Hanka_Bohmova komentáře u knih

Zvládám číst, i když zrovna nejsem zamilovaná (reakce na Lady_Ef níže). "Snad je možno i bez lásky žít; však umírat bez ní, to je zoufalství."

Lásko,
kterou vdechujem a jíme,
zklamání,
o kterém všichni sníme,
lásko,
která potkáváš nás všady,
nic
a všechno dohromady.

7 22.02.2016

Bradbury umí malovat obrazy a vytvářet atmosféru, má cit pro domov a dětství a touhy srdce, všechno tohle v Marťanské kronice je a je to krásné.
A já se nemůžu dočkat, až si znovu přečtu Pampeliškové víno.

7 21.02.2016

Kdysi jsem ji - zaujata názvem - vzala mamince z knihovny a doslova mě přikovala k židli. Taková hloubka, nemohla jsem se odtrhnout. Nyní, o dost starší a o trochu vnímavější, prožila jsem opět hluboké setkání... setkání s člověkem.

5 21.02.2016

Opakovaně se k ní vracím, je to čtení užitečné pro celý život. Poprvé jsem ji četla velmi mladá - mám v ní věnování od svého snoubence :o) Obsahuje nádherné texty o stáří a smrti, dnes ještě mnohem aktuálnější než v době vzniku.

Úryvek pro inspiraci:
"Kdykoli se člověk dostane do pokušení polevit v sebekázni nebo se prohřešit proti morálním normám - využít svobody, kterou mu poskytuje jeho vysoký věk, aby si dovolil věci, které by zasluhovaly pokárání -, tehdy si musí říci, že si tím připravuje stav, v němž zpustne a který ho v posledních letech jeho života znetvoří."

3 15.02.2016

Velmi silný zážitek.

Tohoto se v životě opravdu bojím. Přistoupit na lež, uvyknout lži a když se tam hluboko uvnitř něco zmítá a protestuje, protože aspoň minimální cit pro pravdu nám (bohudík, bohužel) zůstává stále zachován - nedokázat reagovat jinak než zase jen v rámci lži.

Život je dar nad naše síly...

3 09.02.2016

Miluju slovní humor a jazykové hříčky, od Dědečka jsem zatím četla jen poezii. U Obludvíka (půjčeno samozřejmě kvůli dceři) jsem se doslova rozplývala blahem. Ach mamičko, ach má myčko, to jsou dialogy! :o)

02.02.2016

Když mi bylo nějakých -náct, objevila jsem v sobě vášeň pro skutečnosti, pro něž mi později Exupéry poskytl i slova. Co znamená dávat. Stavět. Milovat. Co je odpovědnost. A jak málo to všechno má co do činění s pocity.
Dávno už mi není -náct, ale vášeň přes každodenní selhání stále plane a má nehynoucí vděčnost panu Exupérymu též. Zdaleka nejen za Malého prince.
Byla bych dnes karmelitkou, kdybych nemilovala Exupéryho knihy? Dva zásadní akcenty mého života. A poušť, snad, jako styčný bod.

7 01.02.2016

Velmi příjemný zážitek, nečekaně zábavné.

27.01.2016

Vcelku zábavná, inteligentně napsaná telenovela :o)
Na dlouhé zimní večery ideální.

1 26.01.2016

Na dětské knihy jsem svému gramotnému mrněti zřídila na databázi vlastní účet, ale Silversteinovy básně jsou prostě neodolatelné, odvážné, výstižné, půvabně politicky nekorektní, takže je zařazuji i mezi svou četbu.
Můj oblíbený kousek, tak trochu bilanční:

Řekli: "Pojď bruslit!"
Prý je to celkem prima.
Řekli: "Pojď bruslit!"
Tak jsem šel teda s nima.
Řekli: "Pojď bruslit!"
Ale něco vám povím:
oni šli na led,
a já měl kolečkový...

:o)))

8 25.01.2016

Velmi působivé. Hodně námětů k přemýšlení.
Místy mi překlad připadal trochu neučesaný.

2 23.01.2016

Párkaře jsem "objevila" těsně po maturitě. Věčná škoda! Tak alespoň nedopustím, aby byly o tuto skvělou didaktickou pomůcku ochuzeny moje děti :o)

1 21.01.2016

Obrazy, významy, melodie... úžasné.

... po slupkách kaštanů
je k jaru dlouhá pouť,
zvlášť jde-li poutník bosý.

1 18.01.2016

Tak už ji zase držím v ruce. Tu podivuhodnou knihu, která časem nutně dokonverguje na jednu z nejšikovnějších, nejlépe dostupných pozic ve vaší knihovně.

Zdroj neustálých frustrací. Než stihnu najít to správné heslo, projdu jich náhodně tolik, že zapomenu, co jsem vlastně chtěla.
(Dnes jsem to ale zvládla - "líčit".)

7 17.01.2016

Zkusila jsem, chvíli se nutila, nedočetla.

Připadalo mi, že autorka moc tlačí na pilu, aby to bylo působivější (a lépe se to prodávalo?). Prolistovala jsem zbytek, jestli se to nezlepší - nezlepšilo.

3 14.01.2016

Živé, věrohodné, závažné. Přitom velmi umírněná forma. Perfektní.

3 09.01.2016

Této knihy si natolik cením, že ji mám ve své, jinak velice skromné, knihovničce. A čas od času se k ní vracím.

Duše pronásledovaná Boží láskou. Ponížená ochota Boží milosti zachytit se v sebemenší puklince skály zvané člověk, začít opravdu od čehokoliv. Lidská svoboda přijmout, odmítnout. Ale myslíte, že "ne" znamená konec dobrodružství? :o)
Pro mě nezapomenutelná scéna z jiného Greenova románu - Jádro věci, kdy Bůh smlouvá se sebevrahem o život. O jakkoli ubohý, hříšný, ale život. Protože dokud člověk dýchá, On má naději a žádné odmítnutí není definitivní.

Takové totální obklíčení a neodbytnost do poslední vteřiny - pro jednoho noční můra, pro jiného nejhlubší životní naděje. Podle toho, zda víme, oč se hraje.

12 31.12.2015

Styl psaní skvělý, ale tahle cesta je pro mě neschůdná, umělá.

2 30.12.2015

Velmi dobré, užitečné, doporučuji.

15.12.2015

Úžasné.
Od autora znám už mnoho let jednu báseň (Fire and Ice), konečně nazrál čas věnovat se mu trochu důkladněji. Bylo mi potěšením. Některé překlady mě povzbudily zapátrat na internetu po originálech a vychutnat si původní obraty a melodie...
Zase mi přibylo trochu krásy do života.

And of course there must be something wrong
In wanting to silence any song.

5 09.12.2015