happy-smile
komentáře u knih
Italská invaze v Praze
Libuše Palková
Krátká knížečka, kterou můžete číst po epizodkách, když třeba potřebujete zabít dlouhou chvíli v dopravním prostředku. S Italy mám trochu zkušenost, takže jsem si spoustu těch situací dokázala živě představit. I když to nebylo nic unikátního, tak podobné knihy mě prostě baví.
Krysburger
David Walliams
Za mě tato kniha od Walliamse zatím nejslabší. Možná je to tím, že je celá protkaná docela depresivním tématem, takže pak ty jednotlivé ztřeštěnosti a vtipy docela zaniknou. Ale dětem se asi i tak bude díky krysám a burgerům líbit.
A Bůh pravil: Budiž Jonáš
Sebastian Niedlich
Předchozí kniha Smrt a jiné vrcholy mého života mě opravdu nadchla, a tak jsem se těšila na další dílo tohoto autora. No musím říct, že tentokrát za mě bylo takové slabší. Sice jsem se semtam zasmála (autor to vyloženě směřoval jako humoristickou literaturu), ale prostě tomu něco chybělo. I tak přečtení nelituji a pokud ještě Niedlich něco vydá, tak bych to asi zkusila.
Nebuď dlouho vzhůru
Robert Lawrence Stine
Kniha mě bavila a četla se sama. Zhltnete ji za jedno odpoledne. O žádný literární skvost se ale opravdu nejedná. Taková další útlá knížečka ze série Stopy hrůzy, kde nás čeká důstojné pokračování Stineho Ulice strachu. Ale přece jenom tato série byla vždy určena mladší věkové kategorii, a tak už mě to nenadchne tak, jako kdysi. Ale jinak jsem si opravdu ráda zavzpomínala na staré dobré časy s těmito horory. :-)
Anglické listí aneb Coolturní šok
Alena Damijo
Anglie je mi blízká, a tak jsem sáhla po této knížce. Za sebe musím říct, že se jedná o skvělou kombinaci - humorné příhody a poučné části. Všechno se tak nějak přirozeně střídá a ve výsledku má kniha také střízlivou délku. Pokud by někdy vyšlo pokračování, tak do toho určitě půjdu.
Špinavá práce
Christopher Moore
Velice zajímavá knížka, která podle mě není pro každého. Pro někoho to může být až moc fantasy, někomu zase může vadit lechtivý humor. Já jsem se se vším postupně nějak sžila a podle mě se jedná o zajímavou knížku, kterou příjemně zaplníte pár odpolední.
Pavučina
Agatha Christie
Vynikající šaráda, úplně si to umím představit jako divadelní hru. A i když normálně divadlu moc neholduju, tak na toto bych si tam zašla hned.
Tam, kde ji našli
Kimberly McCreight
Případ Amelie mě nadchnul, a tak jsem se hodně těšila na další knihu od této autorky. Tentokrát mi to trochu přišlo jako nějaký ženský román a tím stylem vyprávění mi to připomnělo Manželovo tajemství nebo Do vody. Nakonec ale musím říct, že rozpačitost z velké části asi vycházela z přehnaného očekávání a kniha se mi líbila. I tak si ale myslí, že kvality Amelie to nedosahuje.
Kniha zrcadel
Eugen Ovidiu Chirovici
Za mě naprostá bomba. Při prvních pár stranách mě trochu odrazoval jednoduchý styl spisovatele, ale docela rychle jsem na to zapomněla (nebo se mi to snad jen zdálo?). Vyprávění příběhu mají postupně na starosti tři muži (v podstatě vyšetřovatelé). Každý se jím zaobírá v souvislosti se svými zájmy a potom jej předá dalšímu vypravěči, aby příběh posunul dál. Úryvek románu Richarda Flynna mě hned zaujal a kdyby kniha nebyla postavena na vyprávění těchto tří mužů, ale jednalo by se rovnou o Richardův román, tak by mi to úplně stačilo. Jenže takto má autor skvělou příležitost ukázat zápletku z více úhlů. Často se ukazuje, že věci nejsou tak, jak se na první pohled zdály. Po letech vypovídá každý svědek něco jiného a jejich příběhy nejsou kompatibilní. Je na vyšetřovatelích a čtenáři, aby si vybrali, čemu věří. A přesto to nepůsobí zmateně ani nesourodě, ale čtenář je napjatý a chce vědět, jestli je jeho teorie správná.
Závěje
Marit Reiersgård
Příjemná detektivka, ale asi úplně nesdílím místní nadšení. Myslím, že vraha mohl čtenář uhodnout hodně brzo. Na druhou stranu detektivové neměli moc šanci se předvést, protože vrah se jim přišel udat sám, aniž by cokoliv tušili... Ta zápletka ani její rozluštění mi asi úplně nesedlo, na druhou stranu četlo se to dobře. Uvidíme, jaký bude další díl.
UltiMatum
Anders de la Motte
I když předchozí díl měl lákavější styl zápletky, tak druhá kniha mě zaujala o dost víc. Asi to bude tím, že tady už se spíše řeší stará dobrá detektivní práce. Do toho je to taky trochu politický thriller, což příběhu nijak neuškodilo. Hlavní hrdinové jsou tentokrát ti, co byli v prvním dílu tak trochu na druhé laině. Takže v tomto je pokračování docela neotřelé. Zajímavý je i způsob napojení této knihy na předchozí díl, ale nechci spoilerovat. :-)
Posedlost
Neil Cross
Jsem fanoušek seriálu, a tak jsem si tento knižní prequel nemohla nechat ujít. Musím říct, že z mojí strany naprostá spokojenost. Ráda bych si přečetla i nějaké další Lutherovy případy, snad Cross ještě něco dalšího vydá.
Projekt ideálna manželka
Graeme Simsion
Skvělá knížka, za mě sto procent. Při čtení jsem měla na tváři neustále přiblblý úsměv. Bavila jsem se od začátku do konce a Donovi jsem celou dobu fandila. Graeme Simsion má podle mě ohromný talent a doufám, že od něj vyjde ještě něco dalšího.
Tak to je, tak to bude
Sharon J. Bolton
První díl mi přišel jako svěží vítr na poli detektivek, třetí díl už se mi zdá spíš jako takový standard. Nebylo to špatné, ale četla jsem už i lepší detektivky. Navíc ta linka s Joesburrym mě už začíná dost štvát. V prvním dílu jsem jim ještě fandila, ale teď už si jenom říkám, ať s tím autorka něco udělá, ať z toho není dívčí román.
Spánek
Haruki Murakami
Zajímavá jednohubka. Pro mě další malý krůček k dílu Murakamiho (zatím jsem zkoušela jen povídku Podivná knihovna). Musím říct, že mě to zaujalo a že by to podle mě mělo potenciál i na delší knihu. Trochu mi přišlo divné to, že se hlavní hrdinka odkazovala na "dítě", kdyby mluvila o dceři nebo synovi, tak mi to zní normálně. Ale to bude možná problém překladu, protože v japonštině to může tato formulace působit normálně.
SPOILER: Uříznutý konec (i když se o něm mluví v každém komentáři tady, tak nevím, jestli to i nadále považovat za spoiler) podle mě chtěl čtenáři říct, že se jednalo pouze o takový slice of life. Půjčili jsme si kukátko a bylo nám dovoleno na chvíli nakouknout do světa hlavní hrdinky, ale vyměřený čas skončil a už můžeme jenom spekulovat, co se se ženou dělo dál.
Poirot a já
David Suchet
Překvapilo mě, jak moc se na výsledném obraze Poirota podílel přímo David Suchet a jak moc s oblibou tuto roli hrál, jak se s ní sžil (což na nás dýchá z každé stránky této knihy). Je pro mě neuvěřitelné, že si David takto pamatuje každý film o Poirotovi, kde hrál. Na druhou stranu těch 70 filmů mu zabralo 25 let života, takže z tohoto pohledu je to asi pochopitelné. Líbilo se mi, jak ke všem knihám bylo připojeno, kdy byly vydané a kdo v jejich televizní adaptaci hrál, i když někomu by se mohlo zdát, že tyto informace zpomalují dynamiku (a také, kdo se vyloženě nezajímá o britskou hereckou scénu, tak asi spoustu herců vůbec nebude znát). Moc milá kniha, která fanouškům Poirota nemůže uniknout.
Stejně jako ostatním mi přišel hodně divný český překlad dáma Agatha, na druhou stranu nevím, jak jinak by se měl šlechtický titul dame přeložit. Podle mě k tomu ani žádný vypovídající český ekvivalent není, leda to nahradit slovem lady.
Dívka, která si říkala Tuesday
Stephen Williams
Fantasmagorie... tohle slovo to podle mě vystihuje. Příběh o nějaké podvyživené emo ninja mstitelce a geniální hackerce, která jako Robin Hood bere život gangsterům a dává naději utlačované chudině a schovává se v podzemí Londýna, odkud má přístup do všech koutů této metropole, kdykoliv se jí zamane. Čím si tohle získalo takovou popularitu? Takhle naivní příběh jsem už opravdu dlouho neviděla.
Staré dobré časy
Jeff Kinney (p)
Ano, staré dobré časy se opět vrátily. Devítka se držela jednoho příběhu, tentokrát nám autor servíruje různé epizodky, není to ale ničemu na škodu. Poseroutka holt pořád baví, to jsem zvědavá, jak dlouho mu to ještě vydrží.
Výlet za všechny peníze
Jeff Kinney (p)
Člověka překvapuje, že i u devátého dílu si lze udržet stejnou kvalitu. Na druhou stranu, knížky jsou velmi kraťoučké a kdyby byly psané standardním písmem a bez obrázků, tak se jeden díl skládá z pěti současných... Každopádně Greg pořád baví a už se těším na další díl, protože Poseroutka má rozhodně stále co nabídnout i dospělým.
Lovec očí
Sebastian Fitzek
Fitzek i v této knize přichází se zajímavými zvraty a díky tomu se u toho čtenář nenudí. Kvalita této knihy a prvního dílu je srovnatelná. I tak si ale stále myslím, že Filtzkovy starší knihy byly lepší. Trochu mi tady vadilo, že najednou skáčeme k nějakému úplně jinému zabijákovy a že s ním má Sběratel očí dokonce nějaké vazby, což mi nepřišlo moc uvěřitelné. I tak ale opět autor zase překvapil tím, že všechno bylo jinak, takže ve výsledku opět za čtyři.