Hanka_Bohmova komentáře u knih
Vcelku zábavná, inteligentně napsaná telenovela :o)
Na dlouhé zimní večery ideální.
Na dětské knihy jsem svému gramotnému mrněti zřídila na databázi vlastní účet, ale Silversteinovy básně jsou prostě neodolatelné, odvážné, výstižné, půvabně politicky nekorektní, takže je zařazuji i mezi svou četbu.
Můj oblíbený kousek, tak trochu bilanční:
Řekli: "Pojď bruslit!"
Prý je to celkem prima.
Řekli: "Pojď bruslit!"
Tak jsem šel teda s nima.
Řekli: "Pojď bruslit!"
Ale něco vám povím:
oni šli na led,
a já měl kolečkový...
:o)))
Velmi působivé. Hodně námětů k přemýšlení.
Místy mi překlad připadal trochu neučesaný.
Párkaře jsem "objevila" těsně po maturitě. Věčná škoda! Tak alespoň nedopustím, aby byly o tuto skvělou didaktickou pomůcku ochuzeny moje děti :o)
Obrazy, významy, melodie... úžasné.
... po slupkách kaštanů
je k jaru dlouhá pouť,
zvlášť jde-li poutník bosý.
Tak už ji zase držím v ruce. Tu podivuhodnou knihu, která časem nutně dokonverguje na jednu z nejšikovnějších, nejlépe dostupných pozic ve vaší knihovně.
Zdroj neustálých frustrací. Než stihnu najít to správné heslo, projdu jich náhodně tolik, že zapomenu, co jsem vlastně chtěla.
(Dnes jsem to ale zvládla - "líčit".)
Zkusila jsem, chvíli se nutila, nedočetla.
Připadalo mi, že autorka moc tlačí na pilu, aby to bylo působivější (a lépe se to prodávalo?). Prolistovala jsem zbytek, jestli se to nezlepší - nezlepšilo.
Této knihy si natolik cením, že ji mám ve své, jinak velice skromné, knihovničce. A čas od času se k ní vracím.
Duše pronásledovaná Boží láskou. Ponížená ochota Boží milosti zachytit se v sebemenší puklince skály zvané člověk, začít opravdu od čehokoliv. Lidská svoboda přijmout, odmítnout. Ale myslíte, že "ne" znamená konec dobrodružství? :o)
Pro mě nezapomenutelná scéna z jiného Greenova románu - Jádro věci, kdy Bůh smlouvá se sebevrahem o život. O jakkoli ubohý, hříšný, ale život. Protože dokud člověk dýchá, On má naději a žádné odmítnutí není definitivní.
Takové totální obklíčení a neodbytnost do poslední vteřiny - pro jednoho noční můra, pro jiného nejhlubší životní naděje. Podle toho, zda víme, oč se hraje.
Úžasné.
Od autora znám už mnoho let jednu báseň (Fire and Ice), konečně nazrál čas věnovat se mu trochu důkladněji. Bylo mi potěšením. Některé překlady mě povzbudily zapátrat na internetu po originálech a vychutnat si původní obraty a melodie...
Zase mi přibylo trochu krásy do života.
And of course there must be something wrong
In wanting to silence any song.
Asi tak do strany 50 jsem si nebyla jistá, zda pokračovat. Přece jen to není zrovna typický druh mé duševní potravy. Ale pak jsem tomu přišla na chuť. Výborná satira. Smála jsem se nahlas. I sobě :o)
Ta knížka je spíš vyučování než umění - a v tom by mi sedla jiná forma. Takhle je to taková neorganická míchanice, jak už tu napsalo víc lidí. Měla jsem potěšení z myšlenek - ne že by to bylo něco nového, ale některé obrazy jsou působivé a inspirativní, což je užitečné i u starých známých faktů. Ale neměla jsem potěšení z příběhu, z knihy - už číst začátek pro mě bylo dost utrpení, nezdálo se mi to dobře napsané, jsem asi zvyklá na jiný level.
Za příklad vyučování ve vhodné literární formě považuju třeba Rady zkušeného ďábla. Tam to sedí hezky a já je vřele doporučuji :o)))
Dívka, která spadla z nebe, se mi nelíbila. Tak jsem zkusila Trpaslíka. A zase nic.
O biochemii vím z VŠ dost na to, aby pro mě poměrně neorganicky zapracované vědecké vsuvky nebyly nic zvláštního. Takže mi z toho zbyla povrchní a nezajímavá sonda do sexuálních a rozmnožovacích frustrací nevábného (rozuměj - duševně nevábného) jedince, okořeněná trochou historicko-filosofických výletů.
Hlavní postava je pro mě přesvědčivou ilustrací opomíjeného faktu, že žít dobrý život je úplně něco jiného než být inteligentní, zajištěný, zdravý, rozmnožit se nebo udělat kariéru. Třetí hvězdička, nebo spíš půlhvězdička, tedy za mírné morální nakopnutí (Dělej se sebou něco, nebo dopadneš takhle!), i když zřejmě autorem nezamýšlené.
Pozoruhodná kniha. Velmi snadno jsem si představovala krajinu, atmosféru každé scény.. I když jsem četla dost pomalu, ani mě nenapadlo ji odložit.
Zdá se, že jezerní básnici nejsou nic pro mě. Ale osobám s jiným vkusem vřele doporučuji :o)
Narozdíl od petra7416 pode mnou si nemyslím, že všeobecně musíme čekat, až se my nebo naši partneři probudíme jako babbittovští páprdové. Většina z nás jsou právě nyní stejně trapně konformní páprdové (páprdky :o)) jako Babbitt, co ze strachu o vlastní pohodlí den za dnem znásilňují svoje svědomí a skutečnou sebereflexi se pokoušejí zatlačit někam hluboko činorodostí, společenskými styky či rozvíjením iluzorních představ o sobě samém. Bez ohledu na stáří a pohlaví.
Je to kniha o nás, nejen o mužské krizi středního věku. Mění se jen společenské skupiny, se kterými se srovnáváme, do kterých se toužíme bezpečně schovat.
Kdyby autorka napsala povídku na 30 stránek, udělala by lépe. Když už tlustoknihu, tak by to chtělo trochu vytěžit námět - ať už po dějové, nebo po psychologické stránce.
Popsala bych to asi jako eseje v dopisové formě. Rozhodně nečekejte průvodce modlitbou pro začátečníky (originální název Prayer je lepší), spíš poměrně intelektuálně náročná zamyšlení nad některými tématy.