hellena1523
komentáře u knih
Sotva dýcham
Rebecca Donovan
Autorka píše velice čtivě! I příběh je moc hezký, ale musím říct, že druhý díl mě zaujal o něco méně, než první. Z prvního dílu jsem byla takřka nadšená, tento jsem četla spíš proto, že se kniha opravdu dobře četla.
V prvním díle mi přišla hlavní hrdinka sympatická, v tomto už byla chvílemi otravná. I přes její pohnutý osud byly momenty, kdy by potřebovala profackovat. Postava Sary mě občas štvala již v prvním díle, v tomto už mě JENOM štvala.
Ale i přes některé momenty, kdy jsem kroutila očima, že příběh sklouzává k nějaké plytkosti, musím říct, že je to poměrně hezký příběh.
Provedu!
Martin X
Opět jsem mile překvapena českým autorem. Po knize jsem sáhla, protože mě zaujala anotace, a jsem moc ráda, že jsem se do ní pustila. Toto období a skutečné osoby, které v příběhu vystupují, jsou pro mne velmi atraktivní, tudíž jsem neměla šanci se při čtení nudit. Autor navíc píše poměrně čtivě. Některé části působily trochu kostrbatě, ale většinou jsem byla spokojená.
Znovu se ke knize určitě nevrátím a že bych na ní pěla ódy a byla uchvácena, to říct nemohu, ale označila bych ji jako lepší průměrný román na motivy skutečných událostí.
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Larssonův vypravěčský styl mi příliš nesedl, a tak jsem se pustila spíš do grafických přepisů této románové trilogie, a musím uznat, že to je opravdu něco!
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Příliš mnoho informací, které mě spíše otravovaly. Viděla jsem filmovou verzi (severskou) a byla neskutečně skvělá! Přečetla jsem grafický román a byl perfektní. Knihu jsem ale nedočetla.
Je hodně znát, že autor byl novinář, protože jsem po celou dobu čtení měla dojem, že čtu nekonečně dlouhý novinový článek.
Naprosto chápu, že si Milénium podmanilo svět, ale pro mne je to série, která má skvělý potenciál, ale nečte se mi vůbec dobře, tudíž se k ní určitě nehodlám vracet.
Kázání ohně
Francesca Haig
Okolo knihy jsem dlouho tak nějak chodila a nevěděla, zda se do ní pustit nebo ne, až jsem podlehla a musím říct, že jsem byla od první kapitoly chycena do autorčiných sítí. Myšlenka dvojčat, která se rodí tak, jak se rodí a jejich osud je předem nějak dán, mi přišla moc prima. A analogie s koncentračními tábory mi přišla naprosto skvělá, protože nebyla ani příliš vtíravá a vnucovaná, nijak křečovitá, ale zároveň velmi citelná.
Krvavá Máry a jiné strašlivé historky
Petr Janeček
Ilustrace a celkové vizuální zpracování je hodně slabé...A pokud jde o ty příběhy, tak to rozhodně nemá žádnou výraznou literární hodnotu, ale pro táborníky před stezkou odvahy nebo pro partu lidí, která jede zakalit na chatu na odlehlém místě v horách, je nepostradatelná.
Renesance
Oliver Bowden (p)
Hru neznám, nejsem zrovna fanda do pc games, ale kniha se mi líbila. Líbilo se mi tempo a styl, jímž byl příběh podáván. Někdy na mě zbytečně moc detailů a jinde byly souvislosti podávány poněkud bezduchým způsobem, ale ve výsledku pěkná, dobrodružná fantasy.
Sítě
Petra Dvořáková
Neskutečné překvapení! Od českých autorů (a asi autorek obzvlášť) většinou moc nečekám (přece jen už pár zklamání přišlo), ale tentokrát musím před Dvořákovou smeknout.
Tři povídky, z nichž každá je psána úplně jiným způsobem o zcela jiném tématu, která ale nakonec od sebe zas až tak vzdálená nejsou, zpracovala autorka způsobem, který nevěřící Tomáše mile překvapí a ostatní určitě potěší.
Styl, jímž autorka píše, jazyk, který užívá, je velmi příjemný, líbivý. Postavy jsou propracované tak dobře, že si je buď oblíbíte a fandíte jim, nebo je naopak nesnášíte a čekáte, zda jim ty pověstné boží mlýny dají co proto.
První příběh byl poněkud naivní, ale pokud byl čtenář někdy slepě zamilován, pochopí. Druhá povídka mě sice zas až tolik nechytla, ale to spíš ta tématika...nic moc mi totiž neříká...a třetí příběh byl mrazivý!
Jo a jo a více takových českých autorek, kurňa!
Odpusťte mi, váš Leonard
Matthew Quick
V porovnání s Terapií láskou, která byla vážně špatná, se mi Leonard moc líbil. Kniha byla velmi čtivá a příběh mě opravdu bavil. Vtáhl do děje a až do konce nepustil.
Co bych tedy určitě oželela bylo množství poznámek pod čarou. Kdyby jich bylo méně, bylo by to bezva, ale tady už byly většinou spíš rušivé.
Souhlasím, že vhledem k tématu, může působit až lehce banálně...ale nakonec to není na škodu. Nenechte se odradit zdánlivou bagatelizací, a určitě jí dejte šanci. Stojí za to.
Na hraně zapomnění
Jessica Ann Redmerski
Podle anotace se kniha tvářila dost jako taková ta podprůměrná romanťárna. Sáhla jsem po ní na oddych, ale nakonec jsem byla neskutečně mile překvapena a zklamaná, že už jsem dočetla. Autorka píše velmi poutavě a postavy jsem si moc oblíbila. Chvílemi dost naivní, ale to lze v rámci žánru odpustit.
Byla jsem moc spokojená a určitě si od autorky do budoucna přečtu další její publikace.
Všechny malé zázraky
Jennifer Niven
Současní autoři píšící pro mládež se tak nějak zvláštně zakotvili v tom, že se pouští do těžkých témat. Někdy je to šlápnutí vedle, protože nakonec neumí pracovat s charakterem mladistvého (viz Green), jindy jde naopak o román, který stojí za přečtení. Naštěstí je toto druhý ze zmíněných případů, i když potenciál měla i na lepší zpracování, to je pravda...
Kniha je velmi čtivá, příběh se moc hezky odvíjí a na konci vám zlomí srdce.
Tak co s tím...3* jsou málo, ale zas 4...no...a tak za tu obálku, která se mi moc, moc líbí je to tam. :)
Fangirl
Rainbow Rowell
Po Eleanor a Parkovi jsem asi čekala, že budu nadšená. No, bohužel...nestalo se. Kniha samozřejmě je stejně čtivá i svižně napsaná jako výše zmíněná, nicméně tady už jsem byla trochu zklamaná postavami. Vlastně jediná postava, která mě opravdu bavila, byla spolubydlící Cath, která ale nemá příliš mnoho prostoru (jak jinak, když se jedná o postavu vedlejší).
Nemůžu dát špatné hodnocení, ale na víc než 3* to pro mne (bohužel) není...
Eleanor a Park
Rainbow Rowell
Když jsem se do knihy pouštěla, má očekávání byla nevalná. Ale musím říct, že si mě okamžitě získala a jakmile jsem ji dočetla, měla jsem chuť začít znovu...Eleanor i Park mě moc bavili...ty dva si člověk musí zamilovat...Rowellová zpracovala poměrně nelehké téma, ale způsobem, který není ani příliš naivní, ani příliš drsný - zkrátka tak akorát stravitelný pro cílovou skupinu. Navíc píše velmi čtivě a svižně.
Spáčka a vřeteno
Neil Gaiman
Tohle je přesně ten Gaiman, kterého mám ráda! Neskutečně skvělá cover klasického příběhu a ty ilustrace...Nádherné, nedostižné!
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Ove je citlivý bručoun, laskavý principář, okouzlující gentleman a především chlapík, jehož bych si přála znát a sousedit s ním.
Příběh se odvíjí ve dvou liniích. Jedna nám popisuje Oveho současný život, který vypadá poněkud depresivně, a druhá nám vypráví jeho životní příběh, představuje manželku a životní peripetie...Backman tak pomalu poodhaluje, proč a jak se z Oveho stal ten nerudný stařík, kterého si musíte zamilovat, jakmile jej trochu poznáte a zvyknete si, že všechno neskutečně okecá, i když to ve skutečnosti dělá moc rád, protože je to dobrák se srdcem na pravém místě.
Mám-li něco říct ke knize jako takové, Backman má dar vtáhnout čtenáře do děje (a nepustit). Píše velmi čtivě, laskavě a dokáže rozesmát stejně upřímně, jako dojmout k slzám. Víc takových autorů a víc takových lidských knih.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Autorova prvotina mě uchvátila, a tak jsem čekala, že tomu s Babičkou nebude jinak. Bohužel...asi jsem až příliš čekala, že babiččin charakter bude podoben Ovemu, což byla ta největší chyba. Že Backman skvěle píše, o tom se již mnozí přesvědčili právě díky Ovemu, a zřejmě je zbytečné rozebírat, jak skvělé tempo jeho knihy mají a jak bezvadně se čtou.
Kniha je opět vtipná i dojemná současně, čtenář z ní nasaje zvláštně pozitivní dojem, nicméně mohu-li srovnávat, pak bych řekla, že je slabší, než předchozí titul...Takže takový moc hezký, lepší průměr.
Mládí
Paolo Sorrentino
Velmi zvláštní kniha, jejíž atmosféra vás naladí klidnou vlnu. Místy vtipná, ale povětšinou především prozíravá...nečekejte žádný velký příběh. Tahle kniha je spíše o té atmosféře. Která může/nemusí sednout. Určitě záleží na čtenářově rozpoložení. Já jsem ji četla v takovém uspěchaném období svého života a díky ní jsem trochu zvolnila. Na někoho může zapůsobit takhle, jiného tím svým klidem může rozčílit. Ale určitě je to kniha, která si své čtenáře bezesporu najde.
Fotka nemusí být ostrá
Robert Vano
Robert Vano určitě nesedí každému, ale já se řadím k zástupu těch, které jeho bezprostřednost a chlapecká teatrálnost uchvátila. A publikace je psaná takovým způsobem, že mám pocit, jako bych seděla s Robertem v kavárně u lahodné kávy a poslouchala jeho životní příběh a rady, co dělat, čemu se vyhnout, jak být připravená na svět módní fotografie.
Velmi čtivá, milá kniha s řadou krásných, expresivních fotografií.
