harena komentáře u knih
Stejně jako Rowlingová umí psát skvělého Harryho Pottera pro děti a mládež, tak se jí vede psát i detektivky pro dospělé. A L E tady si myslím, že kniha osloví spíš ženskou část čtenářů. Robin se snaží vydržet v manželství, ale stále víc sleduje, s kterou ženou Cormoran právě žije, stále víc myslí na jeho polibek a totéž se děje s Cormoranem. 700 stran rozvíjení vztahů a jiskření, ale taky napínavá detektivní práce, kdy má Strike stále "nutkavou touhu zjišťovat, řešit a znovu nastolovat pořádek mravního vesmíru". Mně se to ale líbilo. Rowlingová je skvělá vypravěčka, čtení jsem si užila a těším se na pátý díl.
Po dlouhé době zase kniha od Lisy, řekla bych, že ještě lepší, než předchozí. Četla se skvěle, napětí už od prvních stránek a sympatická Josie Quinnová se statečně vrhá do vyšetřování podivných vražd. Hodně dobré.
Výborný thriller, má spád a je hodně napínavý. Autorka bohatě zužitklovala své vlastní zkušenosti a vyšetřování probíhá věrohodně a realisticky. Užila jsem si napětí, stránky jenom letěly, konec mě i trochu dojal, prostě prima čtení.
Tak tady mi pan Bureš pěkně zamotal hlavu. Časoprostor se zbláznil a najednou jsou na Zemi lidé z jednadvacátého století, starověcí římští velitelé, Němci v nacistických uniformách, dívka s robotem z roku 2330, neandrtálci a Číňan s nanoroboty v krvi, od kterého se v závěru Toňa a ostatní dozvědí, co se pravděpodobně stalo. Čtivé, akční, jen ty boje a bojůvky se budou více líbit mužské části lidstva, já to moc nemusím.
Zpočátku to je spíš běžný příběh čtyř mladých rodin, který se dobře četl, postupně se na povrch dostávají různá tajemství a na závěr nám spisovatelka přeci jen připravila malé překvapení. Čtivá romanťárna na léto - spíše pro ženy.
Dlouho očekávaná dánovka je už tady, moc jsem se na ni těšila a zklamaná nejsem. Mordparta řeší jednu čerstvou vraždu a jeden asi 6 let starý zločin. Jako vždy jsou tu osvěžující hlášky mezi kolegy, přitom se vyšetřuje a šikovný čtenář už může i objevit vraha Doufám, že další vyšetřování bude pokračovat i v následující knize, abych věděla, jak to dopadne s ďábelskou psycholožkou Hildou.
Příjemné odpočinkové čtení, pohladí, pobaví, k mému překvapení i rozesměje nahlas. Dámy musí také vyřešit několik osobních problémů, není to jenom o zhubnutí. Zasmála jsem se, pobavila a příjemně odpočinula. Už si znamenám další knihy spisovatelky.
První díl nové epopeje začíná v roce 1695, kdy se mladý sklář Heřman stěhuje i s rodinou ze Šumavy do Severních Čech, kde chce sám ve sklářské dílně vyrábět křišťálové sklo. A jak už to pan Vondruška umí, rozehrává před námi nejen příběh rodiny Heřmanů, ale mnoha dalších, žijeme s jejich radostmi i starostmi o živobytí a zároveň se tu na pozadí odvíjejí české a trošinku světové dějiny. Výstižně to tu napsal čtenář "rodak" a přidávám se k němu. Baví mě postavy, baví mě historie i sklářství. Zkrátka baví mě v této knize všechno a druhý díl už mám doma.
Mladá glacioložka vyděšená k smrt prchá před neznámým mužem, který ji zřejmě chce zabít. Protože se zabývá studiem ledovců, odjíždí na daleký ostrov Jižní Georgii poblíž Antarktidy a doufá, že neznámému utekla. Bolton patří mezi mé oblíbené autorky, ale tady mě příběh nijak nezaujal, chvilku byl napínavý, ale do děje mě nevtáhl. Konec byl předvídatelný. Dobrý průměrný thriller, Bolton má lepší.
Velmi povedená detektivka, zatím nejlepší ze tří dílů. I když se příběh neřítí dopředu, je tak napínavý, že i když mě okolnosti donutily na delší čas odložit knihu, tak celou dobu jsem přemýšlela a domýšlela, jak to bude dál. Opět se potvrzuje, že aby vznikla dobrá detektivka, nejsou k tomu potřeba potoky krve. Kriminalistka Kate, na které nakonec leží celé vyšetřování je velice sympatická, další osoby také, škoda jen, že i tady má někdo problémy s alkoholem, ale každý asi ty psychopaty nezvládne. Moc dobrá detektivka, skvělé čtení a jsem zvědavá na další
Moje první setkání s paní Harasimovou a dávám si ji do oblíbených, protože Klinická smrt se mi bez výhrad moc líbila. Tak si představuji napínavý thriller pro ženy, kde je i trošku duchovna a tajemna. Díky příjemnému stylu psaní mě příběh hned vtáhl do děje, a navíc pro mě vše bylo i uvěřitelné.
Až po přečtení knihy jsem se o paní Harasimovou začala zajímat a s překvapením zjišťuji, že je to česká spisovatelka, scénáristka a také nakladatelka. Třeba bude i něco z její tvorby zfilmováno.
První polovina se mi zdála trochu pomalejší, Mickey Haller vystupuje tentokrát v roli žalobce a jde mu to stejně dobře, jako když stál na druhé straně a hájil obžalované. Detektiva Bosche hrozně štve, když vidí, jak mazaní právníci manipulují se spravedlností a se zákonem. Čtení je to rozhodně napínavé, zápletka propracovaná a perfektně napsaná. Určitě série, ve které budu pokračovat.
Optimistický pohled do budoucnosti očima nadšeného austalského vědce, žijícího nyní v Bostonu. Zajímavá a náročnější kniha, každý den jsem přečetla tak 30-50 stránek a abych trochu porozuměla, pomáhal mi přítel Google. David Sinclair bere stáří jako nemoc, kterou jde léčit - ještě přesně neví jak, ale právě na tom pracuje. Hlavně je přesvědčen, že když se prodlouží věk třeba o 20 let, musí být bez těžkých nemocí, jinak by si ho člověk ani neužil. Je tu také popsáno dost pokusů u myší i octomilek - i to mě zajímalo, nenutilo mě to přeskakovat řádky. Jinak návod na dlouhé žití bez těžkých nemocí je známý, takže cvičit alespoň dvakrát týdně, snížit příjem kalorií, přerušované hladovění atd. Zajímavé je i NMN nebo NR, ale to je lepší si přečíst knihu, aby byly vidět souvislosti.
"A to je stárnutí. Právě tahle ztráta informací vede každého z nás do světa srdečních chorob, rakoviny, bolesti, chátrání a smrti. Je-li ztráta analogových informací jedinou příčinou, proč stárneme, můžeme s tím něco dělat?"
Autor nás ubezpečuje, že to možné je, tak snad se moje vnoučata už sto- stodvaceti let dožijí.
Další zajímavost pro mě byla, že když jsou rostliny vystaveny stresu, vytvářejí spoustu dalších zdraví prospěšných látek a jejich chemických odvozenin, vyznačují se vyšší koncentrací xenohormetických látek, jež nám mohou pomoci aktivovat náš vlastní okruh přežití.
Na konci knihy autor upozorňuje, že se ho padesátkrát za den někdo ptá na výživové doplňky.Podotýká, že nikdy žádné výživové doplňky nedoporučoval, netestuje, nezkoumá ani nepodporuje. Prozrazuje ale, co praktikuje sám na sobě. Některé jeho názory se mi nelíbily, ale jinak tuto populárně-vědeckou knihu pro její čtivost a informace doporučuji. Také se nastoluje mnoho otázek. Nepovede prodloužení života a zlepšení zdraví lidí k našemu sebezničení? Věřím, že ne.
Škoda, že kniha byla napsána před dvěma lety, ráda bych si od autora přečetla další, ale to zatím asi nestihl napsat.
Ještě doporučuji k přečtení komentář čtenáře Thorir, který knihu vyčerpávajícím způsobem okomentoval a já trošku upravím svůj životní styl a jdu si také shánět resveratrol, NR a večer dám sklenku červeného. Doporučuji.
Knížku jsem koupila naší dvanáctileté slečně, která má období, že se ráda bojí. Přečetla ji během tří dnů, nemohla se odtrhnout od čtení. I mně se příběh líbil, čtivě psaný lehce plyne dopředu, duchové, hřbitov i Rudá vrána jsou tajemní, ještě že Cassidy má skvělé kamarády, kteří jí stále pomáhají. Krátké kapitoly a širší řádkování je plusem.
Útlá knížečka, velká písmena a vtipný příběh devítileté holčičky Niny, která si nejvíc na světě přála kolo a rozhodla se, že si na něj vydělá jako pomocnice ve Strašidelném krámku. Moc hezké, vtipné vyprávění včetně úžasných ilustrací, u kterých se naše děti chechtaly nahlas. A to mě vždycky těší, proto určitě doporučuji pro děti tak do osmi let.
Dostala jsem chuť si přečíst něco o Španělsku a o životě za dob Frankovy diktatury a když jsem v komentářích zahlédla, že knihu připodobňují ke Stínu větru od Zafóna, bylo rozhodnuto. Ale bohužel se Zafónem má příběh společné jen místo, protože se odehrává ve Španělsku a občanská válka a Frankův režim je jen v pozadí. To jsem sáhla vedle. Kniha Mariany Izaguirre je romantický příběh, předvídatelný ve svém pokračování, což nakonec by mi moc nevadilo, ale žádná z postav mě nijak nezaujala a i vypravěčský styl Mariany je docela rozvláčný. Hlavně jsem od knihy nedostala to, co jsem čekala. Chcete-li dobrý, romantický příběh, pak ano.
Moc krásný životní příběh. Chantal je obdivuhodný, moudrý člověk, kterému nechybí laskavost a optimistický přístup k životu. Viděla jsem ji v divadle, i osobně, když navšívila naši speciální školu. Říká se, že děti poznají dobrého člověka, od Chantal se nechtěly odtrhnout, tak se s jiným cizím člověkem nechovají. Proto jsem se tak těšila na vyprávění, které Chantal sepsala s M. Zindelovou. Jsem ráda, že jsem Chantal mohla ještě lépe poznat. Velice empaticky psáno. Díky za knihu a přeji v dalším životě hodně štěstí.
Hlavní hrdina Anton je veliký karbaník a trochu vtipálek, jehož občasné rýpavé poznámky mu jeho kolegové rádi odpouštějí. Už z prvního dílu vím, že je třeba si dávat pozor na postavy, které se tam třeba krátce mihnou, protože později můžou hrát důležitou roli. Příběh je dobře promyšlený, pátrání napínavé, nemám pocit, že by tam byla prázdná místa. Jenom hlavní hrdina mi nebyl nijak zvlášť sympatický, mnohem víc bych mu fandila, kdyby se na závěr zachoval podle toho, co mu radí srdce a lidskost, a ne podle práva. Třetí díl si ale ještě přečtu.
Knihovny zavřené, vypůjčené knihy přečtené, tak jsem se konečně dostala k tomu sáhnout do domácí knihovny a znovu si přečíst knihy které jsem si léta kupovala. Po ruce byl Wyndham s tenkou knížkou "Chocky", už jsem si nepamatovala děj, ale jeho Děj trifidů jsem milovala. Chocky nemá to napětí, děj je zpočátku pomalý, ale dobře čtivý a s podtextem: Lidi, běžte do sebe a trošku přemýšlejte, ať si tu Zem sami nezplundrujete.Nakonec to bylo pěkné počteníčko
Tohle je jedna z knih, kterou by si měl podle mého přečíst každý a u které by bylo škoda, kdyby zapadla v tom množství knih, které vychází. Především mě v anotaci zaujalo, že kniha je o osudu korutanských Slovinců o kterých vím jen málo. Není to nijak lehké čtení, spisovatelka popisuje svůj život v malé vesničce v Korutanech a jak roky plynou, babička vzpomíná, jak to bylo za války, jak se zatýkalo, posílalo do koncentračních táborů a nikdo nevěděl, kdo koho udal. Vzpomíná ale bez jakékoliv sebelítosti a zveličování, takový byl prostě tenkrát život. Velký problém má i otec autorky, který se nemůže vyrovnat s válečným traumatem. Četla jsem už hodně knih z války i koncentráků, ale tady ta kniha je vyjímečná. Také mě zaujalo, že přímá řeč tu není v uvozovkách, ale je včleněná přímo do věty, do vyprávění.
Teď jsem četla, že až sto let po referendu, ve kterém si korutanští Slovinci odhlasovali příslušnost k Rakousku, zazněla z úst rakouského prezidenta slova omluvy za minulá příkoří ze strany státu.