hermína14 komentáře u knih
Velikým zločinem je anotace na přebalu knihy! Dumání hlavní postavy a pohnutky činů (spíš nečinů) jsou ponorné, pohodlné a pochopitelné..ač jeví se zvenčí jistě absurdně. Je snazší zachovat setrvačnost, když pominou důvody ke změně, ale někoho dalšího to třeba bolí.
"...to manželství zhynulo rukou mé představivosti."
Hraje si a zahrává:) se slovy, když skládá tu mozaiku, kterou si místy vybarví chytrou surovostí a němčinou...a ilustrace se povedly, Magdi!
tentokrát prošly kolem a otřela se o mě asi jen čtvrtina; Cypřišová a Únorová za to stály...
Asi se to mělo jmenovat UV a lidi, co prošli okolo:). Prokousala jsem se předkapitolami a pak se bavila barevným, rychlým a dost rozmazaným kolotočem. A z něho sympaticky mávali a pomrkávali:) Edward Ruscha a Edie Sedgwicková.
"V našich žilách koluje táž krev, ale moje tepe v jiném rytmu."
Nacházím tu perličky mezi kamínky, pro které stojí za přečtení... taky pro výraz "zcizoslovit" a pro ta známá místa.
"K pláči Bečvu. Beskydy ke vzdoru. K prosbě Hostýn."
Nepřítel lidu nemá slitování a Dopisy z planety Země jsou proti jeho tvrdým pravdám něžně milosrdné:). Původně zamýšlené 4* kvůli tak nápaditému stylu obětovanému pesimismu a zhnusení se postupně změnilo v 5 kvůli témuž. A na konci jen hlesneme - my jsme TAK blbí...prokletý básník prózy..
"Kolik je hodin?"
Nechala jsem se dobrovolně unést, očarovat a vdechla porci svěžesti, naděje a čiré radosti. Zalévárna mě dojala, ilustrace pohladily a korektorky trochu rozladily:)...
Inspirující je úvod, ve kterém autor mluví o jídle a přísadách s takovou láskou, že si představuju, jak každý lilek, cuketu i papriku lehce pohladí. Fotky mají taky hodnotu pětihvězdičkovou, ale tím kouzlo končí. V drtivé většině receptů mě už 5. řádek sfoukne z těch nadšených výšin. Nevadí - název, fotka a letmý pohled na ingredience mně, "neposluše" kuchařské:), stačí...
Je to pro mě nové; dosud jsem se u Žáčka smála a dnes jsem zasněná ... a dojatá...
Ano, ano, ANO..to se ve mně ( místy i nahlas) ozývalo při čtení. Vlastně se dá základní myšlenka aplikovat na jakoukoli práci s lidmi...respekt, podpora, mantinely..a to vše s rozvahou zabalit do "zábavného papíru"...děkuju a v radosti posílám dál...
Krásný nápad, pobýt s každým na tržnici chvilku a pak ho pustit ze zorného pole, aby se třeba ještě za pár okamžiků mihl kolem...přeskakovat se mi nic nechtělo a ten kávový příběh...hmmmm, TAK voněl...
Zběsilé, bezohledné a o nás ...jediná jistota příběhu je, že krev není voda ...a místy jsem si připadala jako ve světě Tarantina:)
jsem lehce zaskočená posledním odstavcem; ještě si podumám:).. bavilo mě to, ale několikrát mi zaskřípalo mezi zuby překladatelské sousto, jen takové drobečky, nic k zatracení:)...
Ona to bude závist; chtěli bychom taky, aby se nám naši svěřili o tom, jak o sebe krásně stáli....nebo aby jednou o nás někdo vyprávěl jako o té pravé dívce s pomeranči:)...
Nadšeně jsem se na ni vrhla, ale trošku to během čtení vyprchalo. Ani nevím, jestli je to knížka pro děti. Nápad je to úžasný, ale možná to chtělo spolupráci s nějakým "natvrdlíkem":)...?
Když nevím, do čeho se pustit, sáhnu po téhle, chvilku listuju a pokaždé se NĚCO najde; ani by se neměla dávat do přečtených...ale do "často otevřených"...
Lépe mi bylo asi mezi vlky; těšila jsem se, až k nim vyprávění zase přeskočí...ta kombinace byla skvostná...
Stačilo by 3 a půl hvězdičky, protože Prvočísla mě oslovila víc, ale musím vzdát hold doslovu paní překladatelky Alice Flemrové. Tak pěkně (si) to celé podtrhla:).
Rozečítala jsem se pooomalu, trvalo mi to dlouho, ale když jsem ji skoro po roce vracela, musela jsem uznat, že za to stála. Možná mi i bude u postele chybět:).