hermína14 komentáře u knih
a opět píše, jako by navlékal jahody na stéblo trávy; člověk se musí usebrat, ztišit a nenechat se rušit, aby je ochutnal všemi smysly. Citace mě nejdřív rušily, ale vzala jsem je na milost:) (ano, v deníku mají smysl)...Cognetti volí slova tak opatrně, jako kroky na úzkém hřebenu... toho si cením... a navíc to vzbuzuje touhu po jaru a nadhledu
Při tom hltavém čtení jsem se nejvíc těšila do Palerma, ale bála jsem se o všechny... přestože paní advokátka musela ujít kus cesty, aby mi přestala lézt na nervy:). Před otočením každé stránky jsem se děsila, co se jim stane, kde se to zvrtne. Ale tím " hladkým" průběhem to tančilo na hraně červené knihovny. Feminismem se tady nechci zaobírat ...bytosti toužící po štěstí a zvratech v osudech mohli být klidně muži (třeba utrápený chytač krys, nadaný muzikant s rodinnou firmou a nemocný ředitel banky) ?
Pro mě se tu kloubila špetka bezohlednosti a hromada soucitu a ohleduplnosti. Touha sourozenců zůstat pohromadě a neprozradit světu nic mohla vést klidně k daleko horším koncům...závěr přišel v pravou chvíli. Už bych to napětí neunesla (v další, přesně odměřené, desetistránkové kapitole).
magické, romantické, drsné...inu, když slova čarují...(a to zatím ještě nevím, jestli je Karel (d)Dobrý)
Upřímné vztahy, krásné věty, záviděníhodná blízkost, ale pořád to působilo trochu jako načervenalá knihovna. Možná se přinejmenším můžeme zamyslet nad tím, jak to máme a chceme my:).
"Všichni o druhých vždycky chtějí vědět všechno, protože věří, že právě tohle je opravdová láska. Nesnesou tajemství."
"Zdálo se, že už ho přestala za každou cenu chtít."
Jak mění se v čase naše zranění? A předchází léčbě odpuštění, přijetí nebo rozhodnutí nenechat to v zorném poli? To duní příběhem tak skvostně vystavěným, že přechází nám zrak. Všechno se vyjevuje tak pozvolna a s lehkostí, že to čtenáře nenápadně obejme, utrhne a odnese s sebou. Historie je tak filigránsky vpletená do soukromých záležitostí postav, že nelze nezatleskat a nesmeknout.
"Mohl se pokusit přesvědčit sám sebe, že díky jeho nečinnosti jde vlastně o jeho rozhodnutí, nikoli její."
"V životě jsem neměl nad jiným člověkem takovou moc a nikdy bych ji nechtěl znovu mít."
Svěží, rozmanité, důmyslně vystavěné a voní to lehkostí. Navíc u čtení slyším autora nezaměnitelný poloudivený a polopopuzený hlas:). Favority jsou mi Facka, Schrödingerová, Poklad, autorské čtení a přílohy.
"Mám taky spoustu rituálů, který dělám, jen abych k tomu psaní zase nemusel sednout, protože je to strašně úmorný a vyčerpávající úsilí s naprosto nejistým výsledkem...je to horší než mít děcka."
Ta přiznaná zranitelnost a křehkost mě bavily, ač byly jen pečlivě ukrývaným stínem velkoryse a s nadhledem vystupující zralé Sylvie. Jaké by to bylo, kdybychom "nehráli" a ty vnitřní monology říkali nahlas:)? Někdo to umí...
"Každá normální ženská ví, že k ní chlap nemůže bejt absolutně upřímnej."
"S oním provizoriem jsem však byla až na výjimky dokonale srozuměná. Nikdo mi nemusel vykládat, kde je moje místo."
Možná příliš dokonale sešité; šablonka mohla mít pár záděr nebo aspoň šmouhy. Co mě ale přitahovalo a bavilo, byl vhled do myšlení těch drobně asociálních žen a jejich ulita.
"Taky by ráda dala najevo zájem, ale připadá si jako zamčená ve své hlavě."
"...dovedl ji znejistět a rozebrat její vratké sebevědomí na kousíčky, ale vzápětí ji zase velkoryse poskládal dohromady a na téhle citové horské dráze ji vozil tam a zpátky..."
Poodstoupit a podívat se na jiná společenstva, druhy, skupiny a hledat souvislosti a spojitost je mnohem výhodnější (a těžší), než se upnout k rozdílům. To kniha s krásným názvem připomněla mně.
"Na myšlence sdílení života s někým jiným je cosi děsivého."
"...že věci se hýbou a mění bez ohledu na to, co děláte vy."
"Ale pokud si mám vybrat mezi odstupem a nepředvídatelným a úzkostným lpěním (které nás vystavuje bolesti, ztrátě a nedokonalým interpretacím, ale zároveň i radosti, putování a novým setkáním), pak tedy nevím, co zvolit."
Věci, které se nestaly, ovlivnily životy postav víc než jejich skutky. Stačilo málo a ta mírná všudypřítomná nespokojenost a rozladění by tu vůbec nebyly. Jako obvykle vyhrály hory...
"Nečiň nic ve spěchu; soustřeď se na každý krok..."
"Myslím, že chtěla znát pravdu, ale na takové věci se člověk nevyptává přímo. Pro případ, že by se mu dostalo odpovědi, kterou nechce slyšet."
Umí zpomalit, poklepat na rameno...i na čelo:).
"Čas strávený nicneděláním není nikdy promarněný."
Pěkně to do sebe zapadá a nemám touhu do toho vůbec rýpat. Chci se těmi myšlenkami utěšovat a věřit, že je to všechno opravdu prosté.
"Důležité je umět říct si to, co cítíme a potřebujeme, aniž bychom druhého obviňovali."
"...máme pocit, že bychom stále měli být aktivní, něco dělat a vymýšlet."
Svěží příběh o smrti, v němž všechno plyne prostě a zapadá do sebe jemně a bez nátlaku. Takový malý pokorný životabudič:).
"Každý, kdo žije, se přece ušpiní, to dá rozum."
"Řekli mi, abych před tebou utíkala, tak jsem utíkala."
Rozbití obvyklých mudrujících a suchopárných kázání vtipnou cihlou se vyplatilo. Občas přes ni autor sice zakopne, ale to se též hodí:).
"Myslíme si, že jsme všichni sofistikovaní díky našim mikrovlnkám a designovému oblečení, ale jsme jen banda hezky ozdobených primátů."
Všechno je tady možné, bláznivé a dojemně vlídné... a na rozdíl od klasických pohádek tady hrdinové nikoho neodsoudí za zlé chování, ale pátrají po příčině a tu laskavě rozpustí.
"Nemusíš se vůbec omlouvat," volali všichni lidé. "Daroval jsi nám překrásný den." A tu malý přednosta stanice pochopil, že někdy se může z něčeho špatného stát něco správného.
Tady se dá utéct, když okolo to nedává smysl:). A navíc nové ilustrace jako ulité a doslov hravého Radka Malého...
Mají lesk, ale neoslňují; jemně se ty verše zatřpytí, radost způsobí a způsobně se uvelebí na dosah...aby kdykoli mohly zase trefně bliknout.
"Baletkám chromnou nohy.
Tak prý platí
za eleganci, krásu, poezii gest.
A básníky, co žijí ze závratí
vlastního srdce,
jaký čeká trest?"
Nač vymýšlet neuvěřitelné příběhy, když jsou jimi lidské životy nacpané k nedožití!? Tady nemrazí z dějin, ale z jejich prostého a téměř nezaujatého popisu...z upřímné zpovědi jedné z probuzených, přemýšlejících a nevzdávajících se duší..
"Ve skutečnosti byla malichernost základním charakteristickým rysem revoluce, která vychvalovala vměšování a nevědomost; závist se stala součástí kontrolního systému."
"Od té doby jsem začala posuzovat Číňany tak, že jsem si je rozdělila do dvou skupin: na lidské a nelidské."