hermína14
komentáře u knih
Skořápka
Ian McEwan
Maličký příběh velkého rozhodnutí je vlastně zajímavý jen tím, kdo ho vypráví. Ta hromada "odbočkových" řečí, včetně poznámek na konci, mi to nadšení odnesla.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Pokud může něco být zároveň drsné, poetické, čarovné, znepokojivé, magické a ještě vám během toho jemně ťuká na mozek prozření, pak je to právě toto podobenství. Úkrok do koutku Fantazie, kam dosud jsem nenahlédla...bez klíče a návodu...a za toto setkání může Emil Viklický a jeho krásná Kafka pobřežní:).
Chlapec a hvězdy
Jaroslav Seifert
Ty verše sladce chutnají, a když se vysloví, zní stříbrně. Kloužu-li po nich jen očima, vypadají, jako když se do rampouchu opře slunko...a taky voní...zkrátka, zase u nich sedím jako to děcko na mýtině a nemusím se starat o čas...
Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval
Torey L. Hayden (p)
Bylo posilující a skoro pohádkové sledovat tu cestu od zaseknutí a rezignace, přes balancování mezi výbuchem agresivity a zlostným mručením až po očistný pláč, sebepřijetí a vyrovnání. Je krásné číst, že stojí za to rozdávat a nevzdávat to...
Doplavat domů
Deborah Levy
Po většinu času se mi v hlavě rozprostíral též KDP:), ale poslední kapitoly ho uvedly na pravou míru; nezrušily ho, ale osvětlily, že to je v pořádku.
"Nebyla básnířka. Byla báseň."
"...na každou střechu v Nice sněžili racci."
Eskejp: Na útěku z kanceláře
Jiří Charvát
Smála jsem se dost až ke kalendářům na rok 2021... pak to zřídlo, ale na hlasitosti neubralo, což se cení. Možná proto má slam tak krátkou stopáž:), Rimmere. Bridget Jonesová křížená s Guru Duškem, Ajťáky a Martou a Věrou. Ta 4. hvězda je za soudce Ooku...
Cesta na jih
Michal Ajvaz
Jak dlouho jsem tu cestu odkládala...a z nakročeného jsem utekla; ze strachu, že neudržím hlavní linku, že se pomátnu. Ale zvědavost mě stejně dovedla, kam se Mistrovi zachtělo.. a líto mi bylo, že už končíme (možná jsem se pomátla:)). Inu, fenomén Ajvaz...
Noc před rozvodem
Sándor Márai
Než postava pořádně otevře pusu, dozvíme se o jejím životě první poslední, ale to není zdaleka všechno; ta až děsivá následná upřímnost, sebezpytování a rozhlodávání vlastních rozhodnutí vede k zamyšlení, jestli je potřeba pořádně sledovat "znamení" a nechat se vést čistým instinktem nebo řádně všecho uvážit a plynout s proudem. Možná jen stačí potom svou cestu nezpochybňovat...ale ani to nám nezaručí, že nás to jednou nedoběhne a nesmete:). Čtení rozhodně v člověku nezanechá klid... a to je dobře.
Tyrkysový orel
Michal Ajvaz
Oči nenasytně požíraly další a další řádky bez chvíle odpočinku; možná proto tak málo odstavců:)... pocit, jako když vás moudrý společník zasvěcuje do neznámého...visíte mu na rtech. Ajvaz tvoří nádherné světy; jsou tak plastické, že scénograf by neměl žádnou práci s vymýšlením. Mravenci mě uchvátili:).
Oskar a Růžová paní / Noemovo dítě / Pan Ibrahim a květy koránu
Éric-Emmanuel Schmitt
Moudrost, pokora, víra a SMYSL pro humor se tady vzácně snoubí...a kdo by v takové společnosti nechtěl uvíznout déle než 237 stran?
Kuchař, chmaták a realitní magnát
Liou Čen-jün
jména postav a moravský dialekt čínské galérky mě málem přivedly k šílenství; do konce jsem si nebyla úplně jistá, kdo je kdo, pokud nebylo přidáno "povolání":), ale kyprá groteska to je vskutku odsýpající...a pobavil mě i ten zákmit, že nakonec nad tím vším hemžením krys sedí u jejich klece jiný drak a číhá...
Divoký kluk
Paolo Cognetti
a opět píše, jako by navlékal jahody na stéblo trávy; člověk se musí usebrat, ztišit a nenechat se rušit, aby je ochutnal všemi smysly. Citace mě nejdřív rušily, ale vzala jsem je na milost:) (ano, v deníku mají smysl)...Cognetti volí slova tak opatrně, jako kroky na úzkém hřebenu... toho si cením... a navíc to vzbuzuje touhu po jaru a nadhledu
Na konci světa
Hana Oboda Kolaříková
Plné života...každý se před něčím schovává, ale nikdo není zbabělec...a v kopcích to tepe, bublá, voní....hladí a konejší, aby všichni pak udělali to, co musí...?
Město mezi zelenými kopci - Antologie povídek českých autorů
* antologie
Kromě Viewegha, jenž se, nevím proč, pasoval na znalce dívčích duší a pohnutek, mě pobavili všichni... Schiele potěšil (ač wikipedie přímo řvala), slamerová povídka nadchla, pes na konci potápění mě rozesmál, boj o vodu bavil, detektivka plula očekávaně a od madam Notaro si ráda ještě někdy něco přečtu...
Cop
Lætitia Colombani
Při tom hltavém čtení jsem se nejvíc těšila do Palerma, ale bála jsem se o všechny... přestože paní advokátka musela ujít kus cesty, aby mi přestala lézt na nervy:). Před otočením každé stránky jsem se děsila, co se jim stane, kde se to zvrtne. Ale tím " hladkým" průběhem to tančilo na hraně červené knihovny. Feminismem se tady nechci zaobírat ...bytosti toužící po štěstí a zvratech v osudech mohli být klidně muži (třeba utrápený chytač krys, nadaný muzikant s rodinnou firmou a nemocný ředitel banky) ?
Svíce dohořívají
Sándor Márai
Nakonec nebylo důležité, co se stalo či nestalo, ale jak se k tomu za těch 41 let přeživší postavili a jak si to za ten dlouhý čas v hlavách poskládali, obrousili, doostřili ...abychom mohli ty zubem času tisíckrat ožužlané myšlenky číst v dokonalé podobě. Generál si zabral většinu příběhu pro svá slova, leč Konrád tomu dal vykřičník a zvýrazněné písmo svým mlčením. Kdyby mi ta kniha patřila, podtrhávala bych a pak čekala na podtržítka svého spřízněnce, abychom mohli ještě pár dní přemítat a diskutovat.
„…ten, kdo křečovitě chce všechno vypovědět tomu druhému, možná právě proto mluví o všem s takovou bezpodmínečnou upřímností, aby nemusel mluvit o něčem, co je důležité a podstatné.“
Betonová zahrada
Ian McEwan
Pro mě se tu kloubila špetka bezohlednosti a hromada soucitu a ohleduplnosti. Touha sourozenců zůstat pohromadě a neprozradit světu nic mohla vést klidně k daleko horším koncům...závěr přišel v pravou chvíli. Už bych to napětí neunesla (v další, přesně odměřené, desetistránkové kapitole).
Buď už, prosím tě, zticha
Raymond Carver
Atmosféra dokonale čitelná... ponuré, upršené a žádná šťastná postava. Přesto z toho neleze deprese ani vztek, jen malé rozčarování a chvílemi i oddech, že hrdina šel dál sám a bez vás. Jako když jedete vlakem, často přestupujete, vidíte kusy příběhů a můžete si s nimi pak počít cokoli. A titul se mi i v jiných povídkách dral z hrdla:).
Příběhy z vesMíru
Anie Songe
Nechala jsem se dobrovolně unést, očarovat a vdechla porci svěžesti, naděje a čiré radosti. Zalévárna mě dojala, ilustrace pohladily a korektorky trochu rozladily:)...
Čutora - pes s charakterem
Sándor Márai
Místo psa tam mohl být klidně malý kluk, který je rozptýlen v poušti "všehoschopna" bez břehů, plotů a bez možnosti odpykat si svoje skutky. A když ta chvíle přijde, je pozdě; vlastně to bylo milosrdnější s němou tváří...Márai je psycholog:).