hermína14
komentáře u knih
Naopak
Miroslav Holub
Tak to dopadá, když má vědec poetické sklony a smysl pro humor. Navléká na nitku nápadů perličky, aby na konci uvázal místo uzlíku třeba vážku:). Ty Stručné úvahy v první třetině jsou úchvatné!
Černí psi
Ian McEwan
"Chlapec zlatá" zkoumá okolnosti a pohnutky životních rozhodnutí svých blízkých víc než činy samotné. Otázky, které ho napadají, jsou drsné a na tělo a musí je ohladit před vyslovením...a my to cítíme, že pokud by je byl býval použil, dočkal by se odpovědí přímo "na kost". Sálá z toho úcta k lidem, zájem, takt, upřímnost a snaha je pochopit.
Útok na pekárnu
Haruki Murakami
Co všechno může způsobit hlad a Wagner! Jemné a galantní slovní přestřelky ani nečekané reakce potenciálních obětí se neomrzí ... a v každém případě je nutné poslouchat novomanželku...?:)
Birthday Girl
Haruki Murakami
...stejný pocit, jako když dočtu báseň a ulpí z ní na mně smítko. Není tam ani slovo navíc; čistá myšlenka zabalená v přesně padnoucí sametové krabičce... jen mě dost mrzí, že nikdo teď okolo neslaví dvacetiny, neb mohl dostat trefný dárek:)
Škola Malého stromu
Forrest Carter (p)
Pokud se potřebujeme usebrat a uzemnit, je tohle to pravé. Všechno je najednou tak prosté a jasné...vztahy, svět okolo i politika:).
...a jak vyprovází les kloučka z hor, to je čarokrásné..
Podle skutečného příběhu
Delphine de Vigan
V každé knize je schopna ovládnout jiný prostor a poctivě ho čtenáři ukázat. Ta plíživost a nenápadnost, s jakou nás (mě) umí vtáhnout do příběhu, volá úplně stejně tiše jako hrdinka po pomocné ruce...a jako obvykle je veliké finále v našem rozhořčení, přemítání a uvažování...ne v posledních odstavcích:)...a Keyser Söse byl přímý zásah.
Autoportrét ve vypouklém zrcadle
John Ashbery
Místy jsem se vnořila do blízkých vln a nechala se unášet a za chvíli mi dovolil nahlédnout do hlubin nevídaných, barevných a cizích...a slova ve větách jen tak si tančila, aby si náhle na další stránce šla po krku:)
Tvé překrásné já
Chuck Palahniuk
Prvních 50 stran jsem ho nepoznávala a potom jsem si několikrát posteskla, kam se poděla ta jeho "nezaměnitelná a čerstvá zvrácenost". Bylo to příliš gynekolologické a polopatické. Ano, manipulace je téma k rozčilení až k ZALKNUTÍ a Palahniuk přemýšlí, až nás to bolí, ale tentokrát bylo to stádo zneužitých žen asi spíš na povídku.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Madam de Vigan umí výstižně a plnotučně popsat to, co v nás vyhnívá, bolí a škrábe, co nás trápí (a neumíme to včas odhalit, protože je to zprvu jen malý záchvěv mysli)...a navíc celou dobu čekáme, až ta bomba pod stolem dotiká, aby nás nakonec s tou tísní vykopla z poslední stránky bez výbuchu...a ztracené
No a já
Delphine de Vigan
Chceme-li někomu "vylepšit osud", mělo by se to dít proto, že si nemůžeme pomoct...jedině tak se dá pak ustát nezdar mise. Lou Bertignaková chtěla zachránit No...ale nakonec No zachránila Lou. A vlastně i její rodiče... takže nikdy nevíš, kdo je tady vlastě Hybatel:)..?
"Myslela jsem na vedlejší účinky života, na ty, co nejsou uvedené v žádném příbalovém letáku, v žádném návodu k použití."
Trudný konec ústřičného chlapečka a jiné příběhy
Tim Burton
bizarní, šílené, cynické, návykové, s dokonale padnoucími obrázky...a zasloužilo by si to dvojjazyčné vydání:))
Norské dřevo
Haruki Murakami
Samota, upřímnost a setkávání s několika blízkými; tak blízkými, že naprostá otevřenost (někdy šokující, jindy konejšivá) je samozřejmá. Tak blízkými, že se bez nich už pak nedá obejít...tak blízkými, že je potřeba občas utéct před nimi na chvíli zase k té samotě (nebo před sebou?)... aby nakonec ti, co zbyli a vydrželi to, mohli jít bez výčitek dál.
Pouta
Delphine de Vigan
Kluci jsou křehká stvoření a holky se je snaží zachránit, leč moc se jim to nedaří. V ženách je křehká dušička a ony se ji snaží nerozbít, motají se u toho strachy a při tom leccos "zdemolují". Pouta mezi spřízněnými smutkem a běsy jsou cítit, ale je TAK těžké se k nim přiznat...(a někdy je prozíravé nevypínat telefon).
Rapsodie hraná na střepy starých hliněných džbánů
Miloš Vacík
Nejsou to slova prostá; jsou to spojení ozdobená a s elegancí dokonale vyoblékaná. Vacík se slovy žongluje, kouzlí se spoustou jinotajů a odkazů a čtenář má na výběr se v nich rýpat nebo se nechat strhnout verši, jež ze stránek úpěnlivě křičí...
Spánek
Haruki Murakami
Vypadá to chvilku lákavě, mít navíc čas spánku...ale pokud si se sebou a svými myšlenkami nevíme co počít ani přes den, pak je to vesmírně děsivé... a z té svobody vyroste zase samota (jen o třetinu nafouklejší).
Ptačí křik
Wej Wang
jako když pohlédnu na obraz nebo na fotku milého místa a chci je někomu ukázat...on to uměl popsat; nemusel je přinést...
Restaurant The Hills
Matias Faldbakken
Doufala jsem v kaleidoskop různobarevných příběhů a domněnek o hostech, leč našla jsem jen mudrující postavičky, u nichž jsem se občas pousmála nad absurdním slovním pingpongem. Ale uznávám, že stejně jako "svědomitě a pilně pracují zaměstnanci", umí autor pečlivě popsat situaci, detail v místnosti... i hrdinovo polknutí.
"Její cesta k východu vysaje z místnosti vzduch, znovu nastane něco jako osobní vakuum."
Skořápka
Ian McEwan
Maličký příběh velkého rozhodnutí je vlastně zajímavý jen tím, kdo ho vypráví. Ta hromada "odbočkových" řečí, včetně poznámek na konci, mi to nadšení odnesla.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Pokud může něco být zároveň drsné, poetické, čarovné, znepokojivé, magické a ještě vám během toho jemně ťuká na mozek prozření, pak je to právě toto podobenství. Úkrok do koutku Fantazie, kam dosud jsem nenahlédla...bez klíče a návodu...a za toto setkání může Emil Viklický a jeho krásná Kafka pobřežní:).