havranice komentáře u knih

Velmi krásná kniha, napsaná velmi citlivě, jemně. Kniha zároveň poučí, moc jsem o tom, co se dělo za Stalina v pobaltských státech, nevěděla. Kniha je vlastně dost krátká, přitom jí nic nechybí, je nesmírně lidská, hluboká a čtivá. Ocitnete se opravdu tam - v pracovním táboře na Sibiři a přestože budete postavám (matka a dvě děti) fandit a hluboce s nimi soucítit, kniha z vás nebude ždímat sentimentální slzy na každé straně, spíše bude budit hlubší a niternější emoce uvnitř. Mám syna ve stejném věku jako je jedna z hlavních postav Jonas, o to více na mě příběh působil. Knihu jsem četla na dovolené u moře a bylo hluboce uspokojující vidět svého syna zdravého běhat nadšeně po pláži a vědět, že až přiběhne, že má hlad, budu ho moct dosyta nakrmit. Matka Jelena tu funguje jako krásný lidský vzor s poselstvím skutečné lidskosti a pevného morálního kompasu. Je to postava, která rozumí dobru a tomu, co k dobru povede. Když čtu nějakou dobrou knihu, která se mi dostane pod kůži, tak se v tom prostředí pak ocitám ve snech. Takže teď už jsem čtvrtou noc strávila v pracovním táboře na Sibiři.....

15 24.08.2021

Kniha je úžasná. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, vrátila mě do mladých let. Perfektně zachycuje vnitřní pochody postav, jejich psychologii, dynamiku vztahů, to jak je jejich vnímání a chování ovlivněno traumaty, která prožily. Je to velmi realistické, podle mě psychologicky trefné a díky tomu naprosto uvěřitelné. Zpracovávají se tu hluboká témata a to velmi poctivě, přesto kniha člověka nabíjí nadějí, pozitivním prožitkem a láskou k životu. Není to depresivní. Ústředním tématem je mimo jiné bolestná touha být viděn opravdu uvnitř a být jako takový přijat a milován. Moct se s někým sdílet fakt od srdce k srdci a cítit, že to druhou stranou bylo správně dekódováno, pochopeno, přijato. Postavy měly silné charisma, hlavně Declan. Mohlo by se říct, že je to už stokrát profláknuté a ohrané téma - neomalený tvrďák, drsňák, u něhož je ale takové jen to jeho vnější já, zatímco když poznáme, co je uvnitř, zjistíme, jaký je to klaďas. Ale ono tohle prostě stále funguje - ve filmech, v knihách, zvlášť, když je to zpracováno dobře a to tady je. Chemie mezi postavami je tu silná a celá romantická linka je velmi zdařilá a opravdu nesmírně sexy (a přitom bez sexu). Situační psychologie různých interakcí byla zachycena fakt mistrovsky. Něco bylo na knize velmi občerstvující. V knize jak už jsem psala není žádný sex, nic nevhodného, při dostatečné zralosti lze doporučit od 13 let.

14 01.07.2021

Knihu na straně 320 odkládám, opravdu mě to nebaví a dál už čtením nechci ztrácet čas. První dva díly se mi moc líbily, sice jsem tam nevnímala žádný větší přesah nebo myšlenkové či životní obohacení, ale bylo mi při četbě těch dvou dílů fakt dobře na duši, hluboce jsem u četby zrelaxovala a prožívala jsem čtenářské uspokojení. Třetí díl mi nic takového nepřináší. Je to nudné, záhady jsou iritující, v něčem působí jakoby hloupě, nedotaženě, nezajímavě, přitaženě za vlasy. Ilan bez psychologie vztahu ke kapitánovi vlastně také není nijak zajímavá. Pětadvacítka ztratila kouzlo, vše ztratilo kouzlo........
Update: Tak nakonec jsem po komentářích zde, že to začne být zajímavé na posledních 100 stranách, tomu ještě chtěla dát šanci a knihu dočetla. Opravdu posledních 100 stran začalo slibně, ale pak se to zvrtlo v cosi, co pro mě bylo stravitelné ještě méně. Proměna Ilan na konci působila už jak z hloupého akčního scifi filmu. Linka kolem tlukoucích bran mě iritovala- Ilan je jakýmsi zásadním středem všeho dění na zeměkouli, vše dostává nereálný mysticko-velikášský nádech, působí to odosobněně, nevěrohodně, šroubovaně. Celou knihou se linou záhady zakódované v jakési numerologii, "logika" té symboliky na mě ale působila velmi nepřesvědčivě a vágně. Často jsem tedy nechápala, jak Ilan k různým vyvozením došla - tím jsem ztrácela zapojení a zájem. Ke konci opět náznak zajímavé psychologie vztahu Ilan - kapitán, promarněno, nerozvinuto. Vlastně knihu odkládám s pocitem, že jsem ztratila spoustu času čtením kraviny....Taková škoda!!! Knihu bych řadila do young adult - chtěla jsem to doporučit 13leté dceři. Ale v tomto díle je pětadvacítka mimo jiné prezentovaná jako parta chlapů, co má pořád v posteli v každém městě spoustu ženskejch. Což je jako jakési archetypální vzory mužství poněkud snižuje a podle mě to vlastně snižuje i ducha celého příběhu. Také to knihu vyřazuje z vhodnosti četby ve 13 letech. Vlastně nevím, jaké kategorii bych teď řekla, že je kniha určena.

14 22.06.2021

Knihy jsem si poprvé všimla tak, že pro ni zde na databazi knih hlasovalo strašně moc lidí v anketě o knihu roku 2017, tak jsem si říkala, co to asi je a jestli je to fakt tak dobré. A pak jsem ji nečekaně dostala darem, z čehož usuzuji, že kniha teď mezi lidmi asi fakt "frčí". V první třetině jsem si říkala - fakt čtivé, dobře napsané, ale takových je přeci více knih, proč je takový boom zrovna kolem této? Měla jsem pocit, že to nějak nepřináší nic moc nového. V další třetině mi kniha přišla ještě lepší, ale pořád mi přišlo, že přeci jen k nějaké výjimečnosti to nesměřuje. V poslední třetině do sebe ale vše velmi dobře zapadalo, člověk ocenil tu hloubku a vůbec celou výstavbu příběhu a pak přicházely další a další niterné vjemy a myšlenky, začalo to pracovat už dost hluboko, a když ve mně kniha pracuje v oněch místech, tak chrochtám blahem. Obdivuji, jak skvěle autorka popsala atmosféru let kolem 2. světové války. Třeba mentalita vzniku partnerských dvojic a způsob jejich chození a chování k sobě navzájem mi velmi připomnělo vyprávění mojí babičky právě z oněch let. Vzhledem k tématu Židů a holokaustu jsem také ocenila, že kniha i v tomto ohledu byla silná, ale neždímala ze mě emoce na každé stránce, vedla k prožitku sice dost, ale ne takovým tím sentimentálním způsobem - člověk měl prostor u toho i přemýšlet. Po dočtení mi přišlo neuvěřitelné, že kniha má jen něco málo přes 300 stran, protože zvládla velmi prokresleně vyprávět příběh poměrně mnoha postav a také proměny dobové atmosféry v průběhu cca 30ti let. Obraz psychické traumatizace je zde podán velmi věrohodně, citlivě, řekla bych i, že dost nápaditě. Postavy jsou velmi uvěřitelné. Část příběhu, která se odehrává v koncentračním táboře je vlastně dost malá, přesto mi atmosféra jak v Terezíně, tak v Osvětimi, přišla vykreslená mistrně - člověk cítil, jaké v tom byly rozdíly, dalo to velmi plastickou představu, přitom k tomu autorce stačilo vlastně jen pár stran. Souhlasím, že v knize není jediné zbytečné slovo, zároveň ale nic nechybí. Často mám v různých knihách pocit, že o něčem bych chtěla vědět víc, že se to useklo nějak v polovině, že je to nedokončené apod, tady to tak ale nebylo - všechny linie příběhu jsem vnímala jako velmi ucelené, vše podstatné bylo řečeno, dojmy, myšlenky a emoce se v člověku mohly završit, naplnit, dokončit......
Kniha mi připadá jako stvořená pro filmové zpracování.

14 28.06.2018

Kniha je čtivá a pokud člověk stojí o další knihu z tohoto dystopického žánru, stojí za přečtení. Patří do rodiny knih jako je Konec civilizace, Dárce, 451 stupňů Fahrenheita. Zpracovává podobná témata - postupnou degeneraci lidstva v prázdná nepřemýšlející individua, s povrchními vztahy, bez výraznější schopnosti citu a emocí, naprogramovaná podivnými socioinženýrskými ideologiemi, které měly lidstvo vylepšit, ale způsobily, že život ztratil svou smysluplnost a hloubku. Zde je to v linii drog (které pravidelně užívá každý - je to norma celospolečensky podporovaná), prázdného sexu, robotizace společnosti a v důsledku toho naprosté nepotřebnosti vzdělanosti. Lidé jsou vedeni v duchu nové morálky a ideologie, kdy mají být zcela nezávislí, nevnímaví a neteční k čemukoliv co je vně jich samých, smyslem je pouze příjemný zdrogovaný vnitřní prožitek a iluze "vnitřního růstu", který jim nesmí nikdo narušovat. Je zde diktát toho, jak mají vypadat správné vztahy v duchu individualismu - tedy žádnými vztahy nebýt. To by totiž mohlo být nebezpečné, riskantní, bolavé, mohlo by to narušit chemicky navozenou blaženost. S tou blažeností to ale nějak až tak nefunguje, protože stále více lidí o tento život nestojí a dobrovolně ho ukončují. Nikdo neumí číst a psát, nikdo už neumí kriticky myslet, nikdo nevidí absurditu celého systému. Rodina neexistuje, lidstvo vymírá. Dva jedinci, muž s žena, dokáží možná postupně prohlédnout a provedou nás tímto světem a příběhem. V jejich schopnosti uvidět daný společenský systém pravdivěji jim postupně pomáhají knihy. Příběh není dlouhý, cca 250 stran, není to tedy nějaký velkolepější román, což je pro tyto dystopie typické a za mě je to škoda. Příběh je čtivý a v něčem mi jeho vyprávění přijde jakoby niterně komorní, poklidné, kniha nekřičí, nedramatizuje, nemá mravokárný tón. Hlavní hrdina je milý, sympatický, mírný člověk, který projde uvěřitelným vývojem. Celkové vyznění knihy v sobě má nakonec naději. Mrzí mě, jak už jsem psala, že kniha není rozsáhlejší a nemá větší ambice, ráda bych se více emočně propojila s tím, v čem hlavní aktéři žili a jak to naprogramování v sobě postupně překračovali. Ale jinak dobrý, stojí za přečtení, z těch výše jmenovaných knih mi to literárně a příběhově přijde nejpropracovanější a "nejrománovější". V knize předložená vize se podle mě již naplňuje(samozřejmě ne tak extrémně, ale ten směr), ale je to pro nás už tak samozřejmé, že to nejsme schopni vidět opravdu zaostřeně. Například v některých velkých skandinávských městech už kolem 50 % lidí žije samo, single.....a pokračuje to dál tímto směrem. V knize jsou explicitní sexuální scény (asi dvě nebo tři), čímž je kniha vhodná až od určitého věku.

13 01.08.2021

Knihu jsem četla až jako dospělá a líbila se mi moc. Je to velmi kvalitně napsaná fantasy- jak jazykově, tak strukturou příběhu a myšlenkově. Pokud jste viděli jen onen známý film - tak zfilmována je jen polovina knihy, druhá polovina je ovšem neméně zajímavá, i když jiná. Jediné slabší místo pro mě byl v knize právě začátek té druhé půlky, kdy mě Bastienovo putování ve Fantázii chvíli nebavilo, ale to byly snad jen tři kapitoly a pak už to zase bylo super. V knize je mnoho pravdivých principů ohledně toho, jak lidé reagují na svá vnitřní zranění - např.když je někdo často v dětství outsiderem a navíc mu chybí láska a zájem rodičů, tak pak nemusí zvládnout touhu být slavný a mocný a může mít nakročeno k tomu stát se ne zrovna dobrým člověkem - a zastavit ho třeba může to, když ho někdo mateřskou láskou dosytí - pak mu může dojít, že to hledání slávy a moci byla jen slepá cesta, která v jeho srdci měla vykompenzovat deficity, které může opravdově zahojit jen něco docela jiného. A pokud se takové uzdravení a pochopení udá, tak ten člověk může pomoct k uzdravení i dalším. Je to podle mě o zrání osobnosti - o cestách k tomu zrání, které leckdy nemusí být přímé, ale hodně klikaté, nakonec se ale v knize poskládají ve srozumitelný Bastianův přerod. Tak třeba i o tomhle tato kniha je, kromě toho, že je to také super fantasy dobrodružný příběh....Je to podle mě z hlediska myšlenek, hutnosti a hloubky příběhu mnohem vyšší level než třeba Hobbit, který je také o putování a vypořádávání se s tím, co se na cestě objeví. Knihu jsem četla také proto, abych ji znala dříve, než ji dám svým dětem. Po jejím přečtení mi přišlo, že pro mou 9ti letou dceru to přeci jen ještě není. Určitě by si to užila a rozuměla by tomu dostatečně na to, aby to četla ráda, ale přijde mi, že mnoho rovin by jí v tomto věku ještě uteklo, a to by byla škoda. Vidím to tak nejdřív na 11 let.

13 26.09.2017

Uff, velmi silná a velmi neobvykle napsaná kniha. Autor používá velmi minimalistický jazyk, věty v dialozích jsou krátké, ale přesto, nebo možná nějak záhadně právě proto, ve vás naprosto zhmotněně a intenzivně vyvolají tu atmosféru těch momentů, ve kterých se postavy (otec a syn) nacházejí. Je to tak silné! Tajil se mi dech, svírala mě úzkost a zároveň v té bezútěšnosti jsem s nimi prožívala ty záblesky naděje. Kniha se dotýká jistě mnoha aspektů a každého to může oslovit v jiné rovině, ale pro mě jako matku třech dětí tam byly silné ty momenty, kdy bylo cítit, jak moc synovi záleží na tom, aby oni s tátou neztratili vnímání hranice dobra a zla, aby prostě táta zůstal "ten dobrý" a tahle potřeba byla snad silnější, než to, aby přežili. Přišlo mi to nesmírně pravdivé - děti podle mě touží potom, aby jejich rodiče žili a jednali "správně", prostě aby stáli na straně dobra, i kdyby za to měli zaplatit. Tohle tam na mě silně působilo z každé stránky, lezlo mi to do útrob a tam to pracovalo a vyvolávalo silné emoce fakt někde až v morku kostí. Kniha popisuje obraz světa, kde se rozpadne jakýkoliv společenský řád, prostě neexistuje, každý je jen sám za sebe, za zlé činy není žádný trest, žádný tlak společnosti, takže pokud se člověk v rámci boje o přežití neuchýlí ke zlu, musí to být ze samotné lásky k dobru, nic dalšího mu to nepřinese, prostě motivace osekaná o jakoukoliv nadstavbu, jde to na pouhé jádro naší morálky. Kniha vyvolává silné existenciální pocity a otázky - o Bohu, o dobru a zlu v člověku, o společnosti, o smyslu života, o utrpení, o smrti..ale ani trochu to není prvoplánové, není tam žádné mudrování, ale dýchá to na vás právě skrze tu autentickou syrovost vyprávění o každodenním přežití či nepřežití. Konec knihy mě dostal - z hlouby duše jsem plakala a nemohla přestat asi půl hodiny (neznám jinou takovou knihu, kde by na mě konec takto zapůsobil), byla to směsice bolesti a zároveň uspokojení a úlevy - mě ten konec prostě dokonale uspokojil. To, o co tam podle mě šlo, v co jsem doufala já, to se podle mě stalo a má naděje došla naplnění. Kniha, která je určitě atmosférou jinak velmi skličující, ve mně zanechala přímo bouři naděje. Ne každý ovšem ten konec vnímá takto -některým mým přátelům přišel depresivní - to je asi velmi individuální. Za mě - mistrovské dílo.

13 07.05.2017

Ta kniha je tak skvělá, tak skvělá!!! Nebojte se počtu stran, zhltnete to jedním dechem. Je to fantasticky čtivě napsané, prostě fantasticky, ten styl je tak svižný, hluboký a odlehčený zároveň, tak plastický, vtahující....Já si to tak užila! Je to skvěle napsaný román a navíc se dozvíte, jak to bylo s těmi Mašíny - příběh je silný, má neskutečně velký potenciál budit otázky, myšlenky, provokuje vás k tomu, abyste si udělali názor na mnoho věcí. Souhlasíte s nimi nebo ne? Schvalujete jejich jednání? A co následky - pro jejich rodinu, co tu zůstala. A stálo to vše za to, když výsledkem je to, co na konci knihy vidíme, že je dnes jejich život...Je to fantastický román z hlediska kvalitní beletrie, z hlediska poučení o historii (skvělé jako učebnice dějepisu o 50. letech například), z hlediska přemýšlení o morálních hodnotách a o tom, co je či co není pravé hrdinství. Styl vyprávění je neotřelý, originální, místy nesmírně vtipný, což je dobře, protože se občas potřebujete u této knihy i zasmát a trochu to odlehčit, protože jinak je to dost husté. U většiny pasáží mi srdce tlouklo fakt rychle, oči dokořán vytřeštěné, čelist pokleslá...Kniha mi pomohla protříbit si spoustu myšlenek a svůj názor na Mašíny jsem si utvořila. Jsem knihou zcela unešena.

13 07.05.2017

Stran chápání komunismu mám osobní zkušenosti jen do svých 10ti let, a pak různá vyprávění druhých, vlastní četba. Knihu jsem brala do ruky i se záměrem oživit si znalosti o tom, jak to fungovalo a také to pak dát třeba přečíst náctileté dceři, aby mohla lépe pochopit, co to tady vlastně bylo za režim. První pár desítek stran mě až tak nebavilo a přišlo mi, že to celý režim kreslí po povrchu, a člověk z knihy vnímal jen to, co jsem byla schopna vnímat a cítit už v těch 10ti letech, kdy komunismus padl. Přemýšlela jsem, že knihu odložím. Někde za první třetinou mě to ale začalo bavit, asi hlavně s linkou příběhu dítěte - Magdičky, vychovávané v ústavu na vzornou soudružku. Duch polistopadové doby je v knize líčen velmi podobně jako tvrdá 50.léta. Pro mě věrohodná fikce. Příběh pokrývá cca 25 let života hlavních aktérů, takže každé období je jakoby jen tak načrtnuto, v něčem se to nezanoří hlouběji, v něčem zase vzniká pocit, že ano, nicméně kniha se postupně dostává pod kůži. I postavy v něčem jsou a nejsou hlouběji vykresleny, těžko se mi to popisuje. Spíše jsou prototypem úplně obyčejných lidí semletých duchem doby, kolem osudu, který v té době sdíleli mnozí. Příběh je lidský, pochmurný, přesto v něčem takový neokázalý. Právě ten duch doby je to, co je v knize vykresleno nejvíce do hloubky, nejvice to utkví, nejvíce to čtenář niterně pocítí. Ta atmosféra mezilidských interakcí, to udavačství, ta všudypřítomná nedůvěra jednoho k druhému, ten strach a sevřenost. A pak samozřejmě ta ztráta mnoha let jednoho lidského života, nemožnost vychovávat své děti, stesk po nich..... To jak Magda dlouho nedokázala či nechtěla prohlédnout systém nebylo vůbec nerealistické. Jeden člověk, kterému v době převratu bylo 18 let, mi vyprávěl, že chvíli před listopadem si s ním jeho kamarád povídal a nadával na komunismus a že on na něj civěl a vůbec nechápal, o čem to mluví a úplně vážně mu říkal, jaktože neví, jaký byl Lenin hrdina a co to mele, že přece každý ví, že Západ, to jsou imperialistický svině. Říkal, že vše pochopil fakt až po listopadu, že mu to před tím nikdo nevysvětlil a nic jiného prostě neznal. Je to chytrý člověk, dnes úspěšný podnikatel....

12 24.08.2021

Dle některých komentářů jsem se bála, že přes zajímavé téma a atmosféru tam tyto zajímavé pasáže budou jen v menšině, že kniha bude složitá na čtení a v mnohých pasážích málo srozumitelná, že druhá polovina knihy bude celá nudně popisná o solaristice, a že konec příběhu vyzní do ztracena a neurčitě. Tudíž že to bude jedna z těch knih, kde je pár super stran, které se člověku vryjí, ale pak jen samé čtenářské utrpení a pocit nevyužitého potenciálu. No a byla jsem nesmírně mile překvapena, protože žádný takový pocit jsem neměla. První polovina knihy u mě byla na cca 4 hvězdičky, zajímalo mě to, ale nebyla jsem pohlcena úplně, ale v polovině se to přehlouplo do jasných pěti. Onen nudnější popis solaristiky je tam pouze ve 2 kapitolách (kniha má kapitol 13), takže o tom, že by celá druhá polovina knihy byla jen o tomto nemůže být vůbec řeč. I druhá půlka knihy řeší stále onen vztah nastolen v první půlce. Ano, ta solaristika v těch dvou kapitolách byla hodně popisná a místy nezáživná, ale i tam jsem našla pasáže, co mě zaujaly a u ostatních stran jsem přeletěla 3-4 věty a šla dál. Pro příběhovou linii není vůbec potřeba vstřebat všechny informace z těchto dvou kapitol, takže to lze lehce vyřešit pouhým pročtením sem tam. Jinak kniha má takovou určitou psycho-hororovou atmosféru, a to celou dobu. Když jsem si ji četla později do noci a byla v místnosti sama, trochu jsem se bála. Postavy v knize se setkávají se situacemi, pro které v sobě nemají žádnou vnitřní reprezentaci, nemají nic z předchozích zkušeností, co by jim umožnilo vědět, jak se k tomu, co zakouší, mají postavit, dokonce ani nevědí, co kolem toho mají cítit a co si myslet, což vede ke krajnímu vyčerpání, apatii, duševně jsou stále nad pomyslnou propastí. To vše vyjádřeno opravdu skvělým stylem - po jazykové stránce to byl prostě koncert. Bohatý jazyk, stylistická obratnost, trefně vyjádřené pocity, vnitřní děje, atmosféra. Kniha navozuje existenciální úzkost a otázky kolem identity člověka. Příběh má podle mě jasný konec, nekončí otevřeně, ale prostě jasně – jedním z možných konců. Kniha je svou atmosférou a tématem dost nezapomenutelná. Nutí také člověka přemýšlet, jak by k dané situaci přistupoval asi on sám. Sem tam je v knize nějaký odstavec, kde spolu postavy vedou kratší filozofičtější rozhovor, ale to je řídce a filozofické otázky spíše probíhají ve čtenáři na základě samotného příběhu, než že by se až tak moc přetřásaly přímo v knize, alespoň já takový dojem neměla. Jazyk knihy byl čtivý, v tomhle jsem žádnou náročnost nevnímala, ale kniha opravdu není úplně oddechová prostě tím tématem, otázkami a pocity, které to v člověku budí. A také určitou ponurostí, pocitem neřešitelnosti situace, a vnímáním těch ambivalentních pocitů postav, které jsou vyčerpávající - k situaci totiž není možno vztáhnout se nějak jednoznačně, protože prostě překračuje všechny lidské zkušenosti, a čtenář je do této agónie pocitově vtažen. Čtenářsky pro mě velmi kvalitní zážitek.

11 23.09.2018

Díky komentářům zde jsem knihu naslepo objednala. Těsně před touto knihou jsem četla knihy Hana, Zlodějka knih a poslední díl Harryho Pottera. Zmiňuji to proto, že zpočátku jsem u četby Naslouchače prožila náraz, a to v tom smyslu, že oproti výše zmiňovaným knihám jsem měla dojem výrazného poklesu stylistické kvality, fakt mi mnohé věty přišly jazykově neobratné a skoro jsem zpočátku měla dojem, že je to po této stránce snad někde těsně nad hranicí braku (v druhé půlce knihy jsem to ale přestala vnímat – buď jsem na to přestala být citlivá, nebo to tam bylo lepší, nevím). Už od začátku knihy byl ale příběh příjemný, nebyla jsem sice hned nějak pohlcena, ale brala jsem si knihu ráda. V druhé půli knihy už mě příběh docela pohltil, hlavně díky linii vztahu kapitán – Ilan, to mě prostě bralo, postava kapitána byla nesmírně charismatická, měla jsem o něm ráda každou zmínku, pro mě to bylo z knihy to nejsilnější. Celou dobu jsem ale měla dojem, jakoby se způsob vyprávění držel stále těsně pod povrchem, přemýšlela jsem jak to popsat a napadlo mě toto: Když je zfilmovaná nějaká kniha, tak člověk většinou u filmu trpí, protože vnímá, kolik toho z knihy prostě ani nejde filmem ztvárnit, ty vnitřní pochody postav apod, a díky tomu člověk film prožívá většinou jako mnohem plošší a povrchnější. No a tady mě právě napadalo, že kdyby se dobře natočil film, tak by v něm mohlo být vše, prostě vše, co je v knize, by se tam dalo obrazově a v dialozích ztvárnit, nemuselo by to být o nic plošší, než kniha. A tento vjem mě celou dobu trochu mrzel. Kniha ve mně sice budila živé obrazy toho, co se tam dělo, to ano, i živé obrazy atmosféry mezi aktéry, ale prostě v jiných knihách je vše vykresleno mnohem hlouběji, podrobněji, vícevrstevnatěji, uvítala bych prostě více o vnitřních pochodech a prožitcích postav. V tomto ohledu jsem tedy často vnímala nevyužitý potenciál a kniha na mě pocitově někdy působila jako něčí prvotina – hlavně v první polovině. Nicméně přes všechno tohle si mě příběh získal a stal se srdeční záležitostí. I mi vlezl do nočních snů. Přes všechnu mou kritiku, první věc, kterou jsem udělala po dočtení, bylo to, že jsem si hned objednala druhý díl. Příběh si mě získal takovou nějakou nenuceností, jedinečností, připadal mi neotřelý, citlivý, v něčem čistý, pohladil. Všechny nápady ohledně sklenitu mi přišly skvělé, i skvěle popsané – jako bych slyšela zvuk retey, zvuky různých kazů sklenitu, zvuk mečů – líbilo se mi moc, jak to vše fungovalo v mé představivosti, tohle bylo úžasné. Moc se mi líbil obraz mužnosti u pětadvacítky – kombinace důstojnosti, autority, síly, zároveň zodpovědnosti, obětavosti, citlivosti a svědomí. Kniha funguje i bez romantického vztahu podle mě proto, že mnohé čtenářky si ho tam stejně možná najdou - a sice ten svůj vůči kapitánovi :-)). Kniha podle mě není nějakým vysokým intelektuálním čtením, není nadupaná myšlenkami, ale to, co mi poskytla, mi nakonec ke štěstí prostě stačilo. Domnívám se, že kniha se bude spíše více líbit ženám. Intenzivně mě napadalo, že je kniha jak dělaná na zfilmování a že kdyby se to udělalo dobře, dokážu si představit, že by z toho mohl být kultovní film a celý svět by věděl, co je to sklenit, tak jako skoro celý svět ví, co je to třeba škola kouzel v Bradavicích. Skoro mě až bolí myšlenka, že se to asi nestane, bude to škoda.
Info pro rodiče náctiletých : Strukturou příběhu by to bylo jistě zcela pochopitelné už pro 10ti leté, příběh je jednoduchý, přímočarý, pochopitelný, nepřekombinovaný. Nicméně v knize jsou věci, které pro mě vhodnou věkovou hranici posouvají trochu výš - národ sklenařů jsou lidé se spoustou vrozených vad a deformací, když se nějaká žena narodí bez vad, jde v 15 ti letech do nor, kde spí s muži za peníze (v knize nikde není přímo sex, ale je tam tahle informace o norách a je vícekrát připomínána), a jsou tam dvě velmi hororové scény, kdy jakési stvůry trhají lidem hlavy, pálí jim těla nějak zevnitř i zvenku a ty scény opravdu nejsou pěkné. Takže já bych to viděla nejdříve od 13 ti let.

11 01.08.2018

Silně tragicky odvyprávěný příběh žen z islámského světa, bolestný, krutý, plný nespravedlností, toho trápení je tam opravdu hodně a člověk si od něj v knize prostě neodpočine...Světlým bodem je přátelství těch dvou žen. Moc se mi také líbilo (stejně jako v Lovci draků), že příběh začíná detailním popisem dětství hlavní postavy - díky tomu postava pro mě získá hloubku, komplexnost, charakterovou prokreslenost a celkovou pochopitelnost motivů a jednání. Hodnotím plným počtem. Není to ale kniha, kterou bych si chtěla přečíst podruhé - nechci tím znovu emočně procházet, jednou to stačilo, a navíc ani nemám dojem, že by v tom napodruhé bylo co nového objevovat. Vše, co chtěl příběh říct, vám podle mě prostě po prvním přečtení řekne - proto chápu, že někdo vysoké hodnocení třeba nedá. Také mám už dlouho doma autorovu 3. knihu "A hory odpověděly" a uvědomila jsem si, že se mi do ní prostě zatím nechce - tuším, že to bude zase další emoční ždímačka, a to já sice můžu, ale přeci jen jednou za čas. Ale ani tak kvůli tomu hodnocení snižovat nebudu.

11 13.05.2017

Stejně dobré jako jiná kniha autorky - "V šedých tónech". Má to stejného ducha, stejný styl, podobnou atmosféru, je to ze stejné doby a ty dva příběhy jsou přes postavu Joany propojené. Obrazy z knihy hladce a jakoby filmově běží při čtení před očima a živě uvedou čtenáře do atmosféry války, strachu, hladu, nouze, snahy přežít....Nadějí je nalodit se na loď Wilhelm Gustloff, někteří ale nemají správné papíry, takže s hlavními postavami každou chvíli prožíváme, jak projdou či neprojdou konkrétní kontrolou, kdy to či ono praskne. Celou knihu jde o život, napětí je na každé stránce. Je to psáno střídavě z pohledu čtyř postav, různé věci ohledně jejich historie, postojů a motivů se odkrývají postupně, což je moc fajn. Postavy jsou sympatické, dobře vykreslené, snadno se k nim člověk vztahuje. Kniha je výborná. Jedna postava má za sebou hromadné znásilnění, není to sice popisováno do podrobností, ale hrůza z toho je tam jasná, díky tomu bych knihu viděla až tak 16+.

10 12.09.2021

Ke knize jsem se propracovala až ve středním věku, byť jsem o ní samozřejmě věděla. Byla jsem překvapená, že je to jen takové útlé 100 stránkové dílko. Začátek četby byl pro mě určitým zklamáním, přišlo mi to vše prvoplánově naservírované, neobjevné, veškerý vývoj předvídatelný. Docela jsem se nudila. Měla jsem dojem, že to vlastně není myšleno v první řadě jako literatura, ale že účelem bylo podat v kostce srozumitelně začátek, vývoj a upevnění diktatury, a že se to udělalo pro výukové účely formou dobré bajky, ale tím hlavním motivem že jsou prostě ty výukové účely - což samozřejmě by ani tak nebylo špatně, jen popisuji, jak to na mě celé působilo. Jednotlivé kroky vývoje šly jeden za druhým, prostě šup, šup, šup, dál a dál se v rychlém sledu za sebou modelově ilustrovaly různé základní momenty v diktatuře - to byla ta kostra knihy, to byl ten základ, příběh byl jen jakoby napasován, zvířata zeschematizována do rolí různých typických skupin, které lze ve struktuře diktatur většinou pozorovat. Příběh mě tedy nevedl k tomu se zvířaty nějak moc cítit, vnímala jsem spíše tu jejich úlohu modelu, na kterém se má schematicky ukázat ten a ten prvek. Knihu jsem tedy nehltala jako nějakou dobrou beletrii, ale bavila mě asi tak, jako člověka baví zábavnou formou napsaný výukový materiál. Poslední čtvrtina knihy tohle trochu změnila a četla jsem ji více dychtivě, více se i vžila, a celkový dojem i v rovině knihy jako takové (nejen jejího výukového potenciálu), to vytáhlo výš. Prostě kniha je tím, čím je, a není tím, čím není - když si to člověk v hlavě srovná, nakonec knihu velmi ocení. Díky své krátkosti, schematičnosti a jednoduchosti je kniha velmi dobře zapamatovatelná i s podrobnostmi. Po dočtení se dojem z knihy zvedl, ta ucelenost podání diktatury na pouhých 100 stranách mi přeci jen přišla v něčem geniální a různé jednotlivé momenty v knize také .Myslím, že kniha je vhodná už pro děti tak od 10ti let, určitě už z toho mohou hodně pochopit a dá se podle mě dobře použít pro začátek vysvětlování toho, co je to totalitní režim a jak u nás fungoval komunismus. Samozřejmě to sedí na víc typů diktatur. Nedávno jsem četla příběh ze Severní Koreje a na tamní režim to sedí teda úplně.

10 30.06.2018

Knihu jsem ze svého dětství neznala. Setkala jsem se s ní poprvé až jako dospělá, kdy jsem ji předčítala primárně synovi (7 let), poslouchaly ale i dcery (5 a 11 let). Je to takový prototyp něčeho, co si člověk představí pod pojmem DĚTSKÁ kniha. Je to dobře vystavěný fantazijní příběh, děti se z našeho světa dostanou do říše Mytologie, kterou ovládli zlí bazilišci a děti se je snaží spolu s ostatními mytologickými tvory porazit a navrátit vládu v Mytologii do správných rukou. V knize nejde o nic hlubokého, charaktery jsou milé, některé vtipné, ale v zásadě placaté, skoro žádná psychologie postav ani vztahů, žádný přesah, nic konfrontujícího se skutečným životem, žádné hlubší poučení. Prostě milý, pro dětské uši dobře vystavěný a dobře pochopitelný fantazijně - dobrodružný příběh, který má tendenci děti bavit a potěšit. Také se určitě mnoha dětem vryjí do paměti mnohé pěkně vymyšlené fantazijní prvky - u nás vedla čarotelata. Veškeré zlo je zde střídmé, nic děsivého a drastického, přesto je to příběh dostatečně chytlavý a dobrodružný. Kniha se i příjemně předčítala. Ke srovnávání s Harry Potterem - v knize je skutečně mnoho mytologických zvířat stejných jako v HP, mnohá jsou zase ovšem jiná. A ano, do Mytologie se také jede vlakem. Tím podobnost končí, tato kniha rozhodně není i pro dospělé, je to skutečně zcela dětská literatura. Je stylisticky napsaná pěkně a barvitě, nejvíc podle mě bude sedět dětem mezi 7-9 lety. Synovi (7) a dceři (11) se kniha líbila hodně, i když dcera už čte knihy mnohem složitější. Pětiletá dcera čtení také poslouchala, ale příběh ještě nechytala úplně, bylo to na ni ještě moc složité. Dávám 4 hvězdičky, protože osobně mám radši, když kniha přináší do dětské duše ještě něco trochu víc, a to tady tak úplně není.

9 23.06.2019

Jsem moc ráda, že jsem tohoto autora objevila. Patří mu velký dík za to, že tuto historickou látku pro nás ostatní tak důkladně nastudoval a pak nám ji předložil v podobě strhujícího románu. Příběh je čtivý, napínavý, plný spousty dobře zakomponovaných historických faktů, dá pocítit dobovou atmosféru a spoustu politických souvislostí. Kniha je podobně vynikající jako román Zatím dobrý od Jana Nováka zpracovávající podobnou formou příběh bratří Mašínů, ten to měl ale jednodušší, protože Mašínové mu to vše odvykládali. V knize je dost postav, chvílemi
jsem se v nich trochu ztrácela, ale ony tam prostě historicky patří. Autor i tak některé postavy pro zjednodušení vynechával, aby kniha zůstala přehledná. Myslím, že to vybalancoval skvěle, je dobře, že ve jménu ještě větší čtivosti neobětoval víc. Příběh i postavy působí autenticky. Vůbec není samozřejmé, že to tak je, některé knihy, které se u nějaké historické události snažily o totéž, jsem vůbec nedokázala dočíst, strašně mi vadil ten vjem smyšlených dialogů, a že prostě čtu něčí na historickou událost naroubované fantazie. Tady žádné takové pocity nevznikly. To se povede takto málokdy. Delší dobu toužím udělat si jasněji v našich dějinách 20.stoleti, proniknout do toho hlouběji, více pochopit souvislosti. Takovéto knihy jsou v tom ohromnou pomocí. Hned jsem objednala další knihy od tohoto autora.

9 02.06.2019

První díl, ač jsem si příběh postupně zamilovala, měl podle mě četnější nedostatky. Vnímala jsem tam hlavně zpočátku jazykovou neobratnost, a měla jsem dojem, že se vyprávění drželo celou dobu v podstatě těsně pod povrchem. Přesto se to pro mě nakonec stalo srdcovkou. O to více jsem potěšena, že druhý díl vnímám jako lepší než první. Žádnou stylistickou neobratnost jsem už nevnímala, naopak, věty mi přišly ladné, seděly, příjemně plynuly. Styl vyprávění je velmi podmanivý, je to, jakoby člověku před očima běžel výpravný film, všechno vidíte, slyšíte, vnímáte gesta lidí, způsob jejich pohledů, držení těla, atmosféru, poušť, žár slunce, ruch na tržišti, smích žen.....Knihu jsem měla na dovolené u moře a prožila jsem s ní neskutečně příjemné čtenářské chvíle, vychutnávala si stránky, často jsem odstavce pročítala znovu, nechávala všechny obrazy a atmosféru vyvstat před očima. Bylo mi s knihou opravdu moc pěkně. Líbila se mi část v nížinách i ta v Duvalském pohoří. Tempo knihy mi přišlo výborně zvolené. Většinou mi pro čtení knihy nestačí pouze dobrý příběh, ale tady mi to prostě stačilo. Druhý díl rozvíjí ten první velmi smysluplně, postavy dostávají větší hloubku, prokreslenost, historii, některé věci více pochopíme, jiné otázky zase vyvstávají. Psychologie vztahu kapitán – Ilan, vše, co se mezi nimi děje, a že se toho v tomto díle děje hodně, je pro mě nejsilnější linií příběhu. V knize jsem sem tam vnímala i drobné nedostatky, třeba mi přišlo, že některé události neměly ideální časovou posloupnost tak, aby to psychologicky sedělo. Například když se v knize začalo mluvit o tom, jakou má kapitán v mnoha ohledech nesnesitelnou povahu, tak já to moc nechápala, z čeho to jako mělo vyplynout, přišel mi do té chvíle jako velký klaďas. Ale pak tam jsou opravdu situace, ze kterých je jeho komplikovanější povaha cítít. Mně by tedy přišlo logické, že ten komentář k jeho povaze přijde až po nějakých situacích, ze kterého tyto jeho stránky půjdou vnímat, a ne předtím – a takovýchto momentů jsem v knize zavnímala více. Jakoby autorka, která samozřejmě dopředu ví o postavách více než my, neměla vždy přesný odhad, co v daný moment vlastně ví už čtenář, a co ještě vlastně ne. Také bylo trochu úsměvné, jak se Ilan začala stávat hrdinkou a vyřešitelem téměř každé situace, ale toto není kniha, od které bych očekávala ve všech situacích realističnost, ale kniha podněcující fantazii a potěšující duši čtenáře, takže v pohodě. Jediné, co mě fakt trochu zklamalo, bylo posledních cca 10 stran v knize, protože mně to vyvození záhady vzkazu nějak vůbec nepřislo moc logické. Nechápu, jak by ta skupina lidí, pro kterou měl být vzkaz určen, mohla dokázat takto si to vyvodit – to mi vůbec nesedlo. Ale u nikoho jiného v komentářích jsem to nenalezla, tak jsem možná něco nějak minula, nepochopila, nebo nevím. Nedávno jsem přečetla sérii Harry Potter, abych věděla, v jakém věku jaký díl dát dětem,a i když první díly byly pro mě jako dospělou dost dětské, tak ty další už ne a moc jsem si to celé užila. Říkala jsem si, jestli ještě někdy narazím na sérii, kde bych se tak ráda vracela do toho fantasy prostředí a k těm postavám, kde by to ve mně stejně intenzivně budilo představivost, kde bych stejně dobře zrelaxovala od běžných starostí. No a mám dojem, že sérii Naslouchač bych mohla mít ráda srovnatelně, ale to samozřejmě záleží na tom, jak se podaří i další díly. Nedokážu si představit, že by k ukončení a uspokojivému završení všech linií příběhu mohl stačit už jen jeden díl. Doufám, že autorka napíše těch původně zamýšlených pět. Jinak by to byla podle mě strašná škoda.

9 15.09.2018

S knihou jsem se ve svém dětství nesetkala, četla jsem ji poprvé až nyní, při předčítání vlastním dětem. Několikrát jsem se nemohla dostat přes první kapitolu, protože ta je přeložená tak příšerně, že mě to 2x nebo 3x odradilo a v předčítání jsem pak nepokračovala - ta kapitola mi přišla úplně zmatečná, vůbec jsem nevěděla, kdo ke komu mluví. Vzhledem k tomu, že manžel knihu znal ze svého dětství a měl ji moc rád, tak jsem po ní po nějaké době sáhla znova a poprvé ji dětem přečetla celou. Předčítala se mi ale opravdu špatně - žádná jiná kniha se mi dětem tak špatně nepředčítala a to čtu dětem opravdu hodně. Překlad je starý a nikdy nebyl inovován - mně starší překlady běžně nevadí, překlady knih z 30.let běžně můžu, líbí se mi a s archaismy nemám problém a nevadí mi ani v dětských knihách. Tady ale nešlo o archaismy, ale o strukturu vět a vůbec o volená slova - věty na mě svou strukturou působily nečesky, nepřirozeně a kostrbatě, nijak mě nenaváděly ke správné intonaci, nenavazovaly na sebe přirozeně a špatně se mi chápal význam čteného a tudíž jsem tápala v tom jak větu zaintonovat, abych dětem přiblížila, jak jsou třeba dialogy myšlené. Bylo to strašně vyčerpávající a mnohdy se mi chtělo knihou praštit. Pořád jsem se v textu musela vracet na začátek odstavců, spousta dialogů a jejich vtip byl založen na slovních nedorozuměních, ale z textu často nebylo jasné, kdo jaké věty říká, vícekrát byl dialog složen ze spousty vět vyslovených jen do půlky, vznikal zmatek a spousta vysvětlování, kdo tedy co řekl, v čemž se vtip zcela ztratil. Kapitoly navíc nejsou až tak krátké - většinou trvalo předčítání 20 min - pro mě 20min. utrpení. Nutno říct, že děti knihu ale poslouchaly rády, i když jsem měla dojem, že je mnohé kapitoly nechaly trochu ve zmatku, co se tedy přesně dělo. Máme doma i anglický originál, nakoukla jsem do něj, a tam ten pocit neladnosti textu a neustálých zmatků, kdo vlastně zrovna mluví, nemám, takže si myslím, že je to otázka překladu. Jinak obsahově se mi to docela líbilo, je tam zajímavé, jak žádná postava vlastně není moc pozitivní - sobecký, sebestředný a požitkářský Pú, i když zároveň dobrosrdečný, pak trochu narcistní Králíček s pocitem vlastní důležitosti, bojácné, ale hodné Prasátko, Sova hrající si na chytrou s tím, že zná pár dlouhých slov,ale jinak vlastně nic, a IJáček - sebestředný, sebelítostivý, depresivní, cynický a citově vydírající. A přitom jsou všichni roztomilí a máte je všechny docela rádi - to je na dětskou knihu celkem jedinečné. Poučí to děti o tom, že každý kolem nich, koho v životě potkají, pravděpodobně bude mít nějaký větší či menší, ale povětšinou citelný osobnostní problém, a že se s tím budou muset naučit žít a druzí zase s nimi. Poslední kapitola je obzvlášť zajímavá - zaujala 9ti letou dceru a mohly jsme si povídat o tom, že je to o konci dětství - úplně to pochopila a byl z toho moc pěkný rozhovor. 5ti letý syn tohle ještě moc nechápal, ale kniha se mu jinak líbila. Tříletá dcera toho z celé knihy ještě moc nechápala, text byl na ní ještě moc složitý a zamotaný, nechytala se. Knihu nedoporučuju k předčítání, problém asi není tak výrazný, pokud si dítě knihu čte samo a může se v textu libovolně vracet a snažit se text pochopit - doporučila bych to tedy dětem pro samostatné čtení v 7 či 8 letech. Je ale možné, že pokud knihu někdo dobře zná, tak už ví, jak je vše myšleno a problém, který jsem měla já, se tak výrazně zmírní. Anebo prostě je to nějak můj subjektivní problém s touto knihou, kteří by jiní tolik nevnímali.

9 31.05.2017

Báječná kniha. Krásný příběh, skvělé téma, hladce plynoucí text, který se dobře předčítá, spousta poučení a morálních hodnot sdělovaných dětem velmi nenásilně skrze dobře prokreslené postavy a jejich chování. Četla jsem to dceři v jejích 6ti letech, sama si ho pak znovu přečetla. I já sama příběh sledovala s napětím, moc mě to bavilo, hladilo po duši, chrochtala jsem také blahem nad tím, co to dalo dceři. Dcera si na tom uvědomila, a to skutečně hluboce a zůstalo jí to, že rodiče pomáhají výchovou dětem formovat charakter, a že k tomu, aby se ten charakter vytvořil dobře, je zapotřebí, aby rodiče uměli dítěti nevyhovět ve všem, říct mu také ne. A že pokud to rodiče nedokáží, má to velmi špatné důsledky a z chudáka dítěte se stane nesnesitelný fracek. Mnohokrát dění v knize okomentovala tak, že řekla třeba -"ta holčička za to, jaká je, ani tak nemůže, to je vina hlavně jejích rodičů, ty jí přeci měli vychovávat tak, aby nebyla tak rozmazlená". Opravdu bez nadsázky mohu říct, že toto poznání dceři zůstalo a ovlivňuje jí dodnes (9 let) - například velmi hlídá, abychom správně vychovávali její mladší sourozence :-)). Fantastická kniha, takto si přesně knihu pro děti představuju. Doporučuju!

8 08.05.2017

Opravdu krásná kniha, máte pocit, že v ruce držíte výtvarné umělecké dílo, je to skutečně hluboký zážitek, ilustrace jsou krásné, snové, zároveň dostatečně konkrétní, zároveň i s trochou abstrakce, výrazně podporují atmosféru knihy a fantazii, opravdu ten text díky ilustracím prožíváte hluboko. Čteno se sedmiletou dcerou, moc se jí to líbilo, to tajemství zahrady, to napětí, jestli vše, co se o ní povídá, se ukáže jako pravda nebo ne. Kdybych nebyla na kvalitu knih Pavla Čecha upozorněna kamarádkou a jen tak knihu prolistovala v knihkupectví, pravděpodobně bych se bála, že je to pro dítě moc lyrické, příběhu je v tom málo a to výtvarné krásno bych se bála, že by samo o sobě nemuselo dětskou duši uspokojit. Ale to by byl mylný povrchní vjem při pouhém rychlém prolistování. Příběh je hluboký a funguje na dětskou duši aspoň u nás výborně. Líbí se mi existenciální prvky, které v knize jsou a které asi zvláště u dospělých budou působit bolavě smutné nostalgické pocity - plynutí času, stárnutí, nemožnost vrátit se do dětských let a znovu tím dítětem být - u mě to čtení nezůstalo bez slz. Dcera tam tohle také vnímala, určitý moment jí rozesmutněl, ale ne nadmíru. Celkově její dětská duše byla tím koncem knihy potěšena - její nejpodstatnější touha a otázka nebyla zklamána, ale byla zodpovězena a naplněna. Vnímám knihu jako pro děti velmi vhodnou, v mnoha směrech dětskou duši rozvíjející, a zároveň dospělý má pocit, že je to kniha zrovna tak pro něj.

8 25.08.2015