hankapimi komentáře u knih
Moje první knížka od A. Mornštajnové a absolutní nadšení !! Krásná čeština, zdařile vykreslené postavy i jejich charaktery, věrně popsaná těžká válečná doba, kterou už nikdo nechce zažít. Nečte se lehce, všechny ty válečné hrůzy prožívám vždycky s těžkým srdcem. Pravdivá a surová atmosféra vyhlazování Židů, koncentrační tábory, hlad, strach, nemoci, ponižování, krutosti. Mistrně zpracovaný smutný příběh o všedních rozhodnutích a jejich fatálních následcích pro celé okolí. Milé překvapení od naší české autorky, která putuje mezi mé oblíbené. Netradičně plný počet bodů a velmi všem doporučuji k přečtení, opravdu silný čtenářský zážitek !!! Určitě si přečtu i Hotýlek a Slepou mapu...
Líbilo. Moc !!! Krásně vykreslené postavy zasazené do historie, moc pěkně se četlo. Smekám před autorkou pomyslný klobouk, kolik práce si dala s prostudováním historických faktů, ale ten výsledek je na tom velmi znát !! Jezdím do Karviné 20 let do lázní a neměla jsem potuchy, že má za sebou tento kraj tak pohnutou minulost, i když mi mohokrát vrtalo hlavou, proč je Těšín rozdělený na český a polský... A tamní starousedlíci plynule přecházejí při hovoru z češtiny do polštiny a prokládají řeč i nářečím "po našem"... Netradičně plný počet .
Smutné, ale krásné čtení... Zažila jsem komunisty, estébáky, milice, kádrováky i ten 17. listopad. Ale nikdy mne nenapadlo, jak by život náš a našich dětí vypadal, kdyby sametová revoluce nebyla sametová a moci se chopili esenbáci, vojáci a armáda. Znásobená totalita a úplná likvidace jakéhokoliv náznaku nesouhlasu nebo odporu vůči režimu. Mizející lidé a plné kriminály. Rozbité rodiny, nešťastní prarodiče, zničení rodiče a zoufalé děti. Asi by člověku nezbylo nic jiného, než se pokusit zdrhnout...Hluboká poklona paní Mornštajnové a díky Bohu, že to dopadlo jinak !! Netradičně plný počet a vřele doporučuji.
Byla jsem zvědavá, jestli mi nebude chybět přímá řeč nebo vadit strohý styl vyprávění, ale příběh tří malých kamarádů od začátku tak poklidně ubíhal, že jsem to ani nezaznamenala. Pak přišla německá okupace, perzekuce a odsuny obyvatel s židovským původem, transporty a koncentrační tábory. A takové válečné zhovadilosti velmi těžce prožívám, představivost jela na plné obrátky, vzpomněla jsem si na Hanu paní Mornštajnové. Litovala jsem Zuzanu a to jsem ještě nevěděla, že jejím životním útrapám zdaleka není konec. Málokdy popřeji knížce plný počet, ale tady musím. Přestože to není lehké počteníčko, všem doporučuji a autorce pomyslná poklona !
Heřmánkové údolí bych rozdávala k povinné četbě všem ženám, které mají dojem, že mají těžké období a že už dál nemohou. Anna se nikdy nelitovala, nikdy se nevzdala a vždycky byla ochotná bližním pomoci. Musela jsem se smát jejímu ruskému překladu Kamillen Tal, Heržmankové údolí. A jak tam byla šťastná, měla všechno, po čem toužila. Je mladá, zdravá a silná. Má zdravé děti, hodného pohledného muže a dobré přátele. Říkala si, že tohle je štěstí a nikdo jí ho už nikdy nemůže vzít. Netradičně plný počet, líbilo se a moc ! A hluboká poklona paní autorce.
Líbilo. Moc !!! Jezdím do Karviné 20 let do lázní a neměla jsem potuchy, že má za sebou tento kraj tak pohnutou minulost... Přesně řečeno - skrytá třináctá komnata dějin... A kromě znalosti místního žargonu, historických faktů a dějové linky hlavních hrdinů mne zaujalo podrobné vykreslování momentu v čase... Např. :
Nahé větve trčí k olověnému nebi a snad jako připomínka toho, že svět má i jiné barvy, se na nich třepotají poslední žluté listy. Drží se ze všech sil, ale vichr nemilosrdně dál vykonává svou práci, takže ty, které svůj marný boj prohrály, se poraženecky snášejí k zemi....
Úžasný dar kouzlit se slovíčky naší košaté mateřštiny, smekám před autorkou pomyslný klobouk !!!
Netradičně plný počet .
Podle vysokého hodnocení Houbařky jsem byla na knížku hodně natěšená. Zajímavé informace o houbách a krásně vykreslená šumavská příroda, libovala jsem si. A pak mi spadla brada. Dvakrát jsem chtěla skončit, jednou kvůli otci, podruhé kvůli matce. Neobyčejně depresivní. Ale nikdy jsem nečetla tak podrobně popsané nejhlubší niterní pocity, trápení, smutek a zkušenosti někoho, kdo se ocitl v této situaci a pere se s tím docela sám. Hluboký obdiv k paní autorce a netradičně plný počet !
Náročná kniha pro čtenáře a ještě náročnější pro autorku. Nedokážu si ani představit, kolik práce, hledání, probírání se dokumenty, dopisy, spisy a zápisy musela K. Tučková k této knize pročíst, probrat, vyhodnotit a zapracovat do příběhu. Nečetlo se to lehce, hlavní hrdinka Lena mne kolikrát vytočila svou sebelítostí, ale nutno přiznat, že to, co jí dali její rodiče do vínku bylo na mašli... Nevěřila lidem, nevěřila sobě, nevěřila nikomu. Všem, které znala, šlo vždycky o moc, majetek, o vítězství, o senzaci nebo uškodit. Hnusná padesátá léta, ziskuchtivá pakáž bez morálky u moci, nechutné praktiky církevních a komunistických představitelů i vedoucích úředníků. A nikde nebyla možnost zastání nebo odvolání ...Soudruh ministr zdravotnictví, soudruh děkan, soudruh předseda, soudruh krajský tajemník, soudruh správce kláštera. Skoro jsem čekala, že přijde i soudruh arcibiskup... Je dobré si připomenout, čím si naše společnost ještě nedávno prošla, velmi doporučuji si Bílou vodu přečíst.
Malá Catherine-Kya tedy nevyfasovala tu nejlepší rodinu do životního startu, musela se od malička naučit spoléhat se hlavně na sebe. Zápasila s nedůvěrou k lidem, nouzí, samotou, přehlížením, předsudky. Přesto vyspěla v inteligentní ženu, která má v malíčku veškerou přírodu bažin a mokřadů, ve kterých vyrůstala. Krásně napsaný příběh o malé holce z bažiny, která by dala na frak většině zazobaných lidí z města... Doporučuji k přečtení, příběh od Delie Owens vás určitě chytí za srdce, netradičně plný počet.
Silný a poutavě gradující příběh několika bohyní z Moravských Kopanic, předávající své zkušenosti a vědomosti z generace na generaci, jak zřejmě zamýšlela i bohyně Surmena, pěstounka Dory a Jakoubka. Etnografka Dora se se ovšem brání zastaralému způsobu života negramotné Surmeny i všemu iracionálnímu. Postupem času však přichází na to, že nic není, jak si myslela...
Autorce se podařilo poutavě vykreslit mikrosvět jednotlivých samot a obyvatel Kopanic v Bílých Karpatech, tamní drsnou a krásnou přírodu a také zachytit plno zapomenutých zvyků - zapůsobil na mě např."obřad loučení s mrtvým" -( jako kdyby tam člověk byl s nimi a vyprovázel nebožtíka)...
Jen mi chybělo při přímé řeči to moravsko-slovenské kopanické nářečí, myslím, že by to knize (i čtenáři) prospělo...měla jsem dojem, že mám nějaký "překlad do češtiny", protože "originál" byl vyprodán...
V nějakém rozhovoru se K.T. vyjádřila, že plno úředních dokumentů vynechala z obavy, že by to čtenář "neučetl" a málo platné, ta její pečlivá příprava a řazení archívních dokumentů a zpráv STB je na kvalitě knihy velmi znát !
Musela jsem se také několikrát při čtení pousmát ironii osudu - s bohyněmi (vědmami, čarodějkami) měli problém jak Němci, tak komunisté, a nakonec i ten vesnický farář, přestože je známo, že si Hitler nechal tajně předpovídat vývoj války a dozvěděl se i svůj konec...
Kateřina Tučková má můj veliký obdiv, Žítkovské bohyně se četly krásně, lehké mrazení v zádech z nečekaného konce příběhu a přes absenci autentického nářečí určitě stojí za to si ji přečíst. A také se chystám přelousknout její "Vyhnání Gerty Schnirch" !
Autoritářské elity a jejich vlády se vždy snažily v první řadě zlikvidovat nepřátele státu z řad inteligence. Lékaře, vědce, právníky, učitele, spisovatele, podnikatele, muzikanty, výtvarníky, vojáky, knihovníky a všechny, kdo by je mohl ohrozit. Hitler a Stalin si rozebrali Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Polsko a Finsko. Proti sobě stojí dva ďáblové a oba chtějí vládnout peklu. Nikdy jsme se o těchto ruských zvěrstvech ve škole nedozvěděli, učili jsme se o zrůdnostech nacistického režimu, vyvražďování Židů v zájmu čisté árijské rasy, holokaustu. Ale o tisících obyvatelích pobaltských států, odvlečených na Sibiř na deset až patnáct let a umírajících v nelidských podmínkách, ani slovo. Odhaduje se, že Stalin během své zrůdné hrůzovlády vyvraždil přes dvacet milionů lidí. Opravdu to není lehká četba, ale je potřeba tyto mocenské zhovadilosti neustále připomínat a nezapomenout, kdo je kdo...
Inteligentní svérázný a skvěle vypointovaný humor Šimka a Grossmanna, na kterém moje generace vyrostla a s vrstevníky dodnes dokážeme přeříkat dlouhé pasáže povídek i jejich dialogů nazpaměť...Nebo humor Miroslava Horníčka, forbíny Wericha a Voskovce, to jsou skvosty !!! Zrovna tak s nadšením a vděčně poslouchám po sté Kytici ze Semaforu (Ferdinanda Havlíka ) s Pepou Dvořákem, Suchým, Zagorkou, Štědroněm . Moje děti na Kytici "dospěly" a když dnes zapnu TV a kouknu, za co se dnes "převléká" humor a legrace, tak je mi smutno, často i trapně... A proto přeji inteligentnímu humoru co nejvíce čtenářů i posluchačů !!!
Autorka dokonale zachytila atmosféru a pocity obyčejných Francouzů od počátku do konce války. Od nevěřícnosti a optimismu po boj o holý život, bezmoc a zoufalství. Bojují se strachem, zimou, hladem, snaží se přežít. Přesto se našla spousta odvážných lidí, kteří v rámci svých možností pomáhají ostatním, mnohdy za cenu ohrožení vlastního života...
Skvěle napsaná kniha, které jsem se dlouho vyhýbala, neboť válečné hrůzy, nadutost árijské rasy, vraždění Židů i dětí, koncentrační tábory a všechny ty válečné zhovadilosti velmi těžce prožívám. Vřele doporučuji, netradičně plný počet hvězd !
Romány Aleny Morštajnové mají mimořádnou schopnost přenést čtenáře do určitého prostředí a nelehké doby, o které píše krásným českým jazykem. Pečlivě vylíčené postavy s jejich kladnými i zápornými rysy, těžká doba válečná, poválečná i období komunismu, tři generace jedné rodiny. Jejich boj o přežití, rodinné vztahy, lži i tajemství. Autorka píše velmi lehce, ale lehké čtení to v žádném případě není. Nutí čtenáře k zamyšlení a Hotýlek, Hana i Slepá mapa popisují klíčové události naší historie. Všechny knihy A. Morštajnové se mi líbily, jen u Hany jsem chvílemi zapomněla dýchat....
Kultovní mafiánská nesmrtelná klasika - ta se bude pořád držet na prvních místech žebříčků knih, i když my tady už nebudeme !
Skvěle napsaná napínavá kniha ! Ústřední postava Don Corleone ovládá svět organizovaného zločinu a zločinců, pere špinavé peníze, využívá sítě informátorů a podplácí státní úředníky, soudce, advokáty i policii. Mario Puzo provede čtenáře newyorským podsvětím, s brilantně vykreslenými charaktery lumpů a zabijáků či příslušníků Corleonovy famiglie. Ta jejich italská soudržnost, respekt a úcta, rodinné zásady, to je pro mne snad paradoxně největším poselstvím této knihy, kde se člověk neustále brodí mrtvolami...
Bravurně zfilmováno Francisem Fordem Coppolou, v hlavních rolích Marlon Brando a Al Pacino, přičemž Coppolovi psal vždy na poslední chvíli scénář k tomuto filmu po etapách ( z nedostatku peněz ) sám Mario Puzo.
Skvěle napsaná napínavá kniha, kdo ještě nečetl, všechno odložte a dejte se do toho !!!
ˇUžasná vtipná kniha, u které se dokážu nekontrolovatelně smát nahlas. Betty líčí zábavně pobyt městsky vychované dívky, která se ocitne jako novomanželka na odlehlé slepičí farmě. Její marný boj se slepicemi, vejci, umíněným Sporákem, zavařováním, udržováním domácnosti v "polních" podmínkách a okolními svéráznými sousedy, s nimiž chce po dobrém vycházet, neboť nikdo jiný na míle daleko není...Vždycky, když mi bylo v životě těžko, sáhla jsem po tomto skvostu, psaném humorným a ironickým způsobem, plným laskavého porozumění pro lidské slabosti. Vracím se ke knize častokrát a vřele doporučuji !
Paní autorka umí moc pěkně a poutavě splétat zajímavé příběhy, připomíná mi svým stylem další moji oblíbenou spisovatelku A. Mornštajnovou. Příběhy silných a obětavých žen s těžkým údělem mezi dvěma světovými válkami čtenář zhltne na posezení.
Knížky Kena Folletta já miluju !! Napínavé, propracované, čtivé, uvěřitelné a nezřídka mne zastihne při četbě i svítání... Kdo může říci, že to tak tenkrát nemohlo být ? Vřele doporučuji a smekám pomyslný klobouk před Panem Spisovatelem !
Už po několikáté jsem si slibovala další díl Na králův příkaz číst pomalu a šetřit, ale je to marné, je to marné, je to marné ... Na okraj je tam zmíněno korunování markraběte Karla římským králem 11. 2. 1346 a počátky konfliktu mezi Anglií a Francií , která přeroste ve stoletou válku. Já prostě tyhle čtivé středověké pohádky pro dospělé od pana Niedla miluji, plný počet a doporučuji všem otevřít jakoukoliv knížku od Fr. Niedla a rázem budete jeho věrným fanouškem !!
V polovině 14. století spolu nesmiřitelně bojovali anglická a francouzská vojska, což se traduje jako počátek stoleté války. Zaujala mne podrobně popsaná slavná bitva u Kresčaku, kde bojoval i náš slepý král Jan Lucemburský se svým synem Karlem. Byla to hrozná a krutá doba nesmiřitelnosti a brutality, zabíjení obyčejných lidí, znásilňování panen a dívek, vraždění dětí, rabování kostelů, vypalování měst a vesnic, loupeže a krutosti. A mezi těmito ukrutnostmi hledá mladý lučištník Thomas svatou relikvii... Autor je mistr slova a pečlivý historik, píše neobyčejně poutavě a napínavě, doporučuji.