hermína14 komentáře u knih
trefné, přímé, žádné rozvláčnosti (básně se dají obsáhnout skoro jedním pohledem, jako by to byly jasné kresby:))
jedna z těch, na které nedám dopustit...připomíná mi asi to místo, "kde se lidé znají jen po svém modrém hlase"...
magické, romantické, drsné...inu, když slova čarují...(a to zatím ještě nevím, jestli je Karel (d)Dobrý)
Bylo to, jako když se ráno probouzím...v prvním příběhu mnu si oči a vracím se po řádcích zpátky, abych udržela nitku, ve druhém u čaje už s očima umytýma zaostřuju a vychutnávám každý lok (a větu) a třetí si užívám sbíhajíc ze schodů do slunečného dne...
Když některé knížky skončí, stýská se po nich...těšilo mě setkání uplakané, moudré, filozofické, vesmírně knihomolské, ortodoxní, šamanské, s vílí tulačkou i s opuštěným požitkářem...bylo to povídání upřímné, otevřené a pokaždé překvapivé...a zdá se, že zatímco muži mluvili o pravdě a hledání, ženy osvíceně žily:)
jsem lehce zaskočená posledním odstavcem; ještě si podumám:).. bavilo mě to, ale několikrát mi zaskřípalo mezi zuby překladatelské sousto, jen takové drobečky, nic k zatracení:)...
bylo to prosté, párkrát mi zatrnulo, někdy to bylo na teplé zachumlání...poslední kapitola mi přišla zbytečně ukoptěná po tom předešlém vyprávění...a vyhrálo to "cinknutí"...
bylo toho moc; každý něco chtěl a měl pocit, že s tím něčím bude šťastnější, ale všechno dohromady to tak bolelo...
...těšila jsem se na knížku od chvíle, kdy jsem zaregistrovala ten úžasný název...a pak krasosmutnění...
Stačil by mi příběh Hanny, to ostatní bylo navíc...něco jako barevný balicí papír na zajímavé knížce (hmm, ten je dobrý..rozervete ho a vrhnete se na knížku; ale on vám pořád překáží pod nohama, protože ho nikdo neodnesl:)))
...technicko-poetické...kdo by to byl řekl, že to skloubení bude fungovat..ale přineslo mi mnoho krásných nezvyklých spojení...a to mám ráda...to jééé, které se mi vydere z pusy při čtení...
Pokochat se, potěšit a udělat s ní radost někomu dalšímu...tak mi to přišlo patřičné...ale až se zase někde "potkáme", ráda do ní nahlédnu..
a když je mi křehko, přichází ta chvíle..jen se v těch verších poztrácet, teplý čaj k ruce a nehledejte mě...
Prvními stránkami jsem se protrápila...potom se to zlomilo a "ordinovala" jsem si ji před spaním po kouskách. Všechno je tak logicky, moudře a jasně popsané...kéž by ji četli i dochtoři:)...kéž bych si pár myšlenek uchovala, až přijde čas...
chápete ho...a zároveň nemůžete pochopit, jak se to mohlo stát, že jste schopni to chápat...a pak nad tím dlouze přemýšlíte...a klidně se i pohádáte s kamarády
(a zase se stejně nejvíc dozvíme o sobě)
Vrhla jsem se na ni tenkrát jako na další úlovek od svého oblíbence...chtěla jsem mít přečteno všechno...a musím se přiznat, že ať už ji napsal nebo ne, bez něho bych ji určitě z toho antikvariátu neodnesla:))
Nějak mě to tentokrát minulo, těšila jsem se, až bude konec...a na konci jsem jen povzdechla - proč?
bylo to jako strávit 3 dny mezi svými kamarády...oni jsou už takoví:)