Hemingway178 komentáře u knih
Za Louvre vycházelo slunce - tak dlouho jsem to odkládal ....a počkejte si..... klidně to mohlo zůstat ležet. Překombinované, bez vtipu. Na konci slepené na sílu, vše souvisí se vším. Burma je sice klon Marlowa, ale klon z klonu klonu. Tak nějak tam vidíte záblesky originálu, ale už to zkrátka není ono. Velké zklamání. Ale tomu zbytku ještě šanci dám. Asi. Někdy.... Pravděpodobně...
P.S. : Kniha tu už má své samostatné vlákno, ale v jiném překladu, se stejně slabou odezvou, takže tentokrát to asi bude už slabým originálem.
True crimi. Já začnu z druhé strany. Ten film je v mé naprosté topce. A i celou dobu jsem měl před očima božského Al Pacina. Ale kniha už takový šlágr bohužel nebyla. Jedná se v podstatě suchý dokument, který ve mně nedokázal vzbudit žádné větší emoce. Spíš údiv, že ač přes 5 let výřil hlavní hrdina bahno, tak se mu za celou dobu, kromě pár zlých pohledů, nic nestalo. Událost, která rámcuje vyprávění nepočítám. Korupce u policie je zkrátka celosvětový problém a vždy by měla být snaha ji vymýtit, ale ještě nikdo nepřišel na to, jak to udělat. Protože za a) příležitost dělá kriminálníka, b) ruka ruku myje a c) kdyby jsme potrestali všechny, co si to zaslouží, tak kolik by nám těch ochránců a pomahačů asi zbylo?
Chcete se dozvědět něco o ženách a o mužích a o jejich myšlení? Čtěte tohoto Mistra slova. Tentokrát v příběhu lásky, která byla už předem odsouzena k tragickému konci. Přesto se necháváme rádi strhnout a doufáme v zázrak. Tak hluboce pravdivé, tak hrozně smutné, tak úžasně napsané.
Kniha už jeden podtitul má, ale klidně tam mohlo být i "....aneb aktivní blb horší třídního nepřítele!" Což by také mohl být krátký výstižný komentář této knihy. Oním blbem je jistý Jaroslav Dumbera, který to s naší socialistickou společností myslel tak dobře, že ho to málem zabilo. V epizodickém ději s ním projdeme od začátku 50. let až do poloviny 60. let, kdy se vyučený zedník dostane nejdříve na dělnickou přípravku, pak na FAMU, k rozjezdu televize a divadel malých forem u nás, až k popularizaci striptýzu pro papaláše a valutové cizince. To poslední nechtěně a pod nátlakem! Díky tomu poznáváme spolu s ním i řadu populárních osobností tehdejší doby, ať už zástupce světlých zítřků ( soudruhy Pavla Kohouta a Rudolfa Slanského), nebo ty méně nadšené (Radoka, Wericha, Libíčka, Roháče, ......). Jó a taky se tam občas mihne Kefalín. I když to vypadá, že ho tam autor dopsal až dodatečně a jen pro to, aby se mohla tato kniha počítat mezi Černé barony. Ale odsejpá to svižně a navíc nikdo neumí psát tak vtipně jako Švandrlík, takže mu to rádi odpustíte.
Jak už bylo řečeno, detektivka to není ani omylem. Bývalý alkoholik má výčitky přeživších, a aby tu domnělou nespravedlnost odčinil, začne pátrat po příčině neštěstí. Jenže nevypatrá ani prd a ty výčitky ho stáhnou zpět na dno. Je to spíš delší povídka, ale napsaná opravdu dobře. Jen musí být čtenář připravený na to, že se, místo kdo-jak-proč, dozví jen něco z nitra abonenta AA, a že i v Kanadě to není pro obyčejného člověka žádný med.
Ač by to mělo být psáno přímo pro mě ( tajné chodby, krypty, tajné řády, tajemství a artefakty) tak tady je to podaný.... Nevím. Pro mě asi nezáživným způsobem. Možná by se to rozjelo, ale mám bohužel pro tuto knihu málo času a jejich sestřiček v knihovně mraky.
Teda on to není žádný nervy drasající napínák. Prostě starej dědek jede s ještě starším psem po Americe. Ale jsou tam dvě tři místa, která otevírají otázky, na které pak nemůžete přestat myslet několik dní. Zvlášť, když si uvědomíte, že se ani po těch skoro 60 letech, co zaparkoval, vlastně až tolik nezměnilo.
Thriller se zajímavě rozjetým dějem, kterému ovšem v půlce vyzrazením pachatele spadne řetěz. Následnému vrstvení nelogičností nepomůže ani rádoby akční finále. Ale číst se to dalo.
Vlastně bych dal tři hvězdičky, protože mě příběh mezi vypravěčem a Luisou vlastně otravoval a brzdil, ale.... brzdil mě od takových otázek, že musím dát jednu navíc. A to i proto, že na ně nedostaneme odpovědi a musíme si je zodpovedět sami v sobě. Lidé byli, jsou a budou vždy monstra, ať jsou na jakékoliv straně. A jen zakony boží či světské (podle osobniho zaměření) nebo strach z odplaty je drží jakž takž na uzdě. A stačí jen spouštěč.....a válka je jeden z největších. Ať už světová nebo lokální. Ať ta před 1000 či 80 lety nebo některá ta současná.
Docela slušná špionážní záležitost z druhé světové války. Jen by se tak často neměli ženy od sporáku a stáří profesoři od šachovnice měnit v kung-fu terminátory.
(SPOILER) Číst si o sériových vrazích má vždy něco do sebe a psát o možnosti jejich sériové výroby je jistě zajímavý nápad, ale v tomto případě to bylo trochu zbytečně natahované, podané ne až tak zajímavým způsobem. Hvězdička navíc za český původ jedné z kladných postav a za propagaci plzeňského piva.
(SPOILER) Noc, kdy se bohové usmívali
"...přehlížel ranní várku povalečů, puberťáků bez domova a zjevně utahanych tepkoušů, kteří nazývali tenhle kus ulice domovem." (str.21)
Toronto 80 let není nijak hezké místo k životu a ani Charlie Salter není žádný lůmen. A ona ani tato detektivka není nic moc, i když to není ten důvod, proč by jí dnes už nikdo nevydal. Dokonce až tolik, že mi přišlo, že samotné pátrání zajímalo autora úplně nejméně. Takže se dozvíme, jak řeší krizi středního věku profesoři, pak policisté, pak ostatní zástupci mužské části světa (čuňata) a jaké to mají jejich polovičky těžké, ale jsou natolik na výši, že jim odpustí. A najednou je konec a vrah ve vězení. Dost nuda. Pobavila anotace, že autor píše ve stylu Agathy Christie. Už vidím jak madam Christie začíná svůj příběh tím, že její hrdina dráždí svou spící manželku, a když jí konečně vzbudí a ona s povzdechem souhlasí, aby od něj měla pokoj, tak on se sebere a odejde a ještě je nás....nenaložený.
Jediná smrt - aneb manželská poradna 2. Salter je méně naštvaný, asi že na něho mají vliv blížící se vánoce, ale zase přibyla jedna manželka navíc i se zbytkem rodiny. Trochu víc se vyšetřuje, ale stejně je to takové nemastné neslané. Další díly vyhledávat určitě nebudu.
Pomalu plynoucí detektivka toho nejklasičtějšího střihu s né zrovna výraznými vyšetřovately. Výjimečnou jí dělá jen paleoarcheologickoantropologické pozadí, trocha černého humoru a malebné prostředí francouzského venkova, kam by se člověk hned rozjel na dovolenou.
Tak já to tedy rozčísnu jakoprvní. Autorka píše velice čtivě. Dokázala vytvořit velice sympatickou dvojici vyšetřovatelů. Abby i Marcusovi se dají držet palce. K tomu přihodila půl století starou vraždu, potopený vrak lodi z druhé světové války. Pomáhá i to že jako pravnička má všechny kličky v malíčku. A pak přijde půlka a všechno jde do kopru, protože se z napínáku stane červená knihovna. A to navíc úplně blbá. Když přijde odhalení Abbyina původu ještě jsem se smál (vsichni jsme od bouří řeky, starší budou vědět), ale když se objevil její idol možné krásy, už jsem tloukl hlavou o stůl. Dočteno jen ze zvědavosti jestli to tak blbě i skončí. V tomto směru jsem nebyl zklamán.
(SPOILER) Tak tohle bylo velké zklamání. Naštěstí ne tak dlouhé, abych knihu odložil. Autor je hračička. Od Dorothy si vzal Lorda Petra ( tedy Percivala), od Agaty pískoviště (doslova), narouboval na to posťuchovani mezi angličany a francouzy, aby byl humor, ale nějak zapomněl, že obě dámy zvládaly především vystavět skutečnou záhadu a tu zaplnit skutečnými lidmi. Tady sice začínáme vraždou, ale celé pátrání se smrsklo na, teď si popovídáme s podezřelými, pak si promluvíme opět s podezřelými a pak vám řeknu, žes to byl ty, ne ty, ne ty......až ty. Prostě napětí nula, vyšetřování nula, Watson jeho Lordstva úplně zbytečný, jen ten Egypt měl něco do sebe. Kdyby dojem nekazily zmínky o telefonech a počítačích. Takové příběhy mám radši z předválečného období.
P.s. od půlky jsem se bál, že se bude jednat o tajný recept na pivo egyptských bohů.
Tak tohle bylo velké překvapení! Neznaje autora jsem se zase jednou rozhodl rozšířit si obzory. Zaujal mě název a obálka a komentáře na ní a .....pak už to jelo. Krátké, ale plné myšlenek. Ohromně vtipné, ale díky humoru, ze kterého vám trne. A bohužel čím dál pravdivější. Prostě s tímhle Ouředníkem jsem rozhodně neskončil!
Tak já půjdu proti proudu. Kriminální případy byly to nejméně zajímavé na celé knize. Krátké spíš psychologické studie jak z nedělní přílohy novin. Ale ....! Protože je pan Steklač výborný spisovatel, což dokládá i jeho rozptyl od dětských až po psychologické knihy, tak dokázal stvořit nejen živé bytosti, s nadporučíkem Váněm bych k Plaváčkovi zašel kdykoliv, ale navíc vytvořil knihu plnou úžasně plynoucích dialogů plných, pro tohoto spisovatele zcela typicky, humoru.
Beta verze Capoteho Chladnokrevně. Víc pachatelů, víc zločinu, ale stejně děsivé poodkrývání zákulisí zločinů bez motivů z období, kdy se začalo vraždit jen tak pro zábavu.
Po třetí do stejné řeky, ale už porevolučně. A stejně jako u Slunce,seno už to nějak není ono. Víc než pokračování, které by v uceleném příběhu rozvíjelo osudy známých postav, to připomíná dovětky na konci filmu. Krátké epizody nám jen odkrývají to jak se s novými pořádky dokázali vypořádat naši stáří známí a to, co všichni vidíme kolem sebe. Že veksláci, zloději a kurvy uměli nejlépe využít sametového převratu vydávajíce svou trestnou činnost za odboj proti režimu a že nejvíc na změny zase doplatil jen obyčejný člověk. I přes ústup z kvality, by mě určitě zajímal i čtvrtý avizovaný díl V bahně hvězd, který měl vyjít v roce 1997. Vyšel nevyšel?
Ten život! Tolik povědomých situací. Něco se řešilo stejně, něco jinak, něco nás i minulo. Hodně depresivní čtení. Každý máme své kostlivce ve skříni. A za těch 40 let se toho moc nezměnilo. Člověk člověku vlkem. Prachy až na prvním místě. Ego. Kariérismus. Korupce. Nakonec přinášejí to největší štěstí ty neobyčejnější věci. Ač to zní sebeblběji, práce za kterou se člověk nemusí stydět a chvíle s rodinou. Vše ostatní je nadstavba, ne cíl.