo, odminula jsem zapomněla, kdo je vrah :o)))
Moc se mi líbila ta historická část, bylo to plastické, poučné, psané pěkným jazykem (např. pasáž z Fordovy továrny). Současná linie, život Callie/Cala, mě popravdě moc nezaujala, připadalo mi to hodně vzdálené. Dala bych 3,5 hvězdičky, kdyby šly dávat půlky. Nelituju, že jsem si to přečetla, ale vracet se k tomu rozhodně nebudu.
Dlouhé měsíce umíráte na tuberkulózu. Váš stav je tu lepší, tu horší, okolí už neví, co si o tom myslet, a ani vy sama. Izolovaná v malé skupině, celý den upoutaná na lůžko. Snad už jdou o vás řeči, snad tu už každého obtěžujete.
A někdo zaznamenává každé vaše slovo, den po dni.
Jak by takový deník vašeho umírání vypadal?
Ten Terezčin máme k dispozici. A je to obrovské svědectví o moci Boha, který v ní jedná.
Zásadní věc pro mě - přírodovědný, racionální typ - bylo překousnout zvláštní vyjadřování poplatné době a společenství, ve kterém se Terezie nacházela. Takové ty přejemnělé kudrlinky a něžnosti. Ale když to člověk odfiltruje, je za tím přímo "ocelový" obsah a člověk se neubrání myšlence - co by se stalo s mým životem, kdybych tohle dokázal. Kdybych se neupřednostňoval před druhými a nekladl Bohu překážky v jeho činnosti...
Terezie povzbuzuje, že toto je hrdinství bez hrdinství, že tuto cestu zajišťuje někdo jiný než my sami. A proto je přístupná každému.
Tato kniha je jedním z důvodů, proč jsem zakotvila na Karmelu. Velká životní inspirace.
Je to více životopis, nebo pedagogický průvodce pro ty, kdo se vydávají na cestu vnitřní modlitby? Dnes aktuální stejně jako před téměř 500 lety. Pokaždé, když se k ní vracím, ponouká mě učinit to "rozhodné rozhodnutí".