hellena1523 komentáře u knih
No, žádný zázrak. Šablonovité postavy, detektiv opět chlapík s pohnutým osudem, to už je trochu nuda.
Líbilo se mi zasazení do anglického prostředí. Čtivost i napětí tam bylo, ale jinak jsem asi příliš rozmazlená lepšími autory.
Mě by jenom zajímalo, kde všechny ty herečky z Ordinací, Ulic atd. přišly na to, že mají talent na psaní...?
A už vůbec nechápu vyhňástaného mamlase, který to vydá. Je mi líto, ale jemnější výraz pro někoho, kdo uráží skutečně talentované lidi vydáváním podobných exkrementů, neexistuje! Kde je nějaká soudnost? Kde je úcta k literatuře? Kde je aspoň špetka vkusu, kterou by takový člověk měl mít?
Málokdy označuji knihy jako odpad, ale tohle naštěstí není kniha, to je skutečně odpad, který měl zůstat někde na webu pro skalní fanynky autorek. Kdybych se měla rozhodnout mezi oslepnutim a čtením jen této knihy do konce života, zvolím raději společnost černých brýlí a bílé hůlky!
Nemůžu říct, že by se mi Vypravěčka nelíbila. Autorka píše velmi čtivě, příběh byl velmi dobře vystavěný, pěkně šlapal, netlačila příliš na pilu. I slza mi ukápla, to ano...ale jinak asi nechápu ten neuvěřitelný boom okolo.
Dobře zpracované silné téma - všichni víme, že holocaust prodává. A když autorka umí alespoň trochu psát a má alespoň špetku vkusu, bývá to velmi často sázka na jistotu.
Upřímně...nepovažuji v žánru a tématickém zakotvení knihu za zvlášť výjimečnou.
Je velmi dobrá, ale jsou i lepší.
Neskutečně dokonalá atmosféra! ACD mě i v těchto parných dnech přenesl na studená, ponurá londýnská blata. Jsem moc ráda, že jsem dala aspoň jednu Holmesovku, ale - jak se říká - dobrého pomálu, takže mi asi stačilo. Ale byl to prima zážitek!
Ove je citlivý bručoun, laskavý principář, okouzlující gentleman a především chlapík, jehož bych si přála znát a sousedit s ním.
Příběh se odvíjí ve dvou liniích. Jedna nám popisuje Oveho současný život, který vypadá poněkud depresivně, a druhá nám vypráví jeho životní příběh, představuje manželku a životní peripetie...Backman tak pomalu poodhaluje, proč a jak se z Oveho stal ten nerudný stařík, kterého si musíte zamilovat, jakmile jej trochu poznáte a zvyknete si, že všechno neskutečně okecá, i když to ve skutečnosti dělá moc rád, protože je to dobrák se srdcem na pravém místě.
Mám-li něco říct ke knize jako takové, Backman má dar vtáhnout čtenáře do děje (a nepustit). Píše velmi čtivě, laskavě a dokáže rozesmát stejně upřímně, jako dojmout k slzám. Víc takových autorů a víc takových lidských knih.
Kniha mě naprosto pohltila! Zpočátku nebylo úplně snadné se začíst, ale díky fotografiím, o které je doplněná, jsem si říkala, že to nevzdám, protože chci znát souvislosti...a jen po pár stránkách už mě autor měl! Nemohla jsem se odtrhnout! A pak dočkat dalšího dílu...Už je to nějaký čas, kdy jsem knihu četla, přesto si stále vybavuji ten nepopsatelný (a naprosto úchvatný) pocit, jaký jsem měla po dočtení...
Neskutečně nadčasové dílo! Až děsivě...Hodně těžké, ale přitom vtipné! Čapek byl mistrem slova a géniem!
Jedním slovem NÁDHERNÉ! Takové ty motivační a sebekoučovací knížky nejsou zrovna můj šálek čaje, ale občas se najde něco, co mě přece jen uchvátí. Tato útloučká knížečka je jednou z nich. Nádherné ilustrace, citlivě napsaný příběh. Zkrátka skvost.
První kniha, kterou jsem od autora četla a hned si mě získal. Tři kamarádi jsou tak nádherný, citlivý příběh. A ty myšlenky, jimiž je příběh protknut - úžasné! Mistr slova a filosof lidské duše...
Tak tohle je totální odpad! Tu jednu hvězdičku dávám v podstatě jen za filmové zpracování, na které se dá aspoň jednou podívat. Ale jinak jsem tak nějak názoru, že když EU zakazuje užívání zavedeného názvu "Pomazánkové máslo", měla by především dohlédnout na to, aby zveřejňování a distribuce literární počinů paní Nesvatbové (a novějších filmů pana režiséra Trošky) byla nejen zakázána, ale rovnou trestná, neboť je lze považovat za zločin proti lidskosti.
Nápad geniální, provedení nudné a zdlouhavé. Těžko jsem udržovala pozornost. Znovu bych určitě nečetla.
Na Cuja mě nalákala kolegyně s tím, ze se po přečtení budu bát vlastního psa. Bohužel mě kniha příliš nenadchla a o strachu se vůbec mluvit nedá. Toho Bernardyna mi bylo hrozně líto a postavy mě spíš štvaly, než ze bych s nimi nějak soucitila... Zkrátka jsem čekala podstatně víc...
Překvapivě čtivá kronika, z níž lze vstřebat řadu historických dat, souvislostí. Jak už zde bylo mnohokrát zmíněno, každý Čech by si knihu měl přečíst, zejména pak každý takový Čech, který se pokládá za vlastence.
Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala až coby odrostlejší, protože mám pocit, že mé mladší, nedej Bůh pubertální, já by ji nedocenilo. Takřka všechny myšlenky jsou natolik zažité a léty prověřené, že máte zpočátku pocit, že vám kniha nic nového nedá, ovšem nezapomínejme na to, že je časem prověřená, a právě zažitost těch hlavních myšlenek je tím největším důkazem její síly.
Pokud k této publikace přistupujeme jako k příručce "Jak vyhrát válku", pak je částečně za zenitem, to jistě. Ovšem pokud ji vnímáme jako filozofické dílo, jež nám má pomoci přežít s čistým štítem v prohnilém světě, může se opravdu stát čtenářovou "biblí". Asi je jasné, že nevyhrajeme každý boj, ale můžeme se sami na sebe podívat do zrcadla s vědomím, že si stojíme za svými hodnotami, svými rozhodnutími.
Strategie lze uvést do praxe v práci, při komunikaci nebo ve vztahu (a to i za předpokladu, že právě nevedete válku Roseových).
Doporučuji především těm čtenářům, kteří už mají leccos odžito a třeba hledají nový směr, potřebují nakopnout, pohnout se z místa.
Dokument jsem neviděla, a tak mne kniha zasáhla svou syrovostí.
Fotografie mapující postupný úpadek osobnosti pro mne byly velmi silné.
Kniha mě namotivovala ke zhlédnutí dokumentu.
Čtivé, ale obsahově mi sbírka nic nedala. Postavy byly protivné, prázdné nebo nevěrohodné; příběhy pro mě byly nezajímavé.
Asi jsem přílišná konzerva na tak současné čtení.
Ale musím uznat, že i přesto oceňuju autorův talent, protože kniha byla velmi čtivá navzdory obsahu, jenž mě neoslovil.
Krásné čtení, zejména pro milovníky zvířat a přírody.
Vizuálně kniha překračuje stín obsahu, přesto ji hodnotím lépe, než jsem sama čekala.
Příjemné, milé čtení.
Kniha mi připomíná "vtip" - plave kapr v medu a povídá: "Huuuuuustýýýýý" To se tak strašně táhlo.
V knize byly hromady pěkných momentů, hezkých obratů, ale celkově mě kniha nijak zvlášť neoslovila. Příliš rozvleklé, postavy mi připadaly takové suché, ploché. Kniha ve mně nevyvolala žádné emoce. Nemastné, neslané a takové....jak bakelit.
PC asi chápu, pokud teda byla udělena za umělecký dojem, ale určitě nesedne každému čtenáři, už vůbec ne těm, kteří preferují děj, který šlape, před rozjímáním a kocháním se popisy. Znovu už ne.
Já vím, že spousta lidí se snaží ušetřit na jídle a ono to jde. Já to dělám taky. Ale to ještě neznamená, že by museli konzumovat takové nechutnosti, které jsou ještě z hlediska nějaké výživy totální shit. A že by musely vznikat kuchařky, aby se ty humusárny /většinou/ ještě víc rozšiřovaly, to mi přijde vůbec jako sabotáž jakýchkoliv snad šířit mezi lidmi povědomí o vyvážené stravě.
Já neříkám, sem tam tam není tak úplně špatný tip, ale nejsou to v prvé řadě recepty pana Hrušky, který ve finále vydělává na tom, jak učí lidi šetřit na žrádle...pak nemiluj paradox, tvl!