Hanka_Bohmova komentáře u knih
Asi jsem to měla číst pomaleji. Jednu povídku denně a bylo by to na čtyři hvězdy. Takhle jsem byla ve 2/3 knihy už notně unavená.
"Živ je Hospodin, před jehož tváří stojím."
Výborná kniha, úvahy, které jsem schopna bez problémů sledovat, Lewisův způsob psaní mi velmi vyhovuje. Nepřeberně námětů k reflexi vlastního života. Tisíckrát jsem si řekla - ano, to je i má zkušenost. Pro mě nádherná kapitola o přátelství. I závěrečná úvaha o křesťanské lásce mi připadá napsaná tak, že se (jak je Lewisovým zvykem - a proto ho mám tak ráda) nekřesťanovi může zdát... přinejmenším rozumná.
Malá ukázka :
Způsobem, jaký navrhuje sv. Augustin, žalu neunikneme. Ani žádným jiným. Není tu žádná bezpečná investice. Milujeme-li, jsme zranitelní. Milujte cokoli, a vaše srdce se bude určitě trápit a nejspíš bude zlomeno. Chcete-li si být jisti tím, že si je zachováte nedotčené, nesmíte je dát nikomu, dokonce ani zvířeti. Pečlivě si své srdce obalte koníčky a drobnými požitky. Vyhněte se všem závazkům. Bezpečně je uzamkněte v klenotnici nebo v rakvi svého sobectví. Ale v té klenotnici - bezpečné, temné, nehybné, bez přístupu vzduchu - se změní. Nebude zlomeno; stane se nezlomitelným, neproniknutelným, nevykoupitelným. Alternativou tragédie, nebo přinejmenším toho, že budete tragédii riskovat, je zatracení. Jediným místem mimo Nebe, kde můžete být dokonale bezpečni před všemi nebezpečími a zmatky lásky, je peklo.
Úžasná báseň - krásná formou i obsahem. Provází mě už dlouho, akcenty se mění, posledních pár let by to bylo určitě:
"and yet don't look too good, nor talk too wise"
Opravdu, jak píše níže Dusty - není tam nic víc než popisy krajiny a mezilidské vztahy! :o) Mně to ale bohatě stačí.
Kdo zná více Terezčiny texty a literaturu jimi se zabývající, pro toho to možná bude sté opakování téhož. Ale ve formě přednášek z duchovních cvičení, zaměřených na praxi duchovního života, nejde JENOM o sté opakování téhož a pár cenných impulsů jsem si odnesla.
Četla jsem s mírnými obavami. Byla by to vskutku nezáviděníhodná situace, zjistit po 20 letech vztahu, 11 letech manželství, že jsem si vybrala ale úplně špatně! :o))
Dost vtípků. Je to kniha užitečná, připomněla leccos pozapomenutého (neustále se mi vybavovaly naše dlouhé a důkladné předmanželské přípravy v jedné křesťanské rodině), utvrdila v mnohém již praktikovaném, i nějakou tu prospěšnou novinku jsem pro sebe našla. A samozřejmě humor - dá se z toho s úspěchem předčítat partnerovi (ne vše a ne každému).
Třešnička na dortu - se zadostiučiněním jsem si přečetla, že některé aspekty našeho manželství, okolím považované za mírně nestandardní, jsou podle autora vysoce funkční pro zachování pohodového vztahu. Až zas někdo bude kroutit hlavou, pošlu ho do zeleně.
Básně Emily Dickinson mám ráda pro jejich životnost, energii a autenticitu.
Mohlo mi být snad sedmnáct. Konverze ke křesťanství v plném proudu, přesněji řečeno má vědomá odpověď na ni. A můj milý a milovaný, nepříliš přesvědčený agnostik, mi nabídne ke čtení takovou knihu! Dalo se vůbec vybrat něco lepšího?
Vzala jsem si knihu. I jeho, o něco později :o)
"Přinášíme lásku."
Zvládám číst, i když zrovna nejsem zamilovaná (reakce na Lady_Ef níže). "Snad je možno i bez lásky žít; však umírat bez ní, to je zoufalství."
Lásko,
kterou vdechujem a jíme,
zklamání,
o kterém všichni sníme,
lásko,
která potkáváš nás všady,
nic
a všechno dohromady.
Bradbury umí malovat obrazy a vytvářet atmosféru, má cit pro domov a dětství a touhy srdce, všechno tohle v Marťanské kronice je a je to krásné.
A já se nemůžu dočkat, až si znovu přečtu Pampeliškové víno.
Kdysi jsem ji - zaujata názvem - vzala mamince z knihovny a doslova mě přikovala k židli. Taková hloubka, nemohla jsem se odtrhnout. Nyní, o dost starší a o trochu vnímavější, prožila jsem opět hluboké setkání... setkání s člověkem.
Opakovaně se k ní vracím, je to čtení užitečné pro celý život. Poprvé jsem ji četla velmi mladá - mám v ní věnování od svého snoubence :o) Obsahuje nádherné texty o stáří a smrti, dnes ještě mnohem aktuálnější než v době vzniku.
Úryvek pro inspiraci:
"Kdykoli se člověk dostane do pokušení polevit v sebekázni nebo se prohřešit proti morálním normám - využít svobody, kterou mu poskytuje jeho vysoký věk, aby si dovolil věci, které by zasluhovaly pokárání -, tehdy si musí říci, že si tím připravuje stav, v němž zpustne a který ho v posledních letech jeho života znetvoří."
Velmi silný zážitek.
Tohoto se v životě opravdu bojím. Přistoupit na lež, uvyknout lži a když se tam hluboko uvnitř něco zmítá a protestuje, protože aspoň minimální cit pro pravdu nám (bohudík, bohužel) zůstává stále zachován - nedokázat reagovat jinak než zase jen v rámci lži.
Život je dar nad naše síly...
Miluju slovní humor a jazykové hříčky, od Dědečka jsem zatím četla jen poezii. U Obludvíka (půjčeno samozřejmě kvůli dceři) jsem se doslova rozplývala blahem. Ach mamičko, ach má myčko, to jsou dialogy! :o)
Když mi bylo nějakých -náct, objevila jsem v sobě vášeň pro skutečnosti, pro něž mi později Exupéry poskytl i slova. Co znamená dávat. Stavět. Milovat. Co je odpovědnost. A jak málo to všechno má co do činění s pocity.
Dávno už mi není -náct, ale vášeň přes každodenní selhání stále plane a má nehynoucí vděčnost panu Exupérymu též. Zdaleka nejen za Malého prince.
Byla bych dnes karmelitkou, kdybych nemilovala Exupéryho knihy? Dva zásadní akcenty mého života. A poušť, snad, jako styčný bod.
Vcelku zábavná, inteligentně napsaná telenovela :o)
Na dlouhé zimní večery ideální.
Na dětské knihy jsem svému gramotnému mrněti zřídila na databázi vlastní účet, ale Silversteinovy básně jsou prostě neodolatelné, odvážné, výstižné, půvabně politicky nekorektní, takže je zařazuji i mezi svou četbu.
Můj oblíbený kousek, tak trochu bilanční:
Řekli: "Pojď bruslit!"
Prý je to celkem prima.
Řekli: "Pojď bruslit!"
Tak jsem šel teda s nima.
Řekli: "Pojď bruslit!"
Ale něco vám povím:
oni šli na led,
a já měl kolečkový...
:o)))
Velmi působivé. Hodně námětů k přemýšlení.
Místy mi překlad připadal trochu neučesaný.